starou úrodou a mezi novým přírůstkem a novými plody, dokud nevyčerpalo se všeho, dokud trvá část předešlého majetku. Poeticky vyjádřila zásadu tu pohádka o divoženkách a oráči, kterému dostalo se koláče s přísným příkazem: Jez, nikdy nedojez. Tolikráte koláč stále dorůstal, dokud zbyteček byl uschován a nezmařen.117) Proto ani se nemá dopustit, aby pole zůstalo holé. Ze stejných důvodů nenechává se, podle rumunské představy, válec tkalcovského stavu prázdný, nýbrž navíjí se naň alespoň nitka, podobně ani motovidlo u Rusí-

Obr. 5. „Stodola" v poli z posledních stébel, ozdobně svázaných. Nedřev u Blatné.

Foto Stránská, 1930.

nek nesmí zůstati holé, a domotají-li, alespoň plivnou na ně.118) Rovněž jihoslovanské ženy se bojí, aby přeslice nezůstala ani ve svátek bez koudele, sice celá rodina hospodyně zůstala by holá bez dostatku plátna.119) V Polsku dbají, aby nechybělo brambor při sázení, naopak, aby zbyly, sice se může očekávat špatná úroda.120) Právě tak v severním Německu a ve Finsku rozsévač hledí přísně k tomu, aby mu zbylo po skončeném úkolu ještě zrní v rozsívce a v pytli.121) Po vyválení chleba má