škůdcovy, neboť mrva tvoří, podle lidové víry, vždy důležitou součást dvora; tak věří nejen finští rolníci, nýbrž i německý lid a ve Slezsku i v Durinsku byly zachyceny zprávy o odnášení mrvy z cizího hospodářství pro zvýšení úrodnosti vlastních polí.-8) V severských zemích přenášejí pak užitek i pomocí drnu, který si někdo urýpne z cizí role a zasadí na svoji, někdy pro zvýšení účinku i osením dospodu, aby sousedově setbě se zabránite růsti.

Uvedené prostředky vztahovaly se většinou k době setí a k semeni, vším právem můžeme však očekávati, že nezůstanou omezeny na začátky práce, nýbrž že jejich působivost rozprostře se i na jiné doby během zrání obilí a jako. při jiných zvycích i tu přimkne se jejich provádění k určitým dnům pozdějšího období. Zkušenost potvrzuje nám skutečně takovýto předpoklad, neboť dotvrzena je lidová víra, že štěstí může se ukradnouti sousedu i později než při setí přenesením mladých povyrostlých již rostlinek nebo i kvetoucích již klasů, zejména děje-li se v rozhodující době květu nebo zrání.

Zamýšlený cíl takovýchto výkonů a úmysl způsohiti sousedovi škodu pro. vlastní prospěch projevuje pak jasně zápis, zachycený ve Finsku. Když totiž rolník chce rozmnožili svoji úrodu, má vytrhnouti několik bylinek ze sousedova pole, a to zuby, dotvrzuje svůj čin slovy: „Hle, teď vzal jsem cizí půdě štěstí". Podobně i ve Švédsku brali tajně zelné sazeničky z cizího záhonu a sázeli na svém se stejným úmyslem a cílem.29)

Náš lid přirozeně nečinil výjimky ve svých názorech a docela podobně jako. lid jiných národů projevil svými zvyky víru, že je možné přivlastniti si cizí úrodu vytrháváním osení nebo odnímáním jiných předmětů s pole. Ani velikonoční kočičky neušly pozornosti, aby nebyly vtaženy v kouzla, a hrabiví sousedé na Květnou neděli vytahovali je z cizích polí a zasazovali na svá, aby měli bohatou žeň.30) V Krkonoších chodili trhati cizí žito nebo trávu v den Zeleného čtvrtku a házeli je pak na svá pole, aby měli lepší úrodu.31) V Orlických horách též Zelený čtvrtek velikonočních svátků poskytl příležitost k podobným čarodějným kouskům, asi v souvislosti se zvyky trhati zelené byliny, neboť zprávy dotvrzují, že hospodáři na Opočensku trhají v tento den trávu na cizím poli a házejí ji na své, věříce, že jim jistě hojněji urodí.32)

Zejména však seskupily se podobné praktiky kolem některých významných dnů předletních, kolem svátku svatojanského a na východě i kol dne sv. Jiří. Na západě a u nás přidružily se zvláště k noci filipojakubské, ve které čarodějnice nejvíce provádějí své rejdy a rozpoutávají všechny škodlivé vlivy.

11