str. 102
clíázející s ohněm, tedy nebezpeční svému okolí, usazují se na vyškovském předměstí, v ulici, jíž se v té době říkalo „Na čihadle" nebo „Na cihelně" (pozdější „Hrnčířská", dnes „Jung-mannova ulice"). Zde pak časem vyrostla celá kolonie toufar-ských dílen, středisko fajansové výroby, odkud se toufarské nádobí rozváželo na všechny strany.
Téměř nepřetržitě, od počátku 18. století až hluboko do století 19., tedy skoro po dvě stě let, byly v činnosti dílny vyškovských toufarů, usazených v předměst, domech číslo 62.—65., 67. a 70. Kromě toho byly toufarské pece také v domech číslo 60., 61., 66., 68., 70.—73., 76.-78. Po celou řadu desítiletí vyrábělo se toufarské nádobí v domech číslo 112. a 160., ležících rovněž na předměstí, ale mimo ulici „Na čihadle", přechodně pak i také v předměst, domě čís. 18. Ve městě nebylo dovoleno toufarské řemeslo provozovali. O toufarech, kteří měli své domky uvnitř města (čís. 30., 42., 77. a 100), soudíme, že toufarského řemesla zanechali anebo že byli — i jako majitelé domků — pouze tovaryši.
První se usadil v ulici „Na čihadle", v domku čís. 70., Josef Černý, roku 1713. Nemáme však doposud jistoty, byl-li tento Černý, pocházející ze Strážnice (blízko Skalice), skutečně touf arem. Za toufarského mistra mohli bychom jej považovati proto, že se také v Bučovicích v druhé pol. 18. století vyskytují Jiří a František Černý, kteří jsou skutečně toufary, a pak proto, že domek č. 70. byl nepřetržitě obýván toufary. Ještě dnes má v něm svou dílnu a pec poslední z vyškovských toufarů, Karel Skalický. Josef Černý nezdržel se ve Vyškově dlouho. Již roku 1719 mizí, neznámo kam. Krátce před tím (roku 1716) zakoupil se v ulici „Na čihadle" Martin M a r t i n á k (v č. 65.) a v roce 1723 Michal Martinák (č. 62.), jenž však byl již dříve před tím ve Vyškově přítomen; patrně pracoval jako tovaryš u Martina Martináka, snad svého příbuzného. Ani o těchto dvou Martinácích nemáme doposud spolehlivě zjištěno, že byli toufary, avšak je to velmi pravděpodobné. Konečně kolem roku 1726 se usadil na vyškovském předměstí, v domku č. 112. (mimo ulici „Na čihadle") Šimon Jánoš, o němž máme spolehlivé zprávy, že toufarem skutečně byl.
Tyto toufary, Josefa Č e r n é h o, Martina Martináka, Michala Martináka a Šimona J á n o š e, považujeme za dnešního stavu badaní za zakladatele fajansové výroby ve Vyškově. Na jménech tří posledních vidíme, že jsou Slováci. Přistěhovali se patrně ze Slovenska. Z kterého místa — to se dopo-
byl toufar označen jako hrnčíř. Všechny hrnčíře, a to ze všech pramenů máme v přihláškové knize hrnčířského cechu, dochované ve vyškov. měst. archivu, zabírající dobu od roku 1686 až do r. 1857. Mezi nimi není ani jeden toufar. 3. Ulice ,,Na čihadle", kde měli toufaři své pece, byla vystavena teprve na počátku 18. století, jak o tom svědčí zápis v pozemkové knize města Vyškova (uložené v pozem. knihovně u okresního soudu ve Vyškově). Důležitá studie Jos. Tvrdého je základem také této práce.
