Vývoj pokračuje však i dále, vřeteno jednou roztočené točí se dál, jiskra,, zapadnuvší ve vhodné prostředí, doutná a zachvacuje další okolí. Vybraný snopek, vyznamenaný badnjak přinášejí podle víry lidu i požehnání a štěstí, ba stávají, se i ochránci a připisuje se jim moc ochranná podle vývoje představ, který se dostavuje na určitém stupni, že vše, co přináší život a požehnání, stává se prostředkem proti zlu.223)

Avšak úcta badnjaku i snopku žatevního stoupá ještě výše, vývoj pokračuje ještě dále až k náznakům kultu, neboť badnjaku dostává se místy i obětí, pamatuje se naň jídlem a liba-cemi, a jestliže nastaly vhodné okolnosti, stejná úcta prokazuje se i snopku obilí: v severských zemích na př., když se poslední snopek vrací do světnice do předního kouta za stůl o vánocích, této největší, nejpoetičtější a nejvýznamnější slavnosti seveřanů, jakožto julgubben, t. j. vánoční stařec, někdy předkládá se mu dokonce jídlo a pití,224) což pokládám za jeden z nej-vyšších stupínků na žebříku anthropomorfisačních představ.223)

Jestliže Mannhardt a Frazer vkládali v takovéto vyznamenané snopky lidských nebo zvířecích podob představu o indivi-duelním démonu a jestliže v obyčejích posekati poslední obilí a uložiti je doma, viděli upomínku na hynoucího nebo ukrytého démona, který má v nové úrodě ožiti, dali se příliš daleko vésti vzpomínkou na mythy o umírajícím a vzkříšeném bohu, jak vypravují o něm staré východní i řecké báje v mythech o Adonisovi nebo o Osirisovi, Isidě a vševládnoucí bohyni Magna Mater. Podle nich mladý bůh v květu svého života umírá, ale za čas vstává opět znovu v plné své síle a kráse. Slavnosti, uspořádané k jeho cti, připomínají každoročně jeho osudy, při čemž jeho smrt jest oplakávána, vzkříšení se pak radostně oslavuje, po případě se obojí, pohřeb i návrat boha, dramaticky předvádějí.226)