nicu, ze kterého se musí dostat i zapraženému dobytku a všem domácím; jinde přinášejí na nivu i trochu obilí, ze kterého dostanou zapražení voli a ostatek: se rozdá žebrákům.20) Chléb setí pod jménem podoranica nebo brazdionica a pod. přináší se oráči ■při prvním orání téměř ve všech krajích srbochorvátskych; místy láme jej oráč nad voly nebo na pluhu, místy (v Atenjici) zaorává polovičku do pole, aby bylo chráněno před krupobitím, kdežto druhou polovičku schová do příštího, roku; obyčejně ve většině případů dočítáme se však, že se chléb má rozděliti mezi oráče a rodinu, nebo dokonce i mezi sousedy.21)

Hoštění a obdarování cizích osob při prvním setí a orání stojí v naprostém protikladu k zákazu nedávati v onen den ničeho z domu, aby užitek a požehnání nemohly býti odneseny, jak ukázaly četné příklady v předešlé kapitole. Jestliže však přece se rozdává cizím, a to právě chléb, vyvstává domněnka, že v pozadí zvyku musí stati určitá představa jiná. A právě ná jihoslovanské půdě tak často obdarování sousedů pokrmy v určité dny nebo s podotknutím „za dušu" připomíná obětní rysy zvyku, takže i v rozdávání „chleba setby" možno hledati obdobné stopy, tím spíše, když nejsou vlastní toliko balkánským Slovanům, nýbrž můžeme je sledovati i na, půdě východoslovanské.

Podobně jako u Bělorusů a Ukrajinců západních, přikar-patských oblastí, tak i v nitru Ruska slavily se společné „za-sěvki", po případě i „dosěvki" více méně okázalým způsobem, mnohdy i na společný účet „skladčinoju". Ale i když nebylo společné hostiny pro cizí, domnění, že z pokrmů musí se část chleba darovati z domu, bylo tak vžité, že hospodář sám, ne-přišel-li host k němu, vycházel do polí, aby podal t. zv. „obětnyj pirog" cizímu příchozímu nebo žebráku, kterého potkal; ne-setkal-li se však s nikým, smutný navracel se domů, předvídaje v tom boží hněv a špatnou předzvěst pro úrodu.22)

O slavnosti při setí jarního obilí nad jiné zřetelně vypravují zprávy z Finska a přilehlých oblastí. Finové pokládali první den jarního setí za obzvláštní svátek, za slavnost, ke které jsou všichni pozváni a při které jest pohoštěn každý, kdo do domu zavítá. Připravovány jsou zvláštní pokrmy, mnohdy již dlouhou dobu předem, a konají se četné věštby o příští úrodě. Nezbytným pokrmem je na příklad „kaše setby", která se někdy připravuje ze ztnná, jež přebylo od setí, a místy předkládala se část z ní i ochranným duchům v ovinu nebo pod stromem bohu rolnictví. Jiným rituelním pokrmem byla polévka s masem, k niž se použilo prvního jehněte, jež minulého roku prvé přibylo do hospodářství. Obyčeje ty ukazují ri-