Nositel tradice

Stanislav Baťa (* 1966) pochází z Proseče – města, které je již téměř 200 let spojeno s výrobou dýmek. Narodil se do rodiny, ve které se touto činnosti zabývalo několik předchozích generací. Sám se této technologii věnuje od roku 2002, kdy vyrobil svou první dýmku. Své znalosti a zkušenosti získal od matky, která pomáhala v rodinné dílně, a od pamětníků z Proseče a okolí. Pracuje s nástroji zděděnými po svém dědečkovi, dodnes využívá dýmkařské kování z dílny svého otce, který byl pasířem. Dýmky Stanislava Bati vznikají ručně podle tradičních postupů. Zpracovává především dřevo listnatých stromů, jako je olše, hrušeň nebo lípa, ale také kořen vřesovce – briár, který se dováží z Řecka. Výroba kvalitní dýmky je velmi pracná a časově náročná, vyžaduje několik technologických procesů, mezi kterými je nutná delší časová prodleva. Dýmka se nejprve soustruží, poté brousí, pemzuje, barví, lakuje a znovu leští. K její kompletaci je nezbytné kování, případně další díly z akrylátu nebo rohoviny. Na objednávku však zhotovuje také exkluzivní kusy s vyřezávanou hlavičkou ve tvaru lidské hlavy. Stanislav Baťa se účastní řady akcí pořádaných paměťovými institucemi, zejména Muzeem v přírodě Vysočina, východočeským muzeem v Pardubicích a dalších. Při jeho práci mu je nezbytným pomocníkem manželka, která se nejen podílí na práci v dílně, ale také se aktivně zapojuje do prezentace výrobků na webových stránkách a kulturních akcích. V roce 2024 získal Stanislav Baťa ocenění Nositel tradice Pardubického kraje.

Stanislav Baťa hails from Proseč, a town that has been associated with the production of smoking pipes for nearly two hundred years. He was born into a family where this craft had been practised across several generations; he began making pipes himself in 2002. Stanislav Bata‘s pipes are handcrafted using traditional techniques. He mainly works with wood from deciduous trees, but also uses briar. First, the pipe is turned on a lathe, then sanded, polished with pumice, stained, varnished, and polished again. Its assembly includes the addition of caps and rings, or other components made from acrylic or horn. Stanislav Baťa takes part in a number of events organised by memory institutions, particularly the Vysočina Open Air Museum In 2024. Stanislav Baťa was awarded the title Tradition Bearer of the Pardubice Region.

Adresa: Na Ručičce 7, 539 44 Proseč ░ Tel.: +420 603 584 890, +420 732 963 366 ░ E-mail: dymkybata@seznam.cz

Petr Číp (* 1973) je pokračovatelem rodinné tradice výroby hudebních nástrojů, kterou založil jeho otec Pavel Číp. Dílna pracuje v Zubří na Valašsku od roku 1988 a zaměřuje se na výrobu lidových a historických dechových nástrojů. Zhotovují se zde především moravské gajdy, ale také dudy české a slezské, tzv. gorolské gajdy. Výroba gajd je náročný proces, který vyžaduje zvládnutí technologie opracování několika odlišných materiálů. Především je to dřevo, ale také kravské rohy, kůže, mosazný plech a další. Všechny tyto techniky Petr Číp ovládá na mimořádně vysoké úrovni. Nástroje z jeho dílny mají nejen hudební kvality, ale jedná se také o práci vynikající estetické a řemeslné hodnoty. V roce 2024 mu byl udělen titul Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje.

Petr Číp continues the family tradition of musical instrument making established by his father, Pavel Číp. Since 1988, the workshop has been based in Zubří, in the Wallachia region, and specialises in the production of folk and historical wind instruments. Its main focus is on Moravian bagpipes, but Bohemian and Silesian bagpipes, known as Gorol bagpipes, are also produced. The production of bagpipes is a demanding process that requires mastery in working with several different materials, primarily with wood, cow horns, goatskin and brass. Petr Číp has mastered all of these techniques to an extraordinarily high standard. The musical instruments produced in his workshop are distinguished not only by their tonal quality, but also by outstanding craftsmanship and aesthetic value. In 2024, he was awarded the title Master of Traditional Craftsmanship of the Zlín Region.

Adresa: Pod Javorníkem 1043, 756 54 Zubří ░ Tel.: +420 603 367 034 ░ E-mail: hist.nastroje@gmail.com ░ www.histnastroje.cz

Košíkář Jan Šup (* 1953) žije v obci Kocourov nedaleko Klatov. S pletením košů se seznámil v rodině, jeho otec se zabýval výrobou hospodářských košů z neloupaného proutí. Nejprve zvládnul tuto techniku, později začal pracovat také s vařeným proutím, nakonec si osvojil i pletení z borových a javorových loubků a z loubků ze smrkového kořene. Z nich Jan Šup vyrábí především koše, košíky a nádoby tradičních hranatých tvarů. Své znalosti předává Jan Šup zejména synu Ondřejovi, který se pletení z přírodních materiálů věnuje přes třicet let. Za tu dobu se od otce naučil všechny výše uvedené techniky, sám zkouší i výrobu z jiných dřevin, např. z lísky. V roce 2018 získal Jan Šup ocenění Mistr tradiční rukodělné výroby Plzeňského kraje.

The basket-maker Jan Šup (* 1953) lives in the village of Kocourov near Klatovy. He was introduced to basket weaving within his family, as his father made farm baskets from unpeeled withies. Jan Šup first mastered this technique, later learning to work with boiled withies, and eventually acquiring the skills for weaving with split wood and spruce root. He uses this material to make baskets, small baskets, and square-shaped vessels. Jan Šup primarily passes on his knowledge to his son Ondřej, who has worked with natural wicker for more than thirty years. During this time, he has learned all the aforementioned techniques from his father and has also experimented with other types of wood, such as hazel. In 2018, Jan Šup was awarded the title Master of Traditional Handicrafts of the Pilsen Region.

Adresa: Kocourov 5, Mochtín 339 01 Klatovy ░ Tel.: +420 720 670 994 ░ E-mail: ondrejsup@centrum.cz

Ivo Rudolf (* 1962) je vyučeným kovářem a podkovářem a tomuto řemeslu se po celý život profesně věnuje. V roce 1990 si zřídil kovárnu, ve které se zaměřuje nejen na užitkovou a uměleckou kovářskou práci, ale také na renovace historického kování nebo výrobu replik. Předností Iva Rudolfa je důkladná znalost tradičních kovářských technologií a postupů, které zvládá na velmi vysoké úrovni. Své zkušenosti předal celé řadě učedníků, ale také synovi, který se kovářskému řemeslu rovněž věnuje. Ivo Rudolf se aktivně účastní výstav a programů zaměřených na prezentaci rukodělných technik a kovářského řemesla. Stál u zrodu Mezinárodního kovářského sympozia v Bečově nad Teplou, které se zde koná od roku 2015. V roce 2024 mu byl udělen titul Mistr tradiční rukodělné výroby Karlovarského kraje.

Ivo Rudolf is a trained blacksmith and farrier who has devoted his entire professional life to this craft. In 1990, he established his own smithy, where he specialises in both utility and artistic blacksmithing and the restoration of historic ironwork, including the production of replicas. He passed on his experience to a number of apprentices, but also to his son, who is also engaged in the blacksmith‘s craft. Ivo Rudolf actively participates in exhibitions and programmes focused on presenting handicraft techniques and blacksmithing. He played a key role in founding the International Blacksmithing Symposium in Bečov nad Teplou. In 2024, he was awarded the title Master of Traditional Crafts of the Karlovy Vary Region.

Adresa: Vodná 13, 364 64 Bečov nad Teplou ░ Tel.: +420 604 572 649 ░ E-mail: ivo.rudolf@emil.cz

Marcela Hrabovská (* 1958) se zaměřuje na výrobu kraslic zdobených slámou. Z usušené a „vyžehlené“ slámy vystřihuje drobné tvary, ze kterých skládá na vajíčko obrazce. Vedle geometrických vzorů zhotovuje také kraslice s figurálními motivy s náboženskou tématikou. Používá slámu z různých druhů obilovin, což jí umožňuje uplatnit různé odstíny žluté barvy. Pracuje s výfuky slepičích a husích vajec, které je nutno nejprve obarvit. Vedle akrylových barev experimentuje i s přírodními barvivy, jako jsou cibulové slupky, vlaštovičník, ořechové listí, saze apod. Barvením a výzdobou vajec se zabývá v průběhu celého roku. Pro práci Marcely Hrabovské je charakteristická jemnost a propracovanost motivů, které jsou provedeny precizně, s velkým citem prodetail a estetiku.

Marcela Hrabovská focuses on the production of Easter eggs decorated with straw. She works with blown chicken or goose eggs. In addition to acrylic paints, she also experiments with natural dyes such as onion skins, celandine, walnut leaves, soot, etc. She uses straw from a variety of cereals, which allows her to work with different shades of yellow. Once the straw has been dried and „ironed“, she cuts out small shapes which she assembles into patterns on the egg. This is a very laborious technique that requires precision, patience and creativity in assembling the patterns. Marcela Hrabovská‘s work is characterised by the delicacy and refinement of the motifs, which are executed with precision and great attention to detail and aesthetics.

Adresa: Želešice 78E, 664 43 Želešice ░ Tel.: +420 723 606 505

Renata Potěšilová (* 1971) pochází z Lipova, obce ležící nedaleko Veselí nad Moravou. Od dětství byl její zálibou folklor, ráda oblékala lidový oděv a zajímala se o jeho výrobu a údržbu. Různým technikám výroby a úpravy tradičních oděvních součástí se učila od zdejších starších nositelek lidového oděvu. Postupně začala vyrábět a upravovat většinu součástí horňáckého kroje – zhotovuje ženské zástěry a rukávce, mužské kalhoty a košile. Její specializací je však starobylá technika vrapení, která se využívá při výrobě nesešitých sukní horňáckého kroje, tzv. fěrtochů. Renata Potěšilová významnou měrou přispěla k udržení této ojedinělé techniky. Horňácké kroje nejen zhotovuje, ale dokonale ovládá i složité způsoby jejich úpravy a kombinování oděvních součástí, čímž přispívá k zachování unikátní krojové rozmanitosti v oblasti Horňácka.

Renata Potěšilová comes from Lipov, a village situated near Veselí nad Moravou. Since her childhood she has been interested in folklore; she liked to wear folk dress and was interested in its production and maintenance. Gradually she began to make and fi t most of the Horňácko folk garments. She makes aprons and blouses for women, and trousers and shirts for men. However, she specialises in an ancient technique, called vrapení, i.e. folding the fabric to create small pleats. This technique is applied on unstitched women’s skirts, called a fěrtochy, which are part of the Horňácko folk costume. Renata Potěšilová has made a signifi cant contribution to safeguarding the knowledge of this ancient textile technique, which is indispensable for some parts of folk costumes.

Adresa: Lipov 239, 696 72 Lipov ░ Tel.: +420 736 260 231 ░ E-mail: renatapotesilova@seznam.cz

Jiřina Štrynclová (* 1958) pochází z Pěnčína. Vystudovala sklářskou školu v Železném Brodě, po jejím absolvování se profesně věnovala výrobě vánočních ozdob a později skleněných figurek. V letech 1991–2020 pracovala jako mistr odborného výcviku v oboru výroba skleněných figurek na Střední škole řemesel a služeb v Jablonci nad Nisou. Práce se sklem vyžaduje nejen zručnost, ale také zkušenost a cit pro zpracovávaný materiál. Nad kahanem zahřívá tyče z olovnatého skla a roztavenou hmotu pak tvaruje pomocí technik navinutí a tažení. Pod rukama figurkářky vznikají tradiční postavičky – Mikuláš s čertem, řemeslníci, muzikanti, postavy z betléma nebo z lidových pověstí a další. Během své dlouholeté pedagogické činnosti předala Jiřina Štrynclová své znalosti a dovednosti řadě studentů.

Jiřina Štrynclová comes from Pěnčín. After graduating from the Secondary School of Glassmaking in Železný Brod, she was professionally involved in the production of glass figurines and later Christmas decorations. In the years 1991–2020 she worked as a master of vocational training in the field of glass figurine production at the Secondary School of Crafts and Services in Jablonec nad Nisou. Working with glass requires not only skill but also experience and a feeling for the material used. She heats lead glass rods over a burner and then shapes the molten mass using coiling and drawing techniques. Simple tools include metal tweezers and a plate for shaping. Under the hands of the figure maker, traditional figures are created – St. Nicholas and the Devil, craftsmen, musicians, figures from Nativity Scenes or folk tales, and others.

Adresa: Alšovice 53, 468 21 Pěnčín ░ Tel.: +420 605 054 509 ░ E-mail: strynclovajirina@gmail.com

Martin Volf (* 1972) pochází z rodiny s dlouhou řemeslnou tradicí, keramickou dílnu v Kolovči provozuje rodina Volfů už od 18. století. Martin Volf vystudoval střední keramickou školu v Bechyni a po jejím absolvování začal pracovat v rodinné keramické dílně, která je zaměřena na výrobu tradiční kolovečské hrnčiny. Tato keramika má na Domažlicku dlouhou tradici, charakteristické je pro ni hnědočervené zbarvení střepu a zdobení geometrickými vzory v černé, bílé a zelené barvě. Sortiment výrobků tvoří původní tvary a typy nádob – hrnce, džbány, mísy a talíře. Mimo hnědou hrnčinu v dílně vznikají keramické figurální plastiky inspirované životem na venkově a tzv. modrá keramika s bílým dekorem. V dnešní době jsou Volfovi už jedni z mála výrobců, kteří k výrobě keramiky používají vlastní jílovitou hlínu, kterou těží, nechávají sedm let vyzrát a následně zpracovávají. Keramické řemeslo Martin Volf prezentuje především ve svém vlastním muzeu, jehož součástí je i keramická dílna a vzorkovna výrobků. Dále spolupracuje s Muzeem Chodska v Domažlicích a Vlastivědným muzeem Dr. Hostaše v Klatovech.

Martin Volf comes from a family with long handicraft tradition, the Volf family has operated the pottery workshop in Koloveč since the eighteenth century. After Martin Volf had graduated from the Secondary Technical School in Bechyně, he began to work at the family workshop that focusses on the production of traditional Koloveč pottery. This type of pottery has a long tradition in the Domažlice area; it features brown-red colour of the half-finished product, and decorations with geometrical patterns in black, white, and green. The products keep original shapes and types of vessels – jugs, pots, mugs, and plates. In addition to brown pottery, the workshop also produces ceramic figures inspired by the life in the countryside, and “blue” ceramics with white décor. Martin Volf presents the potter’s craft primarily in his own museum which includes his pottery workshop and a sample room with products.

Adresa: Domažlická 1, 345 43 Koloveč ░ Tel.: +420 737 480 473, + 420 379 494 235 ░ E-mail: info@muzeum-kolovec.cz

Marie Vachunová (* 1958) žije ve Velké nad Veličkou a zabývá se šitím, vyšíváním a údržbou horňáckých krojů. Specifickou částí její práce je skládání a vázání ženských šátků, které tvoří nezbytný doplněk zdejšího lidového oděvu. Marie Vachunová pochází z prostředí, ve kterém jsou lidová kultura, kroje a folklor pevně zakořeněny. Vyšívat se naučila od tety Magdalény Vachunové (1898–1992), od které také převzala vzory výšivek, oděvní střihy i starší kroje, které jí sloužily jako předloha při šití krojů nových. Marie Vachunová se soustředí především na zhotovování soukenných ženských živůtků, kabátků a mužských vest. Zdobí je barevnými portami, stuhami a tradiční ruční výšivkou podle předkreslení. Příležitostně však šije plátěné košile, kalhoty, čepce atd. s výšivkou podle počítané niti. Je jedinou výrobkyní, která udržuje tradici vázání tvrzených horňáckých šátků původním postupem. Zejména tato její činnost je nenahraditelná, neboť se jedná o pracnou a složitou techniku, bez níž by horňácký ženský kroj nemohl existovat. Práci Marie Vachunové je možné vidět především na nositelích lidových krojů z Horňácka, účastní se však také kulturních programů, pořádaných např. Muzeem vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici.

Marie Vachunová lives in Velká nad Veličkou, where she makes, embroiders, and maintains Horňácko folk costumes. Her work also includes folding and tying of women’s headscarves which are an integral part of local folk clothing. She learned embroidery from her aunt Magdaléna Vachunová (1898–1992). She also gave embroidery patterns, clothing patterns, and old folk costumes to her nice who used them as models for new costumes. Marie Vachunová focusses on making women’s bodices and waistcoats and men’s vests from woollen cloth. She decorates them with colourful galloons, ribbons, and traditional hand embroidery made according to drawn patterns. She occasionally makes linen shirts, pants, and bonnets, etc. decorated with thread-counted embroidery. She is the only producer who has safeguarded the tradition of hard headscarf tying, applying the original technique. These are always made as piece and handcrafted products with high aesthetic and utility value, which is conditional upon his excellent knowledge of materials and techniques used.

Adresa: Velká nad Veličkou 117, 696 74 Velká nad Veličkou ░ Tel.: +420 602 511 281 ░ E-mail: vachunova.m@seznam.cz

Milan Michna (* 1941) pochází z obce Vrbice na Hodonínsku, celý profesní život však působí v Brně. Pracoval v kovodílnách Státního divadla v Brně, současně měl pronajatou kovárnu, ve které zpracovával drobné zakázky tradičních kovářských výrobků. Po roce 1989 si založil kovářskou živnost, do které postupně zapojil i syna Radka Michnu. Pan Milan Michna zpracovává především železo, nevyhýbá se však ani dalším materiálům, jako je měď, bronz nebo mosaz. Často spolupracuje s Národním památkovým ústavem na realizacích umělecko-řemeslných kovářských děl, mezi jeho výrobky však patří také dokonale zvládnuté zemědělské a řemeslnické nářadí, jako jsou motyky, sekáče, kramle, řetězy atd. Vždy se jedná o kusové, ručně zpracované výrobky s vysokou estetickou a užitnou hodnotou, což je podmíněno jeho dokonalou znalostí využívaných materiálů a postupů. Své dovednosti předvádí na řadě akcí, jako je např. setkání kovářů na hradě Helfštýně, Těšínský kovář, Svinařské řetězení atd. a podílel se také na realizaci publikací o kovářství.

Milan Michna comes from the village of Vrbice in the Hodonín area, but he has worked in Brno for his entire professional life. He worked in metal workshops of the Brno State Theatre and after 1989, he started his own blacksmith’s business in which he has involved his son Radek Michna. Mr Milan Michna processes primarily iron, but he also works with other materials, such as copper, bronze, and brass. For his work, he uses old blacksmith’s techniques and traditional technologies. He often cooperates on artistic and blacksmith’s works with the National Heritage Institute, but he also produces excellently mastered tools for farmers and craftsmen, such as hoes, chisels, cramp irons, chains, etc. These are always made as piece and handcrafted products with high aesthetic and utility value, which is conditional upon his excellent knowledge of materials and techniques used.

Adresa: Bednářova 20, 619 00 Brno ░ Tel.: +420 602 761 679 ░ E-mail: hefaiston@hefaiston.cz

Jarmila Kraváčková (* 1957) pochází z obce Babice na Uherskohradišťsku. K ručním pracím byla vedena odmalička svou babičkou Boženou Abrahámovou, která vyšívala a šila kroje. V roce 1997 se seznámila s Marií Rozumovou z Traplic, která ji naučila výřezovou výšivku, specifickou pro oblast Uherskohradišťska. Dnes se soustředí prakticky už pouze na tento typ výšivky, pro který je vyhledávanou specialistkou. Výřezová výšivka je pro Uherskohradišťsko typická, je doložena již na konci 18. století. Vzhledem ke své pracnosti se používala výhradně na svátečních krojích, zejména na úvodních plachtách, ženských čepcích a šatkách, na svátečních rukávcích a mužských košilích. Výšivka na výřez je velmi náročná, při každodenní práci zhotoví paní Kraváčková pouze 3–4 výšivkové komplety na ženské rukávce nebo mužské košile skládající se z nárameníků, límečku a přednice. Součástí práce Jarmily Kraváčkové je výzkum a dokumentace historických výšivek. Její vzorník už dosahuje několika desítek vzorů s uvedením místa původů a názvů.

Jarmila Kraváčková comes from the village of Babice in the Uherské Hradiště area. In 1997, Jarmila Kraváčková met Marie Rozumová from Traplice from whom she learned the cut work embroidery, which is peculiar to the Uherské Hradiště area. Currently, she focusses solely on this type of embroidery, being a sought-after specialist in this field. The cut work embroidery, typical for the Uherské Hradiště area, was substantiated in the late eighteenth century. Due to its labour intensive nature, it was used exclusively on festive folk costumes, churching shawls, women’s bonnets and scarves, festive blouses, and men’s shirts. It is very time-consuming to make the cut work embroidery is very time-consuming – Ms Kraváčková makes only three to four sets of embroidery for a women’s blouse or men’s shirt during her daily work; one set comprises a yoke, a collar, and a front panel.

Adresa: Babice 478, 687 03 Babice ░ Tel.: +420 777 971 001 ░ E-mail: j.kravackova@seznam.cz

Markéta Bartáková (* 1960) pochází z Prahy, vystudovala Školský ústav umělecké výroby se specializací na ruční výšivku, paličkovanou krajku, tkaní a restaurování textilií. S pletením ze slámy se seznámila v dospívání a tato činnost se stala nejprve jejím koníčkem, později i profesí. Postupně ovládla všechny tradiční techniky zpracování slaměného stébla, vyrábí nejrůznější typy ozdob a dekorací. Důležitou součástí její práce je výroba slaměných zvykoslovných předmětů, muších rájů a dožínkových věnců pro výstavní účely, případně i opravy muzejních sbírkových předmětů ze slámy. Zabývá se však také výrobou slaměných nádob – ošatek a misek. Ty zhotovuje technikou oplétání slaměného pramene stéblem slámy. Materiál získává a zpracovává ve spolupráci s Muzeem lidových staveb v Kouřimi, kde pěstují historické odrůdy obilovin, jejichž použití je důležité zejména při rekonstrukcích sbírkových předmětů. Jako lektorka a demonstrátorka se účastní řady akcí pořádaných českými i zahraničními muzei.

Markéta Bartáková comes from Prague, she learned straw weaving in her teenage years, and this activity became her hobby first, and later her profession. Over time, she has mastered all traditional techniques of straw processions, and she is able to make a variety of decorations. Her work includes the production of traditional straw objects, “flies´ heavens” (straw decorations suspended on a thread from the ceiling, used to capture flies), and harvest wreaths for exhibitions, as well as repairs of straw objects from museum collections. She also deals with the production of straw vessels – bread baskets and bowls; in this case she applies technique of weaving a straw round a straw strand. She gets and processes the material in cooperation with the Museum of Vernacular Buildings in Kouřim. As an instructor and demonstrator, she has participated in many events organized by Czech and foreign museums.

Adresa: Týnská 15, Staré Město, 110 00 Praha 1 ░ Tel.: +420 728 848 556 ░ E-mail: marketa.bartakova@gmail.cz

Pavel Šrytr (* 1962) pochází z Proseče pod Ještědem. Šití a zdobení lidového oděvu mají v rodině Šrytrů dlouhou tradici, krejčovstvím se živilo několik generací jeho předků. On sám je vyučeným zlatníkem, cit pro detail a precizní zpracování tak přenáší do své celoživotní záliby, kterou je lidová výšivka. Při ní klade důraz na co nejvěrnější napodobení vyšívací techniky, použitého materiálu i vzhledu. Zhotovuje především tzv. volnou výšivku, která se na podještědském lidovém oděvu používá nejčastěji. Ovládá mnoho vyšívacích technik a stehů, např. tzv. orientální výšivku, plnou výšivku, stahovanou mřížku a další. Nebrání se ale ani práci s kůží, kterou umí zdobit vyšíváním koženými řemínky nebo technikou tzv. podbodávky.
Pavel Šrytr je aktivním badatelem a velkým znalcem v oboru podještědského lidového oděvu. Svou práci prezentuje zejména v rámci folklorního souboru Horačky, jehož členové a členky při svých vystoupeních často oblékají repliky lidového oděvu právě z dílny Pavla Šrytra. Mimo to spolupracuje i s muzejními institucemi, např. s Muzeem Českého ráje v Turnově.

Pavel Šrytr comes from the village of Proseč pod Ještědem. The Šrytr family has a long tradition of making and embellishing folk clothing, as several generations of Pavel Šrytr’s ancestors made their livelihood as tailors. Although he is a trained goldsmith, he transfers his attention to detail and precision to his lifelong hobby – folk embroidery, accentuating the most faithful imitation of the embroidery technique, the material used and the appearance. Although he mostly works with free embroidery that is most commonly used on folk clothing in the Podještědí Region, he has mastered many embroidery techniques and stitches. He also works with leather – he can embroider it with leather straps or use an understitching technique, called a podbodávka.
Pavel Šrytr is an active researcher and an expert in folk clothing from the Podještědí Region. His work is presented mainly by the Horačky folk ensemble whose members wear replicas of folk clothing, made by Pavel Šrytr, at their performances.

Adresa: Proseč pod Ještědem 38, 463 43 Proseč pod Ještědem ░ Tel.: +420 775 671 400 ░ E-mail: pavel.zlatnik.myslivec@gmail.com

Petr Růžička (* 1954, † 2023) vystudoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze obor truhlářství. Po ukončení studia pracoval v různých profesích, znalost práce se dřevem se však později stala základem pro jeho tesařskou praxi. Tomuto oboru se věnoval od roku 1990, kdy realizoval opravu věžního krovu kostela ve Volenicích. V té době už bylo tradiční tesařské řemeslo téměř zapomenuto a Petr Růžička se tak pustil do „znovuobjevování“ historických pracovních postupů a znalostí při ručním otesávání trámů a konstrukci krovů. Postupně se v tomto oboru stal široce uznávaným specialistou a znalcem. Pravidelně se podílel na realizacích obnovy a oprav historických krovů včetně nejstarších staveb tohoto druhu, např. stropní konstrukce na hradě Karlštejn nebo krov na hradě Točník. Důraz přitom kladl jak na regionální tradice, tak na to, aby použité nářadí i technika opracování časově odpovídaly historickému období vzniku krovů. Významný byl jeho podíl na stavebně historických experimentech, např. stavbě repliky závěsného klecového jeřábu dle vyobrazení ze 14. století.
Petra Růžičku můžeme bezesporu považovat za iniciátora znovuobnovení tradičních postupů tesání trámů z kulatiny. Bez jeho osobního vkladu by toto tradiční řemeslo jen stěží dosahovalo dnešní úrovně a k řadě z odborného hlediska cenných oprav historických krovů by zcela jistě nedošlo. Jeho žákem je např. David Stejskal, který je držitelem titulu Nositel tradice lidových řemesel z roku 2012. Petr Růžička byl autorem či spoluautorem odborných publikací a článků věnovaných obnově památek.

Petr Růžička (* 1954, † 2023) studied cabinet-making at the Secondary School of Arts and Crafts in Prague. After completing his studies, he worked in various professions, but his skills in working with wood later became the basis for his career as a carpenter. He had been engaged in this trade since 1990, when he repaired the timber roof frame in the church tower in Volenice.
At that time, traditional carpentry was almost forgotten, and Petr Růžička began to “rediscover” historical techniques and knowledge, including how to hew rafters manually and construct roof frames. Over time, he became a widely respected expert in this field. He regularly took part in the renovation and repair of historical roof structures, including some of the oldest examples, such as the ceiling structure at Karlštejn Castle and the roof frame at Točník Castle.
He consistently emphasized both regional traditions and the importance of using tools and techniques appropriate to the historical period in which the roof frame had been created. His contribution to experimental building history was significant, for example in the construction of a replica of an overhead cage crane based on a 14th-century depiction.

Romana Jablunková (* 1977) pochází z košíkářské rodiny, je dcerou Dany Ptáčkové, která je držitelkou titulu Nositel tradice lidových řemesel od roku 2006.
V současné době je její hlavní zaměstnání mimo košíkářský obor, nicméně pletení z proutí se věnuje ve volném čase. Plete především na zakázku, je schopna vyrobit širokou škálu výrobků, od menších košíků nebo ošatek až po rozměrné koše. Zpracovává proutí přírodní, loupané, štípané, ale také pedig. Ve své práci navazuje na dlouholetou tradici morkovických košíkářů, pro něž je charakteristický vysoký standard zpracovávaných výrobků, preciznost, smysl pro detail, jemnost a vynikající estetická hodnota.
Své dovednosti předává Romana Jablunková zájemcům o pletení z proutí na veřejných kurzech, které pořádá v domácí dílně. Košíkářské řemeslo prezentuje ve spolupráci s muzejními institucemi (Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm), účastní se však i prodejních výstav a jarmarků po celé České republice.

Romana Jablunková comes from a family with a long tradition of basketmaking. She is the daughter of Dana Ptáčková who was awarded the title “Bearer of the Tradition of Folk Crafts” in 2006.
Currently, she is employed outside the basket-making trade, but she deals with wickerwork in her leisure time. She makes wicker items mostly to order, and she is able to produce a wide range of products, beginning with small baskets and bread baskets to large baskets. She works with natural, peeled and split wicker, as well as with peddig. Romana Jablunková passes on her skills to those interested in wicker weaving at public courses which she organises at her home workshop. Romana Jablunková presents basket-making in cooperation with museums and she takes part in sale exhibitions and fairs throughout the Czech Republic.

Adresa: Náměstí 38, 768 33 Morkovice-Slížany ░ Tel.: +420 606 721 188 ░ E-mail: romanajab@email.cz

Jiří Danzinger (* 1980) žije v Olešnici, kde provozuje známou modrotiskovou dílnu. Vystudoval Střední odbornou textilní školu v oboru textilní chemik. Po jejím absolvování nastoupil do rodinné dílny, ve které získal znalosti potřebné k výrobě modrotisku, a postupně převzal vedení firmy od svého otce Jiřího Danzingera staršího. Tradiční technologie výroby modrotisku v olešnické dílně zůstává ve svém principu po staletí nezměněna. Jedná se o rezervážní tisk na bavlněnou nebo lněnou tkaninu, která se následně barví v indigové lázni. Důležitou součástí technologie je rezervážní hmota, tzv. pap, který Danzingerovi připravují podle rodinné receptury. Jiří Danzinger dokonale ovládá všechny postupy související s výrobou modrotisku, a plně tak pokračuje v rodinné tiskařské tradici. Jiří Danzinger velmi aktivně prezentuje své řemeslo na veřejnosti. Ve své dílně pořádá workshopy i exkurze, na nichž se návštěvníci seznamují s historií i současností modrotiskařského řemesla. Kromě tradičního modrotisku však v jeho dílně vznikají i realizace podle návrhů současných textilních designérů, např. Alice Klouzkové, Petry Gupty Valentové nebo Zuzany Osako.

Jiří Danzinger lives in Olešnice, where he runs a well-known blueprint workshop. He graduated from the Secondary School of Textile Engineering as a textile chemist. After having left the school, he started working in the family workshop where he acquired the knowledge necessary to produce indigo-printed fabrics; he gradually took over the leadership of the workshop from his father Jiří Danzinger Sr. The principle of the traditional indigo block-printing technique has not changed in the workshop in Olešnice for centuries. The technique includes resist printing of a cotton or a linen fabric, which is subsequently dyed in an indigo bath. The resist substance, called a pap, is an important part of the technique and it is prepared by the Danzigers according to their family recipe. Jiří Danzinger has mastered all the procedures related to the production of blueprint excellently, and he continues the family tradition of indigo block printing. Jiří Danzinger also actively presents his handicraft to the public. In his workshop, he organizes workshops and excursions to allow visitors to familiarize themselves with the history and presence of the block-printing handicraft. In addition to traditional blueprint, his workshop also make products according to designs by contemporary fashion designers, for example Alice Klouzková, Petra Gupta Valentová and Zuzana Osako.

Adresa: Křtěnovská 175, 679 74 Olešnice na Moravě ░ Tel.: +420 777 908 404 ░ E-mail: info@modrotisk-danzinger.cz ░ Web: www.modrotisk-danzinger.cz

Ludmila Farkašová (* 1955) pochází z obce Hroznová Lhota. Už od dětství jsou její zálibou výšivka a ruční práce. Ve větší míře se tradiční výšivce začala věnovat v době, kdy založila rodinu a chtěla pořídit krojové komplety pro své děti. Od té doby vytvořila množství zakázek na krojovou výšivku jak pro soukromé osoby, tak pro folklorní tělesa. Ovládá různé techniky výšivky, její specializací je však velmi starobylá a na provedení náročná výřezová výšivka, zejména pak tzv. struhadélkový výřez. Výřezová výšivka se uplatňuje především na ženských čepcích, rukávcích a mužských košilích. Práce Ludmily Farkašové je po technické stránce velmi precizní, výšivky jsou zhotoveny s velkým citem pro charakteristickou skladbu a barevnost vzorů. Své následovnice si Ludmila Farkašová vychovává prostřednictvím pravidelných kurzů lidové výšivky pořádaných ve svém bydlišti, ale také při setkávání v rámci ženského pěveckého sboru. Nejčastějším způsobem prezentace jejího vyšívačského umění jsou však samotné lidové kroje, které jejich nositelé s hrdostí oblékají k nejrůznějším slavnostním příležitostem.

Ludmila Farkašová (*1955) comes from the village of Hroznová Lhota. Since her childhood she has been interested in embroidery and handiwork. She began to deal with traditional embroidery more intensively when she started a family and wanted to get new folk costumes for her children. Since that time, she has created a lot of folk embroidery for private persons and folk ensembles. She has mastered a variety of embroidering techniques, but she specializes in a very ancient cutwork which is intricate to make, especially the patterns with raised stitches, called a struhadélkový výřez. The cutwork is applied mostly on womens bonnets and blouses, and mens shirts. The embroidery made by Ludmila Farkašová is very precise in terms of technique, and is made with a great sense of the composition and colours of patterns. Ludmila Farkašová educates her followers in regular courses of folk embroidery, which she organizes in her home village, and also at meetings of the local womens choir. However, it is the folk costumes that are the most frequent way to present her art of embroidery and that their wearers wear with pride on a variety of festive occasions.

Adresa: Hroznová Lhota 257, 696 63 Hroznová Lhota ░ Tel.: +420 604 869 112 ░ E-mail: farkasova.l@email.cz

Filip Trunečka (* 1980) žije v obci Boršov, která je součástí města Moravská Třebová. Zabývá se rekonstrukcemi historických budov, konkrétně zhotovováním tradičních vápenných omítek. Jeho doménou je obnova původního rukopisu řemeslného zpracování povrchů, a to zejména v případě lidových staveb. S ohledem na co nejvěrnější napodobení původní omítky Filip Trunečka důsledně dodržuje historické postupy výroby těchto povrchů. Jejich základem je především hašené vápno, jehož přípravu si zajišťuje sám. Pro barvu a strukturu omítky je také důležité pracovat s místními surovinami, zejména písky odpovídající kvality. Používá tradiční technologické postupy, které jsou v dnešním stavitelství již zapomenuty nebo se nedodržují pro velkou časovou náročnost. Nezbytnými prostředky k dosažení původního vzhledu je také historické pracovní nářadí. Své zkušenosti ochotně a nezištně předává svým spolupracovníkům, ale také stavebníkům, kteří si svépomocí opravují památky. Dlouhodobě spolupracuje s Národním památkovým ústavem jako lektor workshopů obnovy vápenných omítek. Své řemeslo prezentuje na kurzech a přednáškách, nejdůležitější ukázkou jeho práce jsou však realizované obnovy fasád.

Filip Trunečka lives in the village of Boršov, which is part of the city of Moravská Třebová. He deals with reconstructions of historical buildings, in particular with the production of traditional lime plaster. His domain is the rehabilitation of the original level of skilled craftsmanship applied to the surfaces of vernacular buildings. To imitate the original plaster as faithfully as possible, Filip Trunečka strictly follows historical procedures for the production of these surface coatings. They are based on slaked lime which he prepares by himself. The typical colour and structure of the plaster also require local raw materials, especially sand of a corresponding quality. Mr Trunečka applies traditional technological procedures which have been forgotten in the present-day architecture or which are no longer used as they are time-consuming. The struggle to reach the original appearance also calls for historical working tools.
Filip Trunečka is always ready to pass his experience on to his colleagues and builders who help repair historical monuments. He has long been cooperating with the National Heritage Institute as a lecturer in workshops dealing with the renewal of lime plaster. He presents his handicraft in courses and lectures, but the finished reconstruction of building facades still remains the most important example of his work.

Adresa: Boršov 94, 569 21 Moravská Třebová ░ Tel.: +420 608 529 996 ░ E-mail: filip.tru@post.cz, trastam@trastam.cz ░ Web: www.trastam.cz

Miroslav Vrtěna (* 1952) je příslušníkem již čtvrté generace bednářů a tomuto řemeslu se profesně věnuje po celý život. Jako vyučený bednář pracoval nejprve jako zaměstnanec bednářské provozovny v Bystřici nad Pernštejnem, v roce 1992 si pak založil vlastní rodinný podnik, který dnes sídlí ve Štěpánově nad Svratkou. Spolu s ním zde pracuje syn Jiří, který je pokračovatelem rodinné bednářské tradice. Dílna se zaměřuje zejména na výrobu malolitrážních soudků a korbelů, zhotovovaných převážně z dubového nebo akátového dřeva, využívaných především pro uskladnění piva, vína nebo destilátů. Při své práci používá jak stolařské stroje, tak historické bednářské nářadí a nástroje, které zdědil po předcích. Výrobky Miroslava Vrtěny jsou precizně zpracovány a dokonale funkční. Jeho přesnost, znalost materiálu i cit pro práci s ním z něj činí mistra ve svém oboru. Miroslav Vrtěna bednářské řemeslo prezentoval na mnoha kulturních akcích, účastní se také workshopů, přehlídek řemesel a jarmarků, a to jak v domácím prostředí, tak v zahraničí. V roce 2020 mu byl udělen titul Mistr tradiční rukodělné výroby Kraje Vysočina.

Miroslav Vrtěna is a member of the fourth generation of coopers, and this handicraft has become his life-long profession. As a trained cooper, he first worked in the coopers workshop in Bystřice pod Pernštejnem, and in 1992 he established his own family firm, which is now located in Štěpánov nad Svratkou. There he works together with his son Jiří, who is a successor in the family cooperage tradition. The workshop focusses on the production of small barrels and wooden tankards, made mostly of oak and acacia wood and used for storing beer, wine, and spirits. For his work, Miroslav Vrtěna uses both carpenters’ machines and historical coopers’ tools which he has inherited from his ancestors. Miroslav Vrtěna shows great skilfulness, precision, and perfect knowledge and sense of material, all of which make him a master in his branch. Miroslav Vrtěna has presented the cooperage at many cultural events to date; he also participates in workshops, handicraft shows, and fairs at home and abroad. In 2020 he was awarded the title “Master of Traditional Handicraft of the Vysočina Region”.

Adresa: Štěpánov nad Svratkou 106, 592 63 Štěpánov nad Svratkou ░ Tel.: +420 604 150 197 ░ E-mail: jirivrtena@seznam.cz ░ Web: www.drevenesoudky.cz

Alexandr Slavík (* 1971) žije v Krumvíři, kde pracuje v rodinné firmě na výrobu forem na perník, sýry a máslo. Řezbářství se věnovalo už několik generací jeho předků, kteří pocházeli z Valašska. Vynikajícími řezbáři jsou oba rodiče Alexandra Slavíka, Marcela a František Slavíkovi. Formy na potraviny vyrábí Alexandr Slavík z dobře vyschlého, tvrdého dřeva, např. hrušně, švestky nebo ořechu. Na perníkové formy se používají tenčí destičky, neboť řezaný reliéf je hluboký přibližně 1,5 cm, na formy na máslo a sýry kusy širší, protože forma je hluboká až 4 cm. Výzdobné motivy pan Slavík volí nejen na základě historických předloh, ale vnáší do nich rovněž vlastní invenci. Pracuje s dlátky a rydly různých profilů, které umožňují preciznost a přesnost, získanou navíc léty zkušeností. Hotové formy se natírají lněným olejem. V současné době Alexandr Slavík vyrábí na třicet různých druhů forem na potraviny. Své řemeslo předává Alexandr Slavík zejména v rámci rodiny, na chodu dílny se podílejí jeho dvě dcery. Velmi často také navštěvuje nejrůznější akce spojené s prezentací řezbářského řemesla, např. v muzeích v přírodě ve Strážnici nebo Rožnově pod Radhoštěm.

Alexandr Slavík lives in Krumvíř, where he works in a family workshop, which produces moulds for gingerbread, cheeses, and butter. Several generations of his forefathers, who came from Wallachia, dealt with woodcarving. Marcela and František Slavíks, Alexander Slavík´s parents, are excellent woodcarvers, too. Alexander Slavík makes food moulds from well-dried hardwood, e.g. pear, plum, or walnut. When producing gingerbread moulds, the woodcarver uses quite thin boards, as the carved relief is about 1,5 cm deep; for butter and cheese moulds he uses thicker boards, because the mould is up to 4 cm deep. Mr Slavík chooses the decorating motives based on historical models, bringing his own creativity into them. He works with small chisels and styli of diverse profiles, which allow him to work with precision and exactness, acquired over many years of experience. The finished moulds are then painted with flax oil. Currently Alexander Slavík makes about thirty different types of food moulds. Alexander Slavík passes his handicraft on his family members, as his two daughters participate in running the workshop. He also visits many events connected with the presentation of woodcarver´s handicraft, e.g. in the open-air museums in Strážnice or Rožnov pod Radhoštěm.

Adresa: Krumvíř 32, 691 73 Krumvíř ░ Tel.: +420 723 676 684 ░ E-mail: nakup@slavik-rezbarstvi.cz ░ Web: www.slavik-rezbarstvi.cz

Marie Vlčková (* 1949) pochází z Ostrožské Nové Vsi. Vyrůstala v prostředí, ve kterém se ženy po několik generací věnovaly zdobení kraslic tradičními vzory. Toto umění ji naučila její matka, Jarmila Lagová, vzorem jí však byly také další místní malířky kraslic. Marie Vlčková pracovala po celý život jako švadlena a malování kraslic se věnovala jen příležitostně. Po odchodu do penze se však malování kraslic stalo její každodenní zálibou.
K zdobení kraslic používá Marie Vlčková techniky a vzory charakteristické pro Ostrožskou Novou Ves. Jedná se o batikování pomocí vosku, v případě zelových kraslic ještě doplněné o leptání šťávou z kysaného zelí. Pomocí rozehřátého vosku a „stužky“ maluje na vejce ornamenty a postupně je v přesně stanoveném pořadí namáčí do žluté, červené a černé barvy. Podle charakteru zdobení tak vznikají kraslice „halúzkové“ nebo „hvězdicové“. Zelové kraslice z Ostrožska jsou typické svým drobným geometrickým ornamentem a žlutou, oranžovou a červenou barevností.
Své pokračovatelky vychovává Marie Vlčková v nejbližší rodině, malováním kraslic se zabývá její dcera Lenka Kratochvílová a vnučky Marie Kratochvílová a Gabriela Vlčková. Jako lektorka se účastnila také kurzů zdobení kraslic pořádaných Slováckým muzeem v Uherském Hradišti.

Marie Vlčková comes from Ostrožská Nová Ves. She grew in a family whose female members decorated Easter eggs for many generations. It was her mother Jarmila Lagová who taught her the handicraft, but she also followed other local Easter eggs decorators. For the whole of her life, Marie Vlčková worked as a dressmaker, and she dealt with Easter egg decorating only occasionally. Since her retirement, Easter egg painting has become her every-day hobby.
While decorating the Easter eggs, Marie Vlčková applies techniques and patterns which are typical for Ostrožská Nová Ves. These include wax-resist dying, which is supplemented with etching the eggs with sauerkraut juice. She uses warm wax to paint ornaments on the eggs, and then she dips them, in an exact order, into yellow, red, and black dye. The type of decoration also gives the Easter eggs their names, e.g. “twig-style” or “star-style” ones. Easter eggs decorated with the technique of etching with sauerkraut juice and made in the Uherský Ostroh area are typical for their very small geometrical ornaments and yellow, orange and red colours. Marie Vlčková educates her successors in her closest family circle, as it is her grand-daughters Marie Kratochvílová and Gabriela Vlčková who deal with East egg decorating. As an instructor, she also took part in classes of Easter egg decorating, which were organized by the Slovácko Museum in Uherské Hradiště.

Adresa: Pod Břehy 163, 687 24 Uherský Ostroh-Kvačice ░ Tel.: +420 702 619 010 ░ E-mail: m.v.kraslice@seznam.cz

Jana Štefková (* 1946) pochází z Merklovic, místní části Vamberka. Narodila se do krajkářské rodiny, v níž se toto řemeslo dědilo z generace na generaci. Paličkovat se naučila už v dětství, od maminky Anny Plačkové a dědečka Rudolfa Chaloupky. Krajkářství se věnovala po celý svůj život, nejprve pouze jako zálibě, později i profesně. Jako vynikající krajkářka spolupracovala s významnými textilními výtvarnicemi, jako byla např. Elena Holéczyová nebo Marie Vaňková. V 80. letech 20. století pracovala pro Ústředí lidové umělecké výroby. Jana Štefková dokonale ovládá všechny základní krajkářské techniky. Mimo svou autorskou tvorbu je jako jedna z nemnoha současných krajkářek schopna paličkovat tradiční páskové a mnohopárové krajky pouze za pomocí tzv. prešpánu, tj. do tvrdého papíru předpíchaného rastru, na kterém se krajka paličkuje zpaměti. Tímto způsobem se v minulosti na Vamberecku zhotovovaly vláčkové krajky, používané při výzdobě tradičního lidového oděvu.
Umění paličkované krajky předala Jana Štefková za svůj život řadě zájemců o toto řemeslo. Na prvním místě je však třeba jmenovat její dceru Martinu Rejzlovou, pro kterou se krajkářské řemeslo také stalo celoživotní zálibou i povoláním. Spolu pořádají a vedou kurzy paličkování doma i v zahraničí.

Jana Štefková comes from Merklovice, a local district of Vamberk. She was born in a lace-making family where the handicraft was inherited from generation to generation. She learned to make bobbin lace from her mother Anna Plačková and her grandfather Rudolf Chaloupka, when she was a child. She has made lace for the whole of her life, first as a hobby, and later-on as an excellent professional lace maker who cooperated with important textile designers, such as Elena Holéczyová and Marie Vaňková. In the 1980s, she worked for the Centre of Folk Art Production. Jana Štefková has excellently mastered all the basic lace-making techniques. In addition to her own authorial production, she is able, as one of a few present-day lace makers, to make traditional tape and multi-pair lace on a prešpán, meaning a hard stiff card pricked with a series of pinholes, on which bobbin lace is made by heart. This technique was also applied to make bobbin lace called a “vláčka” in the Vamberk area in the past. This type of bobbin lace was used as adornment on traditional folk dress.
Jana Štefková has passed her skills of bobbinlace making on many of those interested in this handicraft. In the first place, it is her daughter Marie Rejzlová for who this handicraft has become her lifelong hobby and occupation. Together, both ladies organize and lead bobbin-lace making courses at home and abroad.

Adresa: Merklovice 75, 517 54 Vamberk ░ Tel.: +420 777 636 113 ░ E-mail: stefkova.krajka@seznam.cz

Milan Bartoš (*1951) pochází ze Dvora Králové nad Labem. Výroba forem na potiskování textilu má v jeho rodině tradici, dědeček Josef Vlk vlastnil firmu zaměřenou na výrobu tiskařských forem. Po dědečkově vzoru se Milan Bartoš vyučil rytcem a byl jako vzorkorytec zaměstnán v textilní továrně Tiba ve Dvoře Králové. Záhy se však začal věnovat i tradičním formám na modrotisk – pro Ústředí lidové umělecké výroby vyráběl a opravoval formy využívané v modrotiskových dílnách ve Strážnici a v Olešnici.
Jaroslav Plucha (* 1950) se už od dětských let věnuje řezbářství. Žije ve Dvoře Králové nad Labem, kde byl po dlouhá léta zaměstnán v textilním podniku Tiba jako seřizovač strojů. Do výroby forem na modrotisk ho zasvětil Milan Bartoš. Oba výrobce pojí nejen dlouholeté přátelství, ale také vzájemná spolupráce při výrobě a opravách forem. Milan Bartoš i Jaroslav Plucha ovládají komplexní výrobu modrotiskových forem a to jak těch celodřevěných, tak i forem se vzory zhotovovanými z kovových drátků a plíšků. Oba své umění ochotně předávají dalším zájemcům, zejména prostřednictvím prezentací v rámci různých kulturních programů a workshopů. Vychovávají si však také své nástupce z rodu Bartošů, Tomáše Bartoše a Aleše Zeleného.
Výroba forem na modrotisk je řemeslo přímo ohrožené zánikem a Milan Bartoš spolu s Jaroslavem Pluchou patří k jeho posledním nositelům. Bez jejich činnosti by jen stěží mohly dlouhodobě pracovat tradiční modrotiskové dílny ve Strážnici a v Olešnici.

Milan Bartoš comes from Dvůr Králové nad Labem. The production of blocks to print on textiles has a long tradition in his family; his grandfather Josef Vlk owned a workshop aimed at the production of blocks for printing. By his grandfather´s example, Milan Bartoš completed his apprenticeship as an engraver, and he was employed in the Tiba Factory in Dvůr Králové as a pattern-engraver. However, he also began to deal with traditional blocks for blue-print – for the Centre of Folk Art Production he made and repaired woodblocks used in blue-print workshops in Strážnice and Olešnice. Since his childhood, Jaroslav Plucha (*1950) has dealt with woodcarving. He lives in Dvůr Králové nad Labem, where he worked in the Tiba textile factor for many years as a tool setter. It was Milan Bartoš who introduced him into the production of blocks for blue-print. Both producers are not only united by long-lasting friendship but also by their mutual cooperation on the production and repairs of blocks. Milan Bartoš and Jaroslav Plucha master the complete production of blocks for blue-print, meaning those made of wood as well as those provided with patterns made of metal wires and sheets. Both of them are ready to pass their skills on those interested, especially through presentations at cultural performances and workshops. They also educate their successors from the Bartoš family, Tomáš Bartoš and Aleš Zelený.
The production of blocks for blue-print is a handicraft at risk of extinction and Milan Bartoš together with Jaroslav Plucha are among last practitioners of this handicraft. Without their activity, the traditional blue-print workshops in Strážnice and Olešnice can only hardly work.

MB: Adresa: Rybova 1894, 544 01 Dvůr Králové nad Labem ░ Tel.: +420 603 730 368 ░ E-mail: mobartos@seznam.cz
JP: Adresa: Erbenova 2366, 544 01 Dvůr Králové nad Labem ░ Tel.: +420 731 904 989

Marie Bilíková (* 1951) pochází z obce Babice, ležící nedaleko Uherského Hradiště. Jako bývalá zaměstnankyně Slováckého muzea v Uherském Hradišti se při své práci seznámila s lidovou řemeslnou výrobou a k řemeslům si vytvořila hluboký vztah. Tkaní z kukuřičného šustí se začala intenzivně věnovat od roku 2007, kdy absolvovala několikaměsíční kurz u vynikající výrobkyně Rozálie Blažkové.
Tkaní z kukuřičného šustí je tradiční technikou, při které se zpracovává jinak odpadový materiál – listeny kukuřice. Výroba z kukuřičného šustí byla v minulosti rozšířena zejména na jižním Slovensku, odkud se dostala na jižní Moravu. K jejímu zvládnutí je potřeba zejména kvalitně připravený materiál. Kukuřičné šustí musí Marie Bilíková nejprve nasbírat a ke zpracování připravit sušením, vytříděním a praním. Z takto upraveného šustí se natrhají úzké proužky, ze kterých se kroutí provázek, s nímž se dále pracuje. Ke zhotovení tašek, dóz, prostírek a dalších předmětů jsou nutné speciální dřevěné formy nebo rámečky různých tvarů. Na nich se tká, přičemž je možné využívat několika typů vazeb. Své umění Marie Bilíková ráda a ochotně předává všem zájemcům o tuto tradiční výrobní techniku. Účastní se předváděcích akcí v regionálních muzeích, zejména ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti a muzeu v přírodě Park Rochus. Dále se podílí na kurzech zaměřených na práci s kukuřičným šustím, kterých se účastní široká veřejnost.

Marie Bilíková comes from the village of Babice near Uherské Hradiště. She was employed at the Slovácko Museum in Uherské Hradiště, where she familiarized herself with folk handicrafts, developing a deep relationship with them. She began to deal with weaving using corn husks in 2007; in this year she graduated from a several-months-long course led by the excellent producer Rozálie Blažková.
Weaving from corn husks is a traditional technique which uses corncob bracts, an otherwise waste material. In the past, products made of corn husks were spread mainly in western and southern Slovakia, from where they extended to southern Moravia. To master the production, it is necessary to have material of high quality. Marie Bilíková has to collect the corn husks first and then to dry, sortout, and wash them to prepare them for processing. Then she tears up the husks into narrow strips from which she twists a string with which she continues to work. To make bags, lidded boxes, place mats and other items, she needs special wooden blocks or frames of different shapes. While weaving on them, she can apply several types of weaves. Marie Bilíková is always ready to pass her skills on all those interested in this traditional technique. She takes part in presentations in regional museums, especially in the Slovácko Museum in Uherské Hradiště and in the Par Rochus Open-Air Museum. She also participates in courses aimed at working with corn husks, visited by the public.

Adresa: Babice 187, 687 03 Babice ░ Tel.: +420 728 462 231 ░ E-mail: mariebb@seznam.cz