stébla, obyčejně poslední, nepožata stát venku v poli, a to právě tak poslední stébla obilí jako lnu, po případě trávy a pod.. Je to známá, tolikráte v literatuře probíraná „boží" či „Spasova" brada, podle názvu, kterým jmenují tento chumáč klasů východní a jižní Slované zároveň s Řeky, tedy celá oblast řecko-

Obr. 3. Dožinkový věnec z Napajedel na Moravě.

východní, ve které také svazování boží brady provázeno je nej-bohatšími zvyky. Tento obyčej, nechávati hrst stébel na poli, svazovati je, krášliti a vkládali po případě pod ně chléb, obilí a j., jak se ustálily steré variace, který sledovat! se dá od východu Evropy až na západ její, ba i mimo její břehy,79) a který běžně pokládá se za oběť nejrůznějším bytostem, zasluhuje povšimnutí na slovanské půdě, a to právě především vzhledem