str. 180
starou úrodou a mezi novým přírůstkem a novými plody, dokud nevyčerpalo se všeho, dokud trvá část předešlého majetku. Poeticky vyjádřila zásadu tu pohádka o divoženkách a oráči, kterému dostalo se koláče s přísným příkazem: Jez, nikdy nedojez. Tolikráte koláč stále dorůstal, dokud zbyteček byl uschován a nezmařen.117) Proto ani se nemá dopustit, aby pole zůstalo holé. Ze stejných důvodů nenechává se, podle rumunské představy, válec tkalcovského stavu prázdný, nýbrž navíjí se naň alespoň nitka, podobně ani motovidlo u Rusí-

Obr. 5. „Stodola" v poli z posledních stébel, ozdobně svázaných. Nedřev u Blatné.
Foto Stránská, 1930.
nek nesmí zůstati holé, a domotají-li, alespoň plivnou na ně.118) Rovněž jihoslovanské ženy se bojí, aby přeslice nezůstala ani ve svátek bez koudele, sice celá rodina hospodyně zůstala by holá bez dostatku plátna.119) V Polsku dbají, aby nechybělo brambor při sázení, naopak, aby zbyly, sice se může očekávat špatná úroda.120) Právě tak v severním Německu a ve Finsku rozsévač hledí přísně k tomu, aby mu zbylo po skončeném úkolu ještě zrní v rozsívce a v pytli.121) Po vyválení chleba má
117) Ďas. olom. musea, XL. s. 105, srovn. K. Bufková-Wanklová: Moravské pověsti a pohádky s. 61.
118) Pamfile: Agricultura s. 168; Etn. Zbirnyk V. e. 86.
119) Zb. N. Ž. VII. s. 148.
120) Mater. VIII. s. 275, Zb. wiad. VI. s. 294.
121) Meyer: D. Volkskunde s. 223; Rantasalo: Ackerbau III. s. 79.
|