Ocenění Archives - Národní ústav lidové kultury

PhDr. Jan Krist získal Cenu ministerstva kultury za rozvoj tradiční lidové kultury a folkloru. Převzal ji z rukou ministra kultury Daniela Hermana v rámci 71. ročníku Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici v červnu 2016.

Po absolvování střední školy v Kyjově studoval v letech 1969 – 1974 národopis a historii na filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně (dnes Masarykova univerzity). Po krátkém působení ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti v roce 1976 přešel do Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici (tehdy Ústav lidového umění), kde se na základě výběrového řízení stal od 1. 1. 1997 ředitelem. V letech 1990 – 1994 působil na Okresním úřadě v Hodoníně (zástupce přednosty, později úřadující přednosta), v Praze jako poslanec Federálního shromáždění a jako poradce ministra kultury.

Ve své odborné práci se zabývá sociální strukturou venkovského obyvatelstva na jihovýchodní Moravě a jeho obyčeji, především svatebními a pohřebními. Dalším okruhem jeho zájmu je problematika folklorních festivalů a souborů, ochrana kulturního dědictví, včetně národnostních menšin, otázky týkající se ochrany a péče o tradiční lidovou kulturu v podmínkách České republiky a spolupráce s UNESCO v této oblasti. Na toto téma publikoval řadu časopiseckých i knižních výstupů.

Pod vedením dr. Krista se podařil NÚLK odborně stabilizovat a pevně ukotvit na národní i mezinárodní úrovni, takže se stal platným a iniciativním spolupracovníkem ministerstva kultury při budování Koncepce péče o tradiční lidovou kulturu v České republice. S ohledem na odborné směřování ústavu byla navázána spolupráce s UNESCO, které podpořilo projekty rozsáhlé dokumentace lidových tanců a lidových řemesel, které nemají co do rozsahu v Evropě obdoby. Na jejich základě se podařilo rozvinout úspěšný projekt ocenění a podpory zánikem ohrožených technologií a jejich nositelů - Nositel tradice lidových řemesel. Ve spolupráci s UNESCO bylo ve Strážnici uspořádáno několik jednání zástupců zemí střední a východní Evropy. Myšlenka ochrany nehmotného kulturního dědictví, která zde byla prezentována, našla odezvu v oficiálních dokumentech UNESCO, které dnes tvoří ideové jádro této agendy. Díky těmto kontaktům patřila Česká republika mezi první země, jejíž statek – Slovácký verbuňk – byl zapsán do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví UNESCO, následovaly zápisy dalších statků (Vesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku, Jízda králů na jihovýchodě ČR, Sokolnictví). Na národní úrovni našly tyto myšlenky svou odezvu v Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou

kulturu v ČR v letech 2003 – 2010 a 2011 – 2015, na jejímž zrodu se dr. Krist významnou měrou podílel. V jejím rámci se podařilo ustavit Národní seznam jevů nemateriálního kulturního dědictví a iniciovat vznik seznamů krajských.

Osobnost PhDr. Jana Krista se velkou měrou zasloužila o to, že se z provinčního ústavu stalo moderní národní pracoviště zaměřené na odbornou, konzultační a prezentační činnost v oblasti tradiční lidové kultury. Díky nepřerušené kontinuitě se podařilo řadu osvědčených postupů a praktik převést do podoby koncepčních materiálů ministerské a vládní úrovně, jež v řadě případů předběhly okolní země. Moderní způsoby prezentace jevů tradiční lidové kultury zakomponované na nejrůznějších úrovních do činnosti ústavu, přispěly nemalou měrou ke skutečnosti, že se téma těší velkému zájmu nejen odborné, ale i laické veřejnosti, a to také u nejmladších generací.

- Prezident České národní sekce CIOFF (Mezinárodní organizace pořadatelů folklorních festivalů a lidového umění; 1997 – 2015)

- Člen Národní sekce IOV (Mezinárodní organizace lidového umění; 1997 – dosud)

- Člen České komise pro UNESCO (1998 – dosud)

- Člen České národopisné společnosti (1974 – dosud)

- Člen redakčních rad odborných časopisů: Národopisná revue, Slovenský národopis, Museum vivum, Malovaný kraj

- Člen Rady Státního fondu kultury (2002 – 2007)

- Člen Rady pro umění MK (od 2009)

- Člen Národní rady pro tradiční lidovou kulturu (2005 – dosud)

- Člen Vědecké rady Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm (2004 – dosud)

- Člen Ředitelské rady Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu v Praze (2003 – dosud)

- Člen grantových a hodnoticích komisí Ministerstva kultury: pro kulturu národnostních menšin žijících v ČR (1999 – dosud), na podporu integrace cizinců žijících v ČR (2001 – 2011), pro kategorii B programu podpory tradiční lidové kultury (2005 – dosud), pro integraci romské komunity (2002 – dosud), pro příspěvky na tvůrčí a studijní účely v oblasti neprofesionálního umění a tradiční lidové kultury (od 2008), pro podporu regionálních kulturních tradic (od 2008), pro udělování Ceny ministerstva kultury ČR (2002 – dosud).

Dětskou mírovou cenu Anděl pro lepší svět předala řediteli Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici paní Helena Vaculíková, galeristka a umělecká vedoucí Školičky základů umělecké práce pro děti z Malé Morávky při Galerii U Šťastných Bobtailů. Cenu, kterou v minulosti obdrželi např. Václav Havel, Dalajláma nebo Sir Nicholas Winton. Cenu získal Národní ústav lidové kultury za svou činnost na poli výchovy dětí a mládeže v rámci udržování lidových tradic a za nemalý přínos na poli zachování a prezentace lidového dědictví v České republice. V roce 60. výročí vzniku instituce je takové významné ocenění povzbuzením do další práce.

Dřevěné anděly vyřezávají mladí řezbáři jako ocenění pro jednotlivce i organizace, které zlepšují svět. Rozdali jich už více než sto. „Za svou práci jsme získali již řadu ocenění, ale tohle je pro nás speciální. Moc si ho vážíme. Je pro nás zpětnou vazbou a těší nás, že si někdo všímá dobře odvedené práce. Dostali jsme jej za to, co děláme pro udržování tradic, a za práci s dětmi," řekl ředitel Národního ústavu lidové kultury Jan Krist. Každý dřevěný anděl vypadá jinak. Vždy podle toho, komu je určený. „Anděl, který putoval do Strážnice, je ze světlého dřeva na modrém pozadí. Má skládané krojové rukávy a spojuje se na něm několik místních krojů. Na hlavě má čepeček a v ruce drží bílou holubici," přiblížila vedoucí Školičky základů umělecké práce pro děti z Malé Morávky Helena Vaculíková.

Na cenu ústav nominovala patnáctiletá dívka z Mexika, která v Česku pobývá u příbuzných. Sama ji také vyrobila. Slovácký folklor jí učaroval, když navštívila Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici. „ Byla z něj nadšená. Kupodivu jí to v mnohém připomínalo mexickou kulturu. Říkala, že barevnost výšivek a i tvary se podobají těm mayským a aztéckým. Aztékové mají i podobně hopsavé tance jako je verbuňk. Intonace lidových písniček jí navíc zněla podobně jako staré mexické duchovní písně," doplnila Vaculíková.

Cenu získal ústav také za svou činnost na poli výchovy dětí. „Na mládež se hodně zaměřujeme. Spolupracujeme se školami, vydáváme řadu materiálů a pořádáme exkurze. Na festivalu máme program pro děti a pořádáme samostatný festival Dětská Strážnice," přiblížil Krist.

(zdroj: www.denik.cz Mexičanka poslala na Slovácko anděla za zachování lidového kulturního dědictví)

Zvláštní ocenění v XIV. ročníku Národní soutěže muzeí Gloria musaealis 2015 v kategorii "Muzejní výstava roku 2015 získal Národní ústav lidové kultury za stálou expozici „Lidový oděv na Moravě", zpřístupněnou dne 26. června 2015.

Výstava realizovaná Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici vycházející ze sbírkových fondů moravských muzeí, z nichž mnohé nebyly dosud prezentovány, přibližuje jeden z nejdůležitějších artefaktů lidové kultury v nevídané regionální bohatosti a přesvědčivě prezentuje velkorysý vklad Moravy do hmotného i duchovního dědictví Evropy. Cílem výstavy je tuto jedinečnou mozaiku představit a naznačit její různorodý vývoj. Výtvarné řešení instalace od architekta Emila Zavadila klade největší důraz na čistotu a jednoduchost. Návštěvník proto přestává být pouhým divákem, ale stává se elementem děje. Součástí výstavy je průvodce a katalog.

Cena České národopisné společnosti za rok 2015 v kategorii Expozice, výstava - výstavu Hliněné stavitelství na Moravě autor Martin Novotný.

Výstava navazovala na stejnojmenný projekt. Hlavním cílem projektu je výzkum a využitelnost tradičních stavebních technologií používaných v nížinných a rovinných oblastech Moravy při obnově a zachování trvale udržitelného stavu památek hliněné architektury. Jedná se o nejohroženější skupinu historického stavebního fondu venkovských staveb regionálního i nadregionálního významu a realizace tohoto záměru je v současné době velmi aktuální. Poznatky získané a ověřené projektem pak budou aplikovatelné při stavbách transferovaných objektů v muzeích v přírodě a použitelné v památkové péči. Dodržením tradičních postupů tak zůstane v největší míře zachována autenticita původních objektů. Výzkumný záměr má předem vymezený cíl na konkrétním geografickém území a bude se snažit zodpovědět i dosud nejasné otázky o stáří, genezi a vzájemných souvislostech stavebních technik pracujících s nepálenou hlínou. Důležitým prvkem zejména pro zkoumání geneze tohoto typu lidového domu bude srovnání s vývojem obdobné hliněné architektury v širší oblasti středního Podunají.

Za nejlepší výstavní počin zvolili členové České národopisné společnosti výstavu HOMO FABER, kterou v minulém roce připravil Národní ústav lidové kultury ve Strážnici. Výstava přibližující zručnost řemeslníků oceněných titulem Nositel tradice lidové výroby reprezenovala Českou republiku přímo v sídle UNESCO v Paříži (viz foto). Posléze byla instalována v Národopisném oddělení Národního muzea v Praze, aby se s ní mohli seznámit i čeští návštěvníci. Autorem výstavy byl Dr. Martin Šimša.

Výstava seznamuje návštěvníky s českou národní verzí projektu UNESCO „Žijící lidské poklady" pod označením Nositelé tradice lidových řemesel. Jednotliví ocenění výrobci jsou prezentováni formou zdařilých grafických panelů, vystavených výrobků a filmovou dokumentací. V průběhu vernisáže a také po celou dobu trvání výstavy je přítomno pět vybraných řemeslníků, kteří zájemce seznamují s výrobou kamenných brousků, štípaných holubiček, pletení z orobince, výrobou hraček a pletením na rámu. U příležitosti výstavy byl vydán reprezentativní katalog „Nositelé tradice lidových řemesel" v anglickém jazyce, česko-francouzská brožura a filmový dokument seznamující s prací jednotlivých výrobců.

II. místo v národní soutěži o Cenu Gloria musaealis v kategorii Muzejní publikace roku 2014 za publikaci „Knihy Krejčovských střihů v českých zemích v 16. až 18. století“ získal autor Martin Šimša.

Knihy krejčovských střihů v českých zemích v 16. až 18. století

Studium historického oděvu je u nás i v zahraničí většinou koncipováno v intencích dějin módy. Pouze malá část prací se zabývá též vývojem konstrukcí konkrétních oděvních součástek. Většinou se jedná o rozbory dochovaných originálů oděvů, v menší míře též dobových kreseb krejčovských střihů. Jedinečnost tohoto typu pramene spočívá v současném výskytu popisu a kresby konstrukce oděvu, které umožňují sledovat široké spektrum detailů, které jsou z jiných typů pramenů – popisy, ikonografie atd. – většinou nerozpoznatelné. Je až s podivem, že takto důležitý materiál, nezbytný základ srovnávacího studia, byl prozatím publikován pouze v několika ojedinělých studiích.

Předkládaná publikace se snaží tuto citelnou mezeru zaplnit a zpřístupnit odborné veřejnosti v evropském kontextu ojedinělý soubor historických krejčovských střihů z 16. až 18. století. Kritická edice obsahuje téměř dvě stovky kresebných střihových tabulí, které jsou prezentovány fotografií, přepisem textového doprovodu a odborným komentářem. Nechybí český překlad německých textů, slovníček pojmů a rejstřík. Všechny texty mají anglický překlad.

Díky rozboru popisů a konstrukcí střihů, bylo možné přistoupit k rozsáhlé komparaci s dobovými ikonografickými prameny, originálními kusy oděvů a také historickými zprávami. Výsledkem je úvodní stať, která v mnohém opravuje a doplňuje dosavadní názory na vznik a vývoj středoevropského oděvu v 16. až 18. století. Pozornost je věnována především konstrukčnímu vývoji jednotlivých typů oděvních součástek, jako jsou pláště, pláště s rukávy, kabáty, kabátky, kalhoty; sukně s živůtkem, živůtky, šněrovačky a další.

Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2014, 2. vydání, ISBN 978-80-87261-94-1

Česká národopisná společnost jako vrcholné profesní sdružení české etnologické vědy proto dnes již po šestnácté oceňuje významné počiny, které se v oboru udály za uplynulý rok. Zatímco jednotliví členové vyjadřují prostřednictvím hlasování své názory na nejlepší výstavu, publikaci a konferenci.

V rámci Ankety o nejvýznamnější počin v oboru za rok 2012 v kategorii Vědecká konference uděluje cenu Národnímu ústavu lidové kultury ve Strážnici a Komisi pro lidové stavitelství, sídla a bydlení při České národopisné společnosti za přípravu semináře Tradiční hliněné stavitelství.

V rámci Ankety o nejvýznamnější počin v oboru za rok 2012 v kategorii Publikace uděluje cenu doc. PhDr. Aleně Křížové, Ph.D. a Mgr. Martinu Šimšovi, za knihu Lidový oděv na Moravě a ve Slezsku I. Ikonografické prameny do roku 1850.

Vydání publikace Lidový oděv na Moravě a ve Slezsku I. Ikonografické prameny do roku 1850 si klade za cíl vyplnit citelnou mezeru v dosavadní literatuře věnované bádání o lidovém oděvu. Na Moravě bylo doposud jediným počinem na toto téma vydání publikace Moravské a Slezské kroje. Publikace by měla nabídnout potřebný materiál k poznání historické podoby lidového oděvu a jeho komparativnímu studiu, což jistě ocení domácí a vzhledem k anglickému překladu i zahraniční badatelé.

PhDr. Josef Jančář, CSc. (Etnograf, muzejník, organizátor a vědecký pracovník NÚLK) získal cenu ministerstva kultury za rozvoj tradiční lidové kultury a folkloru za rok 2008.

Narodil se 16. 6. 1931 v Těšově, okres Uherské Hradiště.

Základ své odborné erudice získal PhDr. Josef Jančář, CSc. při studiu oboru národopis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (1953 - 1958, PhDr. 1967, CSc. 1969). Před tímto studiem ovšem pracoval jako tkadlec v podniku Moravolen Šumperk (1948 - 1950), kde získal vztah k tradičním lidovým řemeslům, který se později projevil v jeho odborné a organizátorské činnosti. Po ukončení vysokoškolského studia byl odborným pracovníkem Slováckého muzea v Uherském Hradišti (1958 - 1961), jehož byl také ředitelem (1964 - 1969), pracoval jako vedoucí dokumentace Ústředí lidové umělecké výroby v Uherském Hradišti (1961 - 1964), jako odborný pracovník Krajského památkového střediska v Brně (1970 - 1971), v důsledku normalizace pak jako pracovník přidružené výroby JZD Lipov (1972 - 1979). V roce 1979 se k odborné práci vrátil jako zaměstnanec Národního ústavu lidové kultury (dále jen NÚLK) (1979 - 1989) a po listopadové revoluci roku 1989 se stal ředitelem této instituce (1990 - 1996). Po dobu řízení NÚLK byl prezidentem České národní sekce CIOFF (Conseil International des Organisations de Festivals de Folklore et d´Arts Traditionnels - Mezinárodní organizace pořadatelů festivalů folkloru a lidového umění) a díky jazykovým schopnostem a odborným znalostem reprezentoval úspěšně Českou republiku na mezinárodních konferencích a sympoziích. Zasloužil se tak nejen o rozvoj oboru, ale také o šíření dobrého jména české kultury v zahraničí. Má výrazný podíl na úspěších České republiky v oboru tradiční lidové kultury v mezinárodním měřítku, zejména ve spolupráci našeho státu s organizací UNESCO. Je schopným a výkonným koncepčním pracovníkem, spoluautorem a v řadě případů také iniciátorem koncepčních a metodických dokumentů, především v naplňování výzvy UNESCO z roku 1989 „Doporučení k ochraně tradiční a lidové kultury". Díky Jančářovým snahám o popularizaci a naplňování uvedeného „Doporučení" se na půdě NÚLK konalo několik mezinárodních porad expertů zemí střední a východní Evropy, které nepřímo vedly k přijetí dalších významných legislativních dokumentů UNESCO, jako je např. Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví. Jeho zásluhou se české podklady staly rovněž jistou platformou a zveřejněným know-how pro mezinárodních bádání a oborové publikace. Za jeho vedení se NÚLK transformoval do podoby vyspělého etnologického pracoviště s působností pro území celé České republiky a s mezinárodním dosahem.

O erudici a významném postavení PhDr. Josefa Jančáře, CSc. v oboru etnografie svědčí rovněž velké množství odborných a profesních pozic (z nichž výběrově uvádíme): člen výboru Národopisné společnosti při ČSAV (1958 - 1970), člen výboru Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici (1964 - 1970) a člen Ústřední muzejní rady (1967 - 1970), vedoucí redaktor sborníku Slovácko (1958 - 1970), člen redakční rady Národopisných aktualit (1964 - 1971) a odpovědný redaktor Národopisné revue (1991 - 1995), člen redakční rady Národopisného věstníku Československého (1966 - 1972), člen redakční rady Muzeologických sešitů (1969 - 1970), člen redakční rady Slovenského národopisu (1991 - 1995), prezident České národní sekce CIOFF (od roku 1993), prezident pro obnovu městské památkové zóny v Uherském Hradišti (od 1994) a mnoho dalších.

Josef Jančář je významným etnografem se zaměřením na lidová řemesla a lidovou uměleckou výrobu, zemědělské hospodaření, lidové stavitelství a bydlení, muzejnictví, problematiku folklorních slavností a festivalů či na postavení lidové kultury v současné společnosti. Byl iniciátorem a organizátorem sestavení a vydání národopisného svazku nové řady Vlastivědy moravské. Země a lid X. (Lidová kultura na Moravě, Strážnice 2000). Je spoluautorem několika lokálních a regionálních monografií a významně se podílí na projektu Nositel tradice lidového řemesla, který je českou obdobou světového programu UNESCO nesoucího název Žijící lidské poklady. V letech 2000 - 2002 realizoval úspěšně projekt Lidová kultura v kulturním vývoji České republiky (v roce 2002 byla pod jeho edičním vedením vydána stejnojmenná publikace).

Josef Jančář má bohaté zkušenosti z organizátorské práce na regionálních i celostátních folklorních akcích. S využitím zkušeností ze svého působení ve folklorním hnutí publikoval řadu odborných studií, recenzí a podílel se také na vzniku některých televizních pořadů.

V současné době je i jako důchodce stále zaměstnancem a aktivním odborníkem Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici, kde se věnuje některým významným projektům v oblasti výzkumu a vývoje, jako jsou např. Identifikace, dokumentace a prezentace projevů lidové kultury - videoencyklopedie Lidová řemesla a lidová umělecká výroba v České republice; Lidová kultura v kulturním vývoji České republiky nebo Proměny funkcí folkloru a folklorního hnutí. V posledních letech realizoval několik výstav se zaměřením na lidová řemesla a historii NÚLK. Jeho rozsáhlá publikační činnost byla kromě řady odborných článků a recenzí v periodickém tisku obohacena nejnověji i o tři publikace, které vydal NÚLK v letech 2005, 2006 a 2007:

Šedesát let Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici. Strážnice 2005.

Strážnické inspirace. 50 let Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici. Strážnice 2006.

Národopisné festivaly a folklorní festivaly v České republice. (Ve spolupráci s PhDr. Janem Kristem) Strážnice 2007.

Foto: Miroslav Potyka, www.slovacky.denik.cz (2012)

V kategorii publikace byla cena udělena autorské dvojici Mgr. Petře Kalábové a Mgr. Martinu Šimšovi za knihu MUZEUM VESNICE JIHOVÝCHODNÍ MORAVY.

Publikace vydaná k 25. výročí otevření strážnického skanzenu. Obsahuje historické popisy jednotlivých objektů, kopie archivních pramenů, soubory map, kresebnou dokumentaci i výsledky etnografického materiálu.

Snahou publikace je představit jednotlivé objekty nejen jako výsledek určitého procesu vývoje lidového stavitelství, ale především jako konkrétní životní prostor.

Oddíly:

Vstupní budova do areálu MVJVM
Areál staveb z moravských Kopanic
Areál staveb z luhačovického Zálesí
Areál vodních technických staveb
Areál vinohradnických staveb
Areál lučního hospodářství
Areál staveb z Horňácka
Způsoby obživy
Bydlení, domácnost a strava
Kulturní krajina, venkovská sídla a stavby
Kroje na jihovýchodní Moravě
Zvyky a obyčeje v životě rodiny
Výroční obyčejový cyklus

Obsahuje - anglické a německé resumé

(Strážnice 2006, 283 s. Vazba: brožovaná, ISBN 80-86156-88-5)