V souvislosti s podobnými obyčeji porovnejme pak ještě zprávu o současné huculské pověře, kterak země může býti zbavena veškeré úrody, když čarodějnice prodají do cizí země kukuřičné klasy před jejich uzráním anebo první květy jiné plodiny, následkem čehož se potom v cizině urodí nadbytek, zatím co doma nastane bída a neúroda.206)

Když však naproti tomu první plody sklizně sama hospodyně přináší si domů a ukládá ve světnici, na sýpce nebo i ve stodole, převádí jimi sama celou úrodu ve svůj majetek a přijímá ji za svou; proto, domnívám se, první obilí doma uložené může pak zajišťovat sporost chleba, udržovat plnost zrna na sýpce a pod. S takovýmto pojetím uváděla bych pak v souvislosti i zvyky přinášeti snopek do světnice, střediska to domu, a přiřazovala je k prvkům oněch obyčejů, které spojeny jsou s přijímáním nových členů a nového majetku.

Aniž bych chtěla sváděti k jakékoliv genetické spojitosti, připojuji v souvislosti s obyčeji, prováděnými s prvním obilím v poli, alespoň stručnou zmínku o zajímavém zjevu u obyvatelstva indického archipelagu, o zvyku vázati ze stébel rýže v poli „rýžovou matku", který se všeobecně provádí v různých krajích této ostrovní oblasti. Shrneme-li v krátce podstatu obyčeje, záleží v tom, že rolníci uváží z rýže snopek více méně podobný lidské figuře, upevní jej nebo přibijí na kůl u pole jakožto matku rýže a tu nechávají až do svážení, kdy jej slavnostně odnesou domů a uloží pod sklizenou rýži nebo upevní nad ní.207) Při provádění zvyku, který v celku tolik upomína i na naše obyčeje žatevní, jsou však zvláště zajímavé pro nás některé okolnosti, které bych ráda připomenula: Předně sva-zeček „rýžová matka", který nazývají též „ne j vznešenější", „kníže", „vůdce" a pod., bývá svázán před žatvou z obilí prvně požatého anebo ještě před dozráním plodů. Dále stébla na sva-zeček ten se vybírají mnohdy nejlepší z celého pole, tam, kde rýže vyrostla nejhustší a nejvyšší, anebo ta, která upozornila na sebe nějakou zvláštností v růstu (7 kolínek na stéble), srostlými zrny v klasu a pod., místy pak vytrhávají se z téhož místa, kde zrní z „matky" bylo zaseto. Pokud tento snopek rýže zůstává upevněn u pole, věří obyvatelé, že pole je bezpečné a že jest zajištěn vzrůst a zdar celé sklizně. Konečně zrna z tohoto svazku používá se opět při novém osévání pole a místy vysévá se zrní z „matky" na totéž místo, kde příště bude opět na „matku" požato.

Uvažujeme-li o významu tohoto obyčeje, neznamená opět tendenci zachytiti celou úrodu v její části? Neznamená snahu udržeti ji a ucbrániti tím, že je spoután její dílek, neznamená touhu upevniti a. zajistiti ji i nadále v samých nejlepších jejích klasech, které pole vydalo?

Misionář Kruyt, který dlouho studovalnáboženství a oby-