za útočiště lesní panně a pod.109) Ale v Čechách „stodola" polní není určena žádné bytosti, buduje se jen s myšlenkou, aby příští úroda dopadla šťastně a bohatě. Avšak zdaž způsob vysypat klasy s vršku „stodoly" na zem mezi její stébla a vůbec vklá-dati klasy mezi její kořeny, jak hojně dosvědčují i zprávy německé, nemůže připominati vysévání zrna, které je tak charakteristické pro končiny východní? A kdož ví, kdyby vhodné prostředí, přející prosté víře magické, bylo připustilo, jak by se byl obyčej dále vyvíjel?

Je důležité, že i jinde zbytek sklizně, zůstavený v poli, spojován byl s příští úrodou. Vedle příkladů německých dosvědčují to zprávy i ze severských krajů, na př. z Finska, kde nepožne se celý lán do posledních stébel proto, aby se štěstí uchovalo, kde křížky .posledních klasů položí se na pole, aby i pole dalo dobrou úrodu a nenechalo trpěti hladu, podobné názory dosvědčují i zprávy z Estonska, kde chléb se vkládá do posledních stébel, aby žitu se dařilo a p.110)

Obilí nechává se venku jako záruka příští úrody a to mnohdy bez jakéhokoliv zasáhnutí nějaké nadpozemské bytosti. Úmysl takový ostatně není cizí ani ostatním zprávám, a i když obilí určeno jest určitým bytostem, probleskuje pod jejich dedi-kací. Pod rouškou oběti prozrazuje se motiv kouzla, aby úroda zůstala poli zachována a pole přineslo napříště zase užitek. Motiv vděčnosti zřídka jeví se východiskem těchto obětí, na př. vděčnosti sv. Iljovi, že zachoval pole před krupobitím, Ósvaldu, že se ženci nepožali a pod.111) Spíše vidíme pohnutkou myšlenku na oplátku, kterou vykupován je pro příště zdar, anebo obilí zanechává se k výživě oněch bytostí po dobu zimy. Zbytek jedné sklizně ponechává se v poli, aby zaručila se sklizeň následující, částečka úrody ukládá se ihned v zemi, takže souvislost vegetace není přerušena. Záleží jen na principu, jímž se oživuje, který se v poli zachovává. Porovnejme k tomu zajímavý doklad z Finska, že poslední stébla obilí požnou se na poli teprve teh-dy, když nové osení vybujelo a pole se zelená mladou úrodou.112)

Přihlédněme však i k jiným motivům lidového nazírání, se kterými se potkáváme v tradici lidové a které jsou součástí téhož komplexu představ, ovládajících myšlení lidu. Je tak vzdálena myšlenka nespotřebovati posledního zbytku, nevy-Čerpati poslední zásoby, nýbrž nechat částku pro nabytí dalšího, kterou poznáváme v některých zvycích jiných? Netřeba uváděti analogické příklady při sklizni sena nebo trhání ovoce, kdy se hledí, aby nějaký plod na stromě zůstal, neboť bývají právě tak vysvětlovány jako obyčeje, týkající se polí.

109) Witzschel: Kleine Beiträge M. s. 221 (60); Maimhardt: Mythol. Forschungen s. 347 n.

110) Rantasalo: Ackerbau V. s.- 73, 74, 188.

111) Zelenin: Etn. Visnyk VIII.. s. 116; Jahn: Opfergebräuche s. 176.

112) Rantasalo: Ackerbau V. s. 73.