Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 182

tvoří a rozvíjejí se na jeho podkladě, a sami průkopníci magického směru, na př. Preúss, upustili od chronologického pod-řazování, kde není posteriority genetické.125)

Je jisté, že především domácí materiál ruský jest vodítkem k praeanimistickému pojetí, neboť je těžko pomíjeti při vázání ruských borodok „magického setí". Borodky přivábily již dříve "zájem mladého. Ukrajince K. Koperžynsikého, který upozornil na jejich magický ráz, ale zašel rozhodně daleko, když se pokusil sestaviti ze všech ostatních obřadů kolem borody naprosto jednotný celek. Jestliže se pokusil vyložiti je jako důslednou reprodukci všech polních prací, tedy orání, zasévání, zabrázdění, žetí atd., které provádějí ženci u stojících klasů na konci žatvy, a vysvětliti je jakožto hru, znamenající magické zaklínání pro příští rok a příští úrodu, rozhodně násilně sdružil různé prvky v konstrukci umělou a čistě teoretickou.126) Magistické pojetí je tu dovedeno do krajností, do nejzazších důsledků a výsledky jsou nepravděpodobné, jako v každém vtlačování obřadů v aprioristicky vymezené žádoucí přihrádky.

Poslední obilí v poli zůstává tedy venku vzhledem k příští úrodě, poslední část sklizně nechává se v poli s přáním, aby úroda byla mu zachována. Proto nezřídka stébla ta se stáčejí, svazují a přikládají kamenem, aby upoutání bylo jistější, a to nejen u Slovanů východních. Pro příklad připomínám znovu, kterak se v Čechách a v Německu splétá a kamenem přikládá len; v Hesensku svazují poslední stébla ve tři uzly,127) v Dánsku nechali na poli obilí v uzel svázané,128) ve švédské části Finska stáčeli obilí k zemi pod kámen129) a v Německu místy je i do pole zahrabali.130) Ale samo vysévání zrní z borody, jak poznali jsme je na území západoruském, považuji nikoli za prvotní typ, nýbrž za další pokračování téže myšlenky, za další rozvinutí základního principu. Jestliže obilí v poli má býti základem příštího osení, jestliže se obřadně svazuje již s tímto vědomím, je lépe zrní přímo do země uložit a je přirozené vidět v aktu tom jeho zasetí a podle toho si počínat. Celý obyčej s borodou je v oněch krajích široko daleko živě zachováván, lid pohlíží naň se vší vážností a opředl kol něho mnohé obřady a je tedy přirozeným důsledkem, jestliže se obyčej dále vyvíjí a jeho formy se utvářejí vývojom v daném směru, dále.

Zdrželi jsme se déle u těchto zvyků s posledním obilím


125) K..Th. Preuss: Geistige Kultur der Naturvölker s. 6.
126) Кость Копержинський: Обряди збору врожаю y слов'янських народів y найдавнішу добу розвитку. ПервіснеГромадянство та йогопережитки наУкраІні 1926, Nro 1:—2, s. 36 n. Knížka téhož autora Обжинки (Одесса) 1926 nebyla mi přístupna.
127) Jahn: Opfengebľäuche s. 181.
128) Rantasalo: Ackerbau V. s. 187.
129) Folikminnen och Folktankar VII. s. 99; Rig 1920 s. 173.
130) Mannhardt: Roggenwolf und Roggenhund s. l-i; Jahn: Opfergebräuche s. 181.

Předchozí   Následující