sich. Čím kolektivnější život spojuje obyvatele vsi v celek, jehož každý hospodář je částí, podřizuje svoji práci jeho imperativu, tím společněji děje se veškeré podnikání, tím společněji provádějí se veškeré práce, které pak nezůstávají záležitostí jednotlivých dvorů, nýbrž týkají se celé obce. Názorně ukazují takové poměry obyčeje ruských jinorodců, u kterých se na př. první výjezd k setí a tedy i jeho slavení podnikají hromadně všemi v obci. Naproti tomu, čím dále přicházíme na západ, tím více nabývá slavnost setí domácího rázu a stává se záležitostí soukromou. Čím odloučenější však jsou obce od okolí a čím více je jejich obyvatelstvo odkázáno na půdu a její produkty, jako ve východní Evropě, tím významnější místo zaujímá zemědělská práce v jejich životě a tím důležitější jsou všechny agrární podniky, takže větší akce dospívají u obyvatelstva ve skutečné slavnosti. Kromě takovýchto sociálních složek prozrazují se však ve slavnostech a zejména v hostinách setí ještě jiné názory. První orání a setba znamenají počátek nového období, který bude míti dalekosáhlý vliv na veškeren další průběh a zdar úrody; proto se právě při začátku setí zachovává spousta příkazů a zákazů, které byly v předchozích kapitolách naznačeny, proto je pochopitelné, že ji provázejí úkony, které mají za účel opatřiti zdar nové úrodě a které, podle prostředí, řídíce se názory obyvatelstva, zachovávají po případě více méně náboženský ráz. u nepokřtěných národů východní Evropy právě ve slavnostech setí projevuje se zřetelně náboženský charakter, spojený s obětmi a bohoslužbami, který ukazuje, jak úzce může být spojen začátek polní práce s kultem božstev a s prosbami k nim. Obyčeje křesťanského lidu prozrazují mnohdy obdobné rysy a nesou stopy obdobných názorů, takže bude jistě poučné porovnati obřady slovanského lidu s obyčeji oněch cizích národů východní Evropy.

Na slovanském jihu setkáváme se často s obřadním „chlebem setby" a s obyčeji společně jej požívati, třebaže prvek slavnosti se neprojevuje tak zřetelně jako v severní Evropě. Obyčejně dočítáme se o zvyku přinášeti obřadní chléb na pole při prvním orání, mnohdy však nalézáme i výslovný příkaz rozdě-liti se oň se sousedy nebo s cizími. Na příklad v bosenské Krajině v D. Unci připravovala prý se při prvním orání celá malá hostina, při níž se dostalo pohoštění nejen domácím, nýbrž i cizím, kdokoliv se nahodil. Na Popově Poli v Hercegovině toho dne, kdy se oře prvá brázda, každý zajde k hospodáři, jemuž niva patří, aby se zadarmo chleba najedl, což se nazývá brazda-nica. Černohorský sedlák drobnjacký vynese při prvním orání chléb na pole, aby dal z něho každému, kdo přijde, a v Osatu na hranici Bosny a Srbska v den prvního orání bohatě jest obdarován a pohoštěn každý žebrák, který přijde do domu.19) V Bosně přinášejí za oráčem na pole chléb podbrazdinicu nebo brazdio-