Výstava Návraty na Slovácko je dosud největší soubornou výstavou malířky Lenky Jurečkové. Představuje na ní svou tvorbu v celé její šíři, od malby a kresby přes ilustrace, skici až po fotografie. Hlavním námětem její malířské tvorby zůstává tradiční lidová kultura. Vedle figurální malby inspirované především folklorními tradicemi Slovácka, které jsou s jejím jménem spojovány nejčastěji, prezentuje na výstavě i krajinomalbu. V ní zachycuje okolí svého rodiště, ale i krajinu při návratech na rodné Slovácko...
Vernisáž 5. 5. 2024
Folklorní inspirace Lenky Jurečkové
Přestože živá folklorní tradice poskytuje dostatek bohatých a atraktivních námětů pro výtvarnou tvorbu, není v současné době a v nedávné minulosti mnoho autorů, kteří by se tímto fenoménem programově zabývali. Připomeňme snad grafika Karla Beneše, malíře a grafika Jaroslava Blažka, výtvarníky Aleše Černého, Františka Cundrlu, Moarch Miško Evena a (částí své tvorby) Vladislava Vaculku a Vladimíra Vašíčka, ze současných regionálních autorů třeba Františka Pavlicu. Přitom citelný zájem například o dílo Joži Uprky svědčí o skutečnosti, že folklor jako námět není mrtvý.
Pro LENKU JUREČKOVOU (ročník 1977) se folklorní tradice stala dominantním námětem. Kresbu a malbu začala Lenka studovat u akademické sochařky Karoliny Šimčíkové, absolvovala obor výtvarná výchova a český jazyk na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (mimo jiné u akademického malíře Ladislava Jalůvky) s následným studiem malby na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně u Mgr. Petra Kamenického.
Pochází ze Bzence a učila na ZUŠ ve Veselí nad Moravou. Nyní žije v Praze.
Doposud připravila více než 60 autorských výstav (Bzenec, Kyjov, Blatnice, Hodonín, několikrát Uherské Hradiště, Veselí nad Moravou nebo Trenčín, zámek Buchlovice, Uherský Brod, Dobříš, Opava, Praha, mongolský Ulánbátar, Brno, Olomouc, Ostrožská Nová Ves, Hroznová Lhota, Vracov, Žeravice, Bukovany, Skoronice, Velké Bílovice, Uherský Ostroh, Velká Bystřice, Velká nad Veličkou, Vlčnov, Veselí nad Moravou, Praha, nedávno v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, CzechIn Curych a Konzulát ČR v Buenos Aires společně s fotografiemi Miloše Tancibudka.
Její kresby a reprodukce zdobí přebaly zvukových nosičů folklorních souborů a muzik i propagační materiály festivalů a slavností. Stylizovanými slováckými ornamenty vymalovala interiér vinárny Moja vinotéka v Uherském Hradišti, pomalovala fasády domů nebo karoserie aut i ženská těla. Maluje také na textil.
Česká televize jí věnovala jeden z dílů Folkloriky a svoji tvorbu představila i v televizi NOE.
Volná tvorba Lenky Jurečkové (oleje, akryly, monotypy, akvarely, kresby) čerpá inspiraci v živé tradici folklorního dění jihovýchodní Moravy a přilehlých částí moravsko-slovenského pomezí. A tak na obrazech ožívají kyjovské skočné, horňácké sedlácké, strážnické danaje, podlužácké verbuňky, dolňácké sedlcké, kopaničárské čardáše, tance z Luhačovického Zálesí, myjavské karičky, vlčnovská či skoronská jízda králů, fašančáři ze Strání, Komně a Bystřice pod Lopeníkem atd. K tomu všemu má autorka bytostný vztah vycházející z bohatých vlastních prožitků. Takto niterně prožité a vstřebané podněty přetváří s noblesní poezií, lyrickým akcentem, ale i dynamickou expresivní reflexí různou mírou stylizace do barevně i kompozičně efektních, ale nikoli popisných vizí, které ctí charakter jednotlivých regionů. V poslední době se její rukopis přibližuje i abstraktnímu podání, navazuje tak na mistrovskou a stále nepřekonanou tvorbu V. Vaculky a V. Vašíčka. Figurální motivy na obrazech často výrazněji doplňují motivy krajinné – vinohrady, pole, stromořadí, mlýny, kostely a kapličky, lidová architektura. A tak se krajina stále více objevuje i jako hlavní téma. I zde hraje významnou roli barva, ozvláštňující a charakterizující krajinu podle ročního období a denního světla. Nemá ovšem funkci popisnou, spíše navozuje pocit a prožitek a dostává i jakousi dramatizující roli. A i krajiny Lenky Jurečkové mají folklorní duši...
Až se zastavíte u obrazů Lenky Jurečkové, možná se na Vás alespoň trochu přenese magický odkaz dávných předků, co pro nás tu bohatou folklorní tradici po staletí vytvářeli. A její dílo je jistě i poděkováním těm, kteří tuto tradici pomáhají udržovat a rozvíjet i v současné době.
Text: Miroslav Potyka
