Historie vzniku ústavu je neodmyslitelně spjata s pořádáním Strážnických národopisných slavností. Již v roce 1947 vznikla snaha vytvořit ve strážnickém zámku odbornou instituci či školu, která by se zabývala tradicemi lidové kultury a zároveň se stala pořadatelem folklorního festivalu. Ovšem teprve v roce 1956 došlo k profesionalizaci a rozšíření dosavadní kanceláře slavností, které položilo základ pro vznik Krajského střediska lidového umění. Ředitelem nově zřízené instituce byl jmenován Vítězslav Volavý.
Podle rozhodnutí Krajského národního výboru v Gottwaldově (dnešní Zlín) mělo středisko organizovat rozvoj lidového umění, sbírat a uchovávat doklady lidového umění a metodicky pomáhat kulturně osvětovým zařízením. Se změnou administrativního členění státu v roce 1960 přešlo středisko pod přímé řízení Jihomoravského krajského národního výboru v Brně. Poslání a náplň činnosti zůstaly v podstatě stejné, rozšířila se však systematická odborně metodická činnost. Byl ustaven Krajský poradní sbor pro lidový tanec a slavnosti lidových písní a tanců a zřízeny čtyři instruktorské sbory pro hlavní regiony Jihomoravského kraje.
Od konce 50. let se pořádaly na zámku rozličné výstavy, rozrůstal se počet exponátů ve sbírkovém fondu i v příruční odborné knihovně, objevily se první ediční počiny. Tento pozitivní trend se zrychlil po nástupu Josefa Tomše, který prohloubil vědecko-výzkumnou a dokumentační činnost a propojil ji plynule s činností metodickou i kulturně výchovnou, zejména však publikační. V roce 1964 se také stal vedoucím redaktorem nově založeného odborného časopisu Národopisné aktuality. V této době došlo k dalšímu upřesnění specializace strážnického střediska. Metodické úkoly související s přímým působením na soubory lidových písní a tanců přešly i s pracovním úvazkem na Krajské kulturní středisko v Brně. KSLU zůstala metodika pro přípravu souborů a vesnických skupin na Mezinárodní folklorní festival (MFF) ve Strážnici a metodické ovlivňování regionálních folklorních festivalů a slavností v Jihomoravském kraji. Stoupající úroveň odborné a kulturně výchovné práce střediska se promítla do jeho základních dokumentů.
V roce 1968 schválil Jihomoravský krajský národní výbor nový organizační řád. Krajské středisko lidového umění bylo přejmenováno na Ústav lidového umění (ÚLU) ve Strážnici a zámek se stal Domem československých národopisců. Právě koncem 60. a počátkem 70. let se dotvořila koncepce ústavu jako specializovaného národopisného pracoviště, které mělo vedle studia a dokumentace tradic lidové kultury podávat návštěvníkům ucelený obraz života a kultury lidu v odpovídající vědecky koncipované zkratce. Vedle MFF ve Strážnici k tomu měly přispívat zejm. výstavy ve strážnickém zámku, rozsáhlá ediční činnost a také národopisné muzeum v přírodě, na něž by navázaly památkově chráněné areály strážnického Starého města a blízkých petrovských Plžů. Výstavba Muzea jihovýchodní Moravy byla zahájena v roce 1973 a jeho první část byla otevřena v roce 1981.
V průběhu 70. let došlo k dalšímu rozšíření činnosti. Odborní pracovníci se zapojili do týmových výzkumných úkolů a působili ve vedení několika subkomisí Československé sekce Mezinárodní komise pro studium lidové kultury v Karpatech a na Balkáně (MKKKB), v Národopisné společnosti československé při ČSAV a od roku 1972 se podíleli na řešení dílčích úkolů Státního plánu základního výzkumu. ÚLU se stal místem vědeckých konferencí a seminářů, často s mezinárodní účastí (např. strážnická sympozia, jejichž výsledky byly publikovány v ucelené řadě sborníků Lidová kultura a současnost a v řadě dalších samostatných prací). Významným okruhem činnosti odborných pracovníků ústavu bylo vytváření databází pro odborně metodickou a badatelskou činnost. V ÚLU byl soustředěn obsáhlý dokumentační fond různých folklorních akcí, především festivalů z celého Československa a dokumentační fond lidových obyčejů, zejm. masopustních; jsou zde uloženy materiály písemné, fotografické, filmové, zvukové aj. ÚLU vydal také edici 14 SP gramofonových desek s nahrávkami folkloru. Především se však stal využívaným zařízením pro odborně poradenskou činnost. Po V. Volavém se stal ředitelem ústavu Jan Souček (1983–1986), kterého vystřídal Miloš Říha (1986–1989).
Největší změnou prošel ÚLU v roce 1990. Už na konci r. 1989 byl pověřen řízením ústavu Josef Jančář, který byl ředitelem v letech 1990–1996. Položil velký důraz na nadregionální význam odborně poradenské, pořadatelské a dokumentační činnosti ústavu a na potřebu mezinárodní spolupráce. Po zániku krajských národních výborů koncem roku 1990 přešel ústav pod přímé řízení Ministerstva kultury, které jej k 1. 1. 1991 zřídilo jako svou specializovanou odbornou instituci s názvem Ústav lidové kultury ve Strážnici. Ústav byl zřízen za účelem shromažďování, uchovávání a odborného zpracování dokladů o tradiční lidové kultuře, odborné správy, ošetřování, uchovávání a zveřejňování sbírek hmotných dokladů k dějinám vývoje kultury, zejm. lidové, organizování folklorních a vzdělávacích akcí, k účasti v mezinárodních aktivitách v oblasti lidové kultury, poskytování poradenských a informačních služeb, zabezpečování odborných dokumentačních služeb pro všechny druhy folklorních aktivit v ČR a zveřejňování výsledků svých činností v odborných časopisech a publikacích (od roku 1990 vydává periodikum Národopisná revue). Činnost ústavu se zejména v oblasti odborné zaměřila na několik celostátních projektů.
V letech 1992–1997 to byl především projekt videodokumentace lidových tanců. Postupně bylo zaznamenáno přes tisíc tanců v podání asi 2 500 tanečníků, které byly zpřístupněny formou 14 videokazet s přiloženými tanečními skripty – Lidové tance z Čech, Moravy a Slezska (Strážnice 1994–1997). Splnění tohoto úkolu pomohlo získat v roce 1996 grant UNESCO pro obdobnou dokumentaci vybraných lidových řemesel a lidové umělecké výroby. Po uskutečnění konference UNESCO při jubilejním 50. ročníku MFF Strážnice získal ústav od této instituce také grant pro zpracování metodického materiálu o opatřeních proti nevhodným formám komercializace tradiční lidové kultury.
V roce 1997 byl do funkce ředitele NÚLK jmenován Jan Krist. Svým nástupem plynule navázal na odborné směřování instituce, které před ním formoval Josef Jančář. J. Krist pokračoval v rozvoji klíčových činností ústavu, posiloval jeho odborné a vědecké zázemí, čímž přispěl k dalšímu profilování NÚLK jako významného centra lidové kultury.
Ministerstvo kultury svým Rozhodnutím č. j. 18 823/2003 ze dne 30. 12. 2003 rozhodlo o změně názvu Ústavu lidové kultury ve Strážnici na Národní ústav lidové kultury (NÚLK). Současně byla Zřizovací listina s účinností od 1. 1. 2004 doplněna o pověření ústavu funkcí národního odborného pracoviště, které vykonává informační, vzdělávací a metodologické služby pro dokumentaci tradiční lidové kultury a pro péči o ni, pro pořádání specializovaných školení pro dobrovolné i profesionální pracovníky v tomto oboru, zejména ve vztahu k pověřeným odborným pracovištím, která vykonávají obdobné služby v regionech.
NÚLK dále pokračuje v započatých projektech. Je pořizována dokumentace lidových řemesel a jejich technologií v rámci projektu Lidová řemesla a lidová umělecká výroba v České republice, první řada je věnována technologiím podle zpracovávaného materiálu, druhá se zabývá technologiemi lidového stavitelství a třetí tradičními postupy lidového odívání.
Vydavatelská činnost je taktéž výrazně rozsáhlá. Mimo už zmíněný časopis NR a jeho personální bibliografické přílohy vydal ústav desítky sborníků ze sympozií, katalogů k výstavám, CD, DVD a odborných publikací.
Mimořádné výzkumné úkoly začal ústav řešit také v rámci dvou samostatných programů Ministerstva kultury: programu Dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace a programu Na podporu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity – NAKI. Navazuje tak na úkoly předchozích období a současně prohlubuje základní a aplikovaný výzkum vybraných jevů kulturního dědictví. Cíle NÚLK jako výzkumné organizace při tom vycházejí z naplňování strategických dokumentů, a to Meziresortní koncepce aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity na léta 2023-2030 a Státní kulturní politiky. Všechny tyto projekty významně posílily odborný profil ústavu a umožnily systematický rozvoj výzkumných kapacit.
V souvislosti s úlohou Ministerstva kultury při naplňování Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je NÚLK pověřen zajišťováním odborných a expertních služeb na republikové i mezinárodní úrovni. NÚLK zabezpečuje správu dat a vedení Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR a dále zastřešuje péči o tradiční lidovou kulturu v souvislosti s plněním základních dokumentů UNESCO a vlády ČR pro tuto oblast.
Od roku 1995 se ve Strážnici konala řada porad expertů ze zemí střední a východní Evropy UNESCO. NÚLK se podílel na vypracování a přijetí Úmluvy UNESCO o zachování nehmotného kulturního dědictví lidstva, a především Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice. UNESCO a jeho dokumenty se výrazně promítly do výstupů odborné činnosti NÚLK. Projekt „Nositelé tradice lidových řemesel“ si za dobu své existence vydobyl značné renomé. Do tohoto okruhu náleží též zpracování nominací vybraných jevů tradiční lidové kultury k zápisu do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva“.
Závazky dané Úmluvou plní NÚLK i prostřednictvím MFF Strážnice, který se stal v rámci Evropy největší a nejstarší pravidelně se konanou akcí tohoto druhu. Je rovněž aktivním členem CIOFF – Mezinárodní rady organizátorů festivalů folkloru a lidového umění, což posiluje jeho zapojení do mezinárodních uskupení a umožňuje systematickou spolupráci v oblasti ochrany, výzkumu a prezentace tradiční kultury.
Národní ústav lidové kultury je mezinárodně uznávanou institucí, výzkumnou organizací, odborným a vzdělávacím střediskem pro všechny oblasti vycházející z tradiční lidové kultury v České republice. Je státní příspěvkovou organizací, která je přímo řízena Ministerstvem kultury ČR, účel zřízení a předmět činnosti vymezuje Zřizovací listina č. j. 18724/2008 ze dne 19. 12. 2008 (včetně pozdějších doplňků). Od roku 2016 zastává funkci ředitele NÚLK Martin Šimša.
Aktualizace: 03/2026