U obyvatel východního Ruska a Sibiře zavěšují se v domě, ve chlévě a pod. ptáci, různí lesní živočichové (nebo jeijich části), kostry hranostaje, sobola, draví ptáci, tetřevi, dráp divokého ptáka a pod., protože prý duše zvířete bude zaháněti zlé duchy; podle Zeleninová výkladu pak sám vládce tohoto druhu zvířat nebo sám lěšij převezme ochranu nad místem, kde jsou upevněny.3)

V obyčejích našeho lidu a přilehlých oblastí nabyly však kosti a lebky, které se kladou na pole, funkce pouhého apo-tropaia, která se projevuje i v jiných obyčejích domácích. Na př. koňská kost, náhodou nalezená a v domě položená, ničí šváby ve stavení; staré kosti, pohozené o filipojakubské noci na práh, zabraňují čarodějnicím v přístupu do domu, stará kost, vhozená do rybníka, zahání z vody hastrmana i žáby a podobně.4)

Jestliže pak se zahrabávají do polí a zahrad kosti z obřadních svátečních jídel, z vánočních ryb nebo zbytky masopustní vepřové pečeně, jak činí zejména lid germánských národů, anebo kosti z velikonočních pokrmů, beránka, šunky a j., což bývá zvykem u našeho lidu a více ještě v oblasti polsko-ruské, uplatňují se v takovýchto obyčejích ještě další motivy. Motiv posvätnosti tabuovaných zbytků z obřadních pokrmů, snad kdysi blízkých s obětmi nebo obětními hostinami, ustoupil do pozadí před motivem rituelního posvěcení a před významem svátků, který i zbytkům pokrmů propůjčuje mimořádné působivosti a moci.

O kostech velikonoční pečeně se věří, že zastrčeny do krtcích děr v poli zaženou myši i krtky,5) kostem z masopustních jídel, slanině a omastku připisuje se příznivé působení na úrodu, jestliže jsou přidány k semeni nebo jestliže se omast -kem namaže pluh a vůbec polní nářadí, jak podrobněji bude ukázáno.

Jiným obranným prostředkem, pocházejícím ze zvířecího těla, jest krev. Podle některých předpisů o přípravě semene k setí má se totiž krev některých živočichů přimíchati k semeni, aby obilí bylo chráněno před snětí, ptáky a vůbec před škodou, méně často se připomíná důvod, že úroda bude pak zdařilá.