Naše doklady vesměs znají jen obranný úkol krve, odvracející zlé vlivy. V rukopise písaře čáslavského z roku 1645 z panství frýdlantského uvedena byla rada proti snětivosti pšenice, která používá jako pomocného prostředku právě krve: o Velký pátek má se zabiti beránek, něco krve z něho má se nachytati a na podzim, když se chystá pšenice k setí, má se smíchati se zrním, pak nebude pšenice snětivá. O něco dále jest pak popsán podle zkušenosti jiný složitější prostředek, který se podle zápisu skutečně zachovával. A to v den sv. Jana Stětí mělo se zabiti nějaké zvíře, na př. husa, a krev jeho scho-vati s octem v novém hrnku. Před setím pšenice měl pak rozsévač namočiti v tomto roztoku pravou ruku, po třikrát potřít levou a pokropit rozsívku, určenou k setí. Rozsívku tu pale po celou dobu, pokud neskončil setí, nesmí vzíti domů, nýbrž vždy ji musí sebovati na poli do brázdy. Pšenice, při jejímž setí se uvedené předpisy zachovaly, bude prý pěkná, nebude v ní sněti a vrabci jí nebudou jisti.6)

Představa o obranném vlivu krve zrcadlí se pak i později v lidovém podání, neboť na př. podle zápisu v knížce hospodářských rad z roku 1835 pomáhá krev k zahnání myší ze stodoly. Jestliže hospodář omočí špičky hlohových roubíků v krvi zvířete, které zabil na Velký pátek, a pravděpodobně použije jich pak při vázání obilí, myši nebudou ve stodole obilí žrát.7) Podle polské pověry má se nachytati krev zvířete o Velký pátek zabitého do šatu; uloží-li se pak onen šat ve stodole, myši se v ní obilí netknou.8)

V apotropaickou moc krve věřili i v klasickém starověku a zachovala se zpráva o jejím použití při zemědělské práci. Někteří věřili totiž, že mohou odstraniti plevel s pole tím, že jej pokropí kohoutí krví.9) V denním životě patřila pak krvi úloha důležitější, neboť psí krví na př. kropili stěny příbytku, domnívajíce se, že zaženou tím veškerá kouzla.10)

Ve středověku udržovala se táž pověra v Německu a posud je dosvědčena u četných národů východu, kteří maží dveře krví nebo i skrápějí krví čelo dětí i sebe samy.

Zatím co ve starověku a u východních národů apotropaická působivost přičítá se krvi samotné, u našeho lidu musily při-stoupiti ještě další motivy a podepříti její význam; většinou připomíná se totiž, jak z příkladů jest viděti, že zvíře musí býti zabito o velikonocích na Velký pátek nebo ve svátek Stětí sv. Jana, takže svátky tyto zvyšují účinek prostředku anebo mu samy účinnosti propůjčují. Víra v moc samotné krve jest nahrazována důvěrou ke svátkům, církví schváleným.

(Příště dále.)