Z důvodů periodické redokumentace statků zapsaných na Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva a Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR proběhlo fotografování a zúčastněné pozorování vesnické masopustní obchůzky a masek na Hlinecku. „Staročeský“ masopust se uskutečnil 11. února 2023 v obci Studnice. Získané materiály slouží jako podklad pro další výzkum a jsou součástí zprávy pro orgány Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví, Ministerstvo kultury a jeho prostřednictvím i pro Národní radu.
Národní ústav lidové kultury uspořádal workshop pro vedoucí dospělých folklorních kolektivů. Akce, která se uskutečnila 28. ledna 2023 v prostorách zámku ve Strážnici, se zúčastnilo na třicet zájemců z řad členů a vedoucích folklorních souborů. Dopolední blok vedla přední česká choreografka a umělecká vedoucí taneční složky souboru Hradišťan, Ladislava Košíková. Zúčastnění se díky praktické lekci z choreografie měli možnost seznámit se základy práce s dynamikou, rytmem, tempem na příkladu rozpracování tématu masopust. Odpolední blok patřil přednášce o práci s moravskými písňovými sbírkami, lektorovaný Lucií Uhlíkovou z brněnského pracoviště Akademie věd. Pro účastníky workshopu byla připravena také komentovaná prohlídka nově otevřené expozice hudebních nástrojů. Celodenní taneční seminář uzavřela podnětná diskuze všech zúčastněných.
Charakteristika
Tradice mužských mečových tanců je dodnes neoddělitelnou součástí každoročních masopustních obchůzek na Uherskobrodsku. Mečové tance řadíme mezi nejstarší taneční útvary na evropské půdě. Prvotní magický zápas a zahánění zlého hlomozením kovových šavlí nebo kroužků na dřevěných šavlích tanečníků či vydávání výrazných zvuků při tanci postupně doplnila funkce oslavná a zábavná. Masopust, jako synkretický soubor obyčejů poskytujících lidem zábavu před nastávajícím zemědělským rokem a možnosti toto období magickými praktikami ovlivnit, je dodnes pro existenci mužských mečových tanců zásadní. Statek se ve své původní podobě zachoval především na Uherskobrodsku.
Tradice těchto tanců spojených s masopustními obchůzkami se zde udržela pouze ve třech obcích – Strání, Komni a Bystřici pod Lopeníkem. Společným prvkem ve všech lokalitách je kromě návaznosti na masopustní období starobylá řetězová a kruhová forma tance. Samotný tanec má pak svá daná specifika – kroj, rekvizity, taneční schéma a užití masopustního práva. Vnějším znakem práva je rožeň nebo ferula, ozdobená vařecha. V jednotlivých obcích se liší také název tance či pojmenování jeho protagonistů. Ve Strání je mečový tanec nazýván Pod šable a tancuje ho obvykle pětice mužů s dřevěnými šavlemi doplněná gazdou řídícím obchůzku, nosícím dřevěný rožeň, na který napichuje nebo přivazuje darované naturálie. Specifickou součástí tance je „vytínání“, obřadní bití tanečníka pod záminkou přestupku. V Komni, kde jsou typicky pomalovaní tanečníci s vonicemi na klopách černých kabátů a šátkem kolem pasu nazýváni skakúni, musí být tančícími muži odvedenci. Stejně je tomu i v Bystřici pod Lopeníkem, kde si tanečníci s typickým kosírkem a peřím na klobouku a tureckým šátkem uvázaným kolem pasu i přes ramena, říkají bobkovníci. Tanec s dřevěnými šavlemi zde vede košař s velkým rožněm, který také ukládá získané odměny do koše. Podstatným znakem všech masopustních obchůzek jsou taneční prvky, jako poskočný či běhový krok s opakováním tanečních figur vytvářejících spojený kruh, ale hudba a zpěv. Ve Strání se udrželo poměrně neměnné písňové schéma. Podobně je tomu v Komni, kde doplňují průvod tanečníků i masky. V Bystřici pod Lopeníkem je písňová forma variabilnější.
Nominační dokumenty
Fotogalerie
Ve středu 18. 1. 2023 se od 8:30 hod. v prostorách NÚLK uskutečnilo jednání Dramaturgické rady MFF Strážnice.
Na programu jednání byly dílčí úpravy programové struktury MFF Strážnice 2023 a návrhy ke koncepci festivalového ročníku 2024.
Ministr kultury Martin Baxa podepsal zápis masopustních mečových tanců na Uherskobrodsku do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR. Nominaci připravilo Slovácké muzeum v Uherském Hradišti. Jde o mečové tance, které každoročně tanečníci předvádí během fašankových obchůzek ve třech obcích na moravsko-slovenském pomezí: ve Strání, Komni a Bystřici pod Lopeníkem. Jedná se o starou taneční vrstvu na našem území doloženou od 18. století, která upoutala badatele na národopisném poli jako jsou Leoš Janáček, František Pospíšil a mnohé další. NÚLK tance zdokumentoval v rámci druhé řady mužských tanečních projevů, dokumentaci v posledních letech realizovalo zmíněné Slovácké muzeum. Letos budou mečové tance k vidění v Komni a Bystřici 18. 2., ve Strání 21. 2.
Seznam UNESCO: 2022, Národní seznam: 2017
Charakteristika vorařství
Vorařství v Rakousku, Česku, Německu, Lotyšsku, Polsku a Španělsku vzniklo ve středověku, kdy se vory používaly k přepravě dřeva, zboží a lidí pomocí přírodních vodních toků. V minulosti voraři trávili týdny společným životem a prací na svém voru, v důsledku čehož vznikla komunita sdílející znalosti, dovednosti, techniky a hodnoty výroby a plavení dřevěných vorů. Tradice byla pěstována po generace a zůstává silná díky nepřetržité ústní komunikaci, pozorování a účasti, a to i prostřednictvím mládežnických táborů, místních škol, festivalů a workshopů. S délkou až 600 metrů, šířkou 50 metrů a výškou 2 metry se dnes dřevěné vory používají hlavně pro plavbu po řekách. Stavební proces však zůstává stejný a zahrnuje výběr dřeva, jeho přepravu k řece a spojování kmenů do vorů. Splavování dřeva podporuje spolupráci a sociální soudržnost v rámci zúčastněných komunit i mezi nimi a je nyní otevřeno odborníkům všech věkových kategorií, pohlaví a sociálního a kulturního zázemí. Ochrana vody a ekologických systémů a udržitelné využívání dřeva jsou v této praxi hluboce zakořeněny a pravidelné a živé sdílení zkušeností obohacuje dědictví a podporuje společné hodnoty a kulturní výměnu přes hranice.
Proces zápisu mezinárodní nominace
Hodnotící orgán po rok a půl dlouhé evaluaci konstatoval v podkladu pro zasedání Mezivládního výboru Úmluvy 2003 (Vyhodnocení nominací k zápisu do Reprezentativního seznamu), že nominace splnila všech pět kritérií pro zápis do Reprezentativního seznamu. Ocenil všech šest nominujících států, že šlo o příkladný společný nominační proces, který zahrnul silnou účast komunit a demonstruje účinnou spolupráci komunit z různých zemí na zachování nemateriálního kulturního dědictví. Dále byla oceněna úzká spolupráce při přípravě nominace v souladu se zásadami mezinárodní spolupráce a podporou vzájemného porozumění Úmluvy 2003. Při projednávání nominace na výše uvedeném zasedání 1. 12. 2022 v marockém Rabatu se ve chvíli, kdy je možné vznést pozměňující návrh usnesení žádný z účastníků nepřihlásil o slovo, a k zápisu došlo naprostým koncenzem. Děkovnou řeč pronesli zástupci Polska.
Nominační dokumenty
Fotogalerie
Hudební nástroje IX. 4. část
Jiří Höhn
Jednoduché aerofony – odborná publikace s přílohou filmového dokumentu
Systematika jedoduchých aerofonů v kontextu literatury a pramenů. Hudba jako lék. Experimentální stavby. Výrobci. Technologie stavby.
English title: Handmade production of Christmas tree decorations from blown glass beads
Publikace je věnována nehmotnému kulturnímu prvku Ruční výroba ozdob z foukaných skleněných perlí pro vánoční stromek, k jehož zápisu do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva došlo v roce 2020.
Předkládaná nominační kniha obsahuje studii o tradici výroby skleněných vánočních ozdob v obci Poniklá, kterou zpracovaly Barbora Kulhavá a Vladimíra Jakouběová.
Vydání nominační dokumentace tiskem je jedním z dohodnutých záchovných opatření k tomuto prvku. Kniha je vydávána v česko-anglické jazykové mutaci za účelem propagace fenoménu ozdob z foukaných skleněných perlí na národní i mezinárodní úrovni. Přílohou publikace je audiovizuální nosič DVD s dokumentačním filmem, který vznikl jako doprovodný prezentační materiál nominačního textu.
OBSAH:
- Úvod
- Poniklá a její perličky
- Nominační formulář ICH-02
- Resumé
- Fotografie / Photos
- Introduction
- Poniklá and its Glass Beads
- Nomination Form ICH-02
- Summary
Publikace je poskytnuta bezplatně pro badatelské či vědecké účely, je neprodejná a nesmí se stát předmětem prodeje. Více informací na info(zavináč)nulk.cz
ISBN: 978-80-88107-46-0
Rok vydání: 2022
Druhým úspěchem České republiky na letošním zasedání je zápis programu Nositelé tradice lidových řemesel jakožto strategii pro zachování lidových řemesel do prestižního mezinárodního Registru osvědčených postupů pro zachování nemateriálního kulturního dědictví lidstva. Registr stejně jako Reprezentativní seznam, na kterém již má Česká republika osm položek, je spravován Úmluvou o zachování nemateriálního kulturního dědictví. Pro ČR jde o první záznam do Registru a vážíme si ho o to vice, že je jím na odborné úrovni strvzen záchovný postup, který může být inspirativní I pro ostatní smluvní státy Úmluvy.
Program inspirující se úspěšným projektem UNESCO “Žijící lidské poklady” vytvořilo v roce 2000 Ministerstvo kultury ve spolupráci s Národním ústavem lidové kultury. Jeho hlavním cílem je podpora, ochrana, zachování a předávání tradičních řemesel. Podpora probíhá formou veřejného ocenění s jednorázovým finančním darem a s možností čerpání grantových titulů. Řemeslník a jeho výrobky jsou chráněny exkluzivní ochrannou známkou.
Titul je udělován každoročně u příležitosti zahájení Národních dnů evropského kulturního dědictví, které pořádá Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. V současné době patří mezi jeho držitele téměř devadesát lidových řemeslníků z Čech a Moravy.
Na 17. zasedání mezivládního Výboru pro zachování nemateriálního kulturního dědictví lidstva, které se koná od 28. listopadu do 3. prosince 2022, bylo dne 1. 12. 2022 rozhodnuto o zápisu Vorařství na Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO. Nominaci společně předložila Česká republika, Lotyšsko, Německo, Rakousko, Španělsko a Polsko, které celý projekt koordinovalo. V hodnotícím procesu získala pozitivní doporučení Evaluačního orgánu, který vyzdvihl příkladnou mezinárodní spolupráci v projektu, která dokládá účinnost propojení jednotlivých komunit vorařů z různých zemí při zachování nemateriálního kulturního dědictví.
Jde o nominaci tradičních znalostí a dovedností spojených s plavením dřeva. Tato praxe zahrnuje nejen samotnou stavbu vorů a splavování dřeva, ale i porozumění vodnímu toku, znalost navigace, řemeslnou zručnost, a samozřejmě i sociální zvyklosti včetně specifického slovníku předávané po staletí z generace na generaci. Nositelem prvku je v České republice spolek Vltavan Čechy – Svaz vltavanských spolků, které na přípravě nominace spolupracovaly s Národním ústavem pro lidovou kulturu a s Ministerstvem kultury, se zástupci krajů a dalších. Jejich vzájemná spolupráce byla základem pro přípravu a vypracování nominačního projektu, na kterém se od roku 2018 podílelo mnoho mezinárodních odborníků a partnerů na všech úrovních.
Fotogalerie
