Rok po založení cechu koupil domek čís. 63. v ulici „Na čihadle", patřící mistru Janu Janošovi, jenž se přestěhoval do domku čís. 65., Felix Kozel a stal se patrně hned potom toufarským mistrem (devátým). Bližší okolnosti nejsou známy. Avšak již následující případ ucházky o mistrovské právo u toufarského cechu nám ukazuje, jaké cesty byli tovaryši nuceni voliti, aby dosáhli svého cíle. Roku 1764 se oženil toufarský tovaryš Jan Moudrý. Oženil se velmi dobře, protože sňatkem nabyl hned dvou domků jednoho; v městě (čís. 72.) a druhého, čís. 64., právě v ulici „Na čihadle". Nyní, když měl předměstský domek, mohl již pomýšleti na to, aby se stal samostatným mistrem. Moudrý se také skutečně obrátil na cech se žádostí o mistrovské právo. Ta se nám sice nedochovala, avšak z dalšího poznáváme, že si žádost podal a že cech ji odmítl. Mnohdy stačilo, aby se odmítnutý tovaryš obrátil na magistrát, a když tento jeho žádost o mistrovství a zároveň o měšťanství vyslyšel a jej cechu k přijetí za mistra doporučil, pak ho cech obyčejně také přijal. Jan Moudrý poslal však svou žádost přímo tak zv. „K. k. Gewerbs-Subalternatu des Brünner Kreyses" čili tak. zv; „K. k. Commercien Kreys Subalternatu" v Brně. Tento úřad měl na starosti obchodní a živnostenské záležitosti země a vykonával také dozor nad cechy a to prostřednictvím svých představitelů v jednotlivých oblastech, prostřednictvím t. zv. představených (místních) živností („Local-Gewerbs-Vorsteher"). Takovým úředníkem byl počátkem druhé polovice 18. století ve Vyškově Antonín Solničky. K tomu se toufarští tovaryši vyškovští obyčejně uchylovali a také Jan Moudrý se na něho odvolává ve své žádosti o měšťanství, kterou si k magistrátu podal hned potom, co mu brněnský centrální úřad jeho žádost o mistrovství příznivě vyřídil. Tak se stal Jan Moudrý roku 1764 desátým mistrem ve Vyškově. Rok po něm obdržel mistrovské právo — z rozhodnutí magistrátu — cechem odmítaný Jan Svoboda. Protože nastoupil na místo zemřelého mistra, zůstalo při 10 toufarech.

Avšak také cech měl možnost a právo „rekursu" proti rozhodnutí brněnského „Gewerbs-Subalternatu" k vyššímu úřadu. Jen jednou — pokud vím — jedenkráte tohoto práva použil a to v případě toufarského tovaryše Filipa Witty. Witta se vyučil toufarskému řemeslu v Bučovicích a jako tovaryš přišel do Vyškova. Patrně na doporučení některého z bučovských toufarů přijal práci u mistra Jana Rybáře, který svým časem se rovněž přestěhoval z Bučovic do Vyškova. V roce 1766 však mistr Rybář zemřel. Jak bylo zvykem, vedl vdově živnost tovaryš, v našem případě Witta. Po dvou letech se však vdova Rybářova provdala za mydláře Wriegera — provdala se tedy z řemesla — a svůj domek i s celým toufarským zařízením prodala svému dosavadnímu tovaryšovi Wittovi, jemuž v té době bylo teprve 18 let, byl však řádně vyučený a měl odbytý povinný vandr. Witta kup domku řádně ohlásil na magistrátě a obdržev