úředníku, jen'ž sídlil ve Straně j ovicích. Bolíkovice a Radostice byly z volyňských vsí nej chudší, tu samý les a porostliny. Později dostaly se královské vsi v držení drobné okolní šlechty, Bolíkovice naposled Hýzrlům k panství Lčovickému.

V Boilíkovicích bylo sedm sedláků, jednomu z nich (u Březů, č. 2, 'nyní Kolberger) podařilo se časem vykoupiti si svobodu,

7. Půdorys Dejmkovic živnosti ve Lhotce Chocholaté.

ostatní robotovali. Statek č. 1 („u Kovářů", nyní Petrásek) jest jeden z největších, měříť na sto strychů polí, loučného a lesních po-rostlin. Jest jediný, který vedle onoho býv. svobodníka dal si okrášliti bránu ozdobným inástavcem. Ornamentika ve vesnických stavbách podhorských jest živel dosti cizí, vniká sem jen jako náhodný host, proto výraz její jest tak těžkopádný, hrubý, ale právě touto vlastností svou dodává zdejší stavbě nepopiratelné svéráznosti, jež jest poměrům horským tak případná.

Stavení hospodářská táhnou se od průčelí do hloubky dvěma rameny. Vpravo zpředu hledí do vsi obydlí dvěma nevelkými okiny, zastíněnými mohutným, však v tuhých anrazech minulého roku pomrzlým ořechem. Pozorujeme tu i zvláštnost, snad starobylou; místo štítu sklání se tu opět do návsi piná dosková valba.