Treibungmeines Handwercks in Gnaden zuever-günstigen, auch damit in Einrichtung der n ö-thigen Sach und Fortsetzung dess Werckhs mit einer Hülff allergenädigist n ę y z u e ik o m m e n. Mit unterthänigster Versicherung, dass ich eines jeden Verlangen, auch dero Genädigisten Befehlicht nach, ess seye in Wiedertaufferischen Offen, Taffein undt anderen Geschier vergniegenth bedienen, auch diesse Hoch Fürstl: hilf f reiche Gnad nach undt nach guth zuemachen demüttig verspreche. Einer allergenädigisten Resolution in Demut vertröste. Ewer Hoch Fürstl: Gnaden

Unterthänig und gehorsambster J o s s e f E c k k a r t h, Meisterdes Wiederthaufferischen Geschier von Skalitz.

Eckartova žádost obsahuje mnoho velmi důležitých podrobností, k nimž v této stati, jež míří jinam, nemůže býti přihlédnuto; bude tak učiněno na jiném místě ve zvláštní úvaze. Zde nás především zajímá fakt, že kolem roku 1687 byli v Uherské Skalici a v jejím okolí usazeni řemeslnící, provozující výrobu fajansí již po několik let, delší dobu. Pravděpodobně u některého z nich se Eckart vyučil a pracoval jako tovaryš. Sám pak, jak praví, působí již „etliche Jahre" ve Skalici jako samostatný mistr novokřtěnského nádobí. Jak se to srovnává s tím, co jsem hned s počátku o československé fajansové produkci řekl, že totiž byla v provozu huterské obce, že habánští hrnčíři pracovali ve společných dílnách atd.? Jak si vysvětlíme tento zjev?

Vysvětluji si jej úpadkem kolektivního cítění huterovců, rozkladem jejich majetkového společenství. Již v době kolem roku 1600 vytýkají soudobí spisovatelé, zvláště pověstný odpůrce novokřtěnců, dr. Christoph Andreas Fischer, katolický farář v Lednici, ve svém spise „Vom Wiedertäufer verfluchten Ursprung" (1603) různé poklesky proti společenství a novokřtěnské „řády", jimiž obec spravovala jednotlivá výrobní odvětví a veškeré dění v „obci" vůbec, obsahují čím hlouběji do 17. století tím více stížností na zištnost řemeslníků, na přepych novokřtěnských žen a pod. Z „řádu" nožířů z roku 1640 se dovídáme, že někteří od obce odpadli a usadili se jako samostatní řemeslníci po vesnicích a městečkách.12) Novokřtěn-ští hrnčíři nebyli o nic lepší, nečinili v obecném úpadku výjimku. Představených hrnčířů dechtických táže se obec r. 1641 přímo a velmi ostře, kdo jim dovolil zadržovati část vypáleného nádobí pro sebe a kramařiti jím pro svůj osobní zisk"? Jak to, že si tak dlouho ponechávají peníze, které stržili za prodané zboží, když je přece předpis odváděti je jednou za 14 dní obecní