vrchu půdy, na níž ves položena, a dvorec měl býti postaven zároveň se zřetelem na polohu pozemkového majetku. Neméně brány byly v úvahu i zdravotní ohledy. Přihlíželo se vždy k tomu. aby slunce mělo, pokud možno, do obydlí přístup a aby živelné větry neohrožovaly zdraví ani majetek. Těmto požadavkům hoví ostatně zde již i samo položení osad. Při osadách na Podboubín-sku jest totiž zřejmým pravidlem, že jsou položeny vždy na straně, odkloněné od směru zlých větrů, tedy pokud možno, na svahu, obráceném k jihu neb východu. Výjimky jsou velmi řídké. Dům pak, nebylo-li vyhnutí, t. j. tenkrát muselo-li býti jeho průčelí obráceno k severu, když stavěno na př. na jižní straně ves-kého okrouhlá, zůstává v tu stranu bez oken, leda že prolomeno sem malé okénko, čtyřtabulkové a dřevěnou okenicí opatřené. Hlavní okna hledí pak do dvora k jihu a ku vratům, vchodu do dvora. Příklad jest hned v týchž Uhřicích při statku č. 7, v Radosticích „u Běleckých" a jinde. Za stejnou příčinou bývají před okny severními nasázeny i stromy s mohutnou korunou, které vzdorují zimě a zadržují větry, jako jilmy, javory, kleny i smrky. Chránily případně i před požárem ze sousedství. Při nových přestavbách ovšem bývá již od tohoto požadavku upuštěno a rozhoduje tu více zájem o život návesní.

Druhá věc, na niž se při stavbě pamatovávalo, byla bezpečnost obydlí, ochrana před zlými lidmi a konečně dozor na hospodářství uvnitř dvora. Na tyto okolnosti bylo třeba dbáti, zvláště bylo-li stavení osamoceno a poskytovalo přístup s více stran. Proto stavěna hlavně sýpka s obilím a sklep, kde býval majetek hospodářův, tak, aby co nejméně dopřávaly cizímu přístupu možnost, tedy blízko, ba těsině při obydlí a se vchodem z nitra jeho. Usedlíci na ohroženějších místech, při pohraničí řidčeji obydleném, raději se zřekli zájmu o život návesní, vnější, aby mohli tím spíše obrátiti pozornost a zřetel svůj do nitra svého hospodářství.

Naproti tomu jest známo, že u obyvatelů vsí dolinnych, v kraji, v jižních i západních Čechách zaujímá sýpka se sklepem (na Plzeňsku „srub") stálejší již místo jako zvláštní, často pro sebe uzavřená stavba ve dvoře, obyčejně u vrat na opačné straně k obydlí, ač i tak vždy zůstává na očích a může býti viděna z okna.

@-----

Kromě prsti, která tvoří součást pole a úrodného materiálu, stačí však také uzmouti sousedovi kus hnoje ze dvora a přimíchali do hnojiště doma, aby se užitek přestěhoval na pozemky