v díži zůstati alespoň trochu těsta,122) při měření obilí nemá zůstat míra prázdná, a rovněž zůstane-li jídlo na talíři, pokládá se to za dobrý znak.123)

Je pravda, s obyčejem tím spojují se pojmy o oběti. Oddělování části sklizně, kořisti a pod. bytostem, od kterých člověk domnívá se býti závislým, nastupuje jako přirozený důsledek úcty a obavy před nimi. Pojem daru pro ně přistupuje však sekundárně i k obyčejům jiného původu, když okolnosti vzbudily domnění, že předmět ponechává se pro někoho, na př. v obyčejích o vánocích, když pokrmy na vánočním stole pamatuje se na anděly, předky a jiné bytosti, když seno a sláma pod stolem určují se Mikuláši a Odenovu koni, ačkoli zachovává se tu konservatismem jen stará forma zvyku, jehož původ spočívá jinde.

Magická podstata v obyčejích s posledními klasy v poli naproti pojmu oběti byla již dříve a vícekráte konstatována. Wundt založil na nich vůbec svou teorii o vývoji oběti, odvozuje z nich všecky oběti plodin zemských i ve vysokých kultech bohů, které vyklíčily tedy, podle jeho domnění, z nepatrného zrnka, z ponechávání části plodin v poli; obyčej původně kouzelného rázu měnil se v obět děkovnou a prosebnou, původně kouzlo, směřující k udržení vegetačních démonů, přibíral pod vlivem víry v démony atmosférické a v přírodní mythus další prvky, jimiž stal se schopným složitého náboženského vývoje,.124) K svému tvrzení dospěl Wundt ovšem spíše psychologickou úvahou, spekulací, než sledováním změn, které se jeví v dokladech vzhledem k různé době nebo teritoriu.

Magický základ a pochopení zřetelně a jasně ukazují však popisy z polskoruského pohraničí, zprávy běloruské a ukrajinské, které jsme s počátku uvedli. Obilí z borody má zajistiti příští úrodu a proto zasévá se ihned v půdu. Ale přece nestavím se bez výhrady za krajní stanovisko Zeleninovo, které k obyčejům těm zaujal ve své studii o Spasově borodě. Vystoupiv proti pojetí obětnímu, přijal hledisko zcela protichůdné. Domnívá se, že obětní určení bylo přidáno obyčeji, jehož podstata byla magického rázu, teprve později, a sice proto, že pojetí magické jest jednodušší a tedy i primárnější. Účelem obyčeje bylo při dosečení obilí zajistiti poli plodnost i nadále, ihned vázati sílu pole na půdu, vykořistiti ji a zašiti obilí ihned v půdu nivy; tento úkol byl základní a tedy nejčistší a prvotní typ byl skláněti klasy k zemi a zrní zahrabat nebo rozesít. Tak kráčí ve šlépějích Frazerových, ve směru, který traduje se od jeho vystoupení, jakoby magické obřady vždy byly prvotnější, protože jsou jednodušší; vždyť i později magické nazírání je tak živé, tak vlastní lidskému myšlení, že úkony se nově