str. 110
měšťanství, ucházel se u cechu o mistrovství. Cech mu však odpověděl, že je ještě příliš mlád, aby si to ještě nějaký čas rozmyslel. To ovšem nebyl důvod a tak se Witta ucházel ještě jednou, pak po třetí a konečně po čtvrté, vždycky však s týmž negativním výsledkem. Tak se obrátil na magistrát s prosbou (ze dne 14. června 1768), aby cechu nařídil přijmouti jej za mistra. Cech však tentokráte neuposlechl ani magistrátu a tak Antonínovi Solnickému nezbývalo nic jiného, než aby případ hlásil „Gewerbs-Subalternu" do Brna, jenž dal cechu rozkaz Wittu přijmouti. Cech na to, že mistrovské místo uprázdněné smrtí Rybářovou a vydáním se vdovy Rybářové z řemesla, již slíbil tovaryšovi Ondřeji Hájkovi a že proti nařízení „Gewerbs-Subalternu" podává brněnským advokátem rekurs formou tak zvanou „M o m o r i a l e"33) přímo k moravskému zemskému guberniu, jehož rozhodnutí vyčká a podle něho se zařídí. Zemské gubernium postoupilo stížnost vyškovských toufarů úřadu zv. „K. k. Consessus Commercialis"34) a ten si zase vyžádal dobrého zdání od „Gewerbs - Subalternatu". Tak se cechovní stížnost ocitla v rukou úředníka, jehož rozkazu cech dříve před tím neuposlechl. Můžeme si představit, jak jeho dobré zdání dopadlo: Johann Adam Dirnberger, „K. k. Commercien-Kreys-Subaltern" nazývá stížnost vyškovských toufarů „widerrechtliche Widersetzlichkeit" a doporučuje ji zamítnouti a uznati Wittu za mistra. Nyní zase posílá „Consessus" delší hlášení zemskému guberniu, které pak 29. října 1768 rozhodlo: toufarskému cechu ve Vyškově se co nejrozhodněji nařizuje, aby Filipa Wittu přijal za mistra, protože převzetím živnosti po Anně Rybářové se počet mistrů nikterak nezvětšuje. Tak se stal mladičký Witta toufarským mistrem ve Vyškově.
33) „Memoriale" vyškovských toufarů z r. 1768 nás také informuje, kolik bývalo ve Vyškově toufarů dříve a kolik je jich toho roku: „ ... in der fürstl.-bischöfl. Stadt Wischau anvor jederzeit nicht mehr, dann sieben, und höchstens acht Krügimacher gewesen; und obwohlen wir d e r-m.ahlen effektive neun Meister obhängen, auch der z eh ende aufgenommen, welcher in Verfertigung der erfordelichen Meisterstücks begriffen, mithin selbter als dann zu dem würklichen Professionstrieb zugelassen werden wird (tím je míněn Ondřej Hájek); so will doch der ehrsame Wischauer Stadtrath ... noch den e i 1 f t e n, Namens Phillip Witt... zum Meister auf und annehmen.'' (Fase. W. 17 morav. zem.: arch., odděl. býv. místodržitelství.)
з4) V roce 1752 zřídila cis. Marie Terezie pro každou jednotlivou zemi t. zv. „Consessus Commercialis". Tento úřad měl také právo dohledu na cechy a. živnosti. V každé ze 191 lokalit, na něž byla Morava rozdělena, měl svého* zástupce představitele, jenž měl titul „Local-Gewerbs-Vorsteher". Od roku 1754 bylá veškerá řemesla a všechny živnosti zařáděny do dvou tříd: 1. ,ad classem comercialem, 2. ad classem politicam. Do první patřila řemesla, produkující také zboží, jdoucí do ciziny (ad extra), tedy také toufaři, do druhé řemesla, pracující pro domácí potřebu. Řemeslníci první třídy byli podřízeni úřadům obchodním, druzí, magistrátu a vrchnosti. (Viz statě o cechovnictví v různých ročnicích d'Elvertova „Notitzen-Blattu".)
|
|
