s obilí, jež palt zakrňuje a neroste, podobně na Valašsku a j.36a) Kromě našich krajů též v Německu byla dosvědčena víra, že rosou s cizí trávy zlepšuje se vlastní louka.37) Ještě zřejměji pak pamatuje se vztah rosy významných nocí svatojanské a svatojiřské k osení v severních a východních krajích a na jihu Evropy.38)

Uvedené obyčeje ukázaly nám v hojných příkladech rozšířenou lidovou víru, kterak s částí uzmutého osení neb obilí může se úroda a užitek celého pole přenésti 'k jinému majiteli, zmocní-li se jich někdo s úmyslem přivlastniti si cizí užitek. Kromě tohoto cyklu setkáváme se však s obdobnými obyčeji, totiž uschovávati část klasů s pole doma nebo ve stodole a klásti je pak celé nebo sypati zrní z nich na vlastní pole, též při jiné příležitosti, v jiném cyklu zvyků — totiž při dožínikáčh. Po-rovnáme-li s názory a zvyky, které byly dosud uvedeny, řadu obyčejů, zachovávaných při žatvě, které hledí k tomu, aby se část vybraného obilí uložila doma a přidala k nové setbě, skutečně rýsuje se podobnost mezi oběma. Při zvycích dožínek nejde pak ovšem o cizí úrodu a cizí užitek, Ikterý chce někdo odciziti, nýbrž vlastní úroda jednoho roku má-se přenésti znovu na příští rok a na novou setbu, ukládanou v půdu. Jestliže hospodář si ukládá zvlášť ve světnici nebo na sýpce vybrané obilí, zdaž neznamená to, že si udržuje doma sám veškeren užitek až do nové sklizně, a když je vysévá na pole, zdaž nepřenáší tím užitek loňského roku do nového období? Vrátíme se k zajímavým těm obyčejům s významným obilím minulé sklizně podrobněji při zvycích žatevníeh; zatím přivádějí nás však k důležité skupině zvyků při setí, o které je třeba zmíniti se předem, totiž použí-vati obzvláštního semene, zejména k prvnímu výsevu, určitého významného zrní, které se do ostatní setby přidává anebo kterým se setí začne.

Mezi semeno míchá se především zrní svěcené, v určité dny předem připravené a v kostele posvěcené. Nemíníme-li zrní, které se žehná těsně před vyséváním, bývá to obyčejně v našich krajích, právě tak jako vůbec ve střední Evropě, obilí svěcené o srpnovém svátku Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna), zvané kdysi též „kořennou matkou boží", po případě v den NarozeníPannyMarie (8. září), jež nazývána bývá „semennou". Ve východních krajích pravoslavných světí se obilí, které se pak schovává k setí, v srpnové svátky na Spasa, Přeměnění Páně a svátek Makkabejských. V tyto dny jak u katolíků, tak u pravoslavných přináší lid do chrámů k posvěcení