pokladně? Proč se jejich ženy tak vyšňořují, proč odpírají tkáti a přísti pro obec? a j.13) Není pochyby, že smysl pro společenství čím dále tím více upadal a že nastával v obci rozvrat. Usnesením z roku 1685, jímž obec zrušila majetkové společenství,34) byla patrně již jen formálně uznána skutečnost, trvající již po celou řadu let.15) Mnozí řemeslníci se asi již mnohem dříve před tím vymanili z područí obce, opustili její svazek a společné dílny a usadili se .jako samostatní mistři v kraji. Jistě že se tak stalo' po roce 1685, po zrušení majetkového společenství. Také hrnčíři tak patrně činili. To budou asi ti, o nichž ' se Eckart zmiňuje ve své žádosti, u nichž se patrně vyučil a u nichž tovaryšil.

Rozchodem huterských hrnčířů — mám stále na mysli ty, kteří vyráběli fajanse — a jejich osamostatňováním se, jehož počátky nedovedeme ještě zcela přesně vymeziti, počíná se nové období československé fajansové produkce, mění se její charakter, výroba kolektivní se mění v individualistickou, v indivi-duelně podnikatelskou. Vedle starého řemesla hrnčířského vzniká zcela nový druh řemesla, nový druh řemeslníků, vyrábějících specielně nádobí bílé (fajansové). V Eckartově žádosti je toto řemeslo pojmenováno jako „řemeslo n o v o k ř t ě n s k é" („das wiedertauf-ferische Handweckh") a Eckart sám sebe nazýva „m i s t r e m novokřtěnského nádobí" („Meister des wie der t auf f eri-schen Geschier"). Názvy ukazují, že toto nové řemeslo má svůj vznik ve fajansové produkci novokřtěnské, huterské, habánské.

Vyřízení Eckartovy žádosti se nenašlo. Z poznámky, kterou si učinil na jejím rubru kníže-biskup (tužkou), lze přečisti datum, kdy byla presentována („ps den 10.7 bris 1687") a pak slova „hat sich umb ... gute Attest...", snad „hat sich umb gute Attestation zu bewerben". V matričních a pozemkových knihách města Vyškova — o toto místo nám zde hlavně jde — nepodařilo se našeho* Eckarta zjisti ti. Pro rok 1782 a 1783 je pro Vyškov doložen Josef Eckart, avšak barvíř (Schönfärber).16) Jméno Ečkart je však n nás a i jinde tak rozšířeno, že toto zjištění zde nemá zvláštního významu.17) Mám za to, že se