nyní přistupují k nim odůvodnění ještě jiná. Při tom není však jistě bez významu, že se obyčej vyskytuje zejména v blízkosti těch krajů, kde se starých nádob, džbánků, umyvadel a pod. používá jako apotropaických prostředků i v jiných případech než v zemědělství, na př. jako ochrany pro drůbež. Tak zv. „kurinnyje bogi", které se v Rusku zavěšují v kurnících anebo v místech, kde se drůbež zdržuje, a o kterých se věří, že jí zaručují ochranu, bývají kameny s otvorem, začasté předhisto-rické sekyrky, nebo proražené umyvadlo ,ucho od džbánu a pod., tedy často staré hliněné nádoby a jejich části, kterým se připisuje obranná moc.93)

Jiným předmětem, sloužícím jako apotropaion při setí, jest hromový kámen nebo i tříska z bleskem poraženého stromu. Hromový kámen nabyl v představě lidu moci vzhledem ke svému tajemnému původu, jejž mu lidé přiřkli, ve dřevě pak zasaženém bleskem stále se předpokládá ničivá síla blesku, která zůstává v něm tkvěti a z něho se šíří i kolem. Dřeva takového stromu nesmí se použiti ani ke stavbě domu ani k výrobě předmětů, neboť vše, cokoli by

z něho bylo zhotoveno, bere za své a ničemu se nedaří. Stejně ničivě a odpudivě působí takové dřevo i na poli. V Krkonoších radí, aby hospodář zhotovil z něho křížky a zabodl je v rozích zelného pole, aby housenky zelí nehubily; při tom má obcházeti pole ve směru od východu k jihu, jak slunce postupuje, čtvrtým rohem má pak vyjíti s pole ven, aniž se ohlédne. Rovněž na moravské straně Českomoravské vysočiny byla zaznamenána pověra, že třísky z takového dřeva uštípnuté a zabodnuté v poli křížem přes sebe mají schopnost zapuzovat housenky,94) a stejná víra v moc třísek, odštěpených se stromu poraženého bleskem, byla zachycena i v Polsku, kde Mazuři zvyšují jejich platnost ještě tím, že je zastrkují do pole ve čtvrtek po západu slunce, důvěřujíce, že pak nebude v poli bodláčí.95) V souhlase s tím doporučuje se pak v Pruském Slezsku zastrčiti klínky, uříznuté z takového dřeva, i do pluhu, aby byl chráněn před škodou.96)

Nadpřirozenou moc, působící někdy kladně, mnohem častěji však obranně, přisuzuje lid hromovému kameni, a kdokoli jej najde, bedlivě jej ukládá; věří se, že do domu, kde jej mají,

neuhodí, věří se v jeho důležité působení při léčení a podobně. Rovněž při setí hraje hromový kámen úlohu a místy v Polsku, v Německu nebo i ve Finsku vkládá si jej rozsévač k semeni