Menu

Zámek

Zámek - hlavní budova Národního ústavu lidové kultury

Ozdobou města Strážnice je zámek obklopený rozsáhlým parkem. Svou dnešní novorenesanční podobu s klasickými prvky však získal až v polovině 19. století.

V prostorách zpřístupněných veřejnosti si mohou návštěvníci prohlédnout historickou knihovnu, která obsahuje 13 000 svazků knih. Stálá expozice „Nástroje lidové hudby v České republice„, jediná svého druhu ve střední Evropě, je v současné době kvůli rekonstrukci uzavřená. Znovu ji bude možné si prohlédnout od sezóny 2022. V zámku se postupně se obnovují i další interiéry, nejnověji byla návštěvníkům zpřístupněna zámecká kaple s historicky cenným oltářem. Mnohé návštěvníky jistě zaujmou i každoročně obměňující se výstavy v zámecké galerii. Pro koncerty a jiné kulturní programy se využívají prostory růžového, zeleného a žlutého salonku.

Původně stála na místě zámku pevnost jako strážní stanoviště na moravsko-uherské hranici. Odtud pochází i pojmenování pozdějšího města Strážnice. Než se původní tzv. vodní hrad stal reprezentativním sídlem, prošlo panství bohatou historií.

Nejstarší zmínky sahají do 14. století, kdy se připomínají první vlastníci – páni z Kravař. Ti provedli první přestavbu původní tvrze a kolem roku 1450 budují západní křídlo zámku. Z opevnění zůstala dodnes zachována část valu s gotickou Černou branou. Významnými majiteli byli od roku 1501 Žerotínové, kteří k zámku nechali přistavět východní a spojovací severní křídlo zdobené renesančními arkádami.

Po bitvě na Bílé hoře se posledními vlastníky strážnického panství stávají Magnisové. Ti se zasloužili o dnešní podobu zámku i o založení rozsáhlého anglického parku, kam si nechávali přivážet cizokrajné dřeviny. Dodnes se Strážnice pyšní nádhernou platanovou alejí, uvádí se, že je údajně nejdelší ve střední Evropě.

Dnes je zámek sídlem Národního ústavu lidové kultury , který mimo jiné rovněž spravuje památkové objekty, a to nejen zámku, ale i zámeckého parku a Muzea vesnice jihovýchodní Moravy známého pod názvem Skanzen Strážnice.

Zámecký park je volně přístupný veřejnosti.

Hrabě František Antonín Magnis (1777 – 1848) patřil k milovníkům umění a věd a právě jemu vděčíme za dnešní podobu zámeckého parku se soustavou vodních děl, zvláště v části zvané Bludník. Za návštěvu určitě stojí platanová alej, tvořená 52 stromy, jenž je největším souborem platanů v ČR. Byla vysazena v polovině 19. století podél kočárové cesty původně vedoucí do zámku v Hodoníně. Největší platan má v obvodu 480 cm a stáří okolo 200 let. Nejmohutnějším stromem v zámeckém parku je však památkově chráněný akát s obvodem kmene 590 cm, jehož stáří je odhadováno přes 200 let.

Strážnický park je možné rozdělit do tří základních částí. Okolí zámecké budovy s tzv. Purkrábkou, Černou branou, vstupním areálem a zámeckým amfiteátrem je částí základní a z hlediska historického a významového nejdůležitější. Přiléhají k němu ještě dřívější správní budovy, významnou platanovou alejí a některými cennými dřevinami. Končí u tzv. Baťova plavebního kanálu a mostem je propojena s částmi dalšími. V okolí Špačkova rybníka se rozprostírá část, která dříve zaujímala tzv. anglická zahrada. Je charakteristická zbytky zajímavých dřevin, zděným mostem s obloukovými propustěmi propojující rybník s další vodní plochou. Zde je umístěn amfiteátr Ostrůvek a letní kino. K této části bezprostředně přiléhá plocha zahradnictví, která zejména v dřívějších vývojových etapách zahrady a parku byla významnou součástí celku a zde se soustřeďovalo pěstování nejdůraznějších zahradnických kultur a plodin. Nejrozsáhlejší a z hlediska historického nejmladší částí parku je území zvané Bludník. Pro něj je typický kulatý rybník s ostrůvkem, zbytky nejvzácnějších výsadeb dřevin, poměrně velké luční plochy, otevírajíc průhledy do parkových porostů i do volně krajiny. Tuto část od anglické zahrady odděluje Zámecká alej, která vždy tvořila hlavní parkovou osu, vybíhající daleko za jeho hranice. V této části stojí Alej vzdechů, u níž je situovaná kaple Panny Marie. Je zde také amfiteátr Bludník.