mlatu a přihodí se pak k poslední pokládce, jejíž zrní jest určeno k výsevu, anebo zůstává na sloupu do jeseně a teprve tehdy se zrní z něho vydrtí a přimísí k semeni.150) Podle některé variace házejí však několik klasů z nejlepšího obilí, jež nechali nepožato, přímo na hopodáře (v Plovdivsku), jinde ukládají boží bradu i před ikonu ve světnici, aby i tehdy rozdrobili na konec její klasy přece mezi setbu, když ji příštím rokem nahrazují novým svazečkem.151)

Obzvláštní pozornost při těchto obyčejích vzbuzuje však zjev, že dvojklasy nazývají se „carem pole", „matkou", „maticou", nikoli však poslední snop, jak bývá zvykem v střední Evropě, že tedy jméno, označující vládce a matku pole, patří vynikajícím stéblům, nikoli poslednímu svazku. V Bulharsku podle staré zprávy Miladinovičů, celkem ojedinělé, strojili sice též poslední snop jako loutku, žatvarsku carku, žatvarsku momu, ale na konec házeli ji do vody nebo pálili, a jestliže ji schovávali, tedy proto, aby ji v době sucha nosili v procesí s modlitbami o déšť.162)

„Matkou kukuřice" nazývali však i v Rumusku nikoli snop, nýbrž klas, který prý chrání celé pole před nebezpečím a který pozná se podle bílého listu, kterým se prozrazuje. Klas ten má se líbat a dobře uschovat.153) V sousedním Srbsku v boljevac-kém okrese je carem pole stéblo kukuřice, které dělníci při okopání ozdobí kvítím, a najde-li někdo bílý stvol, věří, že se kukuřice dobře urodí.164)

Obyčeje v nazírání zůstávají tedy v Bulharsku důsledný, když „matky", dvojklasy se pilně hledají. V Hornodžumajsku „maticu", dvojklas, přidávají k semenu v razložských vesnicích, našel-íi někdo dvojklas, dostal odměnu a všichni se řádovali, že Bůh jim dal matku v poli, což věští hospodářství dostatek v nastávajícím roce, a kladli každý z nich před ikony.154)

V tomto rámci připomeňme si i obyčeje lidu běloruského, jaké obilí vybírá se pro dožinkovou równianku. V tomto zapadlém koutě slovanském, plném přežitků a starobylostí, byly dožinkové věnce uvity z nejlepších klasů a mnohdy musily býti v ně vpletený vysloveně dvojklasy, „sparyše". Podle záznamu Federowského musí býti sparyš v równiance, kterou žnice při dožetí přinášejí hospodáři,155) někdy dokonce všechny dvojklasy v polích nalezené musí býti vpletený do věnce,157) pročež celý dožinkový svazek sluje „sparyš". Sparyš, dvojklas (zvaný