Menu

UNESCO

United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization: Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu

Je jednou z patnácti mezistátních odborných organizací OSN. Sídlí v Paříži. V současné době má UNESCO 195 členských zemí a 9 přidružených členů. Zabývá se činností v pěti hlavních oborech: Vzdělání, přírodní vědy, sociální a humanitní vědy, kultura a komunikace a informace. Projekty podporované UNESCO zahrnují šíření gramotnosti, odborné a školicí programy, programy mezinárodní vědní spolupráce, propagaci nezávislých médií a svobody tisku, regionální a kulturní historické projekty, propagaci kulturní různorodosti, dohody mezinárodní spolupráce v oblasti kulturního a přírodního dědictví a ochrany lidských práv, a pokusy vyrovnat rozdíly v možnosti využití digitálních technologií ve světě .

Více informací: www.unesco.org

Česká komise pro UNESCO byla zřízena v duchu Ústavy UNESCO rozhodnutím vlády České republiky ze dne 1. června 1994 jako poradní orgán vlády. Hlavním úkolem této komise je zprostředkovávat styk národních institucí a odborníků s UNESCO. Komise dále studuje dokumenty UNESCO, rozšiřuje myšlenky organizace v ČR a spolupracuje se sekretariátem UNESCO v Paříži.

Základem spolupráce Ministerstva kultury ČR s UNESCO v oblasti kultury je agenda Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví z roku 1972, kterou je založen Seznam světového dědictví (tzv. památky UNESCO) a stanoveny povinnosti států k jeho položkám.

Kratší tradici má v UNESCO snaha o péči o nemateriální kulturní dědictví, jež je vzhledem ke své povaze ohroženo nejvíce. Jeho součástí je mimo jiné i tradiční a lidová kultura, která výrazně přispívá ke kulturní rozmanitosti a nabývá proto důležitosti právě v procesu globalizace. UNESCO je  garantem jediného  platného  mezinárodního dokumentu v  této oblasti  kultury - Doporučení o ochraně  tradiční  a  lidové  kultury z roku 1989.  V něm   se   uvádí,  že  podporuje  všechny  formy  výzkumu  a dokumentace této kultury, zejména její nehmotné součásti. Od roku 1995 pak byly svolávány regionální porady expertů, které zpracovávaly zprávy o tom, jak jsou jednotlivá ustanovení zmíněného Doporučení v různých zemích naplňována.

Na 32. zasedání Generální konference UNESCO byla dne 17. října 2003 přijata konsensem Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví. Tato úmluva založila dva nové seznamy statků nehmotné kultury – konkrétně Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva a Seznam nemateriálního kulturního dědictví vyžadujícího naléhavě zachování, jejichž existence navázala a nahradila předešlý projekt Mistrovská díla ústního a nemateriálního dědictví lidstva.

UNESCO a NÚLK

Tradiční a lidová kultura tvoří nedílnou součást kulturního dědictví každé země, avšak v  průběhu druhé poloviny  20. století se začaly lidové tradice vytrácet a někdy i nenávratně mizet. Potřebu ochrany kulturního dědictví si uvědomuje mnoho lidí všude ve světě. O tento cíl usiluje i UNESCO, jež si vytvořilo neobyčejně rozsáhlý program v oblasti kultury. Základem spolupráce Ministerstva kultury ČR s UNESCO v oblasti kultury je agenda Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví z roku 1972, kterou je založen Seznam světového dědictví (tzv. památky UNESCO) a stanoveny povinnosti států k jeho položkám.

Kratší tradici má v UNESCO snaha o péči o nemateriální kulturní dědictví, jež je vzhledem ke své povaze ohroženo nejvíce. Jeho součástí je mimo jiné i tradiční a lidová kultura, která výrazně přispívá ke kulturní rozmanitosti a nabývá proto důležitosti právě v procesu globalizace. UNESCO je  garantem jediného  platného  mezinárodního dokumentu v  této oblasti  kultury – Doporučení o ochraně  tradiční  a  lidové  kultury z roku 1989.  V něm   se   uvádí,  že  podporuje  všechny  formy  výzkumu  a dokumentace této kultury, zejména její nehmotné součásti. Od roku 1995 pak byly svolávány regionální porady expertů, které zpracovávaly zprávy o tom, jak jsou jednotlivá ustanovení zmíněného Doporučení v různých zemích naplňována.

Z pohledu České republiky je mimořádně významné, že vůbec první porada pro region střední a východní Evropy se konala v roce 1995 v Národním ústavu lidové kultury ve Strážnici za pomoci Ministerstva kultury České republiky a UNESCO. V ústavu byly vytvořeny dotazníky, které pak byly využívány po celém světě. Výsledkem série těchto porad bylo celosvětové shromáždění ve Washingtonu v roce 1999 a jeho dokument Akční plán na ochranu a rozvoj nehmotného kulturního dědictví. Ze zmíněných dokumentů tak vyplynula potřeba vytvoření národní koncepce péče o nehmotné kulturní dědictví.

Úspěch porady expertů UNESCO ve Strážnici měl mimo jiné za následek i to, že se zde v letech 1996 – 1997 uskutečnily další dvě porady odborníků ze zemí střední a východní Evropy. Národní ústav lidové kultury pak zpracoval a pro UNESCO vydal tiskem metodologickou příručku Zásady ochrany tradiční lidové kultury před nevhodnou komercializací. V následujících dvou letech  pak stejným způsobem zpracoval pro UNESCO studii na téma Etika a tradiční lidová kultura. Dosavadní spolupráce byla touto světovou organizací oceněna udělením Praporu tolerance pro Národní ústav lidové kultury a převzetím záštity generálního ředitele UNESCO nad Mezinárodním folklorním festivalem ve Strážnici.

Česká republika se podílí na plnění obsahu zmíněného Doporučení i svými videodokumentačními projekty v oblasti lidových tanců a lidových řemesel a zapojila se rovněž i do zavedení systému péče o lidová řemesla a lidovou uměleckou výrobu, který je v UNESCO nazván „Žijící lidské poklady“. Národní ústav lidové kultury ve Strážnici ve spolupráci s Ministrem kultury České republiky vypracoval v roce 2000 českou verzi tohoto systému pod názvem „Nositelé tradice lidového řemesla“.

Vláda České republiky v roce 2003 schválila Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice. Na jejím vypracování se vedle Národního ústavu lidové kultury a Ministerstva kultury České republiky podílela řada odborníků z různých institucí a úřadů. Národní ústav lidové kultury byl jmenován centrálním pověřeným pracovištěm pro koordinaci a plnění úkolů souvisejících s Koncepcí.

Na 32. zasedání Generální konference UNESCO byla dne 17. října 2003 přijata konsensem Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví. Tato úmluva založila dva nové seznamy statků nehmotné kultury – konkrétně Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva a Seznam nemateriálního kulturního dědictví vyžadujícího naléhavě zachování, jejichž existence navázala a nahradila předešlý projekt Mistrovská díla ústního a nemateriálního dědictví lidstva.

V roce 2005 uspořádal Národní ústav lidové kultury Mezinárodní poradu zemí střední a východní Evropy o národních politikách zaměřených na zachování a podporu tradiční lidové kultury jako důležité složky nemateriálního kulturního dědictví a v roce 2009 se opět ve Strážnici uskutečnila mezinárodní porada expertů UNESCO. Tentokrát byla zaměřena poněkud úžeji na záchovná opatření týkající se statků nemateriálního kulturního dědictví. Závěry obou pracovních jednání byly vydány v samostatných publikacích.

Dne 18. února 2009 uložila Česká republika přístupové dokumenty k Úmluvě o zachování nemateriálního kulturního dědictví v sídle UNESCO. Stala se tak v pořadí 109. zemí, která k této Úmluvě přistoupila. V červnu 2010 pak Generální shromáždění členských států Úmluvy zvolilo Českou republiku do Mezivládního výboru pro ochranu nemateriálního kulturního dědictví na čtyřleté funkční období.

Více informací lze dohledat na www starnách UNESCO v sekci nematerálního kulturního dědictví http://www.unesco.org/

Sborníky z mezinárodních porad pro region střední a východní Evropy

Jančář, J. (ed.) Séminaire des pays de ľ Europe cenrale et orientale sur ľ application de la Recommandation de ľ UNESCO sur la sauvegarde de la culture traditionelle et populaire 19 – 23 juin 1995. Strážnice, République Tchéque 1995.

Krist, J. (ed.) Zásady ochrany tradiční lidové kultury před nevhodnou komercializací. Ústav lidové kultury, Strážnice 1997.

Jančář, J. (ed.) Etika a tradiční lidová kultura. Studie o mravním vědomí a jednání v projevech tradičních lidových kultur. Ústav lidové kultury, Strážnice 1999.

Blahůšek, J. (ed.): Mezinárodní porada zemí střední a východní Evropy o národních politikách za měřených na zachování a podporu tradiční lidové kultury jako důležité složky nemateriálního kulturního dědictví. / International meeting of representatives of Central and East European countries on national policies for the preservation and fostering of traditional and folk culture as an important part of intangible cultural heritage. / Consultation internationale des pays de l´Europe centrale et orientale concernant les politiques nationales visant à préserver et à soutenir la culture traditionnelle et populaire en tant qu`une composante ďenvergure du patrimoine culturel immatériel. Strážnice: Národní ústav lidové kultury 2005. ISBN 80-86156-74-5.

Blahůšek, J. (ed.): Mezinárodní pracovní porada Principy plánů na zachování nemateriálního kulturního dědictví. / Intergovernmental Working Conference Principles of Plans for the Safeguarding of Intengible Cultural Heritage. / Reunion International de Travail Principes des Plans pour la Sauvegarde des Biens Cultureles Immateriels. Strážnice: Národní ústav lidové kultury 2009. ISBN 978-80-87261-20-0.

Publikace lze zapůjčit k prezenčnímu studiu v knihovně NÚLK ve Strážnici.

Dokumenty se vztahem k UNESCO: