bývají donášeny k posvěcení, zvláště u příslovečně zbožného lidu polského, a oba obyčeje zřejmě se 'kříží, a to nejen v krajích východopolských, nýbrž i jinde, ve snaze, aby se dostalo zrnu k setí určenému posvěcení kněze. Věnci, jehož důležitost spočívala původně v něm samotném, dodává se nadto platnosti ještě posvěcením církevním, které absorbuje starší podklad domácí víry, převádějíc jej v okruh působení církve.

Čím dále se však vzdalujeme středu Evropy, tím více bledne význam dožinkového věnce a zaniká jeho pletení a slavnostní odevzdávání pánu. Ještě mezi chorvatsko>-slavonským obyvatelstvem vijí se věnce žatevní75) a místy jejich obřadné použití neliší se nijak od obyčejů našich. Podle Iliče pokládá se za velikou čest přinésti věnec dožinkový hospodáři, který jej nechá viseli v síni až do sv. Matyáše, kdy dbá, aby dopraven byl do kostela k posvěcení a aby zrno z něho přimíchalo' se pak do setí.78) Sedmihradští Němci znají tolikéž tento obyčej a v některých krajích Unterwaldenu zastrkoval se celý věnec přímo do pole.77) I z Rumunska Pamfile zná doklad o věnci při dožetí, ale jen ze západního koutu sedmihradského, a to ještě jen při společné práci na cizím dvoře, sjednané ku pomoci domácím (dača). Věnec nesla některá z dívek nebo chlapec a hospodář po obvyklém polévání vodou jej přijal, zavěsil na stěnu nad stůl, a jakmile osel pole pšenicí, položil jej na nivu tam, kde poslední brázdu vyoral.78)

Naproti tomu v krajích periferních, jak na jihu, tak i na severu Evropy, nosí se domů po dožetí prostě svazečky nebo snopky obilí, ale stejně se ukládají a schovávají do příštího roku, kdy vymění se za obilí nové. Na př. z Finska a sousedních krajin neuvádí Rantasalo ani jediného dokladu pro věnec do-žínek.

Je nepopiratelné, že náš dožinkový věnec nelze odlučovati od ostatních případů, kdy po dožetí přinášejí se domů význačné svazky obilí, a vlastně jen tvar jeho liší jej od případů, kdy klasy přinášejí se v prostém snopečku. A uvidíme, že ani podstata, ze které celý obyčej vyvěrá, nestaví mezi oba typy hradební zdi. Je to jen variace téhož podkladu, jen jiný morfologický jeho výraz. Dožinkový věnec považuji jen za dokonalejší, vyvinutější formu, kterak vybrané obilí odevzdat k uschování doma. Snaha po ozdobném upravení je vrozena lidskému pokolení a propuká, kdekoli se utváří vhodné prostředí; výtvarné záliby používají každé příležitosti, aby se rozvily. Co jiného jsou ozdobné, úhledně a uměle uvité tabulky z prvních klasů posečených, které splétají v srbochorvátskych krajích, než projev touhy po výtvarném zdokonalení každého výrobku,