dobytku, neklesá v očích rolníka ve svém významu, povážíme-li, že začíná se jím důležitá pro velkoruského mužíka doba dlouhého zimního krmení chlévního a že významuplné obilí má k tomu dáti šťastný začátek. Jeho působivost přenáší se tedy jen na jiné pole, jako když se dožinkový věnec určuje na konec drůbeži nebo nemocnému, dobytku, ať je důvodem k tomu převaha racionalističtějšího názoru anebo převaha chovu dobytka nad obilnářstvím.

Chceme-li však sledovati dále názory, které vedou lid, aby vědomě a úmyslně volil první setbu z vyznamenaných klasů na poli, zajděme na. Balkán, do jihovýchodních jeho krajin, tam, kde se nám ztratily stopy dožinkového věnce, tam kde přinášejí si boží bradu domů.

Není bez významu, že v nejjižnějším jeho cípu, v Řecku, kde tradice starodávných zvyků mohla by stát na pevné basi, neprojevují obyčeje pronikavých odchylek, a právě tu není mnohdy jisto, zda jde o první klasy nebo poslední, neboť usus lidový kolísá mezi oběma.

V Epidauru na př. donášejí domů poslední snopek, svázaný z obilí, které sežato bylo do kříže na posledním cípu lánu a které nazývali brada pánova, zavěsí je ve světnici v rohu na trám nebo na střední stěnu domu a tu nechají až do předvečera svátku sv. Kříže (Konstantina, 13. září). Tehdy zrno z něho vymlátí a každá hospodyně zanese je v šátku zavázané v košíku do kostela k oltáři, aby je kněz posvětil. Po obřadu přimíchají je do semene, připraveného k vysetí.147) Používá se tedy výslovně zrní z klasů posledních, ale nad to posvěcuje.se církví, jak často vidíme v oblasti církve východní. Na Rhodu po skončení žní zavěšoval též každý rolník svazek vybraných klasů na hlavní stropní trám v domě.148) Za to na Lesbu věší se pod obrazy ve světnici výslovně prvotiny nové úrody (φαθα = snop, σιτταρι) a na ostrově Kó pletenec ječmene nebo pšenice, zv. άγιοτικά.

Ve východní polovici Balkánu jest obyčej ustálenější, neb tu se ukládá obyčejně vybrané obilí „boží brady", a to nejen ve světnici, nýbrž častěji ještě v hospodářských budovách, vambaru nebo dokonce na mlatě venku, což považuji za rys bližší původnímu pojetí obyčeje, aby významuplný svazek boží brady zůstal pohromadě s ostatní úrodou, rys, který pozorovali jsme již na západě, ale který v ryzejší formě vrací se nám v primitivnějších krajích na severu, v Bílé Rusi a na severu estonsko-finském, třebaže při obilí prvním.

V okolí Boljevce vytrhnou po dožetí boží bradu, kterou uprostřed pole svázali, i s kořeny a odnesou domů, kde sedlák nebo jeho žena stébla ozdobně spletou a uschovají k podzimnímu nebo jarnímu setí, aby obilí lépe a beze sněti rodilo. Též