sebe, čímž dán jest i půdorysný útvar selských dvorů. Okna z příbytků, velké světnice a přístěnku hledí do vsi, před nimi vystupuje do návsi vždy vyvýšená, plotem neb zdí obehnaná zahrádka, zabraňujíc tak přímému přístupu k nim. U našeho statku zdvíhá se tu z ní i starodávná vidlicovitá zvonička, která mu dodávala do nedávna tak libého vzhledu, než byla naproti na návsi vystavěna nová, zvláštní kaple. Pod vidlicí zvoničky vidíme posud i dvě pumpy; jediná je obecní, druhá patří k statku Dejmkovskému.

Malá dvířka mezi sýpkou a vraty vedou do dvora. Při nich zaujme náš pohled kamenné pažení neboli zárubeň goticky profilovaná š půlkruhovým obloukem a podobné pažení s lomeným obloukem obrubuje i vchod do sýpky se strany dvorní. Obě byla přivezena sem snad z některého okolního hradu.

Dvorem přijdeme ke schodům a po nich přes povýšené zápraží, pavlačí vroubené a kryté, do prostorného „domu". Nalevo velká světnice .s přístěnkem, přímo černá kuchyně a vpravo světnička pro výměnkáře. Za ní do hloubky dvora následují chlévy pro krávy, voly a svině. Od zadních vrat, vedoucích za humna, napravo stojí stodola a kůlna s vozy. Těmito budovami a sousedovou zdí jest dvůr úplně ohraničen. Sklep neboli „loch" jest pod světnicí; do něho vchází se dveřmi vedle zmíněných již schodů. Pod přístěnkem jest i chlívek.

Zde nacházíme již zjev obvyklý v dolinnych všech, ve kterých obydlí záleží již ze tří místností, což bývá při horských domech selských dosti vzácnou výjimkou.

Typická jest pro Lhotku i okolní vsi význačná poloha sýpky s přízemním sklepem. Přiléhá zde ještě k obydlí, spojena jsouc s ním společnou střechou, ale průčelím jest již obrácena do návsi. Další krok k dolinnemu typu v této příčině spatřujeme v téže vsi na př. u č. 11, kde přestupuje sýpka již na opačnou stranu vrat, avšak má své pokračování i nad průjezdem, jímž přiléhá k příbytku.

Ráz vsi údolní projevuje průčelí statku Dejmkova dále i svou snahou po ozdobném, slohovém vypravení. Průčelí jeho, ač původce jeho neoznačen, dává nezvratně tušiti ráz a stavební zvyklosti mistra zedníka Jakuba Bursy, usedlého kdysi ve Vlachově Březí, jehož vliv na svéráz vsí panství vlachobřezského jest v širém okolí dosud patrný.*) Stavba, datovaná letopočtem 1861, byla nově ze základů vyzdvižena po požáru, který v roce 1842 zničil celou polovinu vsi. Přiznati tu jest rozhodný smysl usedlíků dolního kraje pro slohovou výzdobu proti •horním vsem, hospodařícím na horší půdě a v nepříznivějším podnebí.

Z předvedených několikai příkladů, vybraných z mnoha, možno si již vytvořiti představu o vlivech, které rozhodovaly při zakládání a řešení půdorysných disposic selských domů na Pod-boubínsku vůbec. Vždy rozhodovaly tu především vlastnosti po-