str. 108
vzniku se vždy shoduje s letopočtem na pečeti, bylo by možno takovou námitku vyvrátiti.31)
Cech toufarů byl tedy ve Vyškově založen roku 1761. Toho roku byli ve Vyškově toufarskými mistry:, Jakub Martinák (v čís. 62), Jan Janoš (v čís. 63), Antonín Smetana (v čís. 67.), Karel Machain (v čís. 68.), Mikuláš Spilka, (v čís. 70.), JanNovák(v čís. 18 na předměstí, mimo ul. „Na čihadle"), ŠimonJanoš ml. (v čís. 112.) aJanRybář (v čís. 160.). To jsou zakladatelé cechu. Všichni jsou národnosti české nebo slovenské. Německý nápis na cechovní pečeti si vysvětlíme vlivem germanisujících úřadů.32)
Projevil jsem názor, že se vyškovští toufaři sdružili v cech s úmysly obrannými, proti tomu hlavně, aby se v místě jejich působnosti neusadil vedle nich ještě jiný mistr nebo aby se sem nenastěhovalo hned mistrů několik. Že takové úmysly měli, poznáváme z jejich stanoviska k žádostem tovaryšů o mistrovství: k takovým žádostem se cech v převážné většině případu staví odmítavě. Protože se však odmítnutý tovaryš mohl z rozhodnutí cechů odvolati jednak k magistrátu, jednak k vyšším úřadům zemským v Brně, docházelo velmi často mezi tovaryši a cechem ke konfliktům, které zpravidla se končí porážkou cechu. Jsme totiž již v době, kdy jsou práva cechovních organisací velmi omezena, ztenčena. Rozhodující úřady, úředníci jako představitelé státních obchodních zájmů, cechy poslouchají. Uvedu zde několik příkladu takových konfliktů. Poučují nás o organisaci živnostenských úřadů v 2. pol. 18. století, o níž toho víme doposud velmi málo, a zároveň nám umožňují po-znati jak situaci stavu tovaryšského, tak i samotného cechu.
31) .....so viel steht zweifellos fest, dass die Jahreszahlen auf den mährischen
Zunftsiegeln immer das Jahr der Constituierung, Separation, Verneuerung etc., niemals aber... das Jahr der Anschaffung des Zunftsiegels . . . bedeuten." A. Franz, „M ährische Zunftsiegel" v Annales Museum Francisceum Brno 1908, str. 258. Pečetě vyškovského cechu toufarů však A. Franz nezná, ačkoliv reprodukuje 254 cechov, pečetě.
32) Podle A. Kratochvíla („Dějiny Bučovic do smrtí Jos. J, Ad. z Liechtenštejnů, seš. V., str 1. a n., Bučovice, rok vydání neuveden) měli také toufaři bučovští svůj cech; byl prý nejstarší z místních cechovních organisací. Cechovní památky se nedochovaly. — Že také olomoučtí toufaři byli cechovně organisováni, vyplývalo by z přijímacího zápisu toufarského mistra Josefa Raistettera do hrnču'-ského cechu ve Vel. Bíteši (ze dne 7. prosince 1791). Praví se zde, že Raistetter se vvučil ..při Dočestným cechu holomouck^r1" jestli toufarském nebo hrnčířském, není ovšem řečeno (viz J. F. Svoboda, n. uv. m. str 237/8). Také ve Valáškem Meziříčí byli toufaři sdruženi v cech. Nezřetelný otisk cechovního pečetítka. se zachoval пэ, výučním a mistrovském listě valašsko-meziříčského toufara Kajetána Machaina. Lze rozpoznat vázu s trojdílnou kytičkou a kolemdokola nápis: SIGII DR. KRIGELMACHER IN WALACH. MESERITZ. Tyto listiny a ještě několik jiných chová ve svém ma.ietku sl. Marie Ma-chainová. učitelka hudby v Plzni, jež mi je laskavě zapůjčila k prostudování. Připravuji stať, která shrne zprávy, mnohdy velmi zajímavé, o valašsko-meziříčském toufarnictví, obsažené v tomto listinném materiálu.
|
|
