čeje tichomorských ostrovanů a který věnoval tomuto obyčeji speciální studii ve spisech holandské akademie,208) spojuje jej s vírou obyvatelstva v životní silu, která se projevuje ve všem živoucím. Kromě duše samostatné, která žije i po smrti člověka, zv. begu, rozeznává Kruyt ve víře domorodců víru v životní sílu, „duševní látku", „sumangat", která se u člověka projevuje v bití tepu, v krvi, slině, která obsažena je ve vlasech, slzách a pod. a které ąe hledí zmocniti na př. v hlavách nepřátel i lovci lebek, aby její pomocí zvýšili svoje vlastní schopnosti a pod. U rýže, jakožto potraviny nej cennější, má obyvatelstvo pro „duševní látku" (Zielestoff) tentýž název jako pro duševní látku u člověka, takže na př. u Malajců, obyvatelstva Celebesu a j. nazývají ji rovněž sumangat, semangat. Zemědělec malajský pak se bojí, že by tato schopnost růsti a zráti mohla býti odnesena, ať s pole nebo ze špýcharu, a rýže i pole byly by zbaveny úrodnosti a užitku; víra, že se tak může velmi lehko stati, je u obyvatel neobyčejně živá a proto zajišťují si životní schopnost rýže tím, že ji uváží, že přiváží v poli ještě před uzráním nejlepší její klasy, které representují celou úrodu jakožto matka pole, t. j. ochrankyne a živitelka, kdežto později přidružil se sekundárně i pojem roditelky (1.. c. s. 392). Svoji působnost prodlužuje pak svazeček rýže i doma na sýpce, nabývaje později i funkce ochranné.

Jak vidíme, jsou tyto obyčeje velmi podobme našim zvykům žatevním a domnívám se, že mohou svědčiti pro naše. pojetí jich, které jsme dříve rozvedli. I Frazer přiřazuje je k evropským zvykům s posledním snopem, Kornmutter a j., ovšem ve smyslu své teorie o vegetačních démonech, které snaží se odkryti ve zvycích evropských národů.

O teorii vegetačních démonů, tolikráte již připomínaných, zasloužil se beze sporu nejvíce německý badatel Vilém Mannhardt, jeden z průkopníků tohoto směru, který yůbec obrátil pozornost k agrárním obyčejům a podal nejen podnět k jejich studiu, nýbrž i důkladné jejich zpracování. V něm pokračoval pak ještě dále J. G. Frazer svým klasickým dílem The Spirits of the Corn, ale Mannhardt položil svou prací základ, zejména pro německou lidovědu, na kterém buduje ve směru jím vytčeném dodnes.

Tento německý učenec učinil si svým životním úkolem dokázati víru ve vegetační démony u evropských národů a odkryti její stopy, jak projevila se v mythech, v obyčejích a ve víře lidu německého i národů klasických, a vedle kultu stromů, vedle obyčejů jarních a předletních s „máji" a přinášením léta