PhDr. Josef Jančář, CSc. (* 16. 6. 1931 Těšov)

V těchto dnech slaví významné životní jubileum 90 let emeritní ředitel Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici PhDr. Josef Jančář, CSc., uznávaný etnograf, etnolog, muzejník a vědecký pracovník.

Profesní i osobní život pana dr. Jančáře nebyl mnohdy jednoduchý a přimočarý, odrážejí se v něm všechny změny, jimiž prošla naše společnost během druhé poloviny 20. století.

Do Ústavu lidového umění (dnešní Národní ústav lidové kultury) nastoupil v roce 1979 díky osobní odvaze tehdejšího ředitele Vítězslava Volavého, který i přes postoje dr. Jančáře k událostem v srpnu 1968 jej přijal na místo odborného pracovníka.  Zpočátku se dr. Jančář zaměřil především na výzkum a zpracování interiérového vybavení objektů budovaného muzea v přírodě. Významným počinem byla záchrana technologie zhotovování slaměných došků, byla pořízena dokumentace u posledních nositelů tohoto řemesla, kteří rovněž zhotovili doškové střechy několika objektů strážnického skanzenu, především však předali znalost technologie mladým následovníkům. Využil zkušeností z práce v ÚLUV a vydal dvě práce o lidové umělecké výrobě i scénáře dvanácti naučných pořadů se stejnou tematikou pro studio České televize Brno. Začal se také věnovat teoretickým otázkám etnologie i novému tématu, které začalo být v osmdesátých letech aktuální – folklorismu.

Rok 1990 se stal pro profesní dráhu Josefa Jančáře přelomovým. Byl politicky rehabilitován a na základě konkurzu byl jmenován ředitelem Ústavu lidové kultury. Zejména svojí vůlí a bezmeznou osobní angažovaností, ale i velkou dávkou odvahy se mu podařilo zajistit zařazení ústavu mezi organizace přímo řízené ministerstvem kultury a dokončit tak jeho transformaci v pozdější Národní ústav lidové kultury s vizí vytvořit instituci s celostátní působností. Opodstatnění tohoto záměru a počinu potvrdil i zveřejněný dokument UNESCO z roku 1989 Doporučení k ochraně tradiční a lidové kultury, který naznačil vývoj v oblasti péče o nehmotné kulturní dědictví, ale také nezbytnost existence instituce s celostátní působností, která by zásady dokumentu zabezpečovala. J. Jančář vytvořil podmínky a prostor pro plnění závěrů tohoto Doporučení, ke spolupráci kromě kmenových pracovníků NÚLK přizval i mnoho externích odborníků z vědeckých a kulturních institucí z celé republiky. Jubilantovou hlavní devizou bylo vzácné spojení organizačního talentu, nadhledu i schopností motivovat lidi, což umožnilo již na počátku devadesátých let realizovat důležité výzkumné, ediční a dokumentační projekty, které přispěly k upevnění postavení ústavu jako celostátní instituce s přesahem do zahraničí. Vznikl nový statut ústavu, Ředitelská rada jako poradní orgán ředitele, změnil se název vydávaného periodika na Národopisnou revui, nově se profilovalo i její zaměření, které dodnes reflektuje potřeby současné etnologie. Prvním pilotním projektem ústavu byla videodokumentace Lidové tance z Čech, Moravy a Slezska, která byla ceněna i v zahraničí a díky níž získal ústav grant UNESCO na zahájení dalšího projektu videodokumentace Lidová řemesla a lidová umělecká výroba v České republice, jež se stala základem pro realizaci dalšího dokumentu UNESCO týkajícího se péče o zachování tradičních řemeslných technik. NÚLK byl ministerstvem kultury pověřen garantováním české verze projektu pod názvem Nositel tradice lidových řemesel, stejným titulem jsou každoročně oceňováni výjimeční řemeslníci. Josef Jančář se podílel i na vytvoření dalšího důležitého dokumentu UNESCO. Z pověření ministerstva kultury připravil dotazníky i veškeré dokumenty pro konferenci expertů zemí střední a východní Evropy, která se konala ve Strážnici v roce 1995 a která formulovala potřebu a zásady vzniku nového dokumentu, jejž potom UNESCO vydalo jako Úmluvu o ochraně nehmotného kulturního dědictví. Byla ratifikována téměř všemi státy světa a její zásady se promítají do činnosti odborných institucí, samosprávy nevládních organizací a spolků. Nebylo jednoduché se v roce 1990 vyrovnat s ideologickou zátěží, která ulpěla na činnosti folklorních souborů i na folklorních festivalech, stejně jako na jejich novém postavení. Byla ohrožena i další existence Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice, ale díky nově ustavené programové radě a Jančářovu předsednictví v ní dostal festival nový impuls a jeho mezinárodní pozice byla posílena ustavením České národní sekce CIOFF, jejímž prezidentem se J. Jančář stal (po odchodu do penze je i jejím čestným členem).

Jubilant odešel na odpočinek v roce 1996, což však neznamenalo ukončení jeho odborné činnosti. Dále pokračuje ve své publikační a vědecké práci. Pro moravskou etnologii editoroval publikaci zásadního významu – 10. svazek Nové řady Vlastivědy moravské Lidová kultura na Moravě (2000), výsledkem syntézy dlouholetého bádání je publikace Proměny Slovácka (2011) a přehledová práce Etnografie na Moravě a ve Slezsku v limitech 20. století (2014). Jeho odborná i společenská činnost byla mnohokrát oceněna doma i v zahraničí.

My všichni zaměstnanci NÚLK pana doktora Jančáře vždy mezi námi rádi vidíme a vítáme. Moc si ho vážíme nejen pro jeho odbornost, manažerskou i profesní intuici a schopnosti, ale především pro jeho noblesní chování, lidský a přátelský přístup k nám všem.

Do dalších let mu přejeme pevné zdraví, hodně sil a radosti v jeho další činorodé práci.

Živijó, živijó, živijó…

PhDr. Josef Jančář, CSc. 

Komentář k příspěvku

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..