trhačky v Čechách, nýbrž i sousedky z říše a splétaly a stáčely poslední stébla ohebného lnu.104)

Než obyčej „boží brady" prováděl se i v Čechách nejen se lnem, nýbrž i při žni obilné a podařilo se mi nalézti jej na českém jihu v kraji blatenském ještě dnes v plné rozmanitosti variací. V okolí Kasejovic při dožínání pole, obyčejně při dožínání žit, málokdy ovsa, nechávají hospodáři stát několik stébel, obyčejně posledních v rohu pole, svazují je pod klasy tuho dohromady a ozdobují květy, nazývajíce svazek ten „stodola". Buď celý chumáč sváže se dohromady v hrstku anebo jen čtyři prameny čtvercové základny, kdežto prostředek mezi nimi se vyžne, dovnitř hodí se po případě klasy, které hospodář kosou od svázaného vršku „stodoly" odřízl, anebo položí se doproś střed kytička klasů ostatního obilí. Ještě podnes stavějí někteří hospodáři „stodolu" na svých rolích a v rozích polí možno ví-děti ve žních takovéto 'svazky stébel, kvítím ozdobené, dokud jich déšť a vítr nerozhází, dobytek nepošlape a nespase. Stavění „stodol" bylo asi hojně rozšířeno, neboť i z Domažlická dostalo se mi zprávy, že ji pamatují. Z jiných krajin dosvědčuji popisy alespoň obyčej nechávati venku zbyteček sklizně, trochu ohrabků nebo povříslo (Podkrkonoší), aby na rok pole zase rodilo.105) Na Plzeňsku postavili na požatém polí ze stébel kříž, přes něj druhý a mezi ramena položili kameny, aby Meluzína a ďábel neměli tu moci.106) Na Slovensku na př. v Gemeru nechávali poslední klasy na poli prý pro ptáky i pro ubohé a ani posledního zbytku sena nevhodili na vůz, sice by se fůra převrhla.107)

Název stavětí „stodolu" souvisí nepochybně se stejným obyčejem sousedních krajů německých, neboť i němečtí rolníci západních Čech a Krušnohoří stavěli podobné svazky „Scheune" na polích, věříce, čím větší „stodola" z obilí bude stati, tím větší bude i požehnání.108) Podobně i v celém středním Německu znám byl obyčej nazývati svazky posledních stébel „Pieteř-scheune", „Mirtenscheune", „Schainichen" a pod. a s plností její a klasů v ní vložených spojovati plnost skutečné stodoly a sýpek. V Horních Francích stodola ta byla označena jako des St. Mäha Städelein, jako někdy poslední svazeček obilí označen