k setí i semene jiného původu, totiž přidali k setbě semeno cizí nebo dokonce kradené, při čemž nepostrádá zajímavosti rozhlednouti se po názorech, které k zvyku tomu mohly přivésti.

Na Slovensku v Mikušovské dolině zaznamenán byl doklad, podle kterého rolník, kterému se nedaří proso, bere si trochu semene od tří jiných gazdů a to zasévá, jsa přesvědčen, že pak se mu bude opět 'dařit.44) V Polsku rovněž dosvědčen byl častěji obyčej síti cizí zrní: u nadrabského lidu sousedé často si vyměňují mezi sebou obilí na setí;45) v Ropczycích hrách, který se světí na svátek Matky Božské Zelné, má .pocházeti z tří gruntů, u nadlomnických horalů semeno lněné, má-li len býti pěkný, třeba jest koupiti u cizího člověka.46) Ještě lépe obrodí však obilí, věří polský lid, je-li zrno nejen cizího původu, nýbrž je-li nadto ještě ukradeno (Bystrou 1. c. s. 172). Na př. v okolí Piú-czova tvrdí, že nejlépe urodí pšenice, která je kradená, podobně nadrabský lid věří, že ukradené proso a zelí se dobře vydaří.47) Často obilí k dožinkovému věnci má býti ukradeno>, ba i sláma, nad kterou se přepaluje proso, má pocházeti z cizí střechy.48) Rovněž v Rusku žije víra v moc rituelní krádeže a lid věří, že ukradené obilí lépe se ujme a ukradené zrno půjde drůbeži lépe k duhu, právě tak jako ukradené štěně, včely a pod. budou lépe prospívat než koupené.49)

Použití cizího semene k osetí vlastních rolí spočívá v zásadě na praktických zkušenostech, kterých využívá i moderní agrikultura, radící vyměniti občas semeno a zašiti na roli jiné zrní, než se na ní urodilo, ať již se opatří u souseda anebo z daleka. Tento prakticky a rozumově odůvodněný požadavek, t. zv. „irfesevani", nabývá však kouzelného rázu a vpadá v oblast pověry, jakmile se jeho motivování přikloní k představám o odebírání užitku nebo jakmile přistoupí požadavek použiti zrní zvláštním způsobem nabytého, po případě kradeného.

Význam cizích, zejména kradených předmětů a vůbec význam obřadné krádeže, proč se k ní sahá v lidových zvycích, bývá vysvětlován různě. Wuttke poukazoval k tomu, že vše, čeho jsme nabyli neobvyklým způsobem, vyznačuje se neobvyklou působivostí.,50) Sartori kladl naproti tomu důraz na sám výkon krádeže a na okolnosti, které jej provázejí, totiž požadavek nemluvit a neohlížet se, takže předmět takovýmto způsobem nabytý, u kterého se neproneslo ani slovo, který nebyl zakřiknut ani spatřen, může se vyznačovali nejen nezeslabenou, nýbrž