znamnému obilí, jež se schovává a vysévá. Vždyť i střízliví badatelé němečtí, jako na př. Andree, přiznávají, že víra v bytosti „Körnmutter".'a pod. neprojevuje se nikterak jinak nežli jenom vypravováním o nich.214)

Po podrobné studii J. St. Bystroně, který rovněž odmítl po-kládati tyto bytosti za démony obilní, a pokud zachoval termín obilních duchů, vložil v něj jiný smysl,215) netřeba zacházeti dále a vzdalovati se vlastních zvyků s obilím.

Proč tedy se ono významné obilí ukládá a jaký princip je toho příčinou? Přmášejí-li se vyznamenané svazky obilí obřadně domů a schovávají-li se k setí, zachycuje se v nich úroda, zachycuje se v nich obilí samo se svými vlastnostmi a schopnostmi růsti a nésti plody. Tyto svazky vybraného obilí jsou representanty obilí, kterého se člověk v nich může chopiti. Nejsou symboly plodnosti, jež by se vyvěšovaly doma, jak někdy bývá vykládán zvyk přinášeti máje a vůbec zelené větve jarního období, nýbrž plodnost je vtělena v nich a s nimi přechází i na nivu nově osetou a předpoklady démonů v nich nebo mystické nějaké moci jsou sekundární. V nich representován je tedy onen princip, který se má. uchovati, ať se nazývá sumangat u Malajců, či vitální element podle Frazera," který, jak sám přiznává, používá prou názvu „duše" jen v nedostatku jiného výrazu, nebo ať se jmenuje „Zielestoff", „Seelenstoff" či „Vitalstoff", životní agens, jímž proniknut je člověk až po všechny své orgány a části, nebo ať je to „tělesná duše" podle terminologie Wundtovy, ona anima vegetativa starých fysiologů, která obsažena je ve všech částech těla a jejímž prostřednictvím Wundt sblížil animism s názory dynamistů. Neboť jestliže Wundt nazývá „tělesnou duší" vlastnosti a energii objektů, vázané na hmotu, zatím co „volná duše", psyche, může se odloučit od těla a po jeho smrti žije samostatně dále,216) jestliže u oné „Körperseele" nečiní se rozdílu mezi vlastnostmi objektů, .které jsou smyslově pozorovatelné, ale odpočívají, a mezi vlastnostmi, které se projevují působením, kdežto později se vztahují k principu, od objektu nezávislému, mohlo by se mluvit přímo jen o objektech samotných a jejich vlastnostech. Sám Beth klade svůj pojem o „Vitalstoff" na roveň Wundtově tělesné duši,217) rozuměje jím agens immanentní tělu, pronikající je a ve všech částech stejně obsažené, které však nepředpokládá duši, nevychází z ní, nýbrž je obsaženo i tam, kde pojem vlastní duševní individuality nebyl ještě stvořen.

Při tom může být pro nás, pro naše Tvrzení příznivým svědectvím, když Wundt, tento moderní zásadní zastánce ani-mismu, který postavu jej na nový vědecký základ, když tento filosof,,lcterý překlenul nejasnost Mannhardtovu, rozlišiv vege-