fbpx
Menu

Masopustní obchůzky a masky na Hlinecku

Seznam UNESCO: 2010, Národní seznam: 2009

Vesnické masopustní obchůzky a s nimi spojené masky na Hlinecku jsou součástí obyčejové tradice, která se spontánně uchovala v aktivním povědomí a je dosud praktikována. Ve vesnických masopustních obchůzkách na Hlinecku se projevuje vyjádření tradičních zájmů původně zemědělského společenství: zájem na bohaté úrodě, prosperitě hospodářských zvířat a celého hospodářství, zdraví rodiny. Jsou spojeny i s magickým zajištěním plodnosti. Povědomí o původních funkcích masopustních obchůzek a masek ve vesnicích na Hlinecku stále přetrvává, přestože dnes je již na první pohled dominantní společenská a zábavná funkce.

Reprezentativní seznam - Nominační dokumentace "Vesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku" 

Národní seznam - Nominační dokumentace "Vesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku"

Popisy tohoto statku se dochovaly z poloviny 19. století. Nalezneme je například v kronikách obcí Holetín, Vortová, Ždírec uložených ve Státním okresním archivu v Chrudimi. Karel Václav Adámek v monografii Lid na Hlinecku (Praha, 1900) popsal průběh vesnických masopustních obchůzek, masky, pohoštění i říkání maškarádů tak, jak vše zachytil na konci 19. století. Na základě těchto pramenů zjišťujeme, že průběh i podoba vesnických masopustních obchůzek a masek na Hlinecku se do současnosti změnily jen nepatrně. Změny, kterými se vesnické masopustní obchůzky na Hlinecku v současnosti vyznačují proti stavu z 19. století jsou následující: od počátku 60. let 20 století ubývá lokalit, v nichž se masopustní obchůzky konají. Další patrnou změnou je termín konání obchůzek, od konce 60. let 20. století se jejich termín přesunul na nejbližší sobotu či neděli předcházející masopustnímu úterý. Nahrazení některých materiálů používaných ke zhotovení masopustních masek jinými (některé přírodní materiály nahrazeny umělými), čepice některých masek jsou polepeny obrázky spoře oblečených žen, proměna některých rekvizit používaných maskami. Počet masek zařazených ve skupině černé maškary se zvýšil. Ještě do počátku 50. let 20. století bývaly tyto masky zastoupeny po jedné, v současnosti bývají až po třech či čtyřech.

Vlastní obchůzce předcházejí přípravy: zajištění hudby, pohoštění, ale především chystání masek. Ráno, v současnosti poslední sobotu či neděli v období masopustu, se masky shromáždí na daném místě, upraví se a v průvodu jdou požádat starostu o povolení k obchůzce. S jeho souhlasem, masky obcházejí dům od domu, obřadně tancují před jeho obyvateli a kontaktují přihlížející slovy a gesty. U každého domu dostávají obvyklé pohoštění (koblihy, obložené chlebíčky, alkohol), rovněž určitý finanční obnos. Jeho výše je dána zvyklostmi konkrétního společenství. Hudební doprovod k obchůzce obstarává dechová kapela, která mívá obvykle toto složení: klarinet, křídlovka, pozoun, trombon, bicí. Obchůzka je zakončena na dohodnutém místě obyčejem nazvaným porážení Kobyly. Tento obřad spočívá v odsouzení Kobyly za její domnělé hříchy. Ortel nad Kobylou a její testament čte jedna z masek, obvykle Ras, reaguje se v něm humornou formou na různé události ve vesnici či celé společnosti (zdražování, nezaměstnanost apod.). Na závěr čtení Kobyla poklekne, Ras jí srazí čepici z hlavy a tím je Kobyla poražena. Svalí se na zem a nehýbá se. Ostatní masky kolem ní utvoří kruh, položí své čepice na zem a za zvuků smutné hudby se pomalu pohybují v kruhu. Po skončení písničky ke Kobyle přistoupí Ras, dá jí napít alkoholu, Kobyla obživne, vyskočí a následuje veselý rej masek s přihlížejícími diváky. V tomto aktu se skrývá podstata masopustních obchůzek: symbol smrti (zimy) a nového života, znovuvzkříšení (jara). Večer je taneční zábava, kterou se všichni obyvatelé vesnice loučí s veselým masopustním obdobím.