zvláštními dveřmi. Za ním sklep na brambory a v témž v prodloužení přistavěny jsou pak. chlévy pro voly a 18 kusů krav. Koní v tomto horském kraji se pro tah zpravidla ještě neužívá.

Naproti hovězím chlévům přes dvůr stojí bývalý ovčín a spojené s ním chlívce pro vepřový dobytek, prostor větší pro hospodářův dobytek, a chlívek „babiččin". Nahoře půda slouží pro uložení suché píce, která se tam metá vikýřem ve střeše se strany luk.

Stodola roubená, jest pouze na štítové straně zděná a průjezdná, uzavírá čtyřstranný prostor dvora. Zvláštní kůlny pro vozy zde není. Hlavní vjezd do dvora, klenutý, jest mezi stodolou a chlévy. Ostatní dvůr ohraničen zídkou.

Materiál stavební z většiny kámen, pouze pro příbytek chválí si hospodář dřevo. Příbytek srouben jest z mohutných trámů, na venek oblých, pouze na přilehlých stranách přitesaných a lepenicí široce vylepených. Uvnitř jsou stěny světnice uhlazelné a obílené. Roubení světnice z příčin klesajícího povrchu půdy a horského mokrého klimatu bývá v podhoří zpravidla na vysoké podezdívce, ohozené a obílené.

Krytina téměř vesměs šindel, zvláště na větrných stranách, jen tu a tam, spíše k dočasnému vyspravení poslouží sláma, tu bývá však vždy vodorovnými tyčkami a kleštěmi z tyček zhotovenými, u hřebene spojenými, ke krovům připevněna.

I toto stavení, svou výstavbou v půdoryse tak svérázné, podlehne prý brzy přestavbě, letos již začato se stodolou.

Život obyvatel v této nadmořské výši přes značnou, více než stostrychovou výměru jest těžký; v době, kdy v dolině již jaro hýří, leží zde ještě sníh a větry se všech stran si podávají ruce. Proto ovoce zde pořídku a stavením proti větrům neb požárům poskytují ochranu jen mohutné, divoké kleny a jilmy. Ani o nějaké výzdobě umělecké není řeči. Jen nad vchodem namalované číslo domu, vroubené dvěma zelenými větévkami, jest jedinou ozdobou, které si sama hospodyně při bílení dopřála.

Bolíkovice, živnost č. 1 Vyjdeme-li z Uhřic od živnosti Hrubých úzkým průhonem a pěšinkou po polních mezích, pak dáme se přes vršek, uzříme brzy za lučinatým údolím sousední vesnici Bolíkovice (lid. Bulíkovice). Tato nevelká dědina rozkládá se protáhlou ulicí mezi dvěma horskými hřbety, sklánějíc se osou svou k severu. Snad toto geografické položení rozhodovalo, že připadla již v prvinich dobách dějin k souboru vesnic, jež tvořily tak zvaný Újezd Volyňský, jeho královskou polovinu.

Obyvatelé zmíněných vesnic královských, Stasi a Králováci, těšili se v raných dobách svých jakémusi nepotvrzenému svo-bodenství, nerobotovali, aby mohli snáze ostříhati solní cestu, vedoucí od Pasová průsmykem boubínským jednak k Sušici, Stasi, jednak k Volyni. Práva i povinnosti jejich ovšem zanikly dříve než u Chodů domažlických. Vsi Králováků podléhaly královským rychtářům a byly spravovány jejich úředníky. Bolíkovice, Setěchovice, oboje Radostice a Stranějovice podléhaly