čeje nabývají magického zabarvení a kterak úkol vejce vystupuje do popředí, zatlačuje úlohu chleba na pouhý atribut.

Dříve než přistoupíme k úvaze o těchto variacích, jest třeba uvésti ještě některé paralely ze sousedního území, zvláště z východní části Karpat a přilehlých oblastí, které se Slovenskem tak úzce souvisí.

Na karpatském Podhoří při vyjíždění k orbě kladou sedláci chléb na oba sloupy vrat, aby bylo chleba bohatě, a sám hospodář béře chléb na pole a oborávaje třikrát kousek role nosí jej s sebou.14) Domnění o jeho souvislosti s novou úrodou ještě zřetelněji projevuje huculské zaklínání, které pronáší hospodář při prvním orání, přikládaje chléb k hlavě sobě i koni nebo volům, říkaje: Dekuvaty Hospodovy, šo dopomig diždaty čeho chljiba jisty, tak Hospody dopomožy čeho diždaty, šo na neho orju.15) Na Jurkovštině, na Pokutí i jinde rozsévač, vycházeje po prvé síti, béře s sebou ubrousek a chléb, který položí na nivu nebo do košíku k setbě, mnohdy pak po skončené práci béře chléb opět s sebou zpátky a doma jej rozdá domácím, odkrojiv každému kousek, aby se všem dostalo z chleba setí.16) Na dalším území východních Slovanů, na ukrajinské a běloruské půdě, rozvinuly se obyčeje bohatěji a šíře, takže nabývají slavnostního rázu a dochází i ke společným hostinám. Na příklad v minské gubernii na Mozyrsku znamená návrat z prvního setí jakousi domácí slavnost, při které se zpět donesený chléb rozdává.17) Jinde, zejména při podzimním setí, nabývá sváteční nálada dokonce veřejného charakteru a připravuje se celé pohoštění pro sousedy, přikterém nesmí chyběti chleba a pirohů, což jest pochopitelné při slavnosti čistě agrární, zvláště pořá-dá-li se po žatvě. Proto připíná se k obřadnímu pokrmu lehko i magické kouzlo, zaklínající příští úrodu, aby vyrostly klásky veliké, jako jsou připravené jDÍrohy.18)

Uvedený rys veřejného slavení, totiž pořádati hostiny a slavnosti při setí, ať již se týkají rodinného kruhu nebo celé obce, která bere na nich podíl, je charakteristický pro slovanský východ a jih, vábí naši pozornost a zaslouží bližší pozornosti, neboť může nám přispěti důležitými body k řešení otázky o chlebě setby. První den, kdy se vyjíždí k setí, je všude významným dnem v životě rolníka, jakýmsi svátkem, a to nejen z radosti, nejen proto, že se počátek práce pokládá za slavnostní, dlouho očekávaný okamžik, nýbrž z idůvodů vážněj-