Nositel tradice

Stanislav Baťa (* 1966) pochází z Proseče – města, které je již téměř 200 let spojeno s výrobou dýmek. Narodil se do rodiny, ve které se touto činnosti zabývalo několik předchozích generací. Sám se této technologii věnuje od roku 2002, kdy vyrobil svou první dýmku. Své znalosti a zkušenosti získal od matky, která pomáhala v rodinné dílně, a od pamětníků z Proseče a okolí. Pracuje s nástroji zděděnými po svém dědečkovi, dodnes využívá dýmkařské kování z dílny svého otce, který byl pasířem. Dýmky Stanislava Bati vznikají ručně podle tradičních postupů. Zpracovává především dřevo listnatých stromů, jako je olše, hrušeň nebo lípa, ale také kořen vřesovce – briár, který se dováží z Řecka. Výroba kvalitní dýmky je velmi pracná a časově náročná, vyžaduje několik technologických procesů, mezi kterými je nutná delší časová prodleva. Dýmka se nejprve soustruží, poté brousí, pemzuje, barví, lakuje a znovu leští. K její kompletaci je nezbytné kování, případně další díly z akrylátu nebo rohoviny. Na objednávku však zhotovuje také exkluzivní kusy s vyřezávanou hlavičkou ve tvaru lidské hlavy. Stanislav Baťa se účastní řady akcí pořádaných paměťovými institucemi, zejména Muzeem v přírodě Vysočina, východočeským muzeem v Pardubicích a dalších. Při jeho práci mu je nezbytným pomocníkem manželka, která se nejen podílí na práci v dílně, ale také se aktivně zapojuje do prezentace výrobků na webových stránkách a kulturních akcích. V roce 2024 získal Stanislav Baťa ocenění Nositel tradice Pardubického kraje.

Stanislav Baťa hails from Proseč, a town that has been associated with the production of smoking pipes for nearly two hundred years. He was born into a family where this craft had been practised across several generations; he began making pipes himself in 2002. Stanislav Bata‘s pipes are handcrafted using traditional techniques. He mainly works with wood from deciduous trees, but also uses briar. First, the pipe is turned on a lathe, then sanded, polished with pumice, stained, varnished, and polished again. Its assembly includes the addition of caps and rings, or other components made from acrylic or horn. Stanislav Baťa takes part in a number of events organised by memory institutions, particularly the Vysočina Open Air Museum In 2024. Stanislav Baťa was awarded the title Tradition Bearer of the Pardubice Region.

Adresa: Na Ručičce 7, 539 44 Proseč ░ Tel.: +420 603 584 890, +420 732 963 366 ░ E-mail: dymkybata@seznam.cz

Petr Číp (* 1973) je pokračovatelem rodinné tradice výroby hudebních nástrojů, kterou založil jeho otec Pavel Číp. Dílna pracuje v Zubří na Valašsku od roku 1988 a zaměřuje se na výrobu lidových a historických dechových nástrojů. Zhotovují se zde především moravské gajdy, ale také dudy české a slezské, tzv. gorolské gajdy. Výroba gajd je náročný proces, který vyžaduje zvládnutí technologie opracování několika odlišných materiálů. Především je to dřevo, ale také kravské rohy, kůže, mosazný plech a další. Všechny tyto techniky Petr Číp ovládá na mimořádně vysoké úrovni. Nástroje z jeho dílny mají nejen hudební kvality, ale jedná se také o práci vynikající estetické a řemeslné hodnoty. V roce 2024 mu byl udělen titul Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje.

Petr Číp continues the family tradition of musical instrument making established by his father, Pavel Číp. Since 1988, the workshop has been based in Zubří, in the Wallachia region, and specialises in the production of folk and historical wind instruments. Its main focus is on Moravian bagpipes, but Bohemian and Silesian bagpipes, known as Gorol bagpipes, are also produced. The production of bagpipes is a demanding process that requires mastery in working with several different materials, primarily with wood, cow horns, goatskin and brass. Petr Číp has mastered all of these techniques to an extraordinarily high standard. The musical instruments produced in his workshop are distinguished not only by their tonal quality, but also by outstanding craftsmanship and aesthetic value. In 2024, he was awarded the title Master of Traditional Craftsmanship of the Zlín Region.

Adresa: Pod Javorníkem 1043, 756 54 Zubří ░ Tel.: +420 603 367 034 ░ E-mail: hist.nastroje@gmail.com ░ www.histnastroje.cz

Košíkář Jan Šup (* 1953) žije v obci Kocourov nedaleko Klatov. S pletením košů se seznámil v rodině, jeho otec se zabýval výrobou hospodářských košů z neloupaného proutí. Nejprve zvládnul tuto techniku, později začal pracovat také s vařeným proutím, nakonec si osvojil i pletení z borových a javorových loubků a z loubků ze smrkového kořene. Z nich Jan Šup vyrábí především koše, košíky a nádoby tradičních hranatých tvarů. Své znalosti předává Jan Šup zejména synu Ondřejovi, který se pletení z přírodních materiálů věnuje přes třicet let. Za tu dobu se od otce naučil všechny výše uvedené techniky, sám zkouší i výrobu z jiných dřevin, např. z lísky. V roce 2018 získal Jan Šup ocenění Mistr tradiční rukodělné výroby Plzeňského kraje.

The basket-maker Jan Šup (* 1953) lives in the village of Kocourov near Klatovy. He was introduced to basket weaving within his family, as his father made farm baskets from unpeeled withies. Jan Šup first mastered this technique, later learning to work with boiled withies, and eventually acquiring the skills for weaving with split wood and spruce root. He uses this material to make baskets, small baskets, and square-shaped vessels. Jan Šup primarily passes on his knowledge to his son Ondřej, who has worked with natural wicker for more than thirty years. During this time, he has learned all the aforementioned techniques from his father and has also experimented with other types of wood, such as hazel. In 2018, Jan Šup was awarded the title Master of Traditional Handicrafts of the Pilsen Region.

Adresa: Kocourov 5, Mochtín 339 01 Klatovy ░ Tel.: +420 720 670 994 ░ E-mail: ondrejsup@centrum.cz

Ivo Rudolf (* 1962) je vyučeným kovářem a podkovářem a tomuto řemeslu se po celý život profesně věnuje. V roce 1990 si zřídil kovárnu, ve které se zaměřuje nejen na užitkovou a uměleckou kovářskou práci, ale také na renovace historického kování nebo výrobu replik. Předností Iva Rudolfa je důkladná znalost tradičních kovářských technologií a postupů, které zvládá na velmi vysoké úrovni. Své zkušenosti předal celé řadě učedníků, ale také synovi, který se kovářskému řemeslu rovněž věnuje. Ivo Rudolf se aktivně účastní výstav a programů zaměřených na prezentaci rukodělných technik a kovářského řemesla. Stál u zrodu Mezinárodního kovářského sympozia v Bečově nad Teplou, které se zde koná od roku 2015. V roce 2024 mu byl udělen titul Mistr tradiční rukodělné výroby Karlovarského kraje.

Ivo Rudolf is a trained blacksmith and farrier who has devoted his entire professional life to this craft. In 1990, he established his own smithy, where he specialises in both utility and artistic blacksmithing and the restoration of historic ironwork, including the production of replicas. He passed on his experience to a number of apprentices, but also to his son, who is also engaged in the blacksmith‘s craft. Ivo Rudolf actively participates in exhibitions and programmes focused on presenting handicraft techniques and blacksmithing. He played a key role in founding the International Blacksmithing Symposium in Bečov nad Teplou. In 2024, he was awarded the title Master of Traditional Crafts of the Karlovy Vary Region.

Adresa: Vodná 13, 364 64 Bečov nad Teplou ░ Tel.: +420 604 572 649 ░ E-mail: ivo.rudolf@emil.cz

Marcela Hrabovská (* 1958) se zaměřuje na výrobu kraslic zdobených slámou. Z usušené a „vyžehlené“ slámy vystřihuje drobné tvary, ze kterých skládá na vajíčko obrazce. Vedle geometrických vzorů zhotovuje také kraslice s figurálními motivy s náboženskou tématikou. Používá slámu z různých druhů obilovin, což jí umožňuje uplatnit různé odstíny žluté barvy. Pracuje s výfuky slepičích a husích vajec, které je nutno nejprve obarvit. Vedle akrylových barev experimentuje i s přírodními barvivy, jako jsou cibulové slupky, vlaštovičník, ořechové listí, saze apod. Barvením a výzdobou vajec se zabývá v průběhu celého roku. Pro práci Marcely Hrabovské je charakteristická jemnost a propracovanost motivů, které jsou provedeny precizně, s velkým citem prodetail a estetiku.

Marcela Hrabovská focuses on the production of Easter eggs decorated with straw. She works with blown chicken or goose eggs. In addition to acrylic paints, she also experiments with natural dyes such as onion skins, celandine, walnut leaves, soot, etc. She uses straw from a variety of cereals, which allows her to work with different shades of yellow. Once the straw has been dried and „ironed“, she cuts out small shapes which she assembles into patterns on the egg. This is a very laborious technique that requires precision, patience and creativity in assembling the patterns. Marcela Hrabovská‘s work is characterised by the delicacy and refinement of the motifs, which are executed with precision and great attention to detail and aesthetics.

Adresa: Želešice 78E, 664 43 Želešice ░ Tel.: +420 723 606 505

Renata Potěšilová (* 1971) pochází z Lipova, obce ležící nedaleko Veselí nad Moravou. Od dětství byl její zálibou folklor, ráda oblékala lidový oděv a zajímala se o jeho výrobu a údržbu. Různým technikám výroby a úpravy tradičních oděvních součástí se učila od zdejších starších nositelek lidového oděvu. Postupně začala vyrábět a upravovat většinu součástí horňáckého kroje – zhotovuje ženské zástěry a rukávce, mužské kalhoty a košile. Její specializací je však starobylá technika vrapení, která se využívá při výrobě nesešitých sukní horňáckého kroje, tzv. fěrtochů. Renata Potěšilová významnou měrou přispěla k udržení této ojedinělé techniky. Horňácké kroje nejen zhotovuje, ale dokonale ovládá i složité způsoby jejich úpravy a kombinování oděvních součástí, čímž přispívá k zachování unikátní krojové rozmanitosti v oblasti Horňácka.

Renata Potěšilová comes from Lipov, a village situated near Veselí nad Moravou. Since her childhood she has been interested in folklore; she liked to wear folk dress and was interested in its production and maintenance. Gradually she began to make and fi t most of the Horňácko folk garments. She makes aprons and blouses for women, and trousers and shirts for men. However, she specialises in an ancient technique, called vrapení, i.e. folding the fabric to create small pleats. This technique is applied on unstitched women’s skirts, called a fěrtochy, which are part of the Horňácko folk costume. Renata Potěšilová has made a signifi cant contribution to safeguarding the knowledge of this ancient textile technique, which is indispensable for some parts of folk costumes.

Adresa: Lipov 239, 696 72 Lipov ░ Tel.: +420 736 260 231 ░ E-mail: renatapotesilova@seznam.cz

Jiřina Štrynclová (* 1958) pochází z Pěnčína. Vystudovala sklářskou školu v Železném Brodě, po jejím absolvování se profesně věnovala výrobě vánočních ozdob a později skleněných figurek. V letech 1991–2020 pracovala jako mistr odborného výcviku v oboru výroba skleněných figurek na Střední škole řemesel a služeb v Jablonci nad Nisou. Práce se sklem vyžaduje nejen zručnost, ale také zkušenost a cit pro zpracovávaný materiál. Nad kahanem zahřívá tyče z olovnatého skla a roztavenou hmotu pak tvaruje pomocí technik navinutí a tažení. Pod rukama figurkářky vznikají tradiční postavičky – Mikuláš s čertem, řemeslníci, muzikanti, postavy z betléma nebo z lidových pověstí a další. Během své dlouholeté pedagogické činnosti předala Jiřina Štrynclová své znalosti a dovednosti řadě studentů.

Jiřina Štrynclová comes from Pěnčín. After graduating from the Secondary School of Glassmaking in Železný Brod, she was professionally involved in the production of glass figurines and later Christmas decorations. In the years 1991–2020 she worked as a master of vocational training in the field of glass figurine production at the Secondary School of Crafts and Services in Jablonec nad Nisou. Working with glass requires not only skill but also experience and a feeling for the material used. She heats lead glass rods over a burner and then shapes the molten mass using coiling and drawing techniques. Simple tools include metal tweezers and a plate for shaping. Under the hands of the figure maker, traditional figures are created – St. Nicholas and the Devil, craftsmen, musicians, figures from Nativity Scenes or folk tales, and others.

Adresa: Alšovice 53, 468 21 Pěnčín ░ Tel.: +420 605 054 509 ░ E-mail: strynclovajirina@gmail.com

Martin Volf (* 1972) pochází z rodiny s dlouhou řemeslnou tradicí, keramickou dílnu v Kolovči provozuje rodina Volfů už od 18. století. Martin Volf vystudoval střední keramickou školu v Bechyni a po jejím absolvování začal pracovat v rodinné keramické dílně, která je zaměřena na výrobu tradiční kolovečské hrnčiny. Tato keramika má na Domažlicku dlouhou tradici, charakteristické je pro ni hnědočervené zbarvení střepu a zdobení geometrickými vzory v černé, bílé a zelené barvě. Sortiment výrobků tvoří původní tvary a typy nádob – hrnce, džbány, mísy a talíře. Mimo hnědou hrnčinu v dílně vznikají keramické figurální plastiky inspirované životem na venkově a tzv. modrá keramika s bílým dekorem. V dnešní době jsou Volfovi už jedni z mála výrobců, kteří k výrobě keramiky používají vlastní jílovitou hlínu, kterou těží, nechávají sedm let vyzrát a následně zpracovávají. Keramické řemeslo Martin Volf prezentuje především ve svém vlastním muzeu, jehož součástí je i keramická dílna a vzorkovna výrobků. Dále spolupracuje s Muzeem Chodska v Domažlicích a Vlastivědným muzeem Dr. Hostaše v Klatovech.

Martin Volf comes from a family with long handicraft tradition, the Volf family has operated the pottery workshop in Koloveč since the eighteenth century. After Martin Volf had graduated from the Secondary Technical School in Bechyně, he began to work at the family workshop that focusses on the production of traditional Koloveč pottery. This type of pottery has a long tradition in the Domažlice area; it features brown-red colour of the half-finished product, and decorations with geometrical patterns in black, white, and green. The products keep original shapes and types of vessels – jugs, pots, mugs, and plates. In addition to brown pottery, the workshop also produces ceramic figures inspired by the life in the countryside, and “blue” ceramics with white décor. Martin Volf presents the potter’s craft primarily in his own museum which includes his pottery workshop and a sample room with products.

Adresa: Domažlická 1, 345 43 Koloveč ░ Tel.: +420 737 480 473, + 420 379 494 235 ░ E-mail: info@muzeum-kolovec.cz

Marie Vachunová (* 1958) žije ve Velké nad Veličkou a zabývá se šitím, vyšíváním a údržbou horňáckých krojů. Specifickou částí její práce je skládání a vázání ženských šátků, které tvoří nezbytný doplněk zdejšího lidového oděvu. Marie Vachunová pochází z prostředí, ve kterém jsou lidová kultura, kroje a folklor pevně zakořeněny. Vyšívat se naučila od tety Magdalény Vachunové (1898–1992), od které také převzala vzory výšivek, oděvní střihy i starší kroje, které jí sloužily jako předloha při šití krojů nových. Marie Vachunová se soustředí především na zhotovování soukenných ženských živůtků, kabátků a mužských vest. Zdobí je barevnými portami, stuhami a tradiční ruční výšivkou podle předkreslení. Příležitostně však šije plátěné košile, kalhoty, čepce atd. s výšivkou podle počítané niti. Je jedinou výrobkyní, která udržuje tradici vázání tvrzených horňáckých šátků původním postupem. Zejména tato její činnost je nenahraditelná, neboť se jedná o pracnou a složitou techniku, bez níž by horňácký ženský kroj nemohl existovat. Práci Marie Vachunové je možné vidět především na nositelích lidových krojů z Horňácka, účastní se však také kulturních programů, pořádaných např. Muzeem vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici.

Marie Vachunová lives in Velká nad Veličkou, where she makes, embroiders, and maintains Horňácko folk costumes. Her work also includes folding and tying of women’s headscarves which are an integral part of local folk clothing. She learned embroidery from her aunt Magdaléna Vachunová (1898–1992). She also gave embroidery patterns, clothing patterns, and old folk costumes to her nice who used them as models for new costumes. Marie Vachunová focusses on making women’s bodices and waistcoats and men’s vests from woollen cloth. She decorates them with colourful galloons, ribbons, and traditional hand embroidery made according to drawn patterns. She occasionally makes linen shirts, pants, and bonnets, etc. decorated with thread-counted embroidery. She is the only producer who has safeguarded the tradition of hard headscarf tying, applying the original technique. These are always made as piece and handcrafted products with high aesthetic and utility value, which is conditional upon his excellent knowledge of materials and techniques used.

Adresa: Velká nad Veličkou 117, 696 74 Velká nad Veličkou ░ Tel.: +420 602 511 281 ░ E-mail: vachunova.m@seznam.cz

Milan Michna (* 1941) pochází z obce Vrbice na Hodonínsku, celý profesní život však působí v Brně. Pracoval v kovodílnách Státního divadla v Brně, současně měl pronajatou kovárnu, ve které zpracovával drobné zakázky tradičních kovářských výrobků. Po roce 1989 si založil kovářskou živnost, do které postupně zapojil i syna Radka Michnu. Pan Milan Michna zpracovává především železo, nevyhýbá se však ani dalším materiálům, jako je měď, bronz nebo mosaz. Často spolupracuje s Národním památkovým ústavem na realizacích umělecko-řemeslných kovářských děl, mezi jeho výrobky však patří také dokonale zvládnuté zemědělské a řemeslnické nářadí, jako jsou motyky, sekáče, kramle, řetězy atd. Vždy se jedná o kusové, ručně zpracované výrobky s vysokou estetickou a užitnou hodnotou, což je podmíněno jeho dokonalou znalostí využívaných materiálů a postupů. Své dovednosti předvádí na řadě akcí, jako je např. setkání kovářů na hradě Helfštýně, Těšínský kovář, Svinařské řetězení atd. a podílel se také na realizaci publikací o kovářství.

Milan Michna comes from the village of Vrbice in the Hodonín area, but he has worked in Brno for his entire professional life. He worked in metal workshops of the Brno State Theatre and after 1989, he started his own blacksmith’s business in which he has involved his son Radek Michna. Mr Milan Michna processes primarily iron, but he also works with other materials, such as copper, bronze, and brass. For his work, he uses old blacksmith’s techniques and traditional technologies. He often cooperates on artistic and blacksmith’s works with the National Heritage Institute, but he also produces excellently mastered tools for farmers and craftsmen, such as hoes, chisels, cramp irons, chains, etc. These are always made as piece and handcrafted products with high aesthetic and utility value, which is conditional upon his excellent knowledge of materials and techniques used.

Adresa: Bednářova 20, 619 00 Brno ░ Tel.: +420 602 761 679 ░ E-mail: hefaiston@hefaiston.cz

Jarmila Kraváčková (* 1957) pochází z obce Babice na Uherskohradišťsku. K ručním pracím byla vedena odmalička svou babičkou Boženou Abrahámovou, která vyšívala a šila kroje. V roce 1997 se seznámila s Marií Rozumovou z Traplic, která ji naučila výřezovou výšivku, specifickou pro oblast Uherskohradišťska. Dnes se soustředí prakticky už pouze na tento typ výšivky, pro který je vyhledávanou specialistkou. Výřezová výšivka je pro Uherskohradišťsko typická, je doložena již na konci 18. století. Vzhledem ke své pracnosti se používala výhradně na svátečních krojích, zejména na úvodních plachtách, ženských čepcích a šatkách, na svátečních rukávcích a mužských košilích. Výšivka na výřez je velmi náročná, při každodenní práci zhotoví paní Kraváčková pouze 3–4 výšivkové komplety na ženské rukávce nebo mužské košile skládající se z nárameníků, límečku a přednice. Součástí práce Jarmily Kraváčkové je výzkum a dokumentace historických výšivek. Její vzorník už dosahuje několika desítek vzorů s uvedením místa původů a názvů.

Jarmila Kraváčková comes from the village of Babice in the Uherské Hradiště area. In 1997, Jarmila Kraváčková met Marie Rozumová from Traplice from whom she learned the cut work embroidery, which is peculiar to the Uherské Hradiště area. Currently, she focusses solely on this type of embroidery, being a sought-after specialist in this field. The cut work embroidery, typical for the Uherské Hradiště area, was substantiated in the late eighteenth century. Due to its labour intensive nature, it was used exclusively on festive folk costumes, churching shawls, women’s bonnets and scarves, festive blouses, and men’s shirts. It is very time-consuming to make the cut work embroidery is very time-consuming – Ms Kraváčková makes only three to four sets of embroidery for a women’s blouse or men’s shirt during her daily work; one set comprises a yoke, a collar, and a front panel.

Adresa: Babice 478, 687 03 Babice ░ Tel.: +420 777 971 001 ░ E-mail: j.kravackova@seznam.cz

Markéta Bartáková (* 1960) pochází z Prahy, vystudovala Školský ústav umělecké výroby se specializací na ruční výšivku, paličkovanou krajku, tkaní a restaurování textilií. S pletením ze slámy se seznámila v dospívání a tato činnost se stala nejprve jejím koníčkem, později i profesí. Postupně ovládla všechny tradiční techniky zpracování slaměného stébla, vyrábí nejrůznější typy ozdob a dekorací. Důležitou součástí její práce je výroba slaměných zvykoslovných předmětů, muších rájů a dožínkových věnců pro výstavní účely, případně i opravy muzejních sbírkových předmětů ze slámy. Zabývá se však také výrobou slaměných nádob – ošatek a misek. Ty zhotovuje technikou oplétání slaměného pramene stéblem slámy. Materiál získává a zpracovává ve spolupráci s Muzeem lidových staveb v Kouřimi, kde pěstují historické odrůdy obilovin, jejichž použití je důležité zejména při rekonstrukcích sbírkových předmětů. Jako lektorka a demonstrátorka se účastní řady akcí pořádaných českými i zahraničními muzei.

Markéta Bartáková comes from Prague, she learned straw weaving in her teenage years, and this activity became her hobby first, and later her profession. Over time, she has mastered all traditional techniques of straw processions, and she is able to make a variety of decorations. Her work includes the production of traditional straw objects, “flies´ heavens” (straw decorations suspended on a thread from the ceiling, used to capture flies), and harvest wreaths for exhibitions, as well as repairs of straw objects from museum collections. She also deals with the production of straw vessels – bread baskets and bowls; in this case she applies technique of weaving a straw round a straw strand. She gets and processes the material in cooperation with the Museum of Vernacular Buildings in Kouřim. As an instructor and demonstrator, she has participated in many events organized by Czech and foreign museums.

Adresa: Týnská 15, Staré Město, 110 00 Praha 1 ░ Tel.: +420 728 848 556 ░ E-mail: marketa.bartakova@gmail.com

Pavel Šrytr (* 1962) pochází z Proseče pod Ještědem. Šití a zdobení lidového oděvu mají v rodině Šrytrů dlouhou tradici, krejčovstvím se živilo několik generací jeho předků. On sám je vyučeným zlatníkem, cit pro detail a precizní zpracování tak přenáší do své celoživotní záliby, kterou je lidová výšivka. Při ní klade důraz na co nejvěrnější napodobení vyšívací techniky, použitého materiálu i vzhledu. Zhotovuje především tzv. volnou výšivku, která se na podještědském lidovém oděvu používá nejčastěji. Ovládá mnoho vyšívacích technik a stehů, např. tzv. orientální výšivku, plnou výšivku, stahovanou mřížku a další. Nebrání se ale ani práci s kůží, kterou umí zdobit vyšíváním koženými řemínky nebo technikou tzv. podbodávky.
Pavel Šrytr je aktivním badatelem a velkým znalcem v oboru podještědského lidového oděvu. Svou práci prezentuje zejména v rámci folklorního souboru Horačky, jehož členové a členky při svých vystoupeních často oblékají repliky lidového oděvu právě z dílny Pavla Šrytra. Mimo to spolupracuje i s muzejními institucemi, např. s Muzeem Českého ráje v Turnově.

Pavel Šrytr comes from the village of Proseč pod Ještědem. The Šrytr family has a long tradition of making and embellishing folk clothing, as several generations of Pavel Šrytr’s ancestors made their livelihood as tailors. Although he is a trained goldsmith, he transfers his attention to detail and precision to his lifelong hobby – folk embroidery, accentuating the most faithful imitation of the embroidery technique, the material used and the appearance. Although he mostly works with free embroidery that is most commonly used on folk clothing in the Podještědí Region, he has mastered many embroidery techniques and stitches. He also works with leather – he can embroider it with leather straps or use an understitching technique, called a podbodávka.
Pavel Šrytr is an active researcher and an expert in folk clothing from the Podještědí Region. His work is presented mainly by the Horačky folk ensemble whose members wear replicas of folk clothing, made by Pavel Šrytr, at their performances.

Adresa: Proseč pod Ještědem 38, 463 43 Proseč pod Ještědem ░ Tel.: +420 775 671 400 ░ E-mail: pavel.zlatnik.myslivec@gmail.com

Petr Růžička (* 1954, † 2023) vystudoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze obor truhlářství. Po ukončení studia pracoval v různých profesích, znalost práce se dřevem se však později stala základem pro jeho tesařskou praxi. Tomuto oboru se věnoval od roku 1990, kdy realizoval opravu věžního krovu kostela ve Volenicích. V té době už bylo tradiční tesařské řemeslo téměř zapomenuto a Petr Růžička se tak pustil do „znovuobjevování“ historických pracovních postupů a znalostí při ručním otesávání trámů a konstrukci krovů. Postupně se v tomto oboru stal široce uznávaným specialistou a znalcem. Pravidelně se podílel na realizacích obnovy a oprav historických krovů včetně nejstarších staveb tohoto druhu, např. stropní konstrukce na hradě Karlštejn nebo krov na hradě Točník. Důraz přitom kladl jak na regionální tradice, tak na to, aby použité nářadí i technika opracování časově odpovídaly historickému období vzniku krovů. Významný byl jeho podíl na stavebně historických experimentech, např. stavbě repliky závěsného klecového jeřábu dle vyobrazení ze 14. století.
Petra Růžičku můžeme bezesporu považovat za iniciátora znovuobnovení tradičních postupů tesání trámů z kulatiny. Bez jeho osobního vkladu by toto tradiční řemeslo jen stěží dosahovalo dnešní úrovně a k řadě z odborného hlediska cenných oprav historických krovů by zcela jistě nedošlo. Jeho žákem je např. David Stejskal, který je držitelem titulu Nositel tradice lidových řemesel z roku 2012. Petr Růžička byl autorem či spoluautorem odborných publikací a článků věnovaných obnově památek.

Petr Růžička (* 1954, † 2023) studied cabinet-making at the Secondary School of Arts and Crafts in Prague. After completing his studies, he worked in various professions, but his skills in working with wood later became the basis for his career as a carpenter. He had been engaged in this trade since 1990, when he repaired the timber roof frame in the church tower in Volenice.
At that time, traditional carpentry was almost forgotten, and Petr Růžička began to “rediscover” historical techniques and knowledge, including how to hew rafters manually and construct roof frames. Over time, he became a widely respected expert in this field. He regularly took part in the renovation and repair of historical roof structures, including some of the oldest examples, such as the ceiling structure at Karlštejn Castle and the roof frame at Točník Castle.
He consistently emphasized both regional traditions and the importance of using tools and techniques appropriate to the historical period in which the roof frame had been created. His contribution to experimental building history was significant, for example in the construction of a replica of an overhead cage crane based on a 14th-century depiction.

Romana Jablunková (* 1977) pochází z košíkářské rodiny, je dcerou Dany Ptáčkové, která je držitelkou titulu Nositel tradice lidových řemesel od roku 2006.
V současné době je její hlavní zaměstnání mimo košíkářský obor, nicméně pletení z proutí se věnuje ve volném čase. Plete především na zakázku, je schopna vyrobit širokou škálu výrobků, od menších košíků nebo ošatek až po rozměrné koše. Zpracovává proutí přírodní, loupané, štípané, ale také pedig. Ve své práci navazuje na dlouholetou tradici morkovických košíkářů, pro něž je charakteristický vysoký standard zpracovávaných výrobků, preciznost, smysl pro detail, jemnost a vynikající estetická hodnota.
Své dovednosti předává Romana Jablunková zájemcům o pletení z proutí na veřejných kurzech, které pořádá v domácí dílně. Košíkářské řemeslo prezentuje ve spolupráci s muzejními institucemi (Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm), účastní se však i prodejních výstav a jarmarků po celé České republice.

Romana Jablunková comes from a family with a long tradition of basketmaking. She is the daughter of Dana Ptáčková who was awarded the title “Bearer of the Tradition of Folk Crafts” in 2006.
Currently, she is employed outside the basket-making trade, but she deals with wickerwork in her leisure time. She makes wicker items mostly to order, and she is able to produce a wide range of products, beginning with small baskets and bread baskets to large baskets. She works with natural, peeled and split wicker, as well as with peddig. Romana Jablunková passes on her skills to those interested in wicker weaving at public courses which she organises at her home workshop. Romana Jablunková presents basket-making in cooperation with museums and she takes part in sale exhibitions and fairs throughout the Czech Republic.

Adresa: Náměstí 38, 768 33 Morkovice-Slížany ░ Tel.: +420 606 721 188 ░ E-mail: romanajab@email.cz

Jiří Danzinger (* 1980) žije v Olešnici, kde provozuje známou modrotiskovou dílnu. Vystudoval Střední odbornou textilní školu v oboru textilní chemik. Po jejím absolvování nastoupil do rodinné dílny, ve které získal znalosti potřebné k výrobě modrotisku, a postupně převzal vedení firmy od svého otce Jiřího Danzingera staršího. Tradiční technologie výroby modrotisku v olešnické dílně zůstává ve svém principu po staletí nezměněna. Jedná se o rezervážní tisk na bavlněnou nebo lněnou tkaninu, která se následně barví v indigové lázni. Důležitou součástí technologie je rezervážní hmota, tzv. pap, který Danzingerovi připravují podle rodinné receptury. Jiří Danzinger dokonale ovládá všechny postupy související s výrobou modrotisku, a plně tak pokračuje v rodinné tiskařské tradici. Jiří Danzinger velmi aktivně prezentuje své řemeslo na veřejnosti. Ve své dílně pořádá workshopy i exkurze, na nichž se návštěvníci seznamují s historií i současností modrotiskařského řemesla. Kromě tradičního modrotisku však v jeho dílně vznikají i realizace podle návrhů současných textilních designérů, např. Alice Klouzkové, Petry Gupty Valentové nebo Zuzany Osako.

Jiří Danzinger lives in Olešnice, where he runs a well-known blueprint workshop. He graduated from the Secondary School of Textile Engineering as a textile chemist. After having left the school, he started working in the family workshop where he acquired the knowledge necessary to produce indigo-printed fabrics; he gradually took over the leadership of the workshop from his father Jiří Danzinger Sr. The principle of the traditional indigo block-printing technique has not changed in the workshop in Olešnice for centuries. The technique includes resist printing of a cotton or a linen fabric, which is subsequently dyed in an indigo bath. The resist substance, called a pap, is an important part of the technique and it is prepared by the Danzigers according to their family recipe. Jiří Danzinger has mastered all the procedures related to the production of blueprint excellently, and he continues the family tradition of indigo block printing. Jiří Danzinger also actively presents his handicraft to the public. In his workshop, he organizes workshops and excursions to allow visitors to familiarize themselves with the history and presence of the block-printing handicraft. In addition to traditional blueprint, his workshop also make products according to designs by contemporary fashion designers, for example Alice Klouzková, Petra Gupta Valentová and Zuzana Osako.

Adresa: Křtěnovská 175, 679 74 Olešnice na Moravě ░ Tel.: +420 777 908 404 ░ E-mail: info@modrotisk-danzinger.cz ░ Web: www.modrotisk-danzinger.cz

Ludmila Farkašová (* 1955) pochází z obce Hroznová Lhota. Už od dětství jsou její zálibou výšivka a ruční práce. Ve větší míře se tradiční výšivce začala věnovat v době, kdy založila rodinu a chtěla pořídit krojové komplety pro své děti. Od té doby vytvořila množství zakázek na krojovou výšivku jak pro soukromé osoby, tak pro folklorní tělesa. Ovládá různé techniky výšivky, její specializací je však velmi starobylá a na provedení náročná výřezová výšivka, zejména pak tzv. struhadélkový výřez. Výřezová výšivka se uplatňuje především na ženských čepcích, rukávcích a mužských košilích. Práce Ludmily Farkašové je po technické stránce velmi precizní, výšivky jsou zhotoveny s velkým citem pro charakteristickou skladbu a barevnost vzorů. Své následovnice si Ludmila Farkašová vychovává prostřednictvím pravidelných kurzů lidové výšivky pořádaných ve svém bydlišti, ale také při setkávání v rámci ženského pěveckého sboru. Nejčastějším způsobem prezentace jejího vyšívačského umění jsou však samotné lidové kroje, které jejich nositelé s hrdostí oblékají k nejrůznějším slavnostním příležitostem.

Ludmila Farkašová (*1955) comes from the village of Hroznová Lhota. Since her childhood she has been interested in embroidery and handiwork. She began to deal with traditional embroidery more intensively when she started a family and wanted to get new folk costumes for her children. Since that time, she has created a lot of folk embroidery for private persons and folk ensembles. She has mastered a variety of embroidering techniques, but she specializes in a very ancient cutwork which is intricate to make, especially the patterns with raised stitches, called a struhadélkový výřez. The cutwork is applied mostly on womens bonnets and blouses, and mens shirts. The embroidery made by Ludmila Farkašová is very precise in terms of technique, and is made with a great sense of the composition and colours of patterns. Ludmila Farkašová educates her followers in regular courses of folk embroidery, which she organizes in her home village, and also at meetings of the local womens choir. However, it is the folk costumes that are the most frequent way to present her art of embroidery and that their wearers wear with pride on a variety of festive occasions.

Adresa: Hroznová Lhota 257, 696 63 Hroznová Lhota ░ Tel.: +420 604 869 112 ░ E-mail: farkasova.l@email.cz

Filip Trunečka (* 1980) žije v obci Boršov, která je součástí města Moravská Třebová. Zabývá se rekonstrukcemi historických budov, konkrétně zhotovováním tradičních vápenných omítek. Jeho doménou je obnova původního rukopisu řemeslného zpracování povrchů, a to zejména v případě lidových staveb. S ohledem na co nejvěrnější napodobení původní omítky Filip Trunečka důsledně dodržuje historické postupy výroby těchto povrchů. Jejich základem je především hašené vápno, jehož přípravu si zajišťuje sám. Pro barvu a strukturu omítky je také důležité pracovat s místními surovinami, zejména písky odpovídající kvality. Používá tradiční technologické postupy, které jsou v dnešním stavitelství již zapomenuty nebo se nedodržují pro velkou časovou náročnost. Nezbytnými prostředky k dosažení původního vzhledu je také historické pracovní nářadí. Své zkušenosti ochotně a nezištně předává svým spolupracovníkům, ale také stavebníkům, kteří si svépomocí opravují památky. Dlouhodobě spolupracuje s Národním památkovým ústavem jako lektor workshopů obnovy vápenných omítek. Své řemeslo prezentuje na kurzech a přednáškách, nejdůležitější ukázkou jeho práce jsou však realizované obnovy fasád.

Filip Trunečka lives in the village of Boršov, which is part of the city of Moravská Třebová. He deals with reconstructions of historical buildings, in particular with the production of traditional lime plaster. His domain is the rehabilitation of the original level of skilled craftsmanship applied to the surfaces of vernacular buildings. To imitate the original plaster as faithfully as possible, Filip Trunečka strictly follows historical procedures for the production of these surface coatings. They are based on slaked lime which he prepares by himself. The typical colour and structure of the plaster also require local raw materials, especially sand of a corresponding quality. Mr Trunečka applies traditional technological procedures which have been forgotten in the present-day architecture or which are no longer used as they are time-consuming. The struggle to reach the original appearance also calls for historical working tools.
Filip Trunečka is always ready to pass his experience on to his colleagues and builders who help repair historical monuments. He has long been cooperating with the National Heritage Institute as a lecturer in workshops dealing with the renewal of lime plaster. He presents his handicraft in courses and lectures, but the finished reconstruction of building facades still remains the most important example of his work.

Adresa: Boršov 94, 569 21 Moravská Třebová ░ Tel.: +420 608 529 996 ░ E-mail: filip.tru@post.cz, trastam@trastam.cz ░ Web: www.trastam.cz

Miroslav Vrtěna (* 1952) je příslušníkem již čtvrté generace bednářů a tomuto řemeslu se profesně věnuje po celý život. Jako vyučený bednář pracoval nejprve jako zaměstnanec bednářské provozovny v Bystřici nad Pernštejnem, v roce 1992 si pak založil vlastní rodinný podnik, který dnes sídlí ve Štěpánově nad Svratkou. Spolu s ním zde pracuje syn Jiří, který je pokračovatelem rodinné bednářské tradice. Dílna se zaměřuje zejména na výrobu malolitrážních soudků a korbelů, zhotovovaných převážně z dubového nebo akátového dřeva, využívaných především pro uskladnění piva, vína nebo destilátů. Při své práci používá jak stolařské stroje, tak historické bednářské nářadí a nástroje, které zdědil po předcích. Výrobky Miroslava Vrtěny jsou precizně zpracovány a dokonale funkční. Jeho přesnost, znalost materiálu i cit pro práci s ním z něj činí mistra ve svém oboru. Miroslav Vrtěna bednářské řemeslo prezentoval na mnoha kulturních akcích, účastní se také workshopů, přehlídek řemesel a jarmarků, a to jak v domácím prostředí, tak v zahraničí. V roce 2020 mu byl udělen titul Mistr tradiční rukodělné výroby Kraje Vysočina.

Miroslav Vrtěna is a member of the fourth generation of coopers, and this handicraft has become his life-long profession. As a trained cooper, he first worked in the coopers workshop in Bystřice pod Pernštejnem, and in 1992 he established his own family firm, which is now located in Štěpánov nad Svratkou. There he works together with his son Jiří, who is a successor in the family cooperage tradition. The workshop focusses on the production of small barrels and wooden tankards, made mostly of oak and acacia wood and used for storing beer, wine, and spirits. For his work, Miroslav Vrtěna uses both carpenters’ machines and historical coopers’ tools which he has inherited from his ancestors. Miroslav Vrtěna shows great skilfulness, precision, and perfect knowledge and sense of material, all of which make him a master in his branch. Miroslav Vrtěna has presented the cooperage at many cultural events to date; he also participates in workshops, handicraft shows, and fairs at home and abroad. In 2020 he was awarded the title “Master of Traditional Handicraft of the Vysočina Region”.

Adresa: Štěpánov nad Svratkou 106, 592 63 Štěpánov nad Svratkou ░ Tel.: +420 604 150 197 ░ E-mail: jirivrtena@seznam.cz ░ Web: www.drevenesoudky.cz

Alexandr Slavík (* 1971) žije v Krumvíři, kde pracuje v rodinné firmě na výrobu forem na perník, sýry a máslo. Řezbářství se věnovalo už několik generací jeho předků, kteří pocházeli z Valašska. Vynikajícími řezbáři jsou oba rodiče Alexandra Slavíka, Marcela a František Slavíkovi. Formy na potraviny vyrábí Alexandr Slavík z dobře vyschlého, tvrdého dřeva, např. hrušně, švestky nebo ořechu. Na perníkové formy se používají tenčí destičky, neboť řezaný reliéf je hluboký přibližně 1,5 cm, na formy na máslo a sýry kusy širší, protože forma je hluboká až 4 cm. Výzdobné motivy pan Slavík volí nejen na základě historických předloh, ale vnáší do nich rovněž vlastní invenci. Pracuje s dlátky a rydly různých profilů, které umožňují preciznost a přesnost, získanou navíc léty zkušeností. Hotové formy se natírají lněným olejem. V současné době Alexandr Slavík vyrábí na třicet různých druhů forem na potraviny. Své řemeslo předává Alexandr Slavík zejména v rámci rodiny, na chodu dílny se podílejí jeho dvě dcery. Velmi často také navštěvuje nejrůznější akce spojené s prezentací řezbářského řemesla, např. v muzeích v přírodě ve Strážnici nebo Rožnově pod Radhoštěm.

Alexandr Slavík lives in Krumvíř, where he works in a family workshop, which produces moulds for gingerbread, cheeses, and butter. Several generations of his forefathers, who came from Wallachia, dealt with woodcarving. Marcela and František Slavíks, Alexander Slavík´s parents, are excellent woodcarvers, too. Alexander Slavík makes food moulds from well-dried hardwood, e.g. pear, plum, or walnut. When producing gingerbread moulds, the woodcarver uses quite thin boards, as the carved relief is about 1,5 cm deep; for butter and cheese moulds he uses thicker boards, because the mould is up to 4 cm deep. Mr Slavík chooses the decorating motives based on historical models, bringing his own creativity into them. He works with small chisels and styli of diverse profiles, which allow him to work with precision and exactness, acquired over many years of experience. The finished moulds are then painted with flax oil. Currently Alexander Slavík makes about thirty different types of food moulds. Alexander Slavík passes his handicraft on his family members, as his two daughters participate in running the workshop. He also visits many events connected with the presentation of woodcarver´s handicraft, e.g. in the open-air museums in Strážnice or Rožnov pod Radhoštěm.

Adresa: Krumvíř 32, 691 73 Krumvíř ░ Tel.: +420 723 676 684 ░ E-mail: nakup@slavik-rezbarstvi.cz ░ Web: www.slavik-rezbarstvi.cz

Marie Vlčková (* 1949) pochází z Ostrožské Nové Vsi. Vyrůstala v prostředí, ve kterém se ženy po několik generací věnovaly zdobení kraslic tradičními vzory. Toto umění ji naučila její matka, Jarmila Lagová, vzorem jí však byly také další místní malířky kraslic. Marie Vlčková pracovala po celý život jako švadlena a malování kraslic se věnovala jen příležitostně. Po odchodu do penze se však malování kraslic stalo její každodenní zálibou.
K zdobení kraslic používá Marie Vlčková techniky a vzory charakteristické pro Ostrožskou Novou Ves. Jedná se o batikování pomocí vosku, v případě zelových kraslic ještě doplněné o leptání šťávou z kysaného zelí. Pomocí rozehřátého vosku a „stužky“ maluje na vejce ornamenty a postupně je v přesně stanoveném pořadí namáčí do žluté, červené a černé barvy. Podle charakteru zdobení tak vznikají kraslice „halúzkové“ nebo „hvězdicové“. Zelové kraslice z Ostrožska jsou typické svým drobným geometrickým ornamentem a žlutou, oranžovou a červenou barevností.
Své pokračovatelky vychovává Marie Vlčková v nejbližší rodině, malováním kraslic se zabývá její dcera Lenka Kratochvílová a vnučky Marie Kratochvílová a Gabriela Vlčková. Jako lektorka se účastnila také kurzů zdobení kraslic pořádaných Slováckým muzeem v Uherském Hradišti.

Marie Vlčková comes from Ostrožská Nová Ves. She grew in a family whose female members decorated Easter eggs for many generations. It was her mother Jarmila Lagová who taught her the handicraft, but she also followed other local Easter eggs decorators. For the whole of her life, Marie Vlčková worked as a dressmaker, and she dealt with Easter egg decorating only occasionally. Since her retirement, Easter egg painting has become her every-day hobby.
While decorating the Easter eggs, Marie Vlčková applies techniques and patterns which are typical for Ostrožská Nová Ves. These include wax-resist dying, which is supplemented with etching the eggs with sauerkraut juice. She uses warm wax to paint ornaments on the eggs, and then she dips them, in an exact order, into yellow, red, and black dye. The type of decoration also gives the Easter eggs their names, e.g. “twig-style” or “star-style” ones. Easter eggs decorated with the technique of etching with sauerkraut juice and made in the Uherský Ostroh area are typical for their very small geometrical ornaments and yellow, orange and red colours. Marie Vlčková educates her successors in her closest family circle, as it is her grand-daughters Marie Kratochvílová and Gabriela Vlčková who deal with East egg decorating. As an instructor, she also took part in classes of Easter egg decorating, which were organized by the Slovácko Museum in Uherské Hradiště.

Adresa: Pod Břehy 163, 687 24 Uherský Ostroh-Kvačice ░ Tel.: +420 702 619 010 ░ E-mail: m.v.kraslice@seznam.cz

Jana Štefková (* 1946) pochází z Merklovic, místní části Vamberka. Narodila se do krajkářské rodiny, v níž se toto řemeslo dědilo z generace na generaci. Paličkovat se naučila už v dětství, od maminky Anny Plačkové a dědečka Rudolfa Chaloupky. Krajkářství se věnovala po celý svůj život, nejprve pouze jako zálibě, později i profesně. Jako vynikající krajkářka spolupracovala s významnými textilními výtvarnicemi, jako byla např. Elena Holéczyová nebo Marie Vaňková. V 80. letech 20. století pracovala pro Ústředí lidové umělecké výroby. Jana Štefková dokonale ovládá všechny základní krajkářské techniky. Mimo svou autorskou tvorbu je jako jedna z nemnoha současných krajkářek schopna paličkovat tradiční páskové a mnohopárové krajky pouze za pomocí tzv. prešpánu, tj. do tvrdého papíru předpíchaného rastru, na kterém se krajka paličkuje zpaměti. Tímto způsobem se v minulosti na Vamberecku zhotovovaly vláčkové krajky, používané při výzdobě tradičního lidového oděvu.
Umění paličkované krajky předala Jana Štefková za svůj život řadě zájemců o toto řemeslo. Na prvním místě je však třeba jmenovat její dceru Martinu Rejzlovou, pro kterou se krajkářské řemeslo také stalo celoživotní zálibou i povoláním. Spolu pořádají a vedou kurzy paličkování doma i v zahraničí.

Jana Štefková comes from Merklovice, a local district of Vamberk. She was born in a lace-making family where the handicraft was inherited from generation to generation. She learned to make bobbin lace from her mother Anna Plačková and her grandfather Rudolf Chaloupka, when she was a child. She has made lace for the whole of her life, first as a hobby, and later-on as an excellent professional lace maker who cooperated with important textile designers, such as Elena Holéczyová and Marie Vaňková. In the 1980s, she worked for the Centre of Folk Art Production. Jana Štefková has excellently mastered all the basic lace-making techniques. In addition to her own authorial production, she is able, as one of a few present-day lace makers, to make traditional tape and multi-pair lace on a prešpán, meaning a hard stiff card pricked with a series of pinholes, on which bobbin lace is made by heart. This technique was also applied to make bobbin lace called a “vláčka” in the Vamberk area in the past. This type of bobbin lace was used as adornment on traditional folk dress.
Jana Štefková has passed her skills of bobbinlace making on many of those interested in this handicraft. In the first place, it is her daughter Marie Rejzlová for who this handicraft has become her lifelong hobby and occupation. Together, both ladies organize and lead bobbin-lace making courses at home and abroad.

Adresa: Merklovice 75, 517 54 Vamberk ░ Tel.: +420 777 636 113 ░ E-mail: stefkova.krajka@seznam.cz

Milan Bartoš (*1951) pochází ze Dvora Králové nad Labem. Výroba forem na potiskování textilu má v jeho rodině tradici, dědeček Josef Vlk vlastnil firmu zaměřenou na výrobu tiskařských forem. Po dědečkově vzoru se Milan Bartoš vyučil rytcem a byl jako vzorkorytec zaměstnán v textilní továrně Tiba ve Dvoře Králové. Záhy se však začal věnovat i tradičním formám na modrotisk – pro Ústředí lidové umělecké výroby vyráběl a opravoval formy využívané v modrotiskových dílnách ve Strážnici a v Olešnici.
Jaroslav Plucha (* 1950) se už od dětských let věnuje řezbářství. Žije ve Dvoře Králové nad Labem, kde byl po dlouhá léta zaměstnán v textilním podniku Tiba jako seřizovač strojů. Do výroby forem na modrotisk ho zasvětil Milan Bartoš. Oba výrobce pojí nejen dlouholeté přátelství, ale také vzájemná spolupráce při výrobě a opravách forem. Milan Bartoš i Jaroslav Plucha ovládají komplexní výrobu modrotiskových forem a to jak těch celodřevěných, tak i forem se vzory zhotovovanými z kovových drátků a plíšků. Oba své umění ochotně předávají dalším zájemcům, zejména prostřednictvím prezentací v rámci různých kulturních programů a workshopů. Vychovávají si však také své nástupce z rodu Bartošů, Tomáše Bartoše a Aleše Zeleného.
Výroba forem na modrotisk je řemeslo přímo ohrožené zánikem a Milan Bartoš spolu s Jaroslavem Pluchou patří k jeho posledním nositelům. Bez jejich činnosti by jen stěží mohly dlouhodobě pracovat tradiční modrotiskové dílny ve Strážnici a v Olešnici.

Milan Bartoš comes from Dvůr Králové nad Labem. The production of blocks to print on textiles has a long tradition in his family; his grandfather Josef Vlk owned a workshop aimed at the production of blocks for printing. By his grandfather´s example, Milan Bartoš completed his apprenticeship as an engraver, and he was employed in the Tiba Factory in Dvůr Králové as a pattern-engraver. However, he also began to deal with traditional blocks for blue-print – for the Centre of Folk Art Production he made and repaired woodblocks used in blue-print workshops in Strážnice and Olešnice. Since his childhood, Jaroslav Plucha (*1950) has dealt with woodcarving. He lives in Dvůr Králové nad Labem, where he worked in the Tiba textile factor for many years as a tool setter. It was Milan Bartoš who introduced him into the production of blocks for blue-print. Both producers are not only united by long-lasting friendship but also by their mutual cooperation on the production and repairs of blocks. Milan Bartoš and Jaroslav Plucha master the complete production of blocks for blue-print, meaning those made of wood as well as those provided with patterns made of metal wires and sheets. Both of them are ready to pass their skills on those interested, especially through presentations at cultural performances and workshops. They also educate their successors from the Bartoš family, Tomáš Bartoš and Aleš Zelený.
The production of blocks for blue-print is a handicraft at risk of extinction and Milan Bartoš together with Jaroslav Plucha are among last practitioners of this handicraft. Without their activity, the traditional blue-print workshops in Strážnice and Olešnice can only hardly work.

MB: Adresa: Rybova 1894, 544 01 Dvůr Králové nad Labem ░ Tel.: +420 603 730 368 ░ E-mail: mobartos@seznam.cz
JP: Adresa: Erbenova 2366, 544 01 Dvůr Králové nad Labem ░ Tel.: +420 731 904 989

Marie Bilíková (* 1951) pochází z obce Babice, ležící nedaleko Uherského Hradiště. Jako bývalá zaměstnankyně Slováckého muzea v Uherském Hradišti se při své práci seznámila s lidovou řemeslnou výrobou a k řemeslům si vytvořila hluboký vztah. Tkaní z kukuřičného šustí se začala intenzivně věnovat od roku 2007, kdy absolvovala několikaměsíční kurz u vynikající výrobkyně Rozálie Blažkové.
Tkaní z kukuřičného šustí je tradiční technikou, při které se zpracovává jinak odpadový materiál – listeny kukuřice. Výroba z kukuřičného šustí byla v minulosti rozšířena zejména na jižním Slovensku, odkud se dostala na jižní Moravu. K jejímu zvládnutí je potřeba zejména kvalitně připravený materiál. Kukuřičné šustí musí Marie Bilíková nejprve nasbírat a ke zpracování připravit sušením, vytříděním a praním. Z takto upraveného šustí se natrhají úzké proužky, ze kterých se kroutí provázek, s nímž se dále pracuje. Ke zhotovení tašek, dóz, prostírek a dalších předmětů jsou nutné speciální dřevěné formy nebo rámečky různých tvarů. Na nich se tká, přičemž je možné využívat několika typů vazeb. Své umění Marie Bilíková ráda a ochotně předává všem zájemcům o tuto tradiční výrobní techniku. Účastní se předváděcích akcí v regionálních muzeích, zejména ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti a muzeu v přírodě Park Rochus. Dále se podílí na kurzech zaměřených na práci s kukuřičným šustím, kterých se účastní široká veřejnost.

Marie Bilíková comes from the village of Babice near Uherské Hradiště. She was employed at the Slovácko Museum in Uherské Hradiště, where she familiarized herself with folk handicrafts, developing a deep relationship with them. She began to deal with weaving using corn husks in 2007; in this year she graduated from a several-months-long course led by the excellent producer Rozálie Blažková.
Weaving from corn husks is a traditional technique which uses corncob bracts, an otherwise waste material. In the past, products made of corn husks were spread mainly in western and southern Slovakia, from where they extended to southern Moravia. To master the production, it is necessary to have material of high quality. Marie Bilíková has to collect the corn husks first and then to dry, sortout, and wash them to prepare them for processing. Then she tears up the husks into narrow strips from which she twists a string with which she continues to work. To make bags, lidded boxes, place mats and other items, she needs special wooden blocks or frames of different shapes. While weaving on them, she can apply several types of weaves. Marie Bilíková is always ready to pass her skills on all those interested in this traditional technique. She takes part in presentations in regional museums, especially in the Slovácko Museum in Uherské Hradiště and in the Par Rochus Open-Air Museum. She also participates in courses aimed at working with corn husks, visited by the public.

Adresa: Babice 187, 687 03 Babice ░ Tel.: +420 728 462 231 ░ E-mail: mariebb@seznam.cz

Pavel Horák (* 1968) se zabývá broušením skla. Žije v Karolince, kde provozuje sklenářství a brusičskou dílnu. Broušení skla vystudoval na Střední průmyslové škole sklářské v Železném Brodě a tomuto řemeslu se profesně věnuje po celý svůj život. Nejprve jako zaměstnanec skláren v Karolince, později ve vlastní dílně. Broušení skla má v rodině Pavla Horáka dlouhou tradici, brusičem byl Antonín Kalus, který k řemeslu přivedl svého synovce Františka Horáka a později byl inspirací i jeho synovi Pavlovi. Pavel Horák se věnuje broušení skla tzv. matným brusem s ručním leštěním bez použití kyseliny. Tato technika je spojena s českým a moravským lidovým sklem od konce 18. století. Ve své tvorbě často vychází ze starších předloh, např. při dekorování skleněných dveřních výplní, sklenic a lahví. Vedle kopií historického skla však vytváří i vlastní autorská díla inspirovaná původními vzory. Broušení skla prezentuje Pavel Horák jednak ve své vlastní dílně, která je častým cílem školních exkurzí, ale také na programech pořádaných Valašským muzeem v přírodě a Muzeem kočárů v Čechách pod Kosířem. Do těchto aktivit zapojuje Pavel Horák i své dva syny, kterým postupně předává znalosti a zkušenosti spojené s broušením skla.

Pavel Horák deals with glass cutting. He lives in the village of Karolinka, where he runs a glazier´s and glass-cutter´s workshop. He studied glass cutting at the High School of Applied Arts for Glassmaking in Železný Brod, and he has been dealing with that handicraft for all his life. First, he was employed in the Karolinka glass factory, and later-on he founded his own workshop. Glass cutting has a long tradition in Pavel Horák´s family; it was Antonín Kalus who was a glass-cutter and who led his nephew František Horák to the craft; he also inspired František´s son Pavel. Pavel Horák cuts the glass applying matt cutting with follow-up manual polishing without acid. This technique has been associated with Bohemian and Moravian folk glassware since the 18th century. His works are often based on older models, e.g. decorated glazed door panels, glasses, or bottles. In addition to the copies of historical glass, he also produces his own works inspired by original models. Pavel Horák presents glass cutting at his own workshop, which is a popular school-excursions destination, and in programmes organized by the Wallachian Open-Air Museum and by the Carriage Museum in Čechy pod Kosířem. Pavel Horák involves also his two sons in these activities, to whom he is gradually passing down his knowledge and experience related to glass cutting.

Adresa: Vsetínská 88, 75605 Karolinka ░ Tel.: +420 603 889 150 ░ E-mail: sklo.horak@seznam.cz ░ Web: www.sklohorak.cz

Pavel Sarauer (* 1950) pochází z Horní Plané. Výroba štípaných holubiček má v jeho rodině dlouhou tradici, je příslušníkem již čtvrté generace, která se touto činností zabývá. Umění zhotovovat štípané holubičky se naučil od svého otce Josefa na počátku devadesátých let 20. století, kdy jej začal doprovázet na řemeslné trhy. Nejprve zhotovoval po otcově vzoru holubičky složené ze dvou kusů smrkového dřeva, později začal holubičky vyrábět z jednoho kusu dřeva lipového. Pavel Sarauer ovládá i výrobu holubiček vkládaných do foukaných skleněných koulí, tzv. Heilig-Geist-Kugel, které jsou pro oblast Šumavy typické. Jeho výrobky jsou charakteristické subtilní modelací dřeva a precizním provedením, což z nich v kombinaci s tradičním tvaroslovím tvoří předmět s vysokou estetickou hodnotou. Pavel Sarauer je dlouholetým a aktivním propagátorem lidového řemesla, výrobu štípaných holubiček předvádí v rámci nejrůznějších kulturních a vzdělávacích akcí. Jeho výrobky jsou součástí sbírkových fondů českých muzeí a reprezentovalyČeskou republiku také na řadě výstav lidových řemesel v zahraničí. Od roku 2017 je Pavel Sarauer držitelem Ceny hejtmanky Jihočeského kraje za zachování a rozvoj lidových tradic.

Pavel Sarauer comes from Horní Planá. The production of split wooden doves has a long tradition in his family; he represents the fourth generation who deals with this activity. He learned the art of making split doves from his father Josef in the early 1990s, when he began to accompany the father to handicrafts fairs. First, he made doves from two pieces of spruce wood, as his father did that, but subsequently he added also linden wood and he began to made doves from one part. Pavel Sarauer has also mastered the production of doves inserted into blown glass balls, called Heilig-Geist-Kugel, which are typical for the Šumava region. His products feature lightly-modeled wood with excellent design, which, in combination with traditional shapes, results in objects with high aesthetic value. Pavel Sarauer is a long-time promoter of folk handicraft, and he presents the production of split doves at various cultural and educational events. His products are part of collections at Czech museums, and they represented the Czech Republic at a lot of handicrafts exhibitions abroad. In 2017 Pavel Sarauer was awarded the Prize of the Governor of the South Bohemian Region for the safeguarding and development of folk traditions.

Adresa: Sídliště Míru 311, 382 26 Horní Planá ░ Tel.: +420 605 172 963 ░ E-mail: psarauer@seznam.cz ░ Web: www.holubicka.com

Manželé Petr (* 1970) a Zlatuše (* 1972) Hejdovi se zabývají výrobou kožené krojové obuvi a opasků. Žijí a pracují v Hluku, kde provozují rodinnou obuvnickou dílnu. Oba manželé původně pracovali v jiném oboru a Petr Hejda si opravami obuvi a šitím opasků pouze přivydělával. V roce 2008 se však rozhodli zaměstnání opustit a založili obuvnickou dílnu, ve které na zakázku zhotovují prakticky veškeré typy lidové obuvi nošené na Slovácku. V současné době ovládají technologii výroby přibližně sedmdesáti vzorů ženské a dvaceti vzorů mužské krojové obuvi a na osmdesát různých vzorů krojových opasků. Při výrobě obuvi používají tradiční postupy, pracují převážně s ručním nářadím. Kvalita jejich práce je vynikající, s dodržením všech charakteristických znaků jednotlivých krojových variant. Na výrobě obuvi se oba dva podílejí stejnou měrou, pracovní vnos každého z nich je při výrobě nezastupitelný. Znalosti a dovednosti předávají svým dvěma synům, kteří rodičům v dílně vypomáhají. Řemeslo prezentují na regionálních kulturních akcích. V roce 2018 manželé obdrželi titul Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje.

The married couple Petr and Zlatuše Hejdas make folk leather footwear and waist belts. They live and work in Hluk, where they run a family workshop. The couple were employed in metal-processing industry, and Petr Hejda repaired footwear and produced waist belts to make some extra money. In 2008, he decided to leave the employment and to found a shoemaker´s workshop, in which Petr and Zlatuše make all types of folk footwear worn in the Slovácko region. Currently they master the production of about seventy models of women´s folk footwear and twenty models of men´s folk footwear, and about eighty various models of folk waist belts. To make footwear they apply traditional techniques and they use predominantly manual tools. The quality of their work is excellent, as they respect all typical signs of particular folk costume versions. Their participation in the footwear production is equal, and the contribution of both of them is irreplaceable. They pass their knowledge and skills down to their two sons who help their parents at the workshop. They present their handicraft at regional cultural events. In 2008, the married couple were awarded the title the Master of Traditional Handicraft of the Zlín Region.

Adresa: Antonínská 1296, 687 25 Hluk ░ Tel.: +420 608 419 660 ░ E-mail: HejdoviHluk@seznam.cz ░ Web: www.krojovaobuv.cz

Jiří Hýža (* 1979) je obuvníkem, ve své dílně v Kelči šije krojovou obuv a kožené galanterní zboží. K řemeslu jej přivedl jeho otec Svatopluk Hýža, který v roce 1991 založil svou obuvnickou dílnu specializovanou na výrobu krojových bot. Jiří Hýža vyrábí především krpce a vysoké holínkové boty. Při výrobě obuvi používá tradiční postupy, pracuje na kopytě, převážně s ručním nářadím. Ovládá technologii výroby všech regionálních typů krojové obuvi, od vysokých bot s tvrdou holení přes holínky s vrapenou holení až po kotníkové šněrovací boty nebo nízké textilní krojové střevíce. Vedle výroby obuvi však zhotovuje i další krojové doplňky, jako jsou opasky a brašny. Své zkušenosti a dovednosti předává jednak pracovníkům své dílny, ale především synu Janovi, který se v dílně zaučuje a s největší pravděpodobností půjde v otcových stopách. Jiří Hýža však svou práci také prezentuje na folklorních akcích a jarmarcích pořádaných jak v domácím regionu, tak i v rámci celé České republiky.

Jiří Hýža is a shoemaker; he makes folk footwear and leatherware in his workshop in Kelč. It was his father Svatopluk Hýža who founded the shoemaking workshop in 1991 and who induced Jiří to do the handicraft. Since its foundation, the workshop has focussed on the production of folk footwear. Jiří Hýža makes mainly leather sandals called krpce, and knee-high boots. When making the footwear, he applies traditional techniques, using a last and predominantly hand tools. He has mastered techniques to make any regional types of folk footwear, beginning with knee-high boots with tough legs and knee-high boots with pleated legs to ankle-high lace-up shoes or low textile folk shoes. In addition to shoemaking, he has also mastered the production of other folk-costume accessories, such as belts and bags. He passes his experience and skills on to his workshop´s employees, but especially to his son Jan who familiarizes himself with the craft in the workshop and who, in all likelihood, will follow in his father´s footsteps. Jiří Hýža demonstrates his work at folklore events and fairs organized in the domestic region as well as in the Czech Republic.

Adresa: Kelč 35, 756 43 Kelč ░ Tel.: +420 608 621 752 ░ E-mail: jirihyza@centrum.cz ░ Web: www.krpce.cz

Vladislava Hrubešová (* 1961) pochází z Velkých Karlovic. Už od dětství patřily k jejím zálibám ruční práce a tento její zájem, spolu s aktivním působením v cimbálové muzice, ji později přivedl i k šití valašských krojů. Šít se naučila od své maminky Vladislavy Langerové, velkým vzorem pro ni byla i babička Františka Langerová, která se zabývala šitím záhorských krojů. Vladislava Hrubešová dokáže zhotovit prakticky veškeré součásti ženského i mužského valašského kroje. Vyšívá ženské rukávce a mužské košile, šije soukenné nohavice, kordulky a kabáty, na nichž se uplatňuje aplikace, výšivka i šňůrování. Výjimečnost Vladislavy Hrubešové spočívá jednak v množství textilních technik, které ovládá, ale také v jejím přístupu k výrobě krojů, kdy důsledně dodržuje tradiční pracovní postupy a snaží se o co nejvěrnější napodobení původních předloh. Její znalosti v oboru lidového oděvu, jež uplatňuje v praxi, pak napomáhají k udržení a obnově krojové tradice na Valašsku. Svůj um a dovednosti Vladislava Hrubešová postupně předává dceři Evě Mužíkové, která již řadu textilních technik ovládá.

Vladislava Hrubešová comes from Velké Karlovice. She liked craftwork even as a child, and this hobby alongside her activity in a cimbalom music band induced her later to make regional folk costumes from the ethnographic area of Wallachia. She learned sewing from her father Vladislav Valentík, who was a tailor; she took her grandmother Františka Langerová, who made folk costumes from the Záhoří region, as a great example. Vladislava Hrubešová is able to make all garments that are part of women´s and men´s Wallachian folk costumes. She embroiders women´s blouses and men´s shirts, she makes woollen-cloth trousers, women´s waistcoats, and coats, which she embellishes with appliqué, embroidery and cord appliqué called šňůrování. The exceptionality of Vladislava Hrubešová consists in the numbers of textile techniques that she has mastered, and in her approach to the production of folk costumes where she strictly follows the traditional procedures and she tries to copy the original patterns as faithfully as possible. Her knowledge of folk dress, which she applies in practice, helps to maintain and renew the folk-costume tradition in Wallachia. Vladislava Hrubešová gradually passes her knowledge down to her daughter Eva Mužíková, who has mastered a number of textile techniques.

Adresa: Velké Karlovice 185 E, 756 06 Velké Karlovice ░ Tel.: +420 608 258 920 ░ E-mail: hrubesova.kroje@seznam.cz ░ Web: www.valasskekroje.cz

Alexandra Kaňovská (* 1956) se zabývá výrobou tradiční fajánse. Ve své dílně v Dubňanech zhotovuje především kopie novokřtěnecké fajánse podle předloh z 16.–18. století. Samostatné výrobě se věnuje od roku 1980, kdy si v domě zřídila vlastní dílnu. Alexandra Kaňovská ovládá nejen techniku výroby fajánsí, ale také technologii přípravy a zpracování základní keramické suroviny – hlíny. Tu získává mísením dvou druhů hlíny, následným plavením, zráním a hnětením. Pracuje na točicím kruhu, vyrábí především džbány, poháry a talíře podle historických předloh, věnuje se však také vlastní tvorbě. Alexandra Kaňovská vychovala řadu žáků, kteří pokračují ve výrobě fajánsí ve svých vlastních dílnách a stali se oceňovanými řemeslníky (např. K. Hanák, P. Pollák, J. Benedík). Řemeslu se věnuje i její dcera Lucie Kaňovská, která v rodinné dílně také pracuje. Alexandra Kaňovská se často účastní různých jarmarků a kulturních akcí, své znalosti ale také předávala účastníkům mnoha nejrůznějších kurzů.

Alexandra Kaňovská deals with the production of traditional faience. In her workshop in Dubňany, she mostly makes copies of Anabaptist faience according to patterns from the 16th through 18th centuries. She has dealt with an independent production since 1980, when she built a workshop in her house. Alexandra Kaňovská has mastered not only the technique of faience production, but also preparations and treatment of basic ceramic raw material – the clay. She prepares her raw material by mixing two sorts of clay, then she washes it, leaves it to mature, and kneads it. She works with a rotating potter´s wheel and she mostly makes jugs, goblets, and plates according to historic patterns; however, she also creates her own designs. Alexandra Kaňovská has educated a number of students who continue producing faience items in their own workshops and who have become recognized artisans (e.g. K. Hanák, P. Pollák, and J. Benedík). Her daughter Lucie Kaňovská also deals with the handicraft and she works in the family workshop. Alexandra Kaňovská often visits fairs and cultural events, but she also passes her knowledge on to participants in many courses.

Adresa: Hřbitovní 412, 696 03 Dubňany ░ Tel.: +420 518 366 545, +420 602 746 801 ░ E-mail: alexandra.ka@seznam.cz ░ Web: www.moravskakeramika.cz

Lenka Macečková (* 1967) pochází z Nového Hrozenkova, z rodiny pěstující kladný vztah k rukodělné výrobě a tradicím. K technice síťování ji přivedla absence výrobců síťovaných oděvních součástí a doplňků, jež jsou ale k tradičnímu valašskému kroji nezbytné. Síťovat se naučila od své tety Rozálie Hubníkové, později si své dovednosti rozšiřovala studiem původních předloh. Síťování je krajkářská technika, která se na Valašsku používala k výrobě čepců, okrajů rukávců, obřadních plachet a roušek. Základem je zhotovení sítě z bavlněných či lněných nití, do ok sítě se pak vyšívají vzory. Lenka Macečková se ve své tvorbě zaměřuje především na repliky dochovaných oděvních součástí. Pracuje na zakázku jednotlivců, folklorních souborů, ale i muzeí, např. pro Slovácké muzeum v Uherském Hradišti zhotovovala technicky náročné repliky několika původních součástí z Luhačovického Zálesí. Své znalosti předává Lenka Macečková především prostřednictvím kurzů síťování, účastní se však také různých kulturních programů a seminářů, spolupracuje zejména s Valašským muzeem v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.

Lenka Macečková comes from Nový Hrozenkov, from a family where the relationship to handicrafts and traditions was fostered. She began to deal with the netting technique when she found out there were no producers of netted garments and accessories which are necessary for traditional Wallachian folk-costumes. She learned the netting technique from her aunt Rozálie Hubníková, and she also developed her knowledge by studying original patterns. Netting is an embroidery technique that was used in Wallachia for making bonnets, blouse edges, and ceremonial shawls and veils. First, a net from cotton or linen yarns is to be made; the meshes are then embroidered with different patterns. Lenka Macečková focusses mainly on replicas of surviving garments. She works to orders of individuals, folk ensembles and museums; e.g. for the Slovácko Museum in Uherské Hradiště she made demanding replicas of several original parts from the ethnographic area of Luhačovické Zálesí. Lenka Macečková passes her knowledge on at netting workshops and she also takes part in cultural programmes and courses; among other institutes, she cooperates with the Wallachian Open-Air Museum in Rožnov pod Radhoštěm.

Adresa: Nový Hrozenkov 721, 756 04 Nový Hrozenkov ░ Tel.: +420 604 660 586 ░ E-mail: LMaceckova@seznam.cz

Petr Mužík (* 1978) se narodil ve Vsetíně do rodiny s tradicí lidového řezbářství. Touto činností se zabýval jeho dědeček Josef Michalčák i matka Anna Mužíková. Rukodělná výroba byla vždy jeho velkou zálibou, nejprve vyřezával ze dřeva, postupně se jako samouk naučil vyrábět krpce a nakonec se začal věnovat výrobě spon, tzv. spinek nebo také kotulí z perleti. Perleťové spony se na Valašsku vyráběly od poloviny do poloviny 20. století. Tvořily tradiční doplněk k valašskému ženskému i mužskému kroji. Petr Mužík si výrobu spinek osvojil na základě informací z literatury a studiem původních starých spinek z muzejních či soukromých sbírek. K výrobě používá tradiční materiál – perleť, kterou zpracovává ručními nástroji. Základní tvar vyřezává lupenkovou pilkou, dekor vyrývá rydlem. Své znalosti předává zájemcům z řad veřejnosti, především na programech Valašského muzea v přírodě. Petr Mužík je jediným výrobcem v rámci České republiky, který se tímto druhem tradiční řemeslné výroby zabývá.

Petr Mužík was born in Vsetín, in a family with the tradition of folk woodcarving. It was already his grandfather Josef Michalčák and his mother Anna Mužíková who dealt with this craft. He was always interested in handmade items: first he carved items in wood, then he learned by himself to make leather sandals called krpce, and in the end he started producing mother-of-pearl clasps, called a spinka, and buckles, called a kotula. Mother-of-pearl buckles used to be made in Wallachia from the mid-19th to the mid-20th century. They were a traditional accessory worn as part of Wallachian women´s and men´s folk costumes. Petr Mužík has mastered the production of clasps (spinka) based on the information from literature and by studying original old clasps in museum and private collections. He uses traditional materials for the production – the mother-of-pearl which he processes using manual tools. He cuts the basic shape with a small jigsaw and he engraves the décor using a chisel. He passes his knowledge on to those interested, especially at events organized by the Wallachian Open-Air Museum. Petr Mužík is the only producer in the Czech Republic, who deals with this traditional handicraft.

Adresa: Velké Karlovice 55, 756 06 Velké Karlovice ░ Tel.: +420 737 306 711 ░ E-mail: petr.muzik@email.cz ░ Web: www.valasskekrpce.cz

Jaroslav Lakomý (* 1951) pochází ze Štítů na Šumpersku. Dlouhodobě se věnuje pokrývání střech tradičními materiály – šindelem a břidlicí. Svoje znalosti a dovednosti převzal z velké míry od svých předků, je příslušníkem již čtvrté generace zabývající se tímto řemeslem. Za svou praxi, která trvá od roku 1966, pokryl střechy přibližně 200 památkových objektů. Většina se nachází na území dnešního Olomouckého kraje, pracoval ale např. i na katedrále sv. Víta v Praze. V roce 2015 mu byl udělen titul Mistr tradiční rukodělné výroby Olomouckého kraje.
K pokrývání šindelových střech používá štípaný šindel ze smrku nebo jedle. Ovládá technologii jeho výroby, z časových důvodů jej však raději nakupuje a jednotlivé kusy si pak v případě potřeby sám upravuje. K pokrývání břidličných střech používá španělskou štípanou břidlici, kterou zpracovává ručně pomocí kladiva a nůžek. Při pokrývání střech šindelem i břidlicí používá tradiční postupy, ovládá techniky krytí nároží, úžlabí, komínů a všech dalších detailů střechy. Své znalosti předává synu Jaroslavu Lakomému, který je dalším pokračovatelem rodinné tradice.

Jaroslav Lakomý comes from the village of Štíty in the Šumperk area. He has long been active in traditional roofing techniques for which he uses traditional materials – shingles and slate. It was his ancestors who passed down their knowledge and skills to him, as he is the fourth generation dealing with the craft. During his practice, which has lasted since 1966, he has covered roofs at approximately 200 listed buildings. Most of them are located in the territory of the present Olomouc Region; however, he also worked at St. Vitus Cathedral in Prague, for example. In 2015 he was awarded the title of the Master of Traditional Handicraft of the Olomouc Region. To cover a roof with shingles, he uses split shingles made of spruce or fir wood. Although he has mastered the production of wooden shingles, for reasons of time he prefers to buy and modify them, if necessary. For slate roofs he uses Spanish split slate, which he finishes manually using a hammer and scissors. When working on covering the roofs with shingles and slate, he applies traditional techniques; he has mastered the techniques to cover hips, valleys, chimneys and all the other roof details. He passes down his knowledge to his son Jaroslav Lakomý, who is supposed to continue the family tradition.

Adresa: Na Travech 200, 789 91 Štíty ░ Tel.: +420 737 974 025

Petr Král (* 1974) se košíkářskému řemeslu vyučil na Středním odborném učilišti uměleckořemeslné výroby v Praze. Nejprve se řemeslu věnoval profesně jako zaměstnanec košíkárny Mělník, po jejím zániku se pletení z proutí zabývá ve volném čase. Zhotovuje celou škálu výrobků – od klasických košů přes různé druhy pletených nádob až po nábytek a dekorativní výrobky. Aby si zajistil dostatečné zásoby materiálu, snaží se pěstovat vlastní dřeviny k získání proutí. Obnovuje staré keře košíkářských vrb, zakládá nové prutníky. Petr Král se také intenzivně věnuje osvětě veřejnosti, pořádá košíkářské kurzy, vytváří pomůcky, fotonávody, dokumentuje mělnickou košíkářskou historii a vytváří různé projekty o košíkářství. Přispívá tak k tomu, aby toto řemeslo nezaniklo. Za snahu udržet znalosti a dovednosti nutné pro provozování tradičního košíkářství a za kvalifikované prezentování a předávání je dalším generacím získal Petr Král v roce 2015 ocenění Středočeského kraje „Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje“.

Petr Král learned basketry at the Vocational School of Arts and Crafts in Prague. First he worked as an employee at a basket-making workshop in Mělník; since the workshop was dissolved, he has been dealing with wickerwork in his leisure time. He makes a plenty of products – traditional baskets, different types of wicker containers, furniture and decorative items. He tries to grow osiers to have enough own material. For this reason, he rejuvenates old willow shrubs and founds new osier plantations. He also intensively works on the education of the public he organizes basketry workshops, makes new aids, takes photos and creates instructions; he also documents the history of basketry in the Mělník area and makes various projects on basketry. With his activities he contributes to the safeguarding of this craft. For his struggle to maintain the knowledge and skills necessary to operate in traditional basketry as well as for the high-quality presentation and passing-down of the craft, Mr. Král was awarded the title of the Master of Traditional Handicraft of the Central-Bohemian Region in 2015.

Adresa: Družstevní 1298/11, 276 01 Mělník ░ Tel.: +420 775 151 468 ░ E-mail: kosikar.kral@seznam.cz ░ Web: www.kosikarstvikral.cz

Markéta Maláníková (* 1968) se zabývá šitím krojových součástek podlužáckého kroje a jejich vyšíváním. Pochází z Dolních Bojanovic, z rodiny s dlouhou krejčovskou tradicí. Její pradědeček byl uznávaným krojovým krejčím, babička vynikající vyšívačkou krojových součástek. Tato tradice pak ovlivnila a nasměrovala její životní dráhu. Vystudovala Střední odborné učiliště uměleckořemeslné výroby v Praze, po ukončení školy pracovala s prarodiči pro ÚLUV. Šije a vyšívá zejména mužské nohavice, lajbly a šátečky, vedle toho však zhotovuje i součástky ženského podlužáckého kroje. Tradiční nohavice se zhotovují z červeného sukna a bohatě zdobí šňůrováním a výšivkou. Markéta Maláníková je šije na základě individuální objednávky na míru budoucího majitele. Výzdoba je vždy jedinečná, objednatel si vybírá z velkého množství vzorů, z nichž některé jsou i více než sto let staré. Výrobky Markéty Maláníkové prezentují především majitelé a nositelé těchto oděvních součástí, kteří je oblékají k různým příležitostem.

Markéta Maláníková comes from the village of Dolní Bojanovice. She makes and embroiders folk garments from the ethnographic area of Podluží. She comes from a family with long tailor´s tradition. Her great-grandfather was a renowned tailor making folk costumes, while her grandmother embroidered them. This tradition influenced and directed her career. She graduated from the Vocational School of Arts and Crafts in Prague and after her study, she worked with her grandparents for the Centre of Folk Art Production. Now she makes and embroiders men´s trousers, vests and decorative scarves, but she also makes folk garments for women. The traditional trousers are made from red cloth and they are richly embellished with decorative cords and embroideries. Markéta Maláníková makes the garments to order and to the individual measurements of the future owner. The decoration is always unique; the customer can choose among a plethora of patterns, some of which are more than one hundred years old. Markéta Malaníková´s products are presented mainly by their owners who wear them on different occasions.

Adresa: U Hřbitova 279, 696 17 Dolní Bojanovice ░ Tel.: +420 728 572 846 ░ E-mail: ketyna.m@seznam.cz

Zdeňka Zábojová (* 1951) pochází ze Sebranic u Boskovic. Od roku 1979 se zabývá ručním tkaním koberců – nejprve jako zaměstnanec ÚLUV, posléze jako samostatný výrobce. Navazuje na mnohaletou tradici výroby vlněných koberců, kterou na našem území započala na počátku 20. let 20. století firma Persia z Letovic a posléze v ní pokračoval ÚLUV. Vlněné vlasové koberce tká na horizontálním tkalcovském stavu plátnovou vazbou. Pracuje s bavlněnou a vlněnou přízí, přičemž vlna je použita na osnovní niti, bavlna se zatkává jako útek. Smyčky na kobercích jsou tvořeny vkládáním kovových přípravků, jejichž výška určuje výšku vlasu. Po utkání stanovené části se smyčky proříznou a vzniká tak vlas. Vedle koberců vyrábí touto technikou polštáře a přehozy. Výrobky Zdeňky Zábojové vynikají vysokou kvalitou, životností i estetickou hodnotou. Tkadlena je členkou Sdružení lidových řemeslníků a výrobců, v rámci jehož aktivit se účastní řady výstavních i prodejních akcí.

Zdeňka Zábojová comes from the village of Sebranice near Boskovice. Since 1979 she has been active in manual carpet-weaving – first as an employee at the Centre for Folk Art Production, and then as an independent producer. She continues the age-long tradition of woollen carpet production, which was initiated by the Persia Company from Letovice at the beginning of the 1920s and taken-over by the Centre for Folk Art Production later. She weaves carpets with a thick pile on a horizontal loom, using the linen weave. She works with cotton and woollen yarn whereby the woollen yarn is used for warp and the cotton yarn is woven as weft. The loops on the carpets are made using metal tools whose height determines the height of the pile. After a given part is finished, the loops are cut through, which results in the thick pile. In addition to the carpets, Zdeňka Zábojová also applies the above technique to make pillowcases and bedspreads. Her products feature high quality, long lifetime and aesthetic value. The weaver is member of the Association of Folk Artisans and Producers, within whose activities she takes part in many exhibitions and fairs.

Adresa: Sebranice u Boskovic 106, 679 31 Sebranice u Boskovic ░ Tel.: +420 721 330 693 ░ E-mail: zdenka.zabojova@tiscali.cz ░ Web: www.zabojova.cz

František Zuska (* 1932, † 2022) byl po dlouhá léta zaměstnán jako stavební technik, své zálibě pletení ze slámy se věnuje od roku 1974. Zaměřuje se na výrobu drobných dekorativních předmětů, vánočních ozdob, figurek a betlémů. Velmi důležitou součástí jeho práce jsou rekonstrukce tradičních zvykoslovných artefaktů ze slámy (muší ráj, dožínkový vrkoč a jeho součásti, kraslice intarzované slámou), které vlastní ve svých sbírkách řada moravských muzeí. Jeho tvorba dosáhla vynikající technické i umělecké úrovně. Zpracovává výhradně tradiční přírodní materiál, tj. slaměná stébla, nejčastěji využívá slámu žitnou a pšeničnou. Surovinu – obilí – si částečně sám pěstuje a ručně sklízí. Přínosem tvorby Františka Zusky je nejen udržování a rozvíjení tradičních technologií, velmi cenné jsou také jeho aktivity směrem k veřejnosti. Často se podílí na přípravě kurzů pro děti a osoby s handicapem. Za svou kariéru jich realizoval na desítky a vychoval si tak řadu následovníků. Tvorba Františka Zusky byla prezentována na mnoha samostatných výstavách, jejichž pořadatelem bylo Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. V roce 2012 obdržel František Zuska titul Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje.

František Zuska was employed as a building technician for many years; he has been dealing with straw plaiting since 1974 as a hobby. His activity is aimed at the production of small decorative items, Christmas decorations, figures and nativity scenes. Reconstructions of traditional customary artefacts from straw (straw decorations suspended on one thread from the ceiling and called “flies´ heaven”, wreaths and their parts used at the harvest festival, Easter eggs decorated with straw) are a very important part of his work. These items have become part of collections at many Moravian museums. His works have reached outstanding technical and artistic level. He works exclusively with traditional natural material, i.e. stalks, whereby he mostly uses rye and heat straw. He grows and manually harvests the raw material – cereals – by himself. Mr. Zuska´s contribution is not only the safeguarding and development of traditional techniques; his activities focused on the public are valuable as well. He often takes part in courses for children and handicapped persons – during his career he has organized dozens of such courses and he could educate his successors. František Zuska´s works were presented at many exhibitions whose organizer was the Museum of South-Eastern Moravia in Zlín.

Josef Fidler (* 1972) pochází z Hlinska, kde se vyučil v oboru seřizovač textilních strojů. Výroba textilu jej zaujala natolik, že se postupně začal věnovat ručnímu tkaní látek typických pro oblast Hlinecka. V této činnosti dosáhl značného mistrovství a jeho výrobky získaly několik ocenění „kvalita z Horácka“. Od roku 2014 se zájem pana Fidlera soustředil na obnovu výroby ručně tkané žinylky, jejíž podomácká výroba byla významným zdrojem obživy tkalců na Hlinecku. Postupně se mu podařilo obnovit již téměř zaniklý výrobní postup zavedený na konci 19. století Josefem Laškem. Celá technologie má několik fází. Na počátku je tkaní tzv. předdíla, na jehož pečlivém zpracování závisí výsledná kvalita výrobku. Utkané předdílo se nastříhá na pásky zvané šňůrky a ty se na strojku skají, až dostanou typický vzhled chlupaté „housenky“ – žinylky. Takto připravené šňůrky se na ručním stavu zatkávají do sesazovací osnovy. Závěrečná úprava spočívá ve vázání třásní na okraje plédů či šátků, kartáčování, praní a sušení. V současnosti tvoří výrobní sortiment Josefa Fidlera především kolekce šátků a šál.

Josef Fidler comes from Hlinsko where he was apprenticed as a textile machine setter. He was so captivated by the textile production that he began devoting himself to hand weaving of fabrics typical for the region of Hlinecko. He reached a considerable mastership and his products were more times awarded the prize “Quality from the Horácko Region”. Since 2014, Mr. Fidler´s interest has been to restore the production of hand-woven chenille the home-production of which was a significant source of livelihood for weavers from the region of Hlinecko. He succeeded in restoring a nearly disappeared technique that was introduced in the late 19th century by Josef Lašek. The technique includes several stages: the final quality of the product depends on weaving the so-called “pre-work” and its careful processing. The woven work is cut into strips called laces. These are twisted on a device to get the typical look of a furry “caterpillar” – chenille. The laces prepared in the above way are woven on the manual look into the warp. At the end of the treatment, fringes are attached to the edges of plaids or headscarves, and the products are brushed, washed and dried. Josef Fidler´s contemporary assortment includes collections of headscarves and shawls.

Adresa: Tkalcovna na Betlémě, Příčná 361, 539 01 Hlinsko ░ Tel.: +420 739 331 516 ░ E-mail: Fidler3@seznam.cz ░ Web: www.hlineckesaly.webnode.cz ░ Facebook: Tkalcovna na Betlémě

Jiří Rücker (* 1955) pochází z rodiny, v níž se několik generací mužů věnovalo kovorytectví a zpracování kovu. Stejnému řemeslu se tedy vyučil i on a dosáhl v této činnosti značného mistrovství, takže byl zaměstnaný nejen jako rytec, ale též medailér a mědirytec. Po úrazu ruky musel fyzicky náročnou práci opustit a začal se věnovat řezbářství, k němuž měl blízko od dětství, prožitého v rodině příbramských řezbářů. Postupně vyzkoušel řezbu reliéfů, figurek i loutek, aby nakonec zakotvil u reliéfních forem na perník. Studiem literatury a sbírkových předmětů v muzejních sbírkách si osvojil typickou ikonografii perníkových forem, způsob jejich výzdoby i vrstvení jednotlivých hloubkových plánů díla. Díky tomu dnes dokáže vytvářet nejen jedinečné kopie historických forem, ale též ztvárnit své vlastní náměty a motivy. S jeho prací se můžeme setkat v regionálních muzeích a muzeích v přírodě, kde se pravidelně účastní řemeslných pořadů a předváděcích akcí.

Jiří Rücker comes from a family in which several generations of men dealt with metal engraving and metalworking. For this reason, he also completed his apprenticeship in the same craft and reached a considerable mastership in this activity so he was employed not only as an engraver but also as a medal-maker and copper engraver. After an arm injury he had to leave the heavy work and he began devoting himself to woodcarving to which he had a close relation because he spent his childhood in a family of woodcarvers in Příbram. He began by carving relief patterns, figurines and puppets to finally get to relief gingerbread moulds. Through the study of literature and objects in museum collections he mastered the typical iconography of gingerbread moulds, their decorations and the composition of particular deep layers of the work. Thanks to this, he is able to create unique copies of historical moulds, as well as to depict his own themes and motifs. We can see his works in regional museums and open-air museums where he regularly takes part in programmes about handicraft, and presentations.

Adresa: Tahiti 772, 289 11 Pečky ░ Tel.: +420 732 617 251 ░ E-mail: jiri.rucker@seznam.cz ░ Web: jirirucker.wordpress.com/

Josef Komárek (* 1952) je vynikajícím znalcem historie a výroby králických betlémů. V průběhu života si zcela osvojil specifickou podobu řezby těchto betlémů a stal se pokračovatelem zanikající tradice jejich výroby. Pro svoji vysokou odbornost je vyhledávaným spolupracovníkem a poradcem muzejních pracovníků nejen při realizaci tematicky zaměřených výstav, ale i při vlastní badatelské činnosti. Své dovednosti předvádí na odborných i laicky zaměřených akcích a velmi poutavě komentuje technologii výroby a prezentuje historii králického betlémářství nejen v rámci republiky, ale i v především německy mluvících zemích. Pořádá řezbářské kurzy, přednášky, podílel se na studii o falzech králických figurek a betlémů. Je členem Spolku českých betlémářů. Spolupracuje a podílí se na výstavách pořádaných touto organizací po celé republice i v zahraničí.

Josef Komárek is an excellent expert in history and production of Králíky Nativity scene sets. During his life, he has mastered a specific kind of Nativity scene carving and continued the vanishing tradition of this production. Because of his high proficiency, he is a sought-after collaborator and consultant for museum researchers in the case of thematic exhibitions or research activities. Within the Czech Republic and the German-speaking countries, he also demonstrates his skills at professional and amateur events, providing a gripping commentary on the production technique and presenting the history of Nativity-scene making in Králíky. He organizes woodcarver´s courses, lectures, he took part in a study about fakes of Králíky figures and Nativity scene sets. He is a member of the Association of Czech Nativity Scene Makers. He takes part in exhibitions organized by the Association in the Czech Republic and abroad.

Adresa: Mandysova 1301/16, 500 12 Hradec Králové ░ Tel.: +420 733 224 268 ░ E-mail: j.komarek@centrum.cz ░ Web: www.kralickebetlemy.cz

Josef Fryzelka (* 1956) pochází z obce Vlachovice, kde se výrobě sudů věnovalo hned několik místních rodin. On sám je již třetí generací výrobců sudů a této činnosti vyučil i své dva syny, kteří s ním společně pracují v rodinné dílně. Výrobě se věnoval nejprve pod vedením svého otce a strýce, později čerpal zkušenosti na Bednářském a včelařském učilišti v Brně. Po zániku místního podniku Komunálních služeb, kde byl zaměstnán, si založil vlastní stolařskou dílnu, v níž se věnoval výrobě nábytku a příležitostně i sudů. Z původně vedlejší činnosti se postupně stala činnost hlavní, zvláště když se podařilo získat zakázky na výrobu sudů do Francie, Spojených států amerických či Švédska. Dnes v dílně vzniká široká škála bednářských výrobků – sudy, škopky, vědra, putny, vany atd., které díky kvalitnímu zpracování a dobrým funkčním vlastnostem nacházejí své uplatnění doma i v zahraničí. Pan Fryzelka svou výrobu prezentuje pravidelně na přehlídkách tradičních řemesel pořádaných v různých městech a památkových objektech v České republice. Setkat se s ním můžeme též na speciálních programech v muzeích v přírodě, kde veřejně prezentuje svou technologii.

Josef Fryzelka comes from the village of Vlachovice where several local families were involved in the production of barrels. He represents the third generation of barrel producers and he has trained his two sons in this craft who work with him at their family workshop. First, he worked under the leadership of his father and uncle, later-on he drew on experience at Beekeeping and Cooperage Vocational School in Brno. After the dissolution of the local municipal enterprise he founded his own carpenter´s workshop at which he produced furniture and occasionally barrels as well. This originally secondary activity became his core business especially after he got orders to make barrels for France, the United States of America or Sweden. Today, he produces a wide spectrum of cooper´s products at his workshop – barrels, tubs, buckets, back buckets etc. Because of their high quality and good properties, these products are sold well at home as well as abroad. Mr. Fryzelka regularly presents his products at shows of traditional handicrafts organized in different towns and historic sites in the Czech Republic. We can meet him at open-air museums where he explains his technique to the public as a part of special programmes.

Adresa: Vlachovice 30, 763 24 Vlachovice ░ Tel.: +420 603 869 246 ░ E-mail: fryzelka@bednarstvi-jf.cz ░ Web: www.bednarstvi-jf.cz

Božena Vráželová (* 1945) je dcerou Josefa Michalčáka, který se jako blízký spolupracovník Karla Langra podílel na řadě realizací jeho návrhů na drobné plastiky a suvenýry, jako byly dřevění pávi a kohouti. Dcera svému otci při výrobě zpočátku vypomáhala a posléze se specializovala na výrobu štípaných holubiček, které začala dodávat do prodejny Valašského muzea v přírodě a posléze i do prodejní sítě Ústředí lidové umělecké výroby. V roce 1981 získala ocenění za nejlepší výrobek roku a titul Mistr lidové umělecké výroby. Po zániku ÚLUV se výrobě začala věnovat jako živnostnice a pokračuje v ní doposud. K výrobě holubiček používá smrkové dřevo, které má pravidelně rozložená léta, jde dobře opracovávat a především štípat. Do špalíčku nejprve vyřeže boční profil a následně jej po letech rozštípe na jednotlivá pera. Ty ohne a pomocí bočních zářezů zaklesne do sebe, čímž vzniknou boční křídla i středový ocas. Jednotlivé plochy pak zajistí propletením nití, aby se po seschnutí dřeva neuvolnily. S prací paní Vráželové se můžeme pravidelně setkávat na nejrůznějších přehlídkách tradičních řemesel či lidových jarmarcích. Dlouhodobě též spolupracuje s Valašským muzeem v přírodě. Výrobě naučila svou dceru a v rámci specializovaných kurzů též řadu jejich frekventantů.

Božena Vráželová is daughter of Josef Michalčák who – as Karel Langr´s collaborator – took part in many implementations of Langr´s designs of small sculptures and souvenirs, such as wooden peacocks and cocks. The daughter helped her father with the production and later-on she focused on the production of die cut doves which she started supplying to the shop at the Wallachian Open-Air Museum as well as to the shops of the Centre for Folk Art Production. In 1981, she received a prize for the best product of the year and she was awarded the title “Master of Folk Art Production”. Since the dissolution of the Centre for Folk Art Production, she has been producing her doves as a self-employed person. For the production of the doves, she uses spruce wood with regular annual rings and easy to tool. First, she cuts a side profile into a small block of wood and then she “chops” it along the annual rings to get the feathers. After bending them, she seats one into another to make the side wings and the tail. A thread is then woven throughout to secure the particular areas. We can encounter Mrs. Vráželová works at different shows of traditional handicrafts as well as at folk fairs. She has been cooperating with the Wallachian Open-Air Museum for many years. She also has trained her daughter as well as many attenders to her courses in the production. part of special programmes.

Adresa: Nový Hrozenkov 721, 756 04 Nový Hrozenkov ░ Tel.: +420 737 949 805 ░ E-mail: L.Maceckova@seznam.cz

Jiří Honiss (* 1964) se věnuje uchování a rozvíjení technologie a tvarosloví specifické podoby podomácké práce, kterou v Pošumaví představovala podmalba na skle. Činnosti se věnovala celá řada dílen pracujících v návaznosti na zdejší sklářské hutě již od druhé poloviny 18. století. Zobrazovaná témata reflektovala především náboženské náměty zachycující postavy svatých, mezi něž patřila sv. Anna, sv. Barbora, sv. Linhart, sv. Florián a další. Nechyběly ani náměty mariánské úcty a christologické motivy. Všechna tato vyobrazení bychom našli též mezi pracemi Jiřího Honisse, který je čerpá z muzejních depozitářů i soukromých sbírek. Ve shodě s tradiční technologií si z obrázků pořizuje pomocí průsvitky kopii, s jejíž pomocí pak vytváří nový obraz. Průsvitku přilepí ze spodní strany tabulového skla a v obráceném pořadí začíná malovat. Nejprve detaily a kontury, které se následně vyplní barvou, a nakonec pozadí. S ohledem na okruh, z něhož dílo pochází, pak volí odpovídající ztvárnění detailů a výzdoby, takže nově vzniklé kopie vypadají nanejvýš autenticky. S prací pana Honisse se můžeme pravidelně setkávat na nejrůznějších přehlídkách tradičních řemesel či lidových jarmarcích.

Jiří Honiss devotes himself to the safeguarding and development of a specific traditional technique used for reverse glass-painting as a typical homemade product. Such products were made in a lot of workshops which continued the work of the local glassworks as early as from the mid-18th century. The depicted themes reflected mainly different religion topics capturing the saints, such as St. Anne, St. Barbara, St. Linhart, St. Florian and others. Pictures based on the veneration of the Virgin Mary as well as Christological motives could not be missing. All these depictions could be found among the works by Jiří Honiss who draws on his themes from museum depositories and private collections. In accordance with the traditional technique, he makes a copy of a picture by means of the watermark and using this, he creates a new picture. He sticks the watermark onto the back of a glass sheet and he begins painting in reversed order. First he draws details and contours, which he colours in, and then he paints the background. Respecting the theme, he chooses a corresponding rendering of details and decorations so the new copies are utmost authentic. We can encounter Mr. Honiss´s works regularly at different shows of traditional handicrafts or folk fairs.

Adresa: Opalice 11, 370 07 Opalice ░ Tel.: +420 724 219 021 ░ E-mail: honiss@volny.cz ░ Web: www.podmalba.wz.cz

Aleš Uherka (* 1974) pokračuje v rodinné tradici a věnuje se kolářské a truhlářské výrobě. S výrobou kol začal v Nyklovicích již pradědeček Emil Uherka a práci se s různými přestávkami věnovali i dědeček a otec a nakonec on sám. Vystudoval Nábytkářské učiliště v Rousínově, obor truhlář – nábytkář, který ukončil v roce 1991. Pracoval pak téměř dvě desítky let v Dřevotvaru v Bystrém, kde se věnoval především nábytkářské výrobě. Od počátku roku 2013 se vrátil do rodinné dílny a začal společně se svým otcem Emilem Uherkou provozovat živnost – truhlářskou a kolářskou dílnu. V dílně se věnuje především renovaci starších druhů dopravních prostředků opatřených loukoťovými koly, jako jsou žebřinové vozy, bryčky, hasičské stříkačky, ale také lafety k historickým dělům. Loukoťová kola vyrábí z dobře vyzrálého dřeva, které se kácí v zimě a několik let pak rozštípané čeká na své použití. Na hlavu kola se používá dub nebo jilm, paprsky se dělají akátové a loukotě z pružného jasanu. Při výrobě kola kombinují využití moderních obráběcích strojů, především soustruhu, a ručního nářadí, jako je poříz, sekera, různé druhy nebozezů a vrtáků. Sesazení a okutí kola pak probíhá ručně. Rodina Uherkova, jejíž je Aleš nejmladším členem, se významnou měrou podílí na uchování technologií kolářského řemesla v České republice.

Aleš Uherka continues the family tradition and devotes himself to the wheelwright´s and carpenter´s production. It was his great-grandfather Emil Uherka who started producing the wheels in Nyklovice and his grandfather and father dealt with the production as well. He studied at Furniture Training School in Rousínov, branch carpenter – furniture maker, from which he graduated in 1991. After that, he worked in the furniture-making company Dřevotvar Bystré for almost twenty years. In 2013, he returned to the family workshop to start running the wheelwright´s and carpenter´s workshop together with his father Emil Uherka. At his workshop, he renovates the older types of vehicles with spoked wheels, such as hay wagons, barouches, historical fire engines as well as gun carriages and cannons. He makes the spoked wheels of seasoned timber cut in winter and used after more years of drying. The wheel hub is usually made of oak or elm timber, while the spokes are made of flexible ash and the felloes are usually of acacia. When making a wheel, the wheelwright combines modern machines, mainly lathes, and tools, such as draw knife, axe, different types of augers or drillers. The wheels are manually assembled and metaled. The Uherek family, whose youngest member Aleš is, considerably participates in safeguarding of wheelwright´s techniques in theCzech Republic.

Adresa: Na Drahách 465, 569 92 Bystré u Poličky ░ Tel.: +420 604 562 274 ░ E-mail: uherka.truhlarstvi@gmail.com ░ Web: www.uherka.com

Růžena Kozumplíková (* 1932) pochází z Blatnice pod Svatým Antonínkem, což je obec v minulosti zpracováním orobince natolik proslulá, že se jejím obyvatelům říkalo rohožkáré. Výroba rohoží a nákupních kabel přinášela rodinám drobných zemědělců vítaný přivýdělek, takže se jí ještě na počátku 20. století věnovalo několik stovek osob. Patřil k nim i pradědeček Růženy Kozumplíkové a po něm i její babička a matka, obě později zaměstnané v ÚLUV, kde získaly titul Mistr lidové umělecké výroby. Od nich se pletení rohoží a tašek naučila i zmíněná výrobkyně, takže vedle svého povolání kadeřnice si přivydělávala jako domácí pletařka. Již od dětství se pohybovala v prostředí domácí dílny, kde plnila různé práce odpovídající jejímu věku. Nejprve chodila s babičkou po domech nabízet hotové výrobky, později se účastnila sklizně orobince, která probíhala na rybnících v okolí Valtic. Pomáhala s jeho uskladněním, tříděním, čištěním a štípáním, což jsou nezbytné procedury předcházející vlastnímu pletení. Ze širokolistého orobince se následně pletly rohože, zavěšené na stěně vedle postele či stolu, z úzkolistého pak široká škála jemnějších výrobků. Především to byly nákupní kabely, dále pak různé prostírky, misky, dózy a krabičky. Specifickým způsobem práce bylo pletení dlouhých šňůr, sešívaných na formě do válcových sotůrků, v nichž muži nosili láhev vína. V současné době jsou Růžena Kozumplíková a její rodina poslední, kdo v Blatnici toto řemeslo ovládají a dokážou připravit veškerý materiál a zhotovit celou řadu pletařských výrobků.

Růžena Kozumplíková comes from the village of Blatnice pod Svatým Antonínkem, which was so famous for processing the reed mace that its inhabitants were called mat-makers. The production of mats and shopping bags ensured an alternative source of income for the families of small farmers, that is why several hundreds of persons devoted themselves to this handicraft at the outset of the 20th century. One of them was Růžena Kozumplíková’s great-grandfather as well as her grandmother and mother who were employed at the Centre for Folk Art Production and awarded the title Master of Folk Art Manufacture. The above-mentioned producer learned mat and bag weaving from them, so besides her main job as a hairdresser, she earned a little extra as home weaver. Since her childhood, she visited the home workshop and did some works corresponding to her age. First, she went with her grandmother from door to door offering the finished products for sale, later on she took part in reed mace harvests that took place in ponds around the town of Valtice. She helped to store, sort out, clean and split the reed mace stems. The broad-leaved reed mace was used for weaving the mats that used to hang on the wall beside the table or bed; from the narrow-leaved reed mace, the artisans made finer products, mainly shopping bags, different placemats, bowls, and boxes. Typical were long twisted cords shaped according to a wooden block and sewn together to conical bottle casings in which men carried bottles of wine. At present, Růžena Kozumplíková and her family are the last persons who master this craft in Blatnice, being able to prepare all the materials and to make a large series of reed-mace woven products.

Adresa: Blatnice pod Svatým Antonínkem 68 ░ Tel.: +420 777 966 343

Marie Pyrchalová (* 1955) má své kořeny v obci Zubří, kde má bílá výšivka pevnou a dlouholetou tradici. S organizováním vyšívaček a využíváním vzorů bílé výšivky pro potřeby soudobého odívání začala na počátku 20. století již Marie Schoberová. Na její snahy navázala s jistým odstupem další učitelka ručních prací Anna Zwilingerová, jejíž žačkou, pomocnicí a později následovnicí se poznenáhlu stala Marie Pyrchalová. Díky pedagogickému vzdělání a zaměstnání v místní základní škole měla dostatek příležitostí, aby k vyšívání přivedla mladé dívky a později i jejich maminky. Počet jejich žaček je dnes dosti vysoký a patří mezi ně i několik zahraničních frekventantů pravidelně pořádaných kurzů. V rámci rodiny navazuje paní Pyrchalová na práci své babičky Ludmily Juřičkové, vyhlášené vyšívačky, která sesbírala rozsáhlý soubor vzorů zuberské výšivky. Nezůstala však pouze při tom, ale důkladně prostudovala též vzory výšivek uložených v textilní sbírce Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, kde se seznámila s vyšíváním na batistu, na tylu, pobodávanou a podstřihovanou výšivkou, jenž s úspěchem uplatňuje ve svojí práci. Zuberská bílá výšivka nacházela své uplatnění tradičně především na krojových součástkách, jako jsou lemy rukávců, okraj ženského čepce a především na velkém bílém šátku – vyvazovačce. Nově si pak našla své místo na límečcích halenek, kapesníčcích a bytovém textilu, kde bychom ji našly doposud.

Marie Pyrchalová comes from the village of Zubří where white embroidery has a long and ingrained tradition. It was Marie Schoberová who at the outset of the 20th century started the organization of embroiderers and the application of the white embroidery on contemporary garments. Anna Zwilingerová, another craftwork teacher, continued those struggles after a certain period and Marie Pyrchalová became her pupil, helper and – in the end – her follower. Thanks to her pedagogical education and employment at the local school, she had enough opportunities to spread the embroiderer’s craft among young girls and even their mothers. The number of her pupils is quite high and it includes even some foreign visitors to her regular workshops. Within her family, Mrs Pyrchalová continues the work of her grandmother Ludmila Juříčková, a famous embroiderer, who collected a large set of patterns from „zuberská” embroidery. Moreover, she even studied thoroughly the patterns of embroideries at the textile collection preserved at the Wallachian Open-Air Museum in Rožnov pod Radhoštěm. Here he got familiar with embroidery on batiste or tulle, needle embroidery or cutwork which she successfully uses in her work. The white embroidery from the village of Zubří („zuberská” embroidery) was traditionally applied on folk garments, such as sleeve borders, hems of women’s bonnets, and mainly on large
white scarves called vyvazovačka. Recently it has found its place on collars of blouses, handkerchiefs or home textiles where it can be found until now.

Adresa: Nad Fojtstvím 776, 756 54 Zubří ░ Tel.: +420 608 833 688 ░ E-mail: marie.petra@seznam.cz

Miroslav Urban (* 1962) pochází z rodiny, v níž tkalcovství po několik generací patřilo k významným doplňkům malého zemědělského hospodářství. Osobně poznal práci svého dědečka Františka Urbana, vyučeného tkalce, který pro místní obyvatele zpracovával přinesenou přízi, z níž tkal konopné plátno. Pro družstvo Slovač a později ÚLUV zase vzorované bavlněné plachty, ubrusy a povlaky na lůžkoviny. Postupně poznal nejen různé způsoby tkaní, ale též řadu přípravných prací, včetně přípravy osnovy. Tkalcovství ho oslovilo natolik, že v roce 1978 nastoupil do Učňovské školy uměleckých řemesel v Praze a od roku 1981 zde pokračoval na Střední škole se zaměřením na uměleckořemeslné práce, kterou úspěšně dokončil maturitní zkouškou v roce 1983. Po návratu z vojny nastoupil do tkalcovny ÚLUV Brno, pracoviště Hrubá Vrbka, kde působil až do roku 1987. Poté se tkalcovství začal věnovat soukromě ve svém domě, v čemž pokračuje doposud. V současnosti ve své dílně vyrábí všechny, v regionu typické, druhy tkanin ze lnu, konopí, bavlny a vlny. Mimo tradiční krojové součástky – ženská opléčka, mužské tkané zástěry, plátno na košile a třaslavice, vyrábí též činovať na polštáře, různé prostírky, ručníky. Ovládá několik druhů barevně vzorovaných tkanin – na podnožky, deskový a hrázový vzor s jednou, třemi a pěti hrázemi. Ovládá též kompletní pracovní postupy související s obsluhou tkalcovského stavu, počínaje získáváním materiálu ke tkaní, jeho snování až po navíjení osnovy.

Miroslav Urban comes from a family that ran a small farm and the weaving trade ensured one of its important alternative sources of income. He could see the work of his grandfather František Urban, a trained weaver, who processed yarn delivered by local inhabitants, from which he made hemp linen. He produced patterned cotton bed sheets, tablecloths, and bed linens for the Slovač Cooperative and then for the Centre for Folk Art Manufacture. Gradually, he learned not only different ways of weaving but also a lot of preparatory works including warp preparation. He was so impressed by weaving, that he entered the Vocational School of Arts and Crafts in Prague and since 1981, he continued here at the Secondary School that specialized on artistic handicrafts. He finished the school successfully when he passed the school-leaving exam in 1983. After he had come back from the military service, he started working at a weaving workshop in Hrubá Vrbka, which was a part of the Centre for Folk Art Manufacture in Brno. Here he was working until 1987. Then he started weaving as a private artisan in his house and he has been doing this so far. Currently, he makes all kinds of fabrics from flax, hemp, cotton and wool, which are typical for his region. Besides traditional folk garments, such as women’s short skirts, men‘s woven aprons, linen for skirts and broad linen pants, he also makes fabrics called činovať for pillowcases, different placemats, and towels. He has mastered the production of several kinds of multicoloured patterned fabrics – for example barrier weaving with one, three or five barriers. He also knows procedures connected with the operation of the loom – beginning with getting the material to its spinning and winding a warp.

Adresa: Malá Vrbka 90, 696 73 Hrubá Vrbka ░ Tel.: +420 605 317 632 ░ E-mail: urban.miroslav@seznam.cz ░ Web: www.urbanweavers.com

Jarmila Vítoslavská (* 1953) se celoživotně věnuje šití a vyšívání ženských, mužských hanáckých lidových krojů a v této činnosti postupně dosáhla značného mistrovství. Do základů ručního vyšívání ji zasvětila babička, která ji naučila nejen základní stehy a vzory hanácké výšivky, ale také pečlivé a přesné provedení práce. Vyšívání se pro mladou dívku stalo zajímavým koníčkem a do jisté míry ovlivnilo i profesní směřování, takže se vyučila dámskou krejčovou v podniku Oděvna Přerov a celý život se věnovala práci s textilem. Nového uplatnění nabyly získané znalosti poté, co se stala členkou folklorního souboru Hanák. Zpočátku v něm působila jako tanečnice, poznenáhlu se však začala zajímat také o kroje, které bylo třeba upravovat a přešívat podle tělesných proporcí tanečníků. Nejprve se jednalo o úpravy starých krojových součástí, posléze si však šikovná švadlena troufla též na nové kusy, takže ve svých dvaceti letech již dokázala ušít kompletní ženský kroj. Do svého sortimentu postupně zahrnula i mužský kroj, takže dnes dokáže ušít všechny součásti hanáckého kroje, který navíc i vlastnoručně zdobí jedinečnou hanáckou výšivkou. Inspiraci pro ni nachází v muzejních sbírkách, kde vyhledává a překresluje vzory starých hanáckých výšivek, kterým její dovedné ruce dokážou vdechnout nový život.

For all her life, Jarmila Vítoslavská has devoted herself to making and embroidering women and men’s folk costumes from the ethnographic area of Haná. Gradually, she has achieved considerable mastery thereof. It was her grandmother, who inducted her into the fundamentals of hand-made embroideries. She taught her not only basic stitches and patterns of Haná embroidery, but also careful and exact execution of work. Embroidery work became an interesting hobby for the young girl, having influenced her professional development. Therefore, she got training as a dressmaker in the Oděvna Přerov enterprise, devoting all her life to the work with textile. Her gained knowledge found a new use when she became a member of the folklore ensemble Hanák. First, she was a dancer, but step-by-step she started being interested in folk costumes that needed to be altered and adapted as to dancers´ builds. She altered old costume parts first, but later the skilled dressmaker dared to make new pieces so with her twenties, she was able to make a complete women’s folk costume. Gradually, she included men’s folk costumes into her line, so today she is able to make all the parts of Haná folk costumes, which she decorates with unique Haná embroidery. She can find her inspiration in museum collections where she looks for and re-draws the patterns of old Haná embroideries which her skilful hands breathe a new life into.

Adresa: Nová čtvrť 523/33, 751 02 Troubky ░ Tel.: +420 603 582 244 ░ E-mail: vitoslavskaj@seznam.cz

Josef Hrůza (* 1956) se řemeslnému oboru bednář vyučil jako jeden z posledních absolventů učebního oboru bednář, který na podnikovém učilišti zřizoval Plzeňský Prazdroj. Po vyučení nastoupil jako bednář do pivovaru, kterému zůstal věrný po celý svůj život. V bednářské dílně se jeho dalšímu školení věnoval především starší zkušený mistr Rudolf Štěpán, pod jehož vedením se naučil nejen vyrábět nové ležácké a transportní sudy a spileční kádě, ale též udržovat a opravovat ty stávající. Po řadu desetiletí byla bednářská parta z Plzeňského Prazdroje jednou z mála, která tyto práce prováděla nejen pro domácí, ale celou řadu dalších pivovarů v ČR. Změna technologie výroby, skladování a transportu piva, která se v Prazdroji prosadila v 90. letech 20. století, měla pro bednáře téměř devastující následky. Nové sudy se nevyráběly a bednáři se věnovali pouze údržbě a posléze demontáži starého zařízení. Obrat nastal teprve na počátku 21. století v souvislosti s budováním nové image a také sortimentu výrobků pivovaru. V roce 2007 byla ustavena nová bednářská dílna, v níž se stal nominovaný Josef Hrůza vedoucím mistrem, a opět se začalo s výrobou ležáckých sudů. Postupně došlo též na zaučení nových zaměstnanců, z nichž několik již obdrželo mistrovský titul. V současné době můžeme bednáře z Prazdroje potkat na řadě prezentačních akcí doma i v zahraničí.

Josef Hrůza learned the cooper’s craft as one of the last trainees at the Plzeňský Prazdroj enterprise. After he had completed his training, he started working as a cooper in the brewery in which he has spent all his professional life. At the cooper’s workshop, he was trained especially by Rudolf Štěpán, an older experienced Master, under whose leadership Hrůza learned to make new barrels for beer lager, transport barrels, and tubs for fermenting rooms and to maintain and repair the existing ones. For many decades, the cooper’s work team from Plzeňský Prazdroj was one of those few groups, which did such works not only for their home brewery, but also for many others within the Czech Republic. The changes in production technology, storing and transport of beer, which were pushed through in Plzeňský Prazdroj in the 1990s, resulted in nearly devastating consequences for the coopers. The new barrels were not made anymore and the coopers just maintained and dismantled the old equipment. The turn came as late as at the outset of the 21st century in connection with new image and new products of the brewery. In 2007, a new cooper’s workshop was built, at which Josef Hrůza became the leading foreman, and the production of barrels for beer lager started again. Gradually, new employees were trained, and some of them achieved the Master degree.

Adresa: Dýšinská 41, 330 01 Kyšice ░ Tel.: +420 377 061 111, +420 724 617 558

Josef Nosek (* 1930, † 2019) pocházel z rodiny, v níž mělo zpracování dřeva velice starou tradici, kterou započal již Josef Nosek st., když ve 20. letech 20. století vybudoval ve svém domě kolářskou dílnu. Vedle stavby vozů, vozíků a trakařů se věnoval též výrobě hospodářského nářadí a v neposlední řadě i několika typům ohýbaných sání – velké vlčky i malé sáně pro děti. Pokračovatelem rodinné tradice se stal nejprve syn Josef Nosek (nominovaný) a posléze vnuk Jan Nosek, oba vyučení koláři. Přestože v rodinné dílně, která pracovala v rámci místního JZD, mohl pracovat vždy pouze jeden z nich a ostatní dojížděli za prací do dřevozpracujících závodů v okolí, pokračovali ve volném čase ve výrobě sání, která zde tímto způsobem přetrvala až do začátku 21. století. Výrobu postupně ovládly tři generace rodiny Nosků a dnes je do ní zasvěcován i zeť nejmladšího z nich. V dílně se při výrobě používá stolařská technologie z počátku 20. století, která je zaměřena na zpracování masivního dřeva, a přestože se v ní uplatňují různé stroje, má též velký podíl ruční práce. V současné době se jedná o jedinou řemeslnou dílnu, v níž se uchovala znalost konstrukce a výrobních postupů ohýbaných sání.

Josef Nosek came from a family in which woodworking had a very long tradition commenced by Josef Nosek sr. in the 1920s, when he built a wheelwright’s workshop in his house. In addition to wagons, carts, and barrows, he used to make also farm tools and several types of bentwood sledges – big sledges called vlčky and small sleds for children. It was his son Josef Nosek (the nominated one) and later on his grandson Jan Nosek, both trained wheelwrights, who have continued the old family tradition. Although always only one of them could work at their family workshop, which was operated within the local agricultural cooperative, and the others commuted to wood-processing plants in the environs, they continued making the sledges in their leisure time. In this way, their production could survive until the outset of the 21st century. Three generations of the Noseks mastered the production in the course of time; nowadays, the son-in-law of the youngest one familiarizes himself with the handicraft. At their workshop, they use the joiner’s technique from the beginning of the 20th century, focused on massive-wood working. Although they operate different machines, the portion of manual work is still large. It is the only handicraft workshop, at which the knowledge of bentwood sledge construction and technique has survived.

Miroslav Stecher (* 1946), známá a v současnosti jedna z vůdčích osobností jihočeského folkloru, se již v útlém dětství začal seznamovat s tanečním i hudebním folklorem tohoto svébytného regionu. Nejprve jako tanečník dětského souboru Jitřenka z Českých Budějovic a později již jako dospělý v souboru Úsvit. S hrou na hudební dudy se seznámil již ve 12 letech a postupně ji vedle několika dalších hudebních nástrojů (klarinet) prohloubil do té míry, že se v souboru Úsvit stal vedoucím muziky. Po odchodu starších dudáků se sám ujal tohoto postu a jako dudák v nejrůznějších muzikách působí doposud. Se stavbou tohoto svébytného hudebního nástroje měl možnost se seznámit prostřednictvím Karla Janečka z Vejprnic, v jehož dílně si nechal soubor v roce 1974 postavit nové dudy. Protože dudák musí umět nejen hrát, ale též dudy udržovat a provádět na nich drobné opravy, včetně výroby náhradních strojků – piskorů, začal do dílny dojíždět a postupně se seznamovat s jejich výrobou. Cesta k vlastní výrobě však byla dlouhá a složitá, protože chyběly spolehlivé pracovní postupy, a tak většinu tajů musel objevit sám. Dnes již vyrábí dudy přes 30 let a s vědomím složité cesty, kterou musel sám urazit, se věnuje zaškolování dudáků i mladých adeptů výroby.

Miroslav Stecher began to familiarize himself with South-Bohemian folklore when he was a little child – first as a dancer in Jitřenka, a children’s ensemble from České Budějovice, and then as an adult member in the Úsvit ensemble. He started playing the bagpipe, when he was 12 years old; in addition to other musical instruments (clarinet), he mastered the bagpipe playing so that he became the head of the ensemble’s music band. After the older bagpipers had retired from playing, he took over this position – he has acted as a bagpiper in different music bands until now. He could know the construction of this special musical instrument thanks to Karel Janeček from Vejprtice, at whose workshop the ensemble had its new bagpipe made in 1974. Because a bagpiper has to not only play but also maintain the instruments and make some small repairs including the production of spare valves, Mr. Stecher began visiting the Janeček´s workshop, familiarizing himself with the bagpipe production.

Adresa: Stejskalova 11, 370 01 České Budějovice ░ Tel.: +420 606 881 438 ░ E-mail: stecherova@volny.cz

David Stejskal (* 1975) se tesařskému řemeslu vyučil ve stavební huti Petra Růžičky, která se dlouhodobě zaměřuje na rekonstrukce a především restaurování stropních a střešních konstrukcí historických staveb. Mezi nimi je třeba zmínit posílení konstrukcí podlah a stropů kaple svatého Kříže na Karlštejně, opravu krovu kostela Všech svatých v Praze Slivenci, stavbu vrátku ke zvedání zvonu podle plánů z poloviny 15. století a v neposlední řadě i stavbu několika historických šlapacích jeřábů. Od roku 2004 realizuje nejrůznější stavby také sám, přičemž si vychovává vlastní učně, jako je Filip Lvala a Albert Šlouf. Společně se podíleli na opravách krovu Úprkova domu v Kněždubě. Charakteristickým znakem práce jmenovaného je hluboká znalost tradiční podoby řemesla. Svoje znalosti získal nejen při práci na konkrétních zakázkách, ale též na pravidelných setkáních evropských tesařů. Díky tomu dospěl k přesvědčení, že je třeba uchovat regionální podobu tradičního řemesla, včetně využití autentických, třebaže již technicky překonaných, nástrojů. Z toho důvodu pracuje výhradně ručně, a to počínaje hrubováním kmenů a jejich půlením dvojmužnou pilou přes rozměřování ne zcela pravoúhlého materiálu až po vynášení profilů úžlabních a nárožních krokoví.

David Stejskal learned the carpenter’s craft at Peter Růžička construction plant, which focuses on reconstructions and especially restorations of ceiling and roof structures at historical buildings. Among others, one has to mention the strengthening of floors and ceilings at the Chapel of the Holy Cross at Castle Karlštejn, the construction of a lifting winch to lift the bell pursuant to plans from the mid-15th century and – last, but not least – the construction of some historical pedal-powered cranes. Since 2004, he has built some constructions also by himself, while educating his own trainees, like Filip Lvala and Albert Šlouf. Stejskal´s work features with deep knowledge of the traditional form of the handicraft. He has gained his knowledge not only when working on particular orders, but also at regular meetings of European carpenters. Thanks to the aforementioned, he has come to the conclusion that it is necessary to safeguard the regional form of traditional handicrafts including the use of authentic even if obsolete tools. For this reason, all the production steps are handmade – trunk rough-hewing, splitting the trunks in halves by means of a two-men saw, marking-out of not very rectangular materials and plotting of profiles for valley and hip rafters.

Adresa: Dašická 1204, 530 03 Pardubice ░ Tel.: +420 603 921 265 ░ E-mail: rystupije@volny.cz

Antonín Hájek (* 1938, † 2018) pocházel z Uherského Hradiště, kde se též vyučil a posléze nastoupil jako údržbář do Letu Kunovice. Bohaté kulturní klima města, osobní přátelství s Vladimírem Boučkem, jakož i s pedagogy Střední uměleckoprůmyslové školy, kde byl zaměstnán, ho brzy přivedly k zájmu o lidovou výtvarnou kulturu. Aktivně se zajímal o celou řadu technologií a výrobních postupů zaměřených na obrábění a zdobení dřeva. Postupně ovládl rytý ornament, vrubořez, gravírování, intarzie, vylévání cínem, vybíjení mosazným páskem či drátem. Většinu těchto zdobných postupů uplatnil na soustružených dutých tvarech, jako jsou misky, dózy, talíře, ale též topora, bičiště a další předměty. Soustružení dřeva se stalo jeho oblíbeným oborem, kterému věnoval dlouhodobě značnou pozornost. Zpočátku pracoval na motorem poháněném soustruhu, když se mu však podařilo získat dřevěný šlapací soustruh, neváhal a osvojil si celou šíři práce na tomto tradičním zařízení. Vedle drobných součástí dřevěných hraček na něm vyráběl i otevřené duté tvary, ale též šroubovice a závity. Vrcholem soustružnického umění jsou pak duté, uzavřené, dřevěné čutory a polní láhve.

Antonín Hájek was born in Uherské Hradiště, where he spent most of his life, completed his apprenticeship, and entered the Let Kunovice company as a maintenance worker. Rich cultural atmosphere of the town, his personal friendship with Vladimír Bouček and the teachers at the Industrial Art School in Uherské Hradiště, where he was employed, led him to his interest in traditional handicraft. He took an active interest in a lot of techniques aimed at woodworking and decorating. Step by step, he mastered engraved ornament, notch cut, graving, intarsia, lining with tin or enchasing with brass strip or wire. He could apply most of the above decorating procedures at turned hollow shapes, such as bowls, plates, tins, axe-helves etc. Woodturning became his beloved branch to which he paid considerable attention for a long time. First, he worked on a lathe driven by motor; however, when he succeeded in getting a wooden treadle lathe, he acquired the knack of working on this traditional equipment. In addition to small parts for wooden toys, he made even open hollow shapes or helices and threads on this lathe. Hollow closed wooden flasks are the height of turner’s skill.

Zuzana Hartlová (* 1956) pochází z hrnčířské rodiny, která se výrobě hrnčiny a později majoliky věnuje již po několik generací. V dětství navštěvovala Lidovou školu umění v Uherském Hradišti, kde se věnovala malbě a dekoratérství. Do učení nastoupila jak jinak než na učební obor umělecký keramik v Družstvu umělecké výroby – Lidová tvorba v Tupesích. Teoretické znalosti získávala ve Škole uměleckých řemesel v Praze, obor umělecký keramik. V letech 1974 – 1978 pak studovala na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti, obor umělecké zpracování keramiky. Po nástupu do tupeské dílny se Zuzana Hartlová zpočátku věnovala malbě a dekorování keramiky a postupně se zapojila do vytváření nových výtvarných návrhů výrobních vzorů lidových fajánsí a též jejich dekorů, v nichž uplatňovala motivy ze džbánkařské produkce 18. a 19. století. Změna poměrů v dílně a její nezdařená privatizace ji v roce 1998 přivedly k založení vlastní dílny, kde v plné míře navázala na tradici výroby tupeských fajánsí. K nejčastěji uplatňovaným dekorům patří tupeská růže s okvětím, slaměnkový dekor s využitím drobných žlutých nebo červených kvítků.

Zuzana Hartlová comes from a potter’s family that has been dealing with the production of pottery and majolica for some generations. As a child, she attended the Popular School of Arts in Uherské Hradiště where she devoted herself to painting and decorator’s art. Then she completed her apprenticeship as ceramist at the Cooperative for Art Manufacture (Lidová tvorba) in Tupesy and she gained her theoretical knowledge at the Artistic Crafts School in Prague. Between 1974 and 1978, she studied at the Industrial Art School in Uherské Hradiště, the field of study artistic ceramics, under the tutelage. After having started her work at the workshop in Tupesy, Zuzana Hartlová devoted herself to painting and decorating the earthenware; gradually, she began to create new designs of folk faiences and their décors on which she could apply the motifs of jug production from the 18th and 19th centuries. The change in the circumstances at the workshop and its unsuccessful privatization encouraged her to found her own workshop where she continued the tradition of Tupesy faiences. Frequently used décors are the rose of Tupesy and the strawflower décor composed of yellow or red flowers.

Adresa: Tupesy 304, 687 07 Tupesy ░ Tel.: +420 774 597 129 ░ E-mail: hartlova.zuzana@seznam.cz

Richard Mlýnek (* 1951) se na počátku své profesní kariéry vyučil v oboru pokrývač a nastoupil do Okresního stavebního podniku v Opavě. Zde vystudoval Střední průmyslovou školu, stal se z něj mistr a posléze i vedoucí střediska klempíř-pokrývač. V roce 1990 si založil pokrývačskou firmu a práci se začal věnovat jako živnostník. Svou činnost zaměřil na opravy a rekonstrukce střech památkově chráněných objektů, z nichž můžeme jmenovat Chrám sv. Barbory v Kutné Hoře, hrad Bouzov, zámek ve Velkých Losinách a další. Díky rozsáhlým znalostem technologie oboru, jeho historie i nových trendů se stal členem redakční rady časopisu Střecha a je místopředsedou Českomoravské asociace pro břidlici. Pracuje též jako soudní znalec a ve svém oboru je uznávanou autoritou. Ve své práci klade velký důraz na celkové zvládnutí technologie s dodržením regionálních zvláštností, které odlišují jednotlivé oblasti používající břidlicovou krytinu. Mistrně ovládá nejen několik různých způsobů krytí střech v ploše, ale také v jejich problematických částech, jako je hřeben, štítový a okapový okraj či úžlabí, případně rozměrný dekorativní štít. Své zkušenosti shrnul v několika odborných knihách.

At the beginning of his career, Richard Mlýnek got training in roofing and then he entered the District Building Enterprise in Opava. Here, he completed his study at the Secondary School of Civil Engineering in Opava, he became the foreman and then the chief of the centre for tinsmiths and roofers. The year 1990 brought a change in his hitherto career – he founded his own roofing company, which aimed its activity at repairs and reconstructions of roofs at listed monuments. Let us mention the St. Barbora Cathedral in Kutná Hora, Bouzov Castle, chateau in Velké Losiny and other monuments. Thanks to his broad knowledge of technique used in the branch, its history, and new trends, he has become a member of the Advisory Board of the Střecha (Roof) magazine. In his work, he puts stress on mastery of the technique with respect to regional peculiarities that distinguish the areas in which slating is used. He has mastered not only several types of slating on the flat surface but also in its difficult parts – ridge, eave enclosure or gable edge, valley or large decorative gable. He has summarized his experience in some professional books.

Adresa: Mlýnek s.r.o – U Cukrovaru 1663/4A | 747 05 Opava ░ Tel.: +420 553 626 548 ░ Web: www.mlynek.cz

Zuzana Tilajcsiková (* 1964) se řemeslnému oboru košíkář – pletař nábytku vyučila ve významném centru této výroby v Mělníce. Po vyučení pracovala dlouhá léta ve zdejší provozovně, a to až do jejího úplného zániku. Poté se ještě nějaký čas podílela na výrobě vyplétaného nábytku v nově vzniklé soukromé firmě. V roce 1997 si založila vlastní košíkářskou živnost, kterou provozuje dodnes. Ve své dílně vyrábí tradiční košíkářský sortiment pletený převážně z vrbového proutí. Kromě sušených neloupaných zelených prutů používá i loupané vařené či mízované pruty, které dále upravuje štípáním a hoblováním. Sortiment vyráběných košů odpovídá tradicím mělnické oblasti a můžeme mezi nimi najít česačky, nákupní a prádelní koše, ošatky, ale také hospodářské bramborové a přidávací koše, klasické nůše, bytové doplňky a dekorace a další výrobky podle přání zákazníků. Své výrobky prezentuje na různých přehlídkách tradičních řemesel a městských slavnostech, kde je možný nejen jejich nákup, ale také seznámení s košíkářskou technologií a výrobou. Nemalá část její produkce je směřována také pro potřeby aranžérských firem a bytových a filmových architektů. Vedle této činnosti se věnuje i opravám a restaurování košíkářského zboží.

Zuzana Tilajcsiková learned the craft of basket-making – furniture weaving in a significant centre of the production in Mělník. After having completed her apprenticeship, she was working at the local workshop for many years – until its liquidation. Then she took part in producing the furniture with woven parts in a new private company. In 1997, she founded her own business, which she has run until today. At her workshop, she makes the traditional wicker products. In addition to dried unpeeled green twigs, she uses also peeled boiled twigs or twigs soaked with sap, which she splits or planes. (Soaking with sap is an artificial procedure: the bundles of dry peeled twigs are dipped into warm water until they ooze sap.) The produced baskets correspond to the traditions of the region of Mělník, so we can find fruit baskets, shopping and laundry baskets, bread baskets; also potato baskets, traditional pack baskets, furniture accessories, decorations and other products made upon the customers´ wishes. She exhibits her products at different shows of traditional handicrafts and city festivals where one can buy them and familiarize himself with the technique and production.

Adresa: Čelakovského 223, 277 46 Veltrusy ░ Tel.: +420 722 937 878 ░ E-mail: kosikarstvi@seznam.cz ░ Web: www.kosikarstvi.websnadno.cz

Augustin Krystyník (* 1952) pochází z rodiny, kde zpracování dřeva má dlouholetou tradici. Otec Pavel Krystyník se kolářskému řemeslu vyučil v nedalekém Hovězí a před druhou světovou válkou si v Novém Hrozenkově vybudoval moderně vybavenou dílnu. Kolářství společně s kovářstvím tehdy patřilo k vyhledávaným řemeslům, bez nichž se vesničané, pracující převážně v zemědělství, jen stěží obešli. Řemeslu se proto vyučili i oba synové, kteří postupně nastoupili do otcovy dílny, kde se stále ještě vyráběla dřevěná nákladní kolečka, trakaře a menší vozíky. Překotný rozvoj a modernizace zemědělské techniky však zavedenou výrobu poznenáhlu odsunuly do pozadí a nedostatek zakázek zapříčinil téměř její úplný zánik. Změna nastala teprve na konci 20. století, kdy se obnovil zájem o provoz historických kočárů a bryček. V dílně se postupně začala opravovat stará a hlavně vyrábět nová kola. Pracuje se výhradně podle starých, osvědčených postupů. Materiálem je tvrdé dřevo listnatých stromů, jejichž používání je v tomto oboru nenahraditelné. Na kolech z Krystyníkovy dílny dnes jezdí nejen historické ekypáže a sportovní bryčky, ale též automobiloví veteráni.

He comes from a family where wood processing has a long-year tradition. His father Pavel Krystyník got training in wheelwright’s trade in the near village of Hovězí and he established a modern workshop in Nový Hrozenkov before the World War II. Wheelwright’s trade along with blacksmith’s trade ranked among much-sought-for trades at that time because both of them were indispensable for local people earning their living mostly by farming. Therefore, both his sons of learned the craft as well and they joined the father’s workshop where wooden wheelbarrows and small carts were made. Precipitate development and modernization in farm equipment, however, pushed the well-established production in the shade and the lack of orders almost caused its liquidation. The change came as late as at the end of the 20th century, with the revived interest in operation of historic carriages and barouches. The workshop began repairing the old wheels and especially making the new ones. In their work, they adhere to the old well-tried techniques, using solely hardwood of deciduous trees, which is irreplaceable for this profession. The wheels made at Krystyník´s workshop can be seen carrying not only historic equipages and sports barouches, but also veteran cars.

Adresa: U Kostela 450, 756 04 Nový Hrozenkov ░ Tel.: +420 777 227 000 ░ E-mail: krystynik@atlas.cz ░ Web: www.kolarstvi.cz

Alfred Stawaritsch (* 1942) práci kováře začal poznávat již v dětství, a to v dílně svého strýce Bohumíra Kratochvíla, kde se řemeslo dědilo z generace na generaci. Díky tomu se seznámil s celou řadou tradičních postupů nutných při opravách zemědělského nářadí a vozů. Většinu těchto znalostí mohl využít jako mistr odborného výcviku na Odborném učilišti Sigmy Lutín, kde vychoval několik stovek budoucích kovářů. Ve vlastní dílně pracoval zpočátku při zaměstnání, později společně se svými dvěma syny založil živnostenskou kovárnu. Přestože je v dílně veškeré potřebné technické vybavení, usnadňující kovářům jejich těžkou práci, přidržují se stále osvědčených postupů, které zanechávají na předmětech nesmazatelnou stopu. Patrné je především využívání tradičních kovářských postupů při spojování železných prvků okenních mříží, bran či zábradlí. Podobnou stopu zanechává vrstvení jednotlivých kroků výrobní technologie při výrobě motyky či sekery. V poslední době však dílna oživila i další tradiční kovářskou činnost, a tou je okování loukoťových kol, natahování železných ráfů a opravy kování dřevěných vozů.

He began getting to know the blacksmith’s work, as he was a child, at the workshop of his uncle Bohumír Kratochvíl, where the craft was handed down from generation to generation. Thanks to this, he could learn plenty of traditional procedures needed for repairs of agricultural tools and wagons. He used the most knowledge when working as the training foreman at the Sigma Lutín Apprenticeship Vocational School, where he trained several hundreds of future blacksmiths. Initially, he ran his workshop concurrently with his main employment, but later on, he founded his own business together with his two sons. Although they have all necessary technical equipment available at the workshop to make the blacksmiths´ hard work easier, they still adhere to well-tried techniques that leave indelible marks on their products. Obvious is especially application of traditional blacksmith’s techniques in connecting the iron elements of window grates, gates, or railings. Similar marks can be traced in successive manufacturing steps applied in production of hoes or axes. Recently, the workshop has brought back other blacksmith’s activities – production of spoked wheels fittings, iron rims installation, and repairs of wooden carts fittings.

Adresa: Sportovní 652, 798 41 Kostelec na Hané ░ Tel.: +420 724 516 071 ░ E-mail: stawaritsch.i@seznam.cz ░ Web: www.stawaritsch.cz

Milan Strmiska (* 1952) navazuje svou prací na tradici perleťářských dílen v jihočeské Žirovnici. Výroba se zde zaměřovala především na výrobu perleťových knoflíků, k čemuž se užívaly rozměrné mořské lastury. Dutým vrtákem upnutým do šlapacího soustruhu se vyvrtaly potřebné polotovary, které se dále brousily a leštily. Konečná úprava probíhá v otáčivém sudu s vodou, pemzou a slabým roztokem kyseliny, která dá knoflíkům hluboký lesk. Potřebné zkušenosti s výrobou získával nejprve od své švagrové, vyučené knoflíkářky, působící v Žirovnici a posléze na odborném učilišti v Pelhřimově, později kontaktem se starými mistry. Nenahraditelné osobní zkušenosti s opracováním materiálu, jeho čištěním, broušením a leštěním však musel postupně objevovat sám. Tradiční sortiment – perleťové knoflíky – rozšířil společně s manželkou Evou, která působí jako výtvarnice, o celou řadu nových výrobních vzorů vyráběných jak z perleti, tak z rohoviny. Díky tomu je mezi zákazníky o výrobky stálý zájem a tradiční technologie se dočkala nového využití.

With his work, he continues the tradition of mother-of-pearl processing workshops in Žirovnice in Southern Bohemia. The local production focused mainly on mother-of-pearl buttons for which they used large seashells. With a hollow drill clamped in treadle lathe, they drilled needed half-finished products that were ground and polished. The final treatment ran in a rotating drum filled with water, pumice, and light acid solution, which gave the buttons their intensive lustre. Milan Strmiska got the first necessary knowledge from his sister-in-law, a trained button maker who acted in Žirovnice and then at the apprenticeship vocational school in Pelhřimov; then he got in touch with old masters. However, he had to discover by himself the irreplaceable personal experience how to work the material and to clean, grind and polish it. Together with his wife Eva, who works as a designer, he expanded the traditional assortment with plenty of new patterns made from mother-of-pearl and horn. Thanks to this, the customers have permanent interest in his products and the traditional technique has been safeguarded for new applications.

Adresa: Mešovice 14, 671 07 Uherčice u Znojma ░ Tel.: +420 737 567 218 ░ E-mail: milan.strmiska@seznam.cz ░ Web: www.rohovina-perlet.cz

Základy řemesla si Božena Habartová (* 1964) osvojila na učebním oboru pánská krejčová, rozhodující pro její další práci však bylo působení v družstvu lidové výroby Slovač. Pod vedením zkušených krejčovských mistrů zde získala potřebné znalosti o střihu oděvních součástek lidového kroje, výběru materiálu, jeho barevnosti, výzdobě krejčovskou výšivkou, včetně vypracování jejich jedinečných vzorů. Získané zkušenosti bohatě zúročila při šití zakázek pro folklorní soubory i jednotlivce. Slovači zůstala věrná až do jeho úplného zániku a teprve poté si zřídila malou dílnu, kde pracuje dodnes. Svou práci zaměřuje především na výrobu soukenných oděvních součástek, jako jsou mužské nohavice, vesty, kabátky a také ženské kordulky. Díky bohatým zkušenostem umí nejen vyrobit kvalitní repliky tradičního oděvu, ale též poradit, co se ve které lokalitě nosilo, jak má správně vypadat výšivka, textilní aplikace či jiný výzdobný prvek. Svým sortimentem krojů pokrývá nejen Slovácko, ale též moravské Kopanice a přilehlé slovenské regiony.

She acquired the knack of the craft when she got training in dressmaking. However, her activity in the Slovač folk crafts cooperative was of crucial importance for her next work. Under the tutelage of experienced masters, she gained the needful knowledge of the cut of folk costume parts, the choice of material and its colours and the decoration with tailor-style embroidery including its typical patterns. She made good use of her skills in making costumes for folk ensembles and individual clients. She remained loyal to the Slovač cooperative until its dissolution. Only after the cooperative had been closed down, she founded a small workshop at which she has been working until know. Her work is aimed mainly at making the cloth parts of clothing, such as men’s trousers, waistcoats, jackets and women’s bodices. Thanks to her rich experience, she can not only make high-quality replicas of traditional clothing, but also give advice what was worn in a special region, how embroidery, a textile application or another decorative elements should look like. With her assortment of folk costumes, she is able to cover not only Slovácko (Moravian Slovakia), but also the Moravské Kopanice ethnographical area or the neighbouring Slovak regions.

Adresa: Sady – Solná cesta 221, 686 01 Uherské Hradiště ░ Tel.: +420 572 578 552, 731 819 699 ░ E-mail: bozena.habartova@seznam.cz

První zkušenost s keramikou získal Karel Hanák (* 1960) v dílnách F. Němce v Ratíškovicích a později u J. Neduchala v Dubňanech, kde se vyučil točířem a malířem majoliky. Teoretické zkušenosti si rozšířil na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. Po skončení vojenské služby nastoupil do dubňanské dílny, kde se mimo jiné věnoval i návrhářství nových vzorů a dekorů, v nichž se snažil o uplatnění jednotlivých výzdobných prvků habánských fajánsí. Po zrušení dílny v roce 1993 si založil vlastní živnost a v práci pokračuje dodnes. Produkce dílny se zaměřuje na repliky stylových i zlidovělých předloh habánských fajánsí, které vyráběla německy mluvící sekta novoktěnců usazená na Moravě na přelomu 16. a 17. století. Na výrobcích je patrná kvalitní technická průprava, získaná při vytáčení a dekorování majoliky, i znalost literatury dochovaných výrobků i původních technologických postupů. Díky tomu jsou výrobky oceňovány doma i v zahraničí, kde je vyhledávají soukromí sběratelé i muzea.

He gained the first experience with earthenware at the F. Němec´s workshop in Ratíškovice and then at the Neduchal´s workshop in Dubňany where he was trained as wheel thrower and majolica painter. He enlarged his theoretical experience at the Industrial Arts School in Uherské Hradiště. After completing the military service, he started working at the workshop in Dubňany. Here he dealt, among others, with the designs of new patterns and decorations and he tried to apply the individual decorative elements of Anabaptist faience. After the workshop was closed down in 1993, he founded his own business and has been carrying on his work until today. The workshop’s production is focused on the replicas of period and popularized patterns of Anabaptist faience made by the German-speaking sect of Anabaptists who settled in Moravia at the turn of the 16th and 17th centuries. On the products, the high-quality technical grounding in majolica throwing and decorating as well as the knowledge of literature, survived products and original techniques is noticeable. Thanks to this, his products are appreciated at home as well as abroad where both collectors and museums seek for them.

Adresa: Násedlovice 85, 696 36 Násedlovice ░ Tel.: +420 734 865 604 ░ E-mail: tera.k@worldonline.cz ░ Web: www.keraha.cz

Výroba hraček štípáním z bloku je specifický, lokálně omezený technologický postup, který v současné době nikde jinde na území České republiky nenajdeme. V minulosti byl ovšem rozšířen na české i německé straně Krušných hor, kde se v obci Seiffen udržuje dodnes. S odsunem německy mluvícího obyvatelstva technologie téměř zanikla a o obnovu se úspěšně pokusilo až Ústředí lidové umělecké výroby. Výtvarnice Jarmila Jeřábková připravila první vzory a Ladislav Chládek (* 1944) začal studovat dochované hračky a popis výroby, na jejichž základě postupně celou technologii obnovil. Výroba začíná výběrem vhodného bloku dřeva, z něhož se soustruží dutý prstenec, jehož reliéf odpovídá tvaru budoucí hračky. Nejčastější inspirací jsou tvary zvířátek a ptáčků. Po dokončení se prstenec rozřízne a z jeho obvodu se štípou jednotlivé plošky, které již mají tvary konkrétních hraček. Dále následuje broušení, osazování koleček a povrchová úprava voskovou nebo olejovou lazurou, díky níž si hračky ponechávají přírodní vzhled.

Toys made by splitting from a block of wood are a specific and locally limited technique that cannot be found nowadays anywhere else in the territory of the Czech Republic. In the past, it was spread, however, both on the Czech and the German side of the Ore Mountains and it has survived in the village of Seiffen until today. The technique almost ceased to exist along with the transfer of the German speaking population – only the Centre for Folk Art Manufacture (ÚLUV) tried to renew the technique successfully. Artist Jarmila Jeřábková prepared the first models and Ladislav Chládek began to study the preserved toys and descriptions of manufacture. Based on this, he has revived the technique gradually. The manufacture begins with the choice of a suitable block of wood from which a hollow ring is turned, whose relief fit the shape of the future toy. Animals and birds are the most frequent inspirations. After turning, the ring is cut and from its perimeter, flat pieces with the shape of concrete toys are split. Then grinding, fitting of wheels and surface treatment with wax or oil glaze follow. Because of the glaze, the toys can keep their natural appearance.

Adresa: Výprachtice 58, 561 34 Výprachtice ░ Tel.: +420 737 467 857 ░ E-mail: hracky.drevo@volny.cz ░ Web: www.hracky-drevo.wz.cz

Výrobě hudebních nástrojů se věnuje jeho otec Jan Kašpařík, nadšený badatel, organizátor a propagátor hry na tradiční hudební nástroje. Od něj se postupně Vít Kašpařík (* 1970) učil výrobě a také hře na jednoduché píšťalky i složitější rákosové a bezové klarinety. V dnešní době vyrábí několik typů píšťal koncovek, fléten, bezových klarinetů, rákosových hobojů i kostěných píšťalek. S úspěchem postavil též housle – ochlebky, basičku, kobzu a dudy. Při výrobě flétny či klarinetu používá příhodně tvarované větve javoru, buku, topolu, lísky či černého bezu. Dřevo řeže v zimě, nechává je vyschnout a teprve posléze s ním pracuje. Nejprve se odstraní kůra (pokud ovšem nemá mít nástroj rustikální vzhled), vyvrtá se duše, čímž vznikne vzduchová trubice. Ostrým nožem se vyřízne labium, zobec a vzduchový kanálek, což dá nástroji základní ladění a barvu hlasu. Hmatové otvory se proráží od nejhlubších po nejvyšší tóny, buďto se propíchnou ostrým nožem, nebo se vypálí kusem drátu a poté začistí na potřebný průměr. Finální úprava povrchu píšťaly se provádí namáčením do lněného či parafínového oleje.

Already his father Jan Kašpařík, an enthusiastic researcher, organizer and populariser of playing the traditional musical instruments, dealt with the manufacture of musical instruments. From him, Vít learned the technique and playing the simple pipes and more complex reed and elder clarinets. Nowadays, he manufactures some types of end-blown pipes, flutes, elder clarinets, reed oboes and bone whistles. He also succeeded in constructing a folk violin, a small double bass, a kobza (a type of lute) and a bagpipe. For flutes or clarinets, he uses suitably formed branches of maple, beech, poplar, hazel and elder trees. He cuts the wood in winter, seasons it and only after that, he works with it. First, he removes the bark (if the instrument is not to have a rustic appearance) and bores the core whereby the air tube is made. With a sharp knife, he carves the labium-lip, the mouthpiece and the windway which create the basic tuning and the sound colour. The finger holes are bored-through from the deepest to the highest tones – they are punctured by the sharp knife, or they are burnt by a piece of the wire. Then they are trimmed to the needed diameter. The final surface treatment of the pipe is done by dipping into linen or paraffin oil.

Adresa: Velké Karlovice 57, 756 06 Velké Karlovice ░ Tel.: +420 604 444 398 ░ E-mail: vitkasparik@seznam.cz

Zpracování dřeva patřilo k rodinné tradici, která byla o to silnější, že rodina vlastnila mlýn, kde bylo neustále co opravovat. Při těchto příležitostech František Mikyška (* 1949) získal potřebné dovednosti, které později využil při své práci stavebního technika i sekernického mistra. První samostatné zkušenosti získal při opravě vlastního mlýna, do něhož chtěl osadit nové vodní kolo. Následovala výroba několika dalších kol na spodní vodu v mlýnech na Sedlčansku a nakonec dlouhodobá spolupráce s Národním památkovým ústavem. Pod odborným vedením Luďka Štěpána postupně realizoval celou řadu zakázek, při nich plně osvědčil znalosti všech potřebných výrobních postupů nutných k výrobě vodního kola, palečního kola, převodů a mlýnské hranice. Umí navrhnout a vyrobit mlecí koš, lub a moučnou truhlu, stejně tak jako vantroky a stavidla. Při práci mu pomáhají synové, vyučení truhláři, z nichž postupně vyrůstá nová generace sekernických mistrů.

Woodworking was the family tradition, which was stronger by the fact that the family owned a mill where always was something to repair. On such occasions, he gained a lot of needful knowledge from his father, which he could use in his work of a civil engineer and, later on, a master millwright. He gained his first practical experience when repairing his own mill at which he wished to install a new waterwheel. Then followed the manufacture of some undershot waterwheels at the mills in the region of Sedlčany, and – in the end – a long-term cooperation with the National Institute for the Preservation of Historical Monuments. Under the tutelage of Luděk Štěpán, he implemented many orders, at which he documented his knowledge of necessary techniques needed to make a waterwheel, a cogwheel, gears and a frame. He can design and make a milling basket, a splint and a flour box as well as a millrace and a sluice gate. His sons, trained carpenters and a new generation of master-millwrights, help him with his work.

Adresa: Kojetín 14, 262 55 Petrovice u Sedlčan ░ Tel.: +420 602 290 253 ░ E-mail: f.mikyska@email.cz

Život v malebném a na projevy lidové kultury bohatém prostředí Horňácka stál na počátku celoživotního zájmu o lidový kroj, a především jeho výšivku. Učitelkou jí byla zpočátku maminka, pod jejímž vedením Eva Minksová (* 1940, † 2026) vyšila v osmi letech svůj první vzorník. Později se zaměřovala především na výrobu vyšívaných oděvních součástek, jako jsou mužské košile s vyšívaným obojkem. Novým impulsem pro její práci byl nástup do Ústředí lidové umělecké výroby, kde začala pracovat na realizaci návrhů předních výtvarníků ÚLUV, jako byla třeba Eva Vítová. Při práci používá celou řadu vyšívacích technik, z nichž jistě nejstarší je výšivka na počítanou nit. Vzor se při ní nepředkresluje, ale vyšívačka si ho podle paměti rozpočítá na jednotlivé niti, přes které potom vyšívá. Řazením jednotlivých motivů do pásové kompozice pak vzniká vlastní nezaměnitelný ornament, který je často i podpisem konkrétní vyšívačky.

Her mother was her first teacher in embroidering, under whose leadership she embroidered her first book of samples. Later on, she concentrated especially on production of embroidered parts of garment, like men’s shirts with embroidered collars. For her work, she uses a lot of techniques – the oldest one among them is the counted-thread embroidery. In this case, the pattern is not sketched but the embroiderer counts the fabric threads by heart, making stitches across them. Each of the motifs has its typical name derived from its shape or property – chopper, rose, half-rose, caterpillar, poppyhead top etc. By arranging the individual motifs in a strip composition, an unchangeable ornament comes into being, which is often even a signature of a concrete embroiderer.

Po absolvování Střední zemědělské školy ve Strážnici pracoval František Pavlica (* 1971) několik let v místním družstvu a po jeho rozpadu si založil živnost na výrobu slaměných věnců. S ohledem na potřebné zkušenosti se získáváním a zpracováním kvalitní slámy byl požádán, aby se ujal výroby a pokládání došků na objektech nedalekého muzea v přírodě. S výrobou začal v roce 1993 a pokračuje v ní dodnes. Výroba došků vyžaduje dlouhou, nepoškozenou žitnou slámu a z toho důvodu je možné využít při jejím zpracování pouze jednoduchou mechanizaci. Při sklizni si musí vystačit s kosou, nanejvýš se samovazem, k mlácení je možné využít pouze speciální mlátičku, konstruovanou tak, aby se stébla při mlácení nerozbila. Z takto připravené slámy vyrábí oba základní typy došků hlaváky a čičáky, jimiž dokáže pokrývat valbové i sedlové střechy. Využívá několik způsobů kladení došků, a to jak klasy dolů, čímž vzniká hladká plocha střechy, tak klasy nahoru, čímž vzniká stupňovitá plocha střechy.

Thatching has a very long tradition in the Moravian lowlands. František Pavlica is a successful follower of his uncle who dealt with the renovation and repairs of roofing on the buildings at the open-air museum. The thatches must be done of long undamaged rye straw and therefore, just simple mechanisms can be used for its harvest and processing. For thrashing, he can use just a special threshing machine whose construction does not allow breaking the stalks. From the straw processed in the above way, he makes two basic types of thatches with which he is able to roof the saddle or the hip roofs. He applies some type of thatching – with the ears facing downwards, resulting in the plain roof surface; or with the ears facing upwards, resulting in the roof surface in the form of steps.

Adresa: Hroznová Lhota 281, 696 63 Hroznová Lhota ░ Tel.: +420 731 463 272 ░ E-mail: f.pavlica@seznam.cz ░ Web: www.slamove-vence.cz

Ručním pracím se Ludmila Dominová (* 1948) věnovala již od mládí a postupně zvládala celou řadu textilních technik, jako je síťování, krosienka, frivolitky, háčkování, pletení, šitá krajka, paličkovaná krajka a výšivka. S výšivkou z rybích šupin se seznámila prostřednictvím oprav různých krojových součástek, na nichž se tato nepříliš častá aplikace užívala. Usilovným pátráním v literatuře i zpovídáním pamětníků se jí podařilo celou technologii zdokumentovat a rekonstruovat. K zhotovení výšivky se používají především kapří šupiny, méně již šupiny z okouna a candáta. Šupiny se nejprve několikrát umyjí vodou, nakonec i mýdlem a pomocí kartáčku se důkladně očistí. Následně se škrobí bramborovým škrobem, suší a žehlí, aby byly rovné. Z takto připraveného materiálu se vystřihují různé tvary, většinou srdíčka, okvětní lístky a kolečka, která se uprostřed propíchnou a přes korálek se přišijí na látku. Výšivkou z rybích šupin se mohou vytvářet květinové kompozice nebo je možné jimi zdůraznit průběh švů a zakončení ženských živůtků.

She got to know the fish-scale embroidery when she was repairing different parts of folk costumes, on which this not-commonly-known application was used. After having searched in the literature and questioned the contemporaries, she succeeded in documenting and reconstructing the complete technique. For the embroideries, mainly the carp scales are used; the scales of perch or zander are less used. First, the scales are washed several times with water and, in the end, with soap, and then they are brushed thoroughly. After that, they are starched, dried and ironed to be even. From the material prepared in the above way, different shapes, mostly hearts, petals and circles are cut – they are perforated in the middle and fastened with a bead to the fabric.

Adresa: Nová 741, 373 41 Hluboká nad Vltavou ░ Tel.: +420 606 359 071 ░ E-mail: ludmiladominova@seznam.cz

O dřevovýrobu se Pavel Číp (* 1944) začal zajímat díky svému strýci – truhláři, který ho naučil základům práce se dřevem. Svoje výrobky, soustružené nádoby a hračky, pak dodával do sítě prodejen Ústředí lidové umělecké výroby a za kvalitu jejich provedení získal titul Mistr lidové umělecké výroby. Vedle zpracování dřeva se postupně začal stále více věnovat i stavbě a opravám lidových hudebních nástrojů, především dud. Při této práci mohl zúročit celou řadu dosavadních zkušeností se soustružením dřeva, kovu a rohoviny, s vybíjením kovem, vyléváním cínem, zdobením perletí, zpracováním rohoviny, kovotepectvím a celou řadu dalších technologií. Vedle toho si však musel také osvojit i značné teoretické zkušenosti, které načerpal studiem i konzultacemi s předními muzikology a etnology. V současné době se v dílně vyrábí několik druhů dud a gajd z různých českých a moravských regionů a vedle nich i kopie a rekonstrukce dud historických.

He took an interest in wood processing thanks to his uncle – carpenter who taught him the bases of the work with wood. After that, he delivered his products – wood-turned vessels and toys – to the shops of the Centre for Folk Art Manufacture. For the quality of his products, he was awarded the title Master of Folk Art Manufacture. Besides wood processing, he started dealing with construction and repairs of the musical instruments, especially bagpipes. In this works he could use his experience gained in wood, metal and horn turning, in enchasing the wood with metal, lining with tin, decorating with mother-of-pearl, horn processing, metal chiselling, and a lot of other techniques. In addition, he had to absorb extensive theoretical experience that he acquired by studying and consultancies with.

Adresa: Pod Javorníkem 1180, 756 54 Zubří ░ Tel.: +420 605 862 689 ░ E-mail: hist.nastroje@seznam.cz ░ Web: www.histnastroje.cz

S výrobou se Marie Skrežinová (* 1944) seznámila již v dětství, a to prostřednictvím své matky, která kompletovala polotovary umělých květin pro kyjovskou kloboučnickou dílnu. Po jejím zrušení odkoupila část strojového vybavení a začala umělé květy vyrábět sama. Příležitostně jí vypomáhala též dcera, pro niž se tato práce nakonec stala trvalým zaměstnáním, zahrnujícím nejen výrobu kvítků, ale také vázání vonic a věnců. Celý proces je časově i technicky náročný s množstvím přípravných prací, které vyžadují zručnost a především trpělivost. Na počátku je příprava látky – brokátu, který se barví na potřebný odstín. Následuje tužení, napínání a sušení látky, z níž se pak pomocí raznic vysekávají vlastní kvítky ve tvaru pomněnky, růže, konvalinky, jabloně, chrpy a dalších. Jednotlivé kvítky se za studena i tepla lisují a tvarují. Takto připravené polotovary se navlékají na drátek a skládají se do podoby květů. Teprve z nich se skládají vonice a vínky charakteristické pro jednotlivé lokality či regiony jihovýchodní Moravy.

She got to know the production as a child because her mother made the artificial half-finished flowers. The occasional home help changed into the permanent job. The entire process is time-consuming and technically demanding with a lot of preparation works requiring skills and patience. First, the fabric – brocade – must be dyed to a needful colour. Then, the fabric is starched, stretched and dried. The petals shaped like a forget-me-not, a rose, a lily of the valley, an apple blossom, a cornflower and others are cut out with dies. The individual petals are cold or warm pressed and formed. The half-finished products are wired and put into the shapes of flowers. Only now, the nosegays and wreaths typical for individual regions of the southeastern Moravia are made.

Adresa: Zlechov 60 | 687 10 Zlechov ░ Tel.: +420 603 735 282 ░ E-mail: marunaskrezinova@seznam.cz

Základní techniky ručních prací se díky zručné a praktické mamince Blanka Ammann Mikolajková (* 1960) naučila již jako dítě. Nové možnosti rozšířit si dosavadní znalosti dostala při práci v muzejních konzervačních dílnách, kde se seznámila s celou řadou téměř zapomenutých textilních technologií. Jednou z nich bylo i pletení na rámu – krosienka dokumentované prací poslední znalkyně této techniky Františky Šimkové ze Zděchova. Touto technikou se v minulosti zhotovovaly především krojové čepce. Výrobkyně je však s úspěchem uplatnila také při výrobě punčoch, dlouhých společenských rukavic či vsadek do polštářů. Na veřejnosti prezentuje Blanka Mikolajková svou práci nejen v rámci celé řady výukových programů v muzeích, ale v poslední době i jako koordinátor a pracovní terapeut v Sociálním centru denních aktivit Iskérka v Rožnově pod Radhoštěm.

Thanks to her skilful and practical mother, she learned the handicraft basic techniques as a child. She was given new opportunities to extend her hitherto knowledge in the museum conservation workshops, where she familiarized herself with many almost forgotten textile techniques in whose renovation she succeeded. One of them was the framework knitting technique – krosienka. This technique was applied especially to make the caps for women’s folk costumes in the past. The producer used it successfully, however, for making stockings, long formal gloves or inserts for pillows. For the public, Blanka Mikolajková presents her artisanship in many educational programmes at museums; recently, she has worked as the coordinator and therapist at the Iskérka Daily Activities Social Centre in Rožnov pod Radhoštěm.

Adresa: Huslenky 252, 756 02 Huslenky ░ Tel.: +420 732 730 933 ░ E-mail: krosienka@centrum.cz

Obuvnické řemeslo bylo u Turečků rodinnou tradicí, jíž se věnoval už dědeček a stejně tak i otec. Pod jeho vedením získával František Tureček (* 1928, † 2008) v domácí dílně první zkušenosti, učil se konstrukci střihu, vyšívání i správným technologickým postupům. Výrobou krojové obuvi se začal soustavně zabývat od roku 1966, kdy po smrti svého dědečka Františka Blažeje, Mistra lidové umělecké výroby, převzal jeho dílnu a zakázky pro ÚLUV. Kvalita jeho práce byla oceněna udělením titulu Mistr lidové umělecké výroby. V dílně bylo vyrobeno nespočet párů krojových bot, a to nejen z rodného Podluží, ale také z dalších regionů Dolňácka, Horňácka i hanáckého Slovácka. Ve výrobě krojové obuvi pokračoval i po zrušení ÚLUV, a to jako živnostník. Postupně zaučil svého vnuka Marka Turečka, který se tak stal pokračovatelem rodinné výrobní tradice.

Tureček family, shoemaking was a family tradition followed even by the grandfather and the father. Under his leadership, František Tureček acquired the first experience at their home workshop, he learned pattern structure, embroidering and correct techniques. After the death of his grandfather, František Blažej, Master of Folk Art Manufacture, he took over his workshop and orders for the Centre for Folk Art Manufacture.
The quality of his work won him the title Master of Folk Art Manufacture in 1969. Large number of folk footwear was made at this workshop – not only those from his native Podluží ethnographical area, but also from other regions of Dolňácko, Horňácko ad Hanácké Slovácko ethnographical areas. Gradually, he trained his grandson Marek Tureček who has become the follower of this family tradition.

Rodina Okénků, s níž je po matce příbuzná, se zabývala tkaním po několik generací. Dědeček Jan Okénka pracoval po dlouhá léta jako zaměstnanec ÚLUV a právě on naučil svou vnučku celou technologii výroby, počínaje přípravou příze přes snování osnovy až po samotné tkaní. Při práci Ing. Hana Buchtelová (* 1961) využívá dva základní inspirační zdroje. První z nich, tzv. „režný styl“, kombinuje střídmou barevnost lněné nebělené osnovy a bílého bavlněného útku, z nichž se tkají především různé prostírky, ubrusy, dečky, ale také praktické oděvní doplňky. Druhým trvalým zdrojem inspirace jsou barevné vzory horňáckých činovatí vyznačujících se využitím černého, červeného, modrého či žlutého útku, jímž se vytkávají složité vzory, tzv. hráze. Na tkanině tak vzniká bohatě strukturovaný ornament, který své uplatnění nachází na krojových součástkách i moderně pojatých oděvních doplňcích.

Jan Okénka, her grandfather, was working as an ÚLUV weaver for many years. It was him, who taught his granddaughter the complete technique beginning from yarn preparation through warping up to weaving. In her production, she applies mainly the “unbleached style” that combines moderate colours of the unbleached flax warp and the white cotton weft, from which especially different place mats, tablecloths or practical garment accessories are woven. The other permanent source of inspiration are the multi-colour patterns of Horňácko fabrics ”činovať” that distinguish themselves by application of the black, red, blue or yellow weft used for weaving of the complex patterns, so-called “barriers”. On the fabric, a rich structured ornament comes into being, which is applied on parts of folk costumes as well as on modern fashion accessories.

Adresa: Malá Vrbka 54, 696 73 Hrubá Vrbka ░ Tel.: +420 603 534 478 ░ E-mail: vetracek111@seznam.cz ░ Web: www.rucnitkani.net

Pletení z orobince má v okolí Bakova nad Jizerou téměř stoletou tradici, kterou formovala celá řada podomáckých pletařů, drobných živnostníků a v neposlední řadě i výtvarníci ÚLUV spolupracující s dílnou OPP Bakov. Zde se Iveta Dandová (* 1963) vyučila a získávala první zkušenosti s výrobními postupy i různými technikami pletení. Nová etapa její práce nastala po zániku dílny, kdy byla nucena vytvořit si vlastní výrobní program. Vedle již osvědčených vzorů do něj zařadila i místní specifické výrobky, jejichž předlohy získala studiem v muzeích a rodinách bývalých pletařů. Kombinací moderních i tradičních motivů a vzorů se jí podařilo vytvořit zajímavý sortiment výrobků obsahující různé tašky, ošatky, nástěnné dekorace, klobouky, čepice, sandály a další. V současné době pracuje jako lektorka ručních prací v Ústavu sociální péče pro mentálně postiženou mládež v Mladé Boleslavi a pletení z orobince se věnuje ve volném čase.

Iveta Dandová completed her apprenticeship at the workshop in Bakov, where she gained the first experience with the production and weaving techniques. A new era of her work began after the liquidation of the workshop – she was forced to create her own production. In addition to the already time-tested models, she included also the local specific products whose models she found at museums or in families of former weavers. While combining the modern and the traditional motifs and models, she succeeded in forming an interesting range of products including different bags, flat baskets, wall decorations, hats, caps, slippers etc. Nowadays, she works as a craftwork instructor at the Social Institute for Handicapped Young People in Mladá Boleslav and she weaves the reed-mace products in her leisure time.

Adresa: Smetanova 580, 295 01 Mnichovo Hradiště ░ Tel.: +420 723 301 963 ░ E-mail: orobinec.iveta@seznam.cz ░ Web: www.orobinec.cz

S pletením se seznámila prostřednictvím své sestry, zaměstnané jako domácí pracovnice ÚLUV. Postupně si osvojila celý výrobní postup i tradiční sortiment výrobků ze slovenské obce Nesvady, kde tehdy žili. Samostatně se práci začala věnovat teprve později, a to když se za manželem přistěhovala na Moravu do Osvětiman. Zpočátku se jednalo o drobné dárky pro přátele a příbuzné. Později si z domova nechala poslat formy a začala vyrábět celý sortiment výrobků. Jednalo se především o různě tvarované tašky, krabičky, kazety, dózy, sotůrky, košíčky, stojánky a různé podložky a prostírky. Všechny tyto výrobky jsou vázány z motouzku, který se stáčí z kukuřičných listenů šustí a postupně se napíná a následně i proplétá na dřevěné formě, která dává budoucímu předmětu tvar. Díky práci paní Blažkové (* 1941, † 2017) a jejím následovníkům tak došlo v regionu k obnově téměř zaniklé výroby.

She encountered the weaving in the Slovakian village of Nesvady where the Centre for Folk Art Manufacture (ÚLUV) employed plenty of home-workers. One of them was also her sister. From her Rozálie Blažková learned the technique so that she could help her sister with numerous orders. She started her own production only during her maternity leave, when she made small gifts for friends and relatives. She had the forms sent from her home, starting the manufacture of the complete assortment. She produced mainly bags of different shapes, boxes, cases, lidded boxes, baskets, racks and different mats. All the products are tied up with a string that is “rolled-out” from the maize husks, stretched and interwoven on a wooden mould.

Po vyučení nastoupila Dana Ptáčková (* 1950) nejprve do košíkářské dílny Zadrevu a posléze se stala pracovnicí Ústředí lidové umělecké výroby, kde pracovala pod vedením Stanislava Štěpánka. Kvalita její práce byla oceněna udělením titulu Mistr lidové umělecké výroby a později i několika cenami ve výtvarných soutěžích. Ve své práci vědomě navazuje na místní výrobní tradice a snaží se o uchování dnes již tradičních vzorů. Vedle nich však rozvíjí i nové impulsy vzešlé ze spolupráce s předními výtvarníky. Nové výrobky se vyznačují čistotou linií a tvarů, výborným zpracováním vybraného stylu pletiva a především současným designem, díky němuž se těší velké oblibě mezi zákazníky. V roce 2001 byla dokonce oceněna Zvláštní cenou na designérské soutěži Malý úložný prostor pro 21. století.

After completion of her apprenticeship, she worked at the local workshops of the Zadrev Cooperative and then she became an employee of the Centre for Folk Art Manufacture. For the quality of her work, she was awarded the title Master of Folk Art Manufacture. In her work, she follows the local tradition in basketry deliberately and she struggles for maintaining the traditional models. In addition, she develops, however, new impulses resulting from the cooperation with leading artists. The new products distinguish themselves by clear outlines and shapes, excellent workmanship of the chosen plaiting type and especially by contemporary design that caused their popularity among the customers. In 2001, she was even awarded a Special Prize at the designer’s competition Small storage space for the 21st century.

Adresa: Svatopluka Čecha 665, 768 33 Morkovice ░ Tel.: +420 573 370 137

Výroba kamenných brousků má v okolí Vsetína několik století trvající tradici, předávanou v jednotlivých rodinách z otce na syna. Takto se řemeslu vyučil i Jaroslav Sucháček (* 1936, † 2014). Svou ojedinělou výrobu prezentoval poutavým výkladem v dílně ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Na počátku výroby každého brousku je výběr a těžba vhodného druhu kamene, jeho dělení na jednotlivé desky a pásy. Na ty se podle šablony narýsuje konkrétní tvar a pomocí kleští se oštípe do požadovaného polotovaru. Následuje pracné broušení a hlazení, které dá výrobku finální podobu. Tímto způsobem doposud vznikají brousky v dílně syna Jaroslava Sucháčka, pana Jaroslava Sucháčka mladšího. Pro svou kvalitu a vynikající vlastnosti jsou stále vyhledávaným zbožím.

In the environs of Vsetin, the whetstones production has a centuries-long tradition handed over from son to father in individual families. In this way, Jaroslav Sucháček learned the technique, too. In a captivating way, he explained his unique production at the workshop at the Open-Air Museum of Moravian Wallachia in Rožnov pod Radhoštěm. The manufacture of each whetstone begins with selection and mining of the suitable kind of stones. The stone blocks are divided into individual boards and strips. Using a template, the producer marks a concrete shape and the stone is clamped by pliers into the required form. The following labour-intensive grinding and smoothing gives the product its final look. These wetstones are still very popular products for its quality and excelent properties.

Řemeslu kováře a podkováře se Josef Hruška (* 1941) vyučil u svého otce v rodinné dílně v Kelči a dále se zdokonaloval na Pokračovací škole v Rokycanech a Uměleckoprůmyslové škole v Turnově. Třebaže se nemohl řemeslu aktivně věnovat, zřídil si doma malou dílnu, kde dále zdokonaloval svoje pracovní postupy a experimentoval s novými možnostmi zpracování kovu. Kvalita jeho práce byla dokonce oceněna titulem „Pracovník uměleckého řemesla – obor umělecký kovář“. Prolínání tradičního a uměleckého řemesla je v práci Josefa Hrušky dobře patrné, takže mezi jeho výrobky najdeme praktické nástroje a nářadí, jako je motyka, sekera, klín nebo řetěz, ale také ozdobně pojaté dveřní kování, zámky, kliky, krbové nářadí a mříže, které se vyznačují osobitým stylem a formou. Podle návrhů sochaře Ambrože Špetíka vytvořil například kovové prvky a mříže v kostele sv. Jakuba ve Valašském Meziříčí, klášteře dominikánek v Olomouci nebo na zámku Kinských v Krásně.

He got the training at blacksmith’s and farrier´s crafts at his father’s workshop in Kelč. The quality of his work brought him the degree “Master of Folk Crafts – art metalworker”. In the work by Josef Hruška, the mutual penetration of the traditional and the art handicrafts is noticeable, so among his products, we can find both practical tools, such as hoes, axes, wedges or chains, and decorative door fittings, locks, handles, fireplace tools and grates which distinguish themselves by their typical style and shape. According to the designs by sculptor Ambrož Špetík, he created e.g. metal elements and grates for St. Jacob’s Church in Valašské Meziříčí, Dominican monastery in Olomouc, and Kinský´s chateau in Krásno.

Adresa: U Kasáren 23/979, 757 01 Valašské Meziříčí ░ Tel.: +420 608 632 154 ░ E-mail: kovarstvihruska@centrum.cz

Zpracování kukuřičného šustí mělo v nížinných oblastech Moravy velice starou tradici, která dala vzniknout výrobě užitkových předmětů, jako jsou nákupní tašky, prostírky, dózy a různé schránky. Výroba figurek byla po dlouhou dobu v jejím stínu a teprve snaha výtvarníků ÚLUV vyvinout vkusné suvenýry z tradičního materiálu vedla k jejímu rozvoji. Nemalou měrou se na něm podílela právě Ludmila Kočišová (* 1931), z jejíž dílny vzešla celá řada výrobních vzorů a kolekcí figurek. Díky přirozenému výtvarnému talentu a nemalé zručnosti nesou její práce nezaměnitelný charakter a vzhled, kterým se na první pohled liší od běžné produkce. Postavičky jsou zpracovány v dynamickém pohybu, bez statické ztuhlosti, mají svůj výraz, někdy dokonce i humor, což jim dává obzvláštní přitažlivost a kouzlo.

Maize husk processing had a very old tradition in Moravian lowland, which gave rise to the production of utility objects, such as e.g. bags. The doll production originated only in the endeavour of the ÚLUV designers to develop stylish souvenirs made of traditional materials. It was Ludmila Kočišová who made plenty of models and doll collections at her workshop and who played an important role in the aforementioned development. Thanks to her natural art talent and skills, her figures get their unchangeable character and appearance that differs them from the normal production at the first glance. The dolls are made in dynamic motion, without static stiffness, they have their expression, sometimes even humour, which make them attractive and magic.

Adresa: Obecnice 252, 696 61 Vnorovy ░ Tel.: +420 518 328 645

Pletení ze slámy má v okolí Brodku u Konice téměř stoletou tradici, na níž úspěšně navázala dílna Ústředí lidové umělecké výroby v Lipové. Vedle několika stálých v ní pracovala i celá řada domácích pracovnic, mezi nimi i maminka Miloslavy Zatloukalové (*1959). Jejím prostřednictvím se dcera seznámila s výrobou slaměných ozdob a postupně si osvojila všechny potřebné znalosti pro přípravu slámy i samotné pletení. Svoje znalosti mohla zužitkovat poté, co si založila domácí dílnu na výrobu slaměných ozdob. Její výrobky navazují na bývalý výrobní sortiment ÚLUV, zastoupený především bytovými doplňky a předměty ke stolování. Vedle něj však vytvořila celou řadu vlastních návrhů na vánoční ozdoby a drobné slaměné figurky. Novinkou je zpracování přírodního lýka, z něhož se tkají prostírky a také vážou ošatky a košíčky.

Straw weaving has an almost 100-years–old tradition in the environs of Brodek near Konice. The workshop of the Centre for Folk Art Manufacture (ÚLUV) continued this tradition successfully. From her mother, working at this workshop, she learned the weaving technique. Gradually, she acquired all the knowledge necessary for straw preparation and weaving. She could make good use of her knowledge, after she founded her own home workshop for the production of straw decorations. Her products continue the former ÚLUV models, represented mainly by flat accessories and things for table laying. In addition, she created plenty of her own designs for Christmas decoration and small straw dolls. Modern is the processing of natural bast fibres, from which place mats are woven or flat baskets and baskets are bound.

Adresa: Brodek u Konice 156, 798 46 Brodek u Konice ░ Tel.: +420 732 401 787 ░ E-mail: m.zatloukalova@centrum.cz ░ Web: www.zatloukalova.eu

Do kontaktu s pilníkářskou výrobou se Drahomír Smejkal (* 1956) dostal na učebním oboru pilníkář, který byl pokusně otevřen při továrně na pilníky TONA v Jihlavě. Po vyučení začal pracovat na úseku ručního výseku pilníků a rašplí, kde zůstal až do roku 1992, kdy se výrobě začal věnovat jako soukromý živnostník. Ve své práci uplatňuje celou řadu technologií, jejichž kvalita byla zdokonalována po několik století a dnes patří mezi ojedinělé ukázky ruční práce. Každý pilník či rašpli je třeba nejprve vykovat, dále žíháním změkčit, aby bylo možné začít vysekávat jednotlivé břity. Následuje broušení, nauhličování spojené s kalením, které patřilo mezi pečlivě střežená výrobní tajemství pilníkářských mistrů, jehož úspěšné provedení ovlivňovalo konečné vlastnosti výrobku. Hotové výrobky jsou mezi zákazníky dodnes vyhledávanými a vysoce ceněnými nástroji, které se uplatňují v jemné mechanice, při výrobě hudebních nástrojů, ale také třeba v chirurgii.

He got to know the file production while he was learning the file maker’s craft at the file factory TONA in Jihlava. In 1992, he began to work on his own. In his work, he applies a lot of techniques whose quality has been improved for several centuries; now, they belong to the unique examples of manual work. Every file or rasp must be forged first; then its softening by annealing follows. Only after that, the edges can be cut-out. Grinding and carburizing connected with hardening follow – the successful execution of the latter influences the final properties of a file. The finished products are much-sought-for and highly appreciated goods among the customers. They find their use in fine mechanics, for the production of musical instruments and e.g. in surgery.

Adresa: Hruškové Dvory 20, 586 01 Jihlava ░ Tel.: +420 606 379 577 ░ E-mail: smejkal.dav@seznam.cz

Josef Janulík (* 1926, † 2013) se obuvníkem vyučil v dílně Františka Bartoše v sousedních Tvrdonicích. Natrvalo však zakotvil až v obuvnické dílně v Lanžhotě, která pracovala na zakázkové výrobě pro ÚLUV. Šila se zde obuv pro soubory lidových písní a tanců, pro muzikanty, ale také pro divadelní jeviště a kluby vojenské historie. Výroba postupně pokryla téměř všechny typy krojové obuvi z moravských a také několika českých regionů. Kvalita jeho práce byla oceněna udělením titulu Mistr lidové umělecké výroby. Základem obuvnické práce je výborná znalost konstrukce boty, která je bezezbytku uplatňována při vzniku každého jednotlivého páru. Nově vznikající bota je tak nezaměnitelným originálem, vyznačujícím se nejen čistotou provedení, ale současně i plnou funkčností uzpůsobenou pro běžné nošení.

He was trained at František Bartoš´s workshop in the neighbouring village of Tvrdonice. Nevertheless, he settled down only at the shoemaker’s shop in Lanžhot where he produced the custom-made shoes for the Centre for Folk Art Manufacture (ÚLUV). Here were made the shoes for folklore ensembles and musicians but also for theatre stages. Gradually, the production covered almost all types of folk footwear from Moravian and even some Bohemian regions. The quality of his work was evaluated by awarding him the title Master of Folk Art Manufacture. An excellent knowledge of the shoe structure applied at each new pair of shoes is the basis of this craft. The newly made shoe is an unchangeable original distinguishing itself not only by clean workmanship but also by its fully functionality adapted for usual wearing.

Výroba březových metel byla vždy záležitostí celé rodiny a všichni její členové – muži, ženy i děti – měli při ní své místo. Tímto způsobem se s výrobou seznámil i Jiří Ondřej (* 1959), který nejprve pomáhal při výrobě svému otci a později se jí začal věnovat také sám. Materiál potřebný k vázání metel si zajišťuje ponejvíce na podzim a v zimě. Z vyhlédnutých stromů odřezává vhodné větve, váže z nich otýpky, které na zádech odnáší domů, kde probíhá třídění podle síly a délky. Kratší a hustší se využívají k výrobě duše, kterou obepínají delší větve vytvářející hlavu, do níž se vsunuje zpevňující kolík – hikel. Celá metla se během skládání postupně stahuje provazem a svazuje lýkem. Hotový výrobek se na hlavě pomocí nože zařeže a také spodní část se zakrátí na shodnou délku. Výrobky jsou určeny především pro vlastní potřebu, sousedy a částečně také k prodeji na okolních „lidových jarmarcích“.

Production of birch besoms used to be a business of the entire family whose all members – men, women and children – had their tasks. In this way, Jiří Ondřej learned the production, too. First, he helped his father, and then he began to deal with it alone. He cuts suitable branches from the chosen trees, carrying them home where he sorts the branches according to their thickness and length. The shorter and thicker ones are used for making the inner part – “heart”- that is encircled by longer branches forming a head into which the reinforcing rod – “hikel” – is inserted. When being put together, the besom is tightened with a rope and bound with bast. His products are intended for his own need, for his neighbours and, partially, to be sold at near “popular fairs”.

Adresa: Horní 126, 756 54 Zubří ░ Tel.: +420 731 274 615 ░ E-mail: jiri.ondrej@centrum.cz

Rodinná tradice výroby modrotisku je u Jochů velice starého data. Řemeslu se věnoval již dědeček a po něm i jeho otec, v dílně též vypomáhaly jejich manželky. Po krátkodobém přerušení výroby v 50. letech 20. století převzalo provoz Ústředí uměleckých řemesel, a tak mohla dílna, jako jedna z mála na Moravě, fungovat i nadále. Zkušenosti získané prací v domácí dílně zdokonalil František Joch (* 1941) studiem na Škole uměleckých řemesel v Praze. Po jeho ukončení se vrátil domů a začal pracovat v rodinné dílně, kde působí doposud. Zdejší výroba modrotisku vychází z tradice drobných venkovských provozů, kde valná většina prací – potiskování, sušení, barvení i ustalování – zůstaly ruční prací a stroje se uplatnily jen okrajově. Zvláštností strážnické dílny, s níž se jinde na našem území již nesetkáme, je vícebarevný, žluto-modrý tisk uplatňující se na sukních a zástěrách.

Even František Joch´s grandfather and father dealt with the blue print at their home workshop. František Joch enlarged the experience gained during the work at the home workshop at the School for Folk Craft in Prague. After having graduated from it, he came back home and started working at the family workshop where he has been working until now. The local blue-print production proceeds on the tradition of small rural workshops where the most works – printing, drying and dying – are still made by hand and the machines are used only partially. The Strážnice workshop is remarkable for the multi-colour yellow-blue print that does not occur anywhere in the Czech Lands. This type of print is applied on skirts and aprons, which are parts of folk costumes.

Adresa: J. Skácela 1547, 696 62 Strážnice ░ Tel.: +420 732 736 098 ░ E-mail: obchod.modrotisk@email.cz ░ Web: www.straznicky-modrotisk.cz

Výroba dřevěných dlabaných nádob a kuchyňského náčiní patřila k rodinné tradici, které se věnovalo několik generací předků. Znalosti zpracování dřeva se v rodině dědily z otce na syna, který již od mládí pomáhal v dílně. Štefan Kanaloš (* 1962) tak měl možnost pozorovat práci svého otce a postupně si osvojit všechny potřebné znalosti k výkonu řemesla. Je tedy vcelku samozřejmé, že na jeho výučním listu je podepsán právě jeho otec Jozef Kanaloš, Mistr lidové umělecké výroby. Současný sortiment zahrnuje celou řadu výrobků, mezi nimiž dominuje především drobnější tovar, jako jsou lžíce, naběračky, vařečky, misky a prkénka, která jsou od zákazníků nejžádanější. Rozměrnější kusy, mezi něž patří mísy a korýtka, dříve používané pro zadělávání těsta, nebo velké troky na paření prasete, se vyrábí méně, většinou na základě konkrétní zakázky.

The production of wooden chiselled vessels and kitchen utensils was a family tradition, maintained by several generations of ancestors. In the family, the knowledge on wood processing was passed down from father to son who helped at the workshop when he was young. By and large, it is normal that his certificate of apprenticeship is signed by his father Jozef Kanaloš, Master of Folk Craft Manufacture. The contemporary assortment involves plenty of products; among them dominate especially small goods, like spoons, ladles, cooking spoons, small bowls and chopping boards, which are in the greatest demand. The larger pieces, like bowls and small troughs used for kneading, or big troughs for scalding the pig are made to lower extent, mostly upon an order.

Adresa: Dr. Šavrdy 15/3027, 700 30 Ostrava – Bělský les ░ Tel.: +420 603 561 990 ░ E-mail: s.kanalos@seznam.cz ░ Web: www.luv.unas.cz

Dědeček i otec byli koláři, a tak se rozumí, že i Jiří (* 1939) se vyučil tomuto řemeslu a začal pracovat v rodinné dílně. Bohužel s nástupem socializace byla živnost zrušena a otec i syn museli nastoupit do jiných zaměstnání. Náhoda tomu chtěla, že se při práci v n.p. Silnice seznámil s Luďkem Štěpánem, který ho získal pro obnovu památek lidového stavitelství, zejména pak vodních děl. Pod vedením posledního žijícího sekerníka Jana Vondráčka si pan Myška začal osvojovat nové řemeslné dovednosti a postupy. Společně postavili vodní kola pro technickou památku Králova Pila, v níž rekonstruovali i celé vnitřní zařízení. Následovaly realizace stavebních projektů Luďka Štěpána na vodní mechanismy pro hamr s mlýnicí, olejnu a horizontální pilu ve Svobodných Hamrech, mlýn se třemi vodními koly v lucemburském Asselbornu a také obnovu unikátního vodního mandlu a rekonstrukci vodního mlýna, včetně tří vodních kol v Ratibořicích – Babiččině údolí.

In common with his ancestors, he learned the wheelwright’s trade and only later, when he began to repair the water-works, he familiarized himself with the millwright’s trade. Under the leadership of Jan Vondráček, the last living millwright, Mr Myška began to acquire new skills and techniques. Together, they built the waterwheels for the technical monument Králova Pila in which they reconstructed the entire inside equipment. After that followed the Luděk Štěpán´s water mechanism projects for the tilt-hammer with milling chamber, the oil mill and the horizontal sawmill in Svobodné Hamry, the mill with three waterwheels in Asselborn, Luxembourg, and also the reconstruction of a unique water mangle and the reconstruction of the watermill including three waterwheels in Ratibořice – Babiččino údolí.

Adresa: Studnice 132, 359 01 Hlinsko ░ Tel.: +420 469 312 818

Jarmila Oharková (* 1941) vystudovala Střední průmyslovou školu textilní se zaměřením na tkaní a výrobu textilu a svoje zkušenosti uplatnila jako pracovnice ÚLUV. Zhotovovala pro něj nejrůznější kolekce ručně tkaných textilií podle návrhů výtvarníků a později i svých vlastních. V její práci se uplatňuje celá řada různých materiálů, můžeme zde nalézt výrobky z vlny, zastoupené tkanými přehozy, dekoračními závěsy, polštáři a kolekcí originálních kabel. Len a konopí používá především na stolní textilie a oděvní doplňky. Tlumená barevnost červené, oranžové, modré, zelené a režné barvy indického konopí dala vzniknout nápadité kolekci prostírek, jež svou inspiraci berou z tradičních horáckých kanafasů. Oproti tomu křehce působící bílý len umožnil vyniknout technice geometrických vzorů vetkávaných do osnovy několika jehlami.

She studied at the weaving-oriented Secondary Textile School. She used her knowledge mainly as the ÚLUV home worker, making different series of hand-woven fabrics pursuant to artistic designs and – later on, to her own design. In her work, we can find the wool products represented by woven spreads, decorative curtains, pillows and a collection of original bags. She uses flax and hemp mainly for making tablecloths and fashion accessories. Quiet red, orange, blue, green and unbleached colours of Indian hemp gave rise to a fresh collection of placemats inspired by traditional ginghams from the Horňácko ethnographical area. On the contrary, subtle white flax enabled the technique of geometrical patterns woven into the warp by some needles to stand out.

Adresa: Černohorská 719, 666 01 Tišnov ░ Tel.: +420 549 412 709

Řemeslu se Josef Kopčan (* 1950) vyučil na učebním oboru tesař v podniku Bytostav Ostrava. Již během studia projevoval nevšední nadání a cit pro práci se dřevem, který osvědčil v několika zaměstnáních, kde se zabýval tesařskou a stolařskou výrobou. Nové možnosti se mu však otevřely až ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Brzy absolvoval odborný kurz tesař – památkář v Okresním vlastivědném muzeu v Šumperku a následně se začal seznamovat s problematikou sekernického řemesla. V obou zmíněných profesích získal značnou zručnost a potřebné zkušenosti, což do velké míry ovlivnilo jeho jmenování předákem skupiny muzejních tesařů, mezi nimiž požívá značné autority. Pod jeho vedením se s úspěchem zhostili realizace staveb v Mlýnské dolině, kde nejen postavili obydlí mlynáře a pilu, ale vyrobili také veškeré vnitřní zařízení mlynářské technologie, včetně vodních kol.

He was trained as a carpenter at the enterprise Bytostav Ostrava. New opportunities opened to him at the Open-Air Museum of Moravian Wallachia in Rožnov pod Radhoštěm. Soon, he completed a course as a carpenter – conservationist at the District Museum of Local History in Šumperk. Subsequently, he began to familiarize himself with the millwright’s trade. In both aforementioned branches, he reached excellent skills and needful experience, which influenced appointing him a foreman of a group of museum carpenters among whom he enjoys great authority. Under his leadership, they succeeded in construction of the buildings at Mill Valley (Mlýnská dolina) where they built the miller’s house and sawmill and they made also the entire miller’s equipment, including waterwheels.

Adresa: Valašská Bystřice 103, 756 27 Valašská Bystřice ░ Tel.: +420 737 157 681

Pradědeček, dědeček i otec Zdeňka Kubáka (* 1960) pracovali jako tkalci v domácí tkalcovně, která se posléze stala součástí výrobních dílen ÚLUV. Kubákovi v ní však mohli pracovat i nadále, a tak není divu, že Zdeněk absolvoval studium na Ústředí uměleckých řemesel v Praze, obor tkaní a výroba textilu. Pod otcovým vedením postupně prošel všemi částmi výroby od přípravy vlákna přes snování osnovy až po vlastní tkaní na rozměrných mechanických stavech. Nechybělo ani návrhářství a technické zpracování výroby nových vzorků. Současný sortiment dílny navazuje na výtvarnou tradici ÚLUV a s ohledem na poptávku zákazníka vyrábí celou řadu vlněných přehozů a plédů, bavlněných pokrývek, prostírek a ubrusů. Jedinečnost výroby není daná pouze kvalitními návrhy vzorů látek, ale také technologií výroby, která zahrnuje celý proces přípravy příze, počínaje čistěním, česáním a spřádáním vlny.

Zdeněk Kubák´s great-grandfather, grandfather and father worked as weavers at the home weaver’s workshop that became a part of the ÚLUV workshops in the end. Zdeněk Kubák studied the subject “weaving and textile production” at the Centre for Folk Crafts in Prague. Under his father’s leadership, he went through all the production parts – starting from yarn preparation through warping up to weaving on large mechanical looms. He did not miss even designing and technical processing of the new models. The contemporary assortment continues the ÚLUV tradition and with respect to the customers´ inquiry, the workshop manufactures a lot of wool bedspreads and stoles, cotton blankets, teacloths and tablecloths. The uniqueness is determined by not only the quality designs of patterns, but also by the production technique that includes the entire procedure of yarn preparation – wool cleaning, combing and spinning.

Adresa: Kunžatecká 25, 378 53 Strmilov ░ Tel.: +420 603 231 106 ░ E-mail: zdenek@tkalcovna.cz ░ Web: www.tkalcovna.cz

Prvním impulsem pro trvalý zájem o výrobu reliéfní formy na perník a marcipán byla výstava starých forem uspořádaná v roce 1966 v Kuksu u Dvora Králové. Následovaly první pokusy s výrobou forem a především cílevědomé studium literatury, originálů uložených v muzejních sbírkách a získávání informací o způsobech řezby. Mezi formami, které doposud Oldřich Kvapil (* 1939) vyřezal, můžeme najít náročné kopie barokních předloh s propracovanými figurami kavalíra a dámy, hudebníků, jezdce na koni, lovce nebo husara. Nestraní se ani složitých náboženských motivů kombinujících figurální motiv s rostlinným ornamentem. Důkladně poučen principy negativní řezby, se s úspěchem pouští do převádění námětů z historické knižní malby a ilustrací současných autorů do podoby reliéfních dřevořezů. Vznikají tak zajímavé práce s vysokou výpovědní hodnotou, která dokáže oslovit i současného zákazníka.

He started dealing with the manufacture of old moulds for gingerbread and marzipan as a self-taught person. Thanks to his hard work, study of the literature and the originals at museum collections he has become a real master. Among the moulds he carved can be found complicated copies of Baroque models with excellently worked figures of a cavalier and a lady, musicians, a rider, a hunter or a hussar. He also does not keep away from the complicated religious motifs combining figural motifs with plant ornaments. Having deep knowledge of the principles of negative carving he succeeds in transmitting the motifs of historical book paintings and the illustrations by contemporary authors to the form of relief woodcarvings. In this way, interesting works with high value of utterance, which can address the contemporary customer, come into being.

Adresa: Družstevní 1685, 508 01 Hořice ░ Tel.: +420 493 624 274 ░ E-mail: okvapil@gmail.com

Zpracování borových loubků mělo v okolí Suchdola velice rozvinutou tradici. Výrobě se věnovala celá řada rodin, mezi nimi dědeček František Veit, jeho manželka a několik bratrů. Právě jejich prostřednictvím Milan Urban Macho (* 1983) již od mládí postupně získával všechny potřebné znalosti spojené s přípravou a pletením z loubků. Především je to výběr vhodné suroviny – borovic rostoucích na zdejších písčitých půdách, jejich kácení, štípání a uskladnění ve vodní lázni. Velkou zručnost a cvik vyžaduje též štípání jednotlivých tenkých loubků a především jejich splétání do podoby několika různých druhů košů, košíků a nůší. Na nich je nejlépe vidět pečlivost a řemeslný um, který je pro výrobky této rodinné dílny charakteristický.

Pine split-wood procession had a very developed tradition in the region. Many families were dealing with this production; among others, grandfather František Veit, his wife and some of his brothers. Thanks to their assistance, Milan Urban Macho has gained all the necessary knowledge on split-wood preparation and weaving since his childhood. Especially, it is the selection of suitable raw materials – pines growing on local sandy soils, their cutting, chopping and storing in water bath. High skills and good practise are necessary to chop the thin split-woods, and especially to weave them into the shape of different baskets, small baskets and pack baskets. Here one can see the care and the workmanship that are typical for the products from this family workshop.

Adresa: Tušť 67, 378 06 Suchdol nad Lužnicí ░ Tel.: +420 728 404 284 ░ E-mail: uk.milanmacho@seznam.cz, urbanovalenca@seznam.cz

S výrobou dřevěných hraček a štípaných holubiček začal již otec pana Stoklasy, který svoje výrobky dodával do obchodní sítě ÚLUV. V této práci mu byl nápomocen i jeho syn Petr (* 1962), který se tak postupně naučil celou výrobní technologii. Dlouho však zůstávalo u pouhého koníčka, kterému se věnoval během studií na střední i vysoké škole, teprve po roce 1990 se z něj stalo trvalé zaměstnání. Štípané holubičky ze Stoklasovy dílny se již na první pohled odlišují od celé řady jiných obdobných výrobků, což je dáno především výběrem vhodných druhů dřeva umožňujících štípání a skládání křídel a ocasu bez nutnosti provazování nití. V sortimentu dílny můžeme najít jak malé holubičky z jediného kusu, tak rozměrnější práce složené ze dvou křížem spojených prkének. Vlastní inovací jsou pak dvě holubičky spojené navzájem zobáčkem.

Mr Stoklasa´s father began to produce the wooden toys and the split wooden doves and he supplied his products to the ÚLUV shops. His son, who was thus learning the entire technique step-by-step, was of help to him. For a long time, Petr Stoklasa was making the doves just as his hobby in addition to his main job. Stoklasa´s split doves differ from other similar products at the first sight. The main difference consists in the selection of suitable timber that enables to split and piece the wings and the tail together without binding them with threads. The range of products includes both the small doves made of one piece, and the larger works made of two crossed boards. Two doves mutually connected by their bill are the Stoklasa´s own innovation.

Adresa: Podťaté 930, 756 06 Velké Karlovice ░ Tel.: +420 571 454 074, +420 732 888 584 ░ E-mail: dasastoklasova@seznam.cz

Podomácké výrobě hraček se věnoval již dědeček František Bukáček a pod patronací ÚLUV v ní pokračoval i jeho syn a také vnuk Zdeněk (*1957). Oboru Umělecký zpracovatel dřeva se vyučil na Školském ústavu lidové umělecké tvorby v Praze, praktické zkušenosti získal v rodinné dílně v Krouně, kde také začal jako zaměstnanec ÚLUV pracovat. Jeho práce vychází z tradičního tvarosloví a technologie. Základní sortiment kopíruje staré předlohy, takže se doposud můžeme setkat s husarem na koni, bubeníkem, dragounem či trubačem a stejně tak s panenkou stloukající máslo či chovající děťátko. Současná poptávka přináší nové zakázky a tvary jako například postavy kuchařů pro síť restaurací či dřevěné fotbalisty pro vedení klubu. Vedle víceméně statických hraček vyrábí i několik typů pohyblivých, jako jsou zobající slepičky, koně u žlabu a jiné.

Even his grandfather, František Bukáček, made the homemade toys, and his son as well as his grandson Zdeněk followed him under the ÚLUV auspices. He learned the art processing of wood at the Education Institute for Home Industry in Prague; he acquired the practical experience at the family workshop in Krouna where he started his work as an employee of the Centre for Folk Art Manufacture. His works proceed on traditional morphology and techniques. His basic range of products copies the old models – therefore, we can still meet a riding hussar, a drummer, a dragoon or a bugler, and a doll churning butter or cradling a child. The contemporary inquiry brings new orders and new shapes, e.g. figures of cooks for a restaurant network or wood football-players for club managements.

Adresa: Mládežnická 337, 539 43 Krouna ░ Tel.: +420 723 240 852 ░ E-mail: zdenek.bukacek@seznam.cz ░ Web: www.hrackybukacek.cz

Základy jednotlivých stehů a motivů zuberské výšivky se Jana Juřicová (* 1953) naučila od své babičky Františky Holišové zaměstnané jako domácí pracovnice ÚLUV. Po jejím náhlém skonu se pokusila dokončit rozpracovanou výšivku podle návrhu Evy Vítové a po úspěšném předání práce následovala několikaletá úspěšná spolupráce. V této době pracovala především podle dodaných předloh a pouze okrajově i podle vlastních návrhů. Inspirací jí byly především motivy zuberské a stále častěji rožnovské výšivky, jejíž znalost si osvojila studiem v muzejních sbírkách. Díky tomu dnes disponuje znalostí rozsáhlého souboru motivů a stehů, které s úspěchem využívá při vzniku nových výšivek, v nichž kombinuje ornamentální prvky zuberské s rostlinnými motivy rožnovské výšivky. Spojením obou celků vytváří novou kvalitu uplatňující se především na rozměrných pokrývkách, dečkách, kapesníčcích atd. Jako první také s úspěchem uplatnila prvky tradiční bílé výšivky ve vlastní autorské tvorbě.

She learned the individual stitches and motifs of the “zuberská” embroidery from her grandmother Františka Holišová who worked as a home-worker of the Centre for Folk Art Manufacture. Later-on, she followed her successful cooperation, when working pursuant to the delivered patterns for some years – she did her own designs only partially. She drew her inspiration from the motifs of “zuberská” and – always more often – “rožnovská” embroideries. Because of that, she knows a large set of motifs and stitches so in her new works, she is able to combine the ornamental elements of “zuberská” embroidery with the plant motifs of “rožnovská” embroidery. Linking both of them together, she creates a new quality applied mainly on large bedspreads, textile covers, handkerchiefs etc.

Adresa: Vigantice 220, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm ░ Tel.: +420 739 836 582 ░ E-mail: 1juricova@seznam.cz

V současné době patří Ivo Nimrichter (* 1952) v České republice k několika málo výrobcům „černé“ zakuřované hrnčiny. Přestože se vyučil zámečníkem, od mládí ho přitahovala práce s keramikou. Tento zájem se mohl plně rozvinout po seznámení s vynikajícím hrnčířem Ladislavem Znojem. Od něj získal první zkušenosti s přípravou hrnčířské hlíny, prací na kruhu, zdobením a vypalováním v polní peci, což jsou nezbytné předpoklady pro výrobu černé hrnčiny. Ve své dílně postupně experimentoval s celou řadou výtvarných technik, až se nakonec začal plně věnovat zakuřované keramice. Osvojil si nejen technologii výroby, ale též tvarosloví výrobků starých hrnčířů, z nichž čerpá inspiraci pro svoji současnou tvorbu. Ta pozůstává z různých džbánů, hrnců, črpáků, misek, hrníčků či drobných dekorativních předmětů. K jejich zdobení využívá tradiční výtvarné prvky, jako jsou hladké elipsy a kružnice načrtnuté pomocí oblázku do mírně zaschlého střepu.

From excellent potter Ladislav Znoj, he gained the first experience in preparation of clay, working on the potter’s wheel, decorating and firing at a field charcoal kiln. At his workshop, he was experimenting with plenty of techniques; in the end, he began to deal with the smoked ceramics. He adopted the production technique as well as the shapes of old potters´ products in which he draws the inspiration for his contemporary work. It covers different jugs, pots, mugs, bowls and cups, or small decorative subjects. To decorate them, he applies traditional elements, like smooth ellipses and circles sketched with a pebble onto a slightly dried-out green ware.

Adresa: Bukovany u Kyjova 48, 696 31 Bukovany u Kyjova ░ Tel.: +420 605 085 890

Pochází ze starobylé rodiny modrotiskařů zmiňované v Olešnici již v polovině 19. století. Dílna v druhé polovině 20. století, na rozdíl od jiných, nezanikla, ale pod patronací ÚLUV nadále pokračovala ve své práci. Není tedy divu, že Jiří Danzinger (* 1952) vystudoval na Školském ústavu lidové umělecké výroby v Praze obor tiskař textilií a společně s otcem začal pracovat v rodinné dílně. Po zániku ÚLUV získal dílnu zpět do soukromého vlastnictví a postupně ji rekonstruoval do její nynější podoby. V současnosti zde pracuje celá rodina včetně manželky, dcery a také syna, který se taktéž vyučil tiskařem. V dílně se i nadále udržují tradiční výrobní postupy, počínaje využitím starých forem při ručním potiskování bavlněného a lněného plátna přes barvení v indigové kypě až po mandlování na rozměrném dřevěném mandlu. Z modrotiskové metráže se navíc zhotovuje i celá řada výrobků, jako jsou různé ubrusy, prostírky, upomínkové, dekorativní a bytové doplňky, které si návštěvníci mohou zakoupit ve stylové prodejně.

He comes from an ancient family of dyers, mentioned in Olešnice as early as in the mid-19th century. Therefore, it is no wonder that Jiří Danzinger studied the subject “textile printer” at the Education Institute for Home Industry in Prague and he started working at the home workshop, along with his father. At present, the entire family works here, including his wife, daughter and son, who learned the printer’s craft as well. At the workshop, they maintain the traditional techniques starting from use of old moulds for manual printing of cotton or flax linen, through dyeing in the indigo bath up to mangling at the large wooden mangle. In addition, plenty of products, such as tablecloth, placemats, decorative and flat accessories and souvenirs, which the customers can buy at the local shop, are made of the blue-printed fabrics.

Adresa: Křtěnovská 175, 679 74 Olešnice na Moravě ░ Tel.: +420 777 908 404 ░ E-mail: info@modrotisk-danzinger.cz ░ Web: www.modrotisk-danzinger.cz

Kovářské řemeslo mu prý učarovalo již v dětství, a tak není divu, že se Miloslav Trefanec (* 1942, † 2025) rozhodl vyučit kovářem-podkovářem. První zkušenosti získával v Zemědělském učilišti ve Mšeném, ovšem rozhodující byla jeho „tovaryšská“ léta u kováře Václava Votavy z Předslavi. Zde se naučil ovládat nejen jednotlivé kovářské technologie, jako je svařování v ohni, klínování, provlékání, nýtování, stáčení atd., ale také základní odlišnosti v pojetí tradičního a moderního způsobu zpracování kovu. Sám tuto zkušenost lapidárně shrnul: „Kovář železo kuje a zámečník piluje, kovář materiál seká a zámečník řeže, kovář železo probíjí a zámečník vrtá.“ Všechny tyto zkušenosti bohatě zúročil při své práci v plzeňském Závodu pro obnovu památek. Zde se podílel na obnově kovových prvků památkově chráněných staveb, jako je ochoz na věži kostela sv. Bartoloměje v Plzni, okenní mříže na objektu Státní vědecké knihovny v Plzni a mnohé další.

He learned the craft at the blacksmith’s Václav Votava from Předslava. Here he learned to manage not only the blacksmith’s techniques, such as forge welding, wedging, passing-through, riveting, coiling etc., but also the basic differences in the traditional and the modern metal processing. He summed up his experience succinctly: “The blacksmith hammers the iron, while the locksmith files it; the blacksmith chops the material, while the locksmith cuts it; the blacksmith punches the iron and the locksmith drills it.” He made good use of all his experience in renovation of metal elements at the protected buildings, like the tower gallery at church of St. Bartholomew in Plzeň, the window gratings at the State Science Library in Plzeň and many others.

První zkušenosti s výrobou fajánsí získal Antonín Moštek (* 1941) u významného keramika a znalce tradiční výroby Heřmana Landsfelda ve Strážnici. Potom pracoval v několika dalších dílnách, až nakonec zakotvil v keramických dílnách Ústředí lidové umělecké výroby v Uherském Hradišti. Zde spolupracoval s významnými keramiky, jako byli Ladislav Znoj či Jaroslav Vlček. Poté co ÚLUV zřídil ve Vlčnově novou keramickou dílnu, stal se jejím vedoucím. Postupně si vychoval celou řadu spolupracovníků, mezi něž patří i šest točířů a stejný počet malířek fajánsí. Pod vedením Antonína Moštěka v dílně vznikla rozmanitá škála výrobků, počínaje replikami historické keramiky přes vlastní uměleckou tvorbu až po současné stolní nádobí inspirované tradičním tvaroslovím a dekorem. Jednotlivé motivy podle požadavků a zájmů zákazníků uplatňuje na džbáncích, talířích, mísách, svícnech, ale také betlémech či dalších předmětech.

He gained his first experience with faience production at the workshop of Heřman Landsfeld, an important ceramist and expert in traditional production, in Strážnice. After the ÚLUV had established a new earthenware workshop in Vlčnov, he became its chief. He educated a lot of colleagues, to whom six turners and the same number of faience decorators belong. Under Antonín Moštěk´s leadership, a wide spectrum of products covering both the replicas of historical ceramics and the own art works came into being. Popular are the contemporary dishes inspired by traditional elements and the décor that is applied on different jugs, plates, bowls, candleholders, but also at Nativity Scenes and other subjects upon the requirements and interests of the customers.

Adresa: Vlčnov 148, 687 61 Vlčnov ░ Tel.: +420 736 627 072 ░ E-mail: a.mostek.keramika@seznam.cz ░ Web: www.keramika-mostek.cz

Rodina Rejentových, podobně jako celá řada jiných v Proseči, se po několik generací věnovala zpracování dřeva. Není tedy překvapující, že se v otcově dílně vyučil i syn Ladislav (* 1945, † 2014), z něhož se stal zručný soustružník a nadaný řezbář. Obě profese mohl plně uplatnit v rodinné dílně, která se pod patronací Ústředí lidové umělecké výroby zaměřila na výrobu soustružených předmětů, zdobených vybíjením proužky kovu. Pod vedením zkušených výtvarníků ÚLUV vznikly první kolekce dekorativních nádob určených pro stolování. Zastoupeny byly především misky, dózy, svícny, talíře nebo popelníky zdobené jemnými liniemi vlnitých plíšků. Výrobní materiál byl volen s ohledem na tradici zpracování domácích druhů tvrdých ušlechtilých dřev, především švestky, hrušně a ořechu.

The Rejent family was dealing with wood processing for generations, as many other families were. In this way, Ladislav Rejent learned the craft at his father’s workshop and became a skilful turner and a talented woodcarver. He could use both his professions at the family workshop that – under the patronage of the Centre for Folk Art Manufacture – focused on the production of wood-turned objects decorated with enchased metal strips. Under the leadership of experienced ÚLUV artists, the first collections of decorative dining vessels came into being – dishes, boxes, candleholders, plates or ashtrays decorated with fine lines of wavy metal strips. The material was chosen with respect to the traditions in processing of the domestic improved hard wood, especially plum, pear and nut.

Patří již k sedmé generaci kolovečské hrnčířské rodiny. Znalost výrobních postupů, tvarosloví a způsobů zdobení výrobků získal od svého otce. Sám pak hrnčířské práci naučil svoji manželku a také syna, který se později vyučil keramikem, a tak se z něj stal další pokračovatel v rodinné tradici. Živé sepětí s minulostí je v dílně patrné na každém kroku, počínaje interiérem staré dílny přes velký podíl ruční práce až po cílenou snahu o zachování originální podoby místní keramiky. Proto se zde doposud vyrábí výlučně staré typy kolovečské hrnčiny zastoupené tradičními hnědými hrníčky a džbánky, „modrou“ hrnčinou a také figurální tvorbou. Ta se uplatňuje při sestavování různých betlémů. Význam práce Rudolfa Volfa (* 1944) a jeho rodinné hrnčířské dílny je v zachování tradičních postupů zpracování místních hlín a uplatnění tradičních tvarů a jejich povrchové úpravy.

He belongs to the seventh generation of the Koloveč potter’s family in which the craft is passed down from generation to generation. He taught his wife and son the potter’s work. The vivid unity with the past is obvious everywhere at the workshop – starting from the interior of the old workshop, through the large portion of manual work, the utilization of local potter’s clays up to the aimed endeavour to safeguard the original appearance of local ceramics. Until now, they make exclusively the old types of Koloveč pottery represented by traditional brown mugs and jugs, “blue” pottery and figure production. The figures find their place at different Nativity Scenes.

Adresa: Domažlická 1, 345 43 Koloveč ░ Tel.: +420 379 494 235, +420 737 480 473 ░ E-mail: info@muzeum-kolovec.cz ░ Web: www.muzeum-kolovec.cz

Stanislav Štěpánek (* 1930, † 2013) patřil mezi početnou skupinu morkovických košíkářů, kteří se svou prací proslavili daleko za hranicemi naší země. Řemeslu se vyučil u svého otce a krátkou dobu společně s ním pracoval v rodinné dílně. V roce 1956 se stal pracovníkem Ústředí lidové umělecké výroby, kde získal titul Mistr lidové umělecké výroby a později se stal i vedoucím místní dílny. Pod jeho vedením dílna pokračovala ve výrobě tradičního sortimentu košíkářských výrobků, které postupně obohacovala o vlastní návrhy a výrobní vzory. Mezi ně bychom mohli zařadit nejrůznější typy košů a košíků, pletené a tažené misky, oplétané nádoby různého druhu a velikosti, ale také jemné výrobky košíkářské galanterie. Později se podařilo obnovit i výrobu cestovních kufrů, oblíbených na počátku dvacátého století a dnes využívaných jako univerzální úložný prostor a bytový doplněk.

He learned the craft from his father and for a short period, he was working with him at the family workshop. In 1956, he became an employee of the Centre for Folk Art Manufacture where he was awarded the title Master of Folk Art Manufacture; later on, he was the chief of the local workshop. Under his leadership, the workshop continued the production of the traditional basketry product-range from Morkovice, enriching it with its own designs and models. We could include different types of baskets and small baskets, woven and drawn bowls, different vessels covered with wicker but also fine basket ware here. Later the recovery of traveling suitcases was accomplished. Today, the suitcases are used as a common storage space, or a home accessory.

Jiří Drhovský (* 1949, † 2023) se vyučil dřevomodelářem a zpočátku pracoval v českobudějovické Škodovce. Práci se dřevem se ovšem věnoval i ve volném čase a v domácí dílně vyráběl nejrůznější stolařské výrobky a postupně se začal věnovat i řezbářství. Kvalita jeho práce zaujala pracovníky Ústředí lidové umělecké výroby natolik, že byl vyzván, aby navázal na tradici výroby tzv. pošumavských hraček z dílny Václava Kantora z Vlkonic. Stal se tedy domácím zaměstnancem a ve svojí dílně postupně vyráběl nejen vyřezávané pošumavské, ale také příbramské soustružené hračky. Sortiment postupně obohatil o vlastní návrhy, jako byla dřevěná stavebnice jihočeské vesničky a dětský nábytek pro panenky. Všechny zmíněné výrobky dodnes tvoří základní sortiment dílny, která přečkala zánik ÚLUV a ve výrobě pokračuje doposud.

In the beginning, he dealt with wood procession especially in his leisure time. The quality of his work, however, drew the attention of the workers from the Centre for Folk Art Manufacture (ÚLUV) and he was invited to continue the tradition of so-called Bohemian Forest toys from the workshop of Václav Kantor from Vlkonice. He thus became the home employee and at his workshop, he produced not only the Bohemian Forest wood-carved toys but also the Příbram wood-turned toys. His assortment was extended by his own designs gradually, such as a wood building kit of South-Bohemian village, or doll’s furniture. All the aforementioned products still form the basic assortment of the workshop that has survived the ÚLUV disintegration and has kept on producing until now.