Muzeum hlavního města Prahy bylo založeno v roce 1881. Jeho současná budova byla postavena v letech 1896-1898. Nejvyhledávanějším exponátem muzea a světovým unikátem je Langweilův model Prahy z let 1826-1837, detailní papírové zpracování historického jádra města na ploše 20 m2.
Bližší informace: www.muzeumprahy.cz
Tradiční lidová kultura v Praze
Na základě doporučení Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu (usnesení vlády č. 571/2003) a Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v ČR na léta 2011 až 2015 (usnesení vlády č. 11/2011) bylo Muzeum hlavního města Prahy pověřeno Magistrátem hlavního města Prahy funkcí Regionálního odborného pracoviště pro tradiční lidovou kulturu v hlavním městě Praze (dále Regionální pracoviště).
Regionální pracoviště má za úkol sledovat především živou lidovou kulturu v hlavním městě. V rámci její dokumentace je věnována pozornost jak reliktům tradiční lidové kultury, tak fenoménům ryze současným. Prvky tradiční lidové kultury přetrvávají zejména v rámci cyklu výroční obřadnosti, navzdory distanci moderní společnosti od fází zemědělského a církevního roku, jež tuto tradici konstituovaly. Ústřední linie svátků a slavností přetrvává (Vánoce, masopust, Velikonoce, slavnosti ohňů, posvícení, dušičky atd.), zvyky a obyčeje s těmito svátky spjaté nabývají ovšem nových forem a obsahů. Mnoho jich prošlo funkční proměnou, některé zanikly, některé byly v historicky nedávné době revitalizovány a opět nabývají na významu. Velkými změnami prochází rovněž rodinná obřadnost, provázející cyklus lidského života a s ním spojené přechodové rituály (narození, svatby, pohřby). Je silně ovlivněna moderním životním stylem a procesem individualizace společnosti.
Kultura Prahy jako evropské metropole má svá nezanedbatelná specifika, podílející se na formování jejího městského kulturního dědictví a vyplývající zejména ze složení obyvatelstva, resp. vysoké míry migrace, kdy téměř polovina obyvatel nemá ve městě své kořeny. Způsoby vytváření sociálních vazeb a urbánních komunit, kde primární vztahy (rodina, sousedství) jsou nahrazeny vztahy sekundárními (organizace, spolky apod.), rovněž významně ovlivňují a historicky ovlivňovaly lidovou kulturu v hlavním městě. Jiným rysem, kterým se městské kulturní prostředí odlišuje od venkovského, je jeho větší fragmentarizace. Muzeum hlavního města Prahy, resp. Regionální pracoviště neopomíjí dokumentovat oblasti, do kterých se tyto sociologické aspekty promítají. Pozornost věnuje i spontánním, neformálním projevům současné kultury a každodennosti, které mají potenciál skupinového či generačního hodnotového ukotvení. Na dnešní kulturní rozmanitosti velkoměsta se ve velké míře podílejí různě (generačně, profesně, zájmově, hudebně či jinak) definované subkultury a národnostní a etnické menšiny, jež vytvářejí a sdílejí vlastní kulturní hodnoty a vlastní živý folklor.
Doklady tradiční lidové kultury v hlavním městě lze samozřejmě nalézt i ve hmotných projevech, výrazně například v architektuře. Jak se hlavní město rozšiřovalo a připojovalo k sobě okolní, původně zemědělské obce, ocitlo se na jeho území několik souborů tradiční vesnické lidové architektury. Ve městě se nacházejí dokonce dvě vesnické památkové rezervace s minimálně narušenou urbanistickou strukturou a zachovalými stavbami lidového charakteru, Stodůlky a Ruzyně, a dále několik chráněných územních celků vesnických památkových zón – Královice, Stará Hostivař, Buďánka, Střešovičky, osada Rybáře v Troji, Bohnice a Ďáblice. Jednotlivé stavby či menší soubory lidové architektury lze nalézt i v jiných částech hlavního města.
Fond tradiční lidové kultury je součástí historických sbírek Muzea hlavního města Prahy.
Součástí Muzea hlavního města Prahy je i Podskalská celnice na Výtoni (Rašínovo nábřeží 412, 128 00 Praha), Müllerova vila (Nad Hradním vodojemem 14/642, 155 00 Praha 5), Zámecký areál Ctěnice (Bohdanečská 259/1, 190 17) a Pražské věže: Petřínská rozhledna (Petřínské sady, Praha 1), Bludiště na Petříně (Petřínské sady, Praha 1), Prašná brána (nám. Republiky 5, Praha 1 – Staré Město), Staroměstská mostecká věž (Karlův most, Praha 1 – Staré Město), Malostranská mostecká věž (Karlův most, Praha 1 – Malá Strana), Svatomikulášská městská zvonice (Malostranské nám. 556/29, Praha 1).
Muzeum Vysočiny Třebíč je regionální institucí zabývající se dokumentací přírodních a historických poměrů na jihozápadní Moravě, zvláště v okolí Třebíče, Moravských Budějovic, Náměště nad Oslavou a Jemnice, je institucí, která byla pověřena funkcí regionálního odborného pracoviště pro kraj Vysočina v naplňování Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu.
Bližší informace: http://www.muzeumtr.cz/
Tradiční lidová kultura v Kraji Vysočina
Historie muzea sahá do 90. let 19. století, kdy se mnohé výstavní akce staly mocným impulsem pro český národní život. Poznatky z jubilejní výstavy (1891) inspirovaly k Národopisné (1895), na kterou se český a moravský venkov připravoval v tzv. krajinských výstavách. Sbírky pro ně shromážděné většinou již zůstaly v rukou organizátorů a bylo jen otázkou času, kdy schopné osobnosti zformovaly úsilí institucionálně. Ke shromažďování sbírkových předmětů pro Národopisnou výstavu českoslovanskou (1895, Praha) došlo také na Třebíčsku; před odesláním předmětů do Prahy došlo k jejich vystavení v roce 1894 veřejnosti.
Třebíč v té době proslula nejen jako místo rozvinuté tovární výroby, ale hrála i důležitou roli v kultuře západní Moravy. Krajinskou národopisnou výstavou v r. 1894, jejíž exponáty byly příštího roku v Praze oceněny bronzovou medailí, zahájila Třebíč budování vlastivědného, v tehdejší terminologii krajinského muzea. Po čtyřech letech usilovného snažení byly 6. května 1898 schváleny c. k. moravským místodržitelstvím v Brně stanovy Muzejního spolku, jehož činnost se zaměřila nejen na další shromažďování sbírkových materiálů, ale i na jejich zpřístupňování veřejnosti. Pro nedostatek prostor byly prezentovány až po roce 1928, kdy došlo k jejich instalaci v domě bývalé školy v Hasskově ulici. Ve 30. letech byly převzaty i sbírky zdejšího průmyslového muzea, založeného v roce 1903. Po druhé světové válce bylo muzeum přemístěno do bývalého valdštejnského zámku, kde sídlí dodnes.
Od roku 2010 navíc muzeum užívá opravenou budovu bývalé školy na Kosmákově ulici v Třebíči, která byla přebudována na moderní muzejní depozitář s kancelářemi pro odborné pracovníky.
Slovácké muzeum v Uherském Hradišti zaujímá v síti českých a moravských muzeí významné postavení. Nejen svým stářím či množstvím sbírkových předmětů, ale především zaměřením a pracovními výstupy upoutává zájem odborné i laické veřejnosti. Není typicky vlastivědným zařízením. Již od svého vzniku se profilovalo etnografií a archeologií, později výtvarným uměním a historií. Výzkumný a sběratelský záběr na celou národopisnou oblast Slovácka jej řadí mezi regionální instituce.
Bližší informace: www.slovackemuzeum.cz
Tradiční lidová kultura ve Zlínském kraji
Z původně malého kulturního zařízení, zrozeného z obětavého úsilí a nadšení vlastenecky zaměřených pracovníků, vznikla profesionální a vysoce odborná instituce, která slouží veřejnosti v několika budovách.
Hlavní budova ve Smetanových sadech v Uherském Hradišti je věnována expozici Slovácko a národopisným, archeologickým a historickým výstavám.
V Galerii Slováckého muzea v Otakarově ulici v Uherském Hradišti je možnost seznámit se s výtvarným uměním jihovýchodní Moravy a s díly našich i zahraničních autorů.
V Památníku Velké Moravy ve Starém Městě se nachází expozice dokumentující významnou část dějin naší země.
Ve dvou zemědělských usedlostech, památkách lidového stavitelství, v obci Topolná lze zhlédnout expozici lidového bydlení a kovářství.
Ve čtyřech archeologických lokalitách v Uherském Hradišti, Starém Městě, Modré u Velehradu a u Osvětiman, které jsou vyhlášeny národními kulturními památkami, je možno prohlédnout si rekonstruované základy velkomoravských chrámových staveb.
Expozici Leteckého muzea Kunovice tvoří 22 historických letadel a vrtulník Mi-4.
Podomáckou výrobu destilátů na moravsko-slovenském pomezí dokumentuje Muzeum lidových pálenic ve Vlčnově.
Muzeum je příspěvkovou organizací Ústeckého kraje a ve svých historických, knihovních, archeologických a přírodovědných sbírkách spravuje, odborně zpracovává a zpřístupňuje veřejnosti statisíce sbírkových předmětů. Regionální muzeum v Teplicích sídlí v budově nově zrekonstruovaného zámku, který se nachází v nejstarší a nejkrásnější čtvrti lázeňského města Teplice, na místě, kde v 2. pol. 12. stol. založila královna Judita klášter benediktinek. Uvnitř zámeckých budov jsou dochovány původní zámecké interiéry jako např. renesanční sál s malovaným kazetovým stropem, rokokový sál s bohatou štukovou výzdobou či pokoje s dobovým zařízením.
Bližší informace: www.muzeum-teplice.cz
Tradiční lidová kultura Ústeckého kraje
Regionální muzeum v Teplicích navazuje na tradici sahající k roku 1894, kdy se ustavila Muzejní společnost a 7. prosince 1897 vystavila ve Školní ulici č. 17 své sbírky. Zde muzeum sídlilo do roku 1905, a pak se přestěhovalo do Živnostenského domu ve stejné ulici (dnes budova okresního archivu). Základní sbírkový fond tvořily předměty odkoupené od všestranného sběratele A. H. Fassla, který je již roku 1873 zpřístupnil veřejnosti. Muzejní společnost formulovala svůj program v přímé souvislosti s rozvojem industrializace na Teplicku a stanovila muzeu tři hlavní úkoly: provádět vlastivědnou dokumentaci, prostřednictvím sbírek napomáhat zdokonalení úrovně keramické a sklářské produkce, které patřily k profilovým odvětvím zdejšího průmyslu, a zajišťovat archeologické památky každodenně odkrývané při těžbě uhlí a dalších zemních pracích. Tato orientace po desetiletí ovlivňovala činnost muzea, které bylo počítáno mezi největší a nejlepší mimopražská muzea.
V roce 1945 muzejní sbírky přešly do správy místního národního výboru, který dal muzeu v roce 1947 do užívání budovu zámku. V pozdějších letech muzeum vykonávalo krajskou a oblastní funkci a od roku 1976 působilo jako odborné a metodické centrum pro ostatní muzea v tehdejším Severočeském kraji.
Muzeum pečuje o více než milion sbírkových předmětů rozčleněných do jednotlivých odborných oddělení. Přírodovědné oddělení dokumentuje přírodní poměry v severozápadních Čechách a jejich změny v důsledku civilizačních procesů. Archeologické oddělení se zaměřuje na vývoj pravěkého a středověkého osídlení regionu a provádí záchranné výzkumy vyvolané stavebními a důlními zásahy do terénu. Historické oddělení spravuje historické, etnografické, numismatické, uměleckohistorické a fotografické sbírky, zabývá se hospodářským, politickým, kulturním a společenským vývojem regionu, změnami způsobu života a životního prostředí. Značnou pozornost věnuje dokumentaci sklářství, keramiky, cínařství a lázeňství. Knihovna buduje fondy odborné a regionální literatury, sbírky starých a vzácných tisků a spravuje tři historické celky: knihovnu Clary-Aldringenů, knihovnu kláštera v Oseku a fond Goethe-Schiller. Oddělení muzejních služeb zajišťuje konzervaci a restaurování sbírek, fotografickou dokumentaci, přípravu expozic, výstav a vydávání publikací, práci s veřejností a propagaci.
Od roku 2004 archeologické oddělení a konzervátorské pracoviště jsou umístěna v nové muzejní budově postavené v Sobědruhách u Teplic.
Hornické muzeum Příbram, příspěvková organizace Středočeského kraje, patří k nejstarším muzeím v České republice. Svojí odbornou činností navazuje na práci někdejšího Krajinského muzea v Příbrami, které bylo založeno díky osobní iniciativě vlastivědného badatele, řídícího učitele Ladislava Malého dne 12. 12. 1886. Vedle městských památek shromažďovalo od prvopočátku nejvíce sbírkových předmětů z oblasti příbramského hornictví a hutnictví, dominantních stimulů dynamického rozvoje regionu, s tradicí sahající až do pravěku.
Bližší informace: www.muzeum-pribram.cz
Péče o tradiční lidovou kulturu ve středočeském kraji
Klíčovým momentem k utvoření základní dlouhodobé strategie rozvoje příbramského báňského muzea v přírodě se staly výsledky jednání mezinárodního semináře věnovaného problematice záchrany a nového využití montánních památek na Příbramsku, uspořádaného v roce 1973 Českou vědecko-technickou společností, pobočkou národního podniku Rudné doly Příbram, a Národním technickým muzeem Praha, pod záštitou Federálního Ministerstva hutnictví a strojírenství, na kterém bylo dohodnuto, že jádro muzea bude tvořit areál Ševčinského dolu, dolu Vojtěch a Anna, k nimž bude vybráno několik doplňujících objektů a zařízení.
Konkrétním výsledkem těchto snah byla v letech 1974-1978 rekonstrukce cáchovny Ševčinského dolu a její začlenění do muzea s expozicí o historii hornictví na Příbramsku. Stalo se tak roku 1978 při příležitosti konání XVII. ročníku mezinárodního sympozia Hornická Příbram ve vědě a technice. Současně byla zpřístupněna veřejnosti také původní hornická chalupa se základy ze 17. století, s interiérovou expozicí přibližující život havířské rodiny na přelomu 19.- 20. století.
V roce 1981 se podařilo přebudovat pro muzejní provoz objekt někdejších sypů Ševčinského dolu a i zde vznikla stálá výstava dokumentující slavné hospodářské a kulturní tradice města a regionu. Tím však na více než deset let veškeré stavební práce orientované na záchranu montánních památek v Příbrami-Březových Horách ustaly. Objekty chátraly a řada z nich byla záhy v havarijním stavu.
Následný průběh historie muzea je uveden zde.
Od konce 90. let 20. století se zařadilo Hornické muzeum Příbram podle počtu stálých expozic mezi pět největších muzeí v ČR a k největším hornickým muzeím v Evropě; díky prezentační nabídce se těší návštěvnosti, která ročně přesahuje 100 000 osob, což je dokladem, že muzeum patří zároveň k nejvyhledávanějším turistickým cílům Středočeského kraje.
Hornické muzeum zahrnuje správu a provoz Hornického skanzenu, Památníku Vojta, Skanzenu Vysoký Chlumec, Muzeum zlata, Muzeum Špýchar, Historie Vltavy.
Středočeský kraj na začátku roku 2005 pověřil Regionální muzeum v Kolíně vytvořením Regionálního odborného pracoviště pro péči o tradiční lidovou kulturu. Koncem roku 2024 bylo odborné pracoviště přesunuto do Hornického muzea Příbram.
Náplní Regionálního odborného pracoviště pro péči o tradiční lidovou kulturu Středočeského kraje při Hornickém muzeu Příbram je ochrana, popularizace a propagace tradiční lidové kultury a nemateriálního kulturního dědictví na území středních Čech. Regionální odborné pracoviště zajišťuje na území středních Čech metodické, prezentační, informační a školící služby, a také mapuje a dokumentuje živé jevy lidové kultury. Při identifikaci a dokumentaci tradiční lidové kultury pracoviště spolupracuje s dobrovolnými zpravodaji.
V oblasti tradiční lidové kultury poskytuje spolupráci a odbornou pomoc jednotlivcům, školám, regionálním sdružením, obcím, spolkům a dalším organizacím formou osobních konzultací, tematických přednášek a besed.
V první polovině 19. století byly Klatovy administrativním centrem kraje, což umožnilo jejich velký hospodářský rozvoj. Přestože byly krajské úřady roku 1849 přesunuty do Plzně a Klatovy zůstaly pouze městem okresním, nastoupené trendy hospodářského rozvoje se nezastavily a umožnily tak růst kulturního a společenského života ve druhé polovině 19. století. Výrazným projevem sílícího kulturního cítění v tomto období bylo založení muzea v Klatovech.
Bližší informace: www.muzeum.klatovynet.cz
Tradiční lidová kultura v Plzeňském kraji
V počátcích muzea se jeho činnost zaměřovala především na činnost sbírkotvornou, posléze též vědeckou i dokumentační, postupně se pomalu začalo rozvíjet oslovování veřejnosti pomocí výstav a přednášek. Současné muzeum však již nemůže být pouze víceméně pasivním sběratelem a předkladatelem hmotných dokladů historie nebo pro veřejnost vzdáleným vědeckým ústavem. Muzeum dnešních dnů musí být, aby jeho existence byla vůbec opodstatněná, živým, aktivním organizmem s co největším důrazem na otevřenost směrem k veřejnosti. Od znovuotevření v roce 1994 tedy klatovské muzeum nabízí návštěvníkům kromě stálé expozice také výstavy tématické z muzejních sbírek nebo výtvarné umělců, jejichž život nebo dílo má vztah ke Klatovům nebo regionu.
V muzeu pracuje kromě knihovnicko informačního oddělení ještě několik odborných úseků, jejichž úkolem je péče o sbírkový fond muzea a jeho prezentaci veřejnosti při tématických výstavách. Je to pracoviště historie, etnografie, archeologie a konzervátorské pracoviště.
Muzeum v přírodě Vysočina je jediným muzeem v přírodě v Pardubickém kraji. Leží na pomezí Železných hor a Žďárských vrchů, v kraji, jehož rozmanitá přírodní krása okouzlovala a okouzluje mnohé známé malíře, v kraji bohatém na historické památky včetně dochovaných dokladů lidového stavitelství. Nejvíce těchto památek je soustředěno právě v expozici Souboru lidových staveb Vysočina, který je zároveň největším zařízením tohoto druhu v Čechách. Skládá se z několik expozičních celků jež se nacházejí v osadách obce Vysočina a ve městě Hlinsku.
Bližší informace: www.nmvp.cz
Péče o tradiční lidovou kulturu v pardubickém kraji
Jednotlivé expozice nenaleznete na jednom místě, ale shlédnout je můžete na Veselém Kopci, ve Svobodných Hamrech a v památkové rezervaci Betlém v Hlinsku. První návštěvníci si začínající expozici lidového stavitelství v přírodě mohli prohlédnout v roce 1972 na Veselém Kopci. Muzeum v přírodě Vysočina je spravován Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Pardubicích.
V současné době Muzeum v přírodě Vysočina zahrnuje více než čtyřicet objektů dokládajících způsob života a práce drobných zemědělců i lidových řemeslníků z oblasti Hlinecka, Poličska, Litomyšlska, části Chrudimska a Nasavrcka.
Instituce se nezaměřuje pouze na obnovu a rekonstrukce dokladů lidového stavitelství, ale snaží se všem zájemcům zprostředkovat poznání o životě, hospodaření, řemeslech a obyčejích minulých generací. Svým návštěvníkům nabízí množství tématických výstav a programů, které si u nich našly velkou oblibu.
Pozn. V roce 2018 jako Soubor lidových staveb Vysočina přešli pod Národní muzeum v přírodě a přejmenovali se na Muzeum v přírodě Vysočina
Dějiny olomouckého muzejnictví se začaly psát v říjnu 1848, kdy byl při nedělní škole pro tovaryše otevřen fyzikálně-mechanický kabinet. V éře bachovského absolutismu však kabinet, vzdáleně připomínající muzeum, zanikl (1853). Na tento pionýrský počin nepřímo navázalo Průmyslové muzeum Františka Josefa, které bylo založeno v roce 1873 (otevřeno 1875), o rok později (1874) pak Městské historické muzeum (otevřeno 1879). V roce 1908 přibylo do pomyslného trojlístku německých muzeí i Přírodovědné muzeum arcivévody Josefa Ferdinanda, které získalo prostory ve zrušeném klášteře klarisek na dnešním náměstí Republiky.
Bližší informace: www.vmo.cz
Péče o tradiční lidovou kulturu v olomouckém kraji
Češi se dočkali své muzejní instituce v září roku 1883, kdy byl založen Musejní spolek olomoucký (o dva roky později přejmenován na Vlastenecký spolek musejní v Olomouci). Při tomto spolku vzniklo i první české muzeum na Moravě. U zrodu stáli slezský buditel Vincenc Prasek, středoškolský profesor Jan Havelka, archeolog a lékař Jindřich Wankel a kněz Ignác Wurm. Následujícího roku, v lednu 1884 pak vznikl Časopis Vlasteneckého spolku musejního, který se stal jedním ze základních pilířů rozvoje českého vědeckého života na Moravě. V počátku se spolek soustředil především na rozvoj národopisných a archeologických sbírek. Uspořádal řadu výstav a výstavek a prezentoval region Hané i na Národopisné výstavě Českoslovanské v roce 1895.
Po vzniku samostatného Československa se výrazně změnila i organizace muzejnictví v Olomouci. Dosavadní tři německá muzea byla v roce 1924 sloučena v jednu instituci – Muzeum hlavního města Olomouce. V období éry první republiky zažíval také rozkvět Vlastenecký spolek musejní, který především pod vedením lékaře a přírodovědce dr. Mořice Remeše úspěšně pořádal výstavy, přednášky i besedy. Vlastenecký spolek tak kulturně ovlivňoval celou střední Moravu. V éře Protektorátu Čechy a Morava došlo k výraznému utlumení činnosti. Naštěstí se většinu sbírkových předmětů podařilo zachránit a obě muzea mohla navázat v roce 1945 na svoji předválečnou činnost.
Nové poměry po válce znamenaly další centralizaci muzejnictví. V roce 1951 byl Vlastenecký spolek musejní sloučen s městským muzeem a vzniklo tak Krajské muzeum v Olomouci. Do čela muzea, sídlícího ve zrušeném klášteře klarisek, se postavil dr. Jaroslav Kanyza. V této etapě byla sbírka muzea obohacena o sbírkový inventář městských muzeí ve Šternberku, Uničově a Litovli. Do správy instituce přešly i některé historické objekty (hrad Bouzov, hrad Šternberk, zámek Úsov, Javoříčské jeskyně, Mladečské jeskyně, zámek Náměšť na Hané, Arboretum Bílá Lhota aj.). Muzeum několikrát změnilo svůj název: Studijní a lidovýchovný ústav kraje Olomouckého, Krajské vlastivědné muzeum, Krajské vlastivědné středisko, Vlastivědný ústav v Olomouci (1960-1979) a Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci (1979-1990). Po roce 1989 získalo muzeum svůj současný název. Dnes muzeum spravuje zámek s parkem v Čechách pod Kosířem a Arboretum Bílá Lhota.
V současné době má Vlastivědné muzeum v Olomouci, jehož zřizovatelem je Olomoucký kraj, přes 1 000 000 sbírkových předmětů a z hlediska rozsahu své sbírky se řadí mezi největší muzea v České republice. Sbírkový fond za svou velikost vděčí darům a sběratelské práci dobrovolných spolupracovníků a systematickému doplňování. Muzeum věrno svému vlastivědnému poslání, zahrnuje ve své péči sbírky přírodovědné (mineralogické, petrografické, geologické, paleontologické, botanické a zoologické), archeologické, národopisné, historické (numismatické, hudební, kartografické, lékařsko-lékárenské, vojenské, uměleckého průmyslu, exponáty k rozvoji průmyslu, dopravy, obchodu a řemesel a řadu dalších drobnějších sbírek. Významná je sbírka historických hodin, nezanedbatelnou hodnotu má i ikonografická sbírka místopisné grafiky, kresby a malby, bohatý je i fond starých pohlednic a fotografií. Cenné doklady stavebního vývoje regionu od románského období po století 19. uchovává muzejní lapidárium. Bohatá je i knihovna s více než 70 tis. svazky. Unikátní soubor představují rukopisy a staré tisky. Povahou sbírkového fondu v oblasti společenských i přírodních věd pokrývá nejen střední Moravu, ale i širší území s přesahy do zahraničí.
Muzeum Novojičínska je příspěvková organizace Moravskoslezského kraje, která působí v okrese Nový Jičín, kde slučuje jedenáct městských muzeí a památníků.
Bližší informace: www.muzeum.novy-jicin.cz
Péče o tradiční lidovou kulturu moravskoslezského kraje
Předchůdcem Městského muzea bylo tzv. Kattauerovo muzeum v Novém Jičíně vytvářené od roku 1849 a založené v roce 1861. Kattauerovo muzeum zaniklo v roce 1875, ale některé sbírky přešly do Městského muzea. Městské muzeum v Novém Jičíně vzniklo usnesením městské rady 21. září 1887. V roce 1905 se stalo Muzeem Kravařska. Po roce 1945 vzniklo Muzeum Novojičínska a v roce 1963 Vlastivědný ústav, sdružující muzea okresu Nový Jičín. Vlastivědný ústav byl přejmenován na Okresní vlastivědné muzeum v roce 1979. Od roku 2003 existuje Muzeum Novojičínska jako krajská instituce Moravskoslezského kraje. Sídlem Muzea Novojičínska je od roku 1945 renesanční Žerotínský zámek v Novém Jičíně.
Muzeum uchovává cennou sbírku renesančních, barokních a moderních obrazů, etnografických sbírek, archeologických nálezů, chladných a palných zbraní, cechovních památek, starého cínu, mincí, pohlednic, fotografií, herbářových rostlin a preparátů vzácných zvířat. Specializací je ojedinělá expozice klobouků a pokrývek hlavy s názvem Nechte na hlavě, která dokumentuje jedinečnou tradici kloboučnické výroby v Novém Jičíně. Expozice Malíři dvou staletí zachycuje výtvarné umění 19. a 1. poloviny 20. století ze sbírek muzea, dějinami města Nového Jičína provede návštěvníka expozice Ve znaku zavinuté střely.
Muzeum Těšínska v Českém Těšíně je jedním ze čtyř krajských muzeí v Moravskoslezském kraji. Programově se věnuje bohaté historii, přírodovědě a vlastivědě české části Těšínského Slezska. Bylo založeno jako moderní muzeum po druhé světové válce v roce 1948 v Českém Těšíně, ale navazuje na mnohem starší muzejní tradice, které sahají až do roku 1802, kdy bylo v Těšíně, tehdy ještě nerozděleném státní hranicí, otevřeno nejstarší muzeum na Moravě a ve Slezsku.
Bližší informace: www.muzeumct.cz
Péče o tradiční lidovou kulturu v moravskoslezském kraji
V depozitářích Muzea Těšínska najdeme více než 200 tis. sbírkových předmětů, doklady k historii města a širšího okolí, národopisné sbírky i sbírky archeologické, botanické a mineralogické.
Z etnografických fondů je nutné uvést jako nejpočetnější sbírku těšínských lidových krojů, nejcennější je pak sbírka těšínských stříbrných krojových šperků. Mimořádně cenná je také kolekce malovaného nábytku, zvláště truhel, která obsahuje sbírkové předměty datované od roku 1700 až do 20. let 20. století. Dále sbírkový soubor tvoří sbírka řemeslné a podomácké výroby, zemědělství a také lidového umění. Další etnografický materiál skrývají fondy fotografií, negativů a zvukové záznamy.
Muzeum vydává vlastivědný časopis „Těšínsko” a také vědeckou řadu „Studie o Těšínsku”, kterých vyšlo již 18 dílů. Tato periodika přinášejí zajímavé a vědecky hodnotné články a obrazový materiál z oblasti společenských a přírodních věd těšínského Slezska. Společně s Muzeem Těšínského Slezska (Muzeum Śląska Cieszyńskiego) v polském Těšíně vydalo již čtyři díly česko-polských rozsáhlých studií nazvaných „Cieszyńskie studia muzealne/Těšínský muzejní sborník”. Významnou kulturně-osvětovou roli plní v roce 2010 založený Klub Muzea Těšínska, který pořádá odborné i populárně-vědné přednášky, besedy, exkurze a poskytuje svým registrovaným členům celou řadu výhod. V současnosti čítá na 130 členů.
Kromě výstavních prostor v historické budově v Českém Těšíně patří mezi pobočky muzea dále Muzeum trojmezí v Jablunkově, Kotulova dřevěnka, Archeopark Chotěbuz-Podobora a Památník životické tragédie.