str. 87
Jiným předmětem, který má poskytnouti poli ochrany, bývá koště, o kterém se věří, že může odvraceti uhrančivý pohled i jiné nebezpečí, zejména staré koště, opotřebované již a ometené.
Působivost koštěte může souviseti s jeho úkolem mésti a stírati a to nejen smetí, nýbrž i vše nepatřičné, co se má vyhnati pryč, zejména pak může souviseti s jeho použitím při vymetání zlých vlivů a duchů; na příklad po pohřbu vymetá se duše zemřelého a jeho stopy, u východních Slovanů po tryzně za mrtvé vymetají se duše předků z jizby a pod. Tento motiv je jistě daleko významnější než okolnost, že pometla bývají zhotovena z proutí, obsahujícího vegetační schopnost, na kterou upozorňoval E. H. Meyer,85) a také blíže mu odpovídá jeho obranný, apotropaický význam. Jistě pak spolupůsobilo i stáří a opotřebování košťat, neboť výslovně bývá podotknuto, že se musí vzíti staré koště, mnohdy i cizího původu, nalezené, při čemž neznámý původ zdvojuje kouzlo používané věci.
V Čechách na př. věří, najde-li někdo koště a zastrčí je do záhonu, kde se mají sázet okurky, aniž se ho dotkne holou rukou, že okurky se hojně urodí. Jestliže pak kvetou planě, doporučuje stará rada zastrčiti mezi ně ometené pometlo, aby se zlu zabránilo.88) Rovněž na Slovensku radí položití na záhon okurek mezi jinými věcmi i staré koště.87) V Krušnohoří dávají koště do pole, aby na něm nedělali ptáci a housenky škod, tedy z důvodů obranných, v Lužici pak ověšují koště, které zastrčí v poli, soukennými hadříky.88) V Polsku sloužívá koště ve lněném poli obyčejně proti uřlmutí.89) Místy však zvyšuje se význam samotného pometla ještě spojením s určitými svátky, na příklad ve Slavonii, kde používají výslovně onoho koštěte, jímž se metlo v den Zvěstování Panny Marie, čímž ovšem působivost samotného objektu ustupuje poněkud před významem svátku.90)
Kromě-starého koštěte a podobných předmětů doporučuje lidové podání na Slovensku položití mezi okurky na pole hrnek, ukradený s plotu, a dřevěnou lžíci opět s odůvodněním, aby se zavázaly.91) Zvyk, klásti do pole hliněný hrnek anebo dokonce rozbíjet! jej na poli, aby byla pěkná úroda, je rozšířen' zvláště v Polsku a v přilehlých krajinách ruských, kde je dosvědčen řadou dokladů.93) Některé příklady vysvětlované analogií podle velikosti byly uvedeny již dříve (str. 33.),
85) E. H. Meyer: Badisches Volkslehen, s. 97. O významu kostete srovn. S amter 1. c, s. 30 n.
86) Košťál: Rostlinstvo, s. 212, 213.
S7) Dobšinský: Obyčaje, s. 59, Slov. Pohľady XII., s. 377.
88) John: Erzgebirge, s. 220; Schulenburg: Wend. Volksthum, s. 117.
89) Zb. wiad. III., s. 8, 10, VI., s. 270; Mater. VIL, 18; Lud VI., s. 64. 90) Srp. Etn. Zborník VIL, s. 183.
91) Cas. mus. spol. VI., s. 86.
92) Zb. wiad. VI., s. 235, Lud VI., s. 64, Sacharov: S'kazaiiija, kn. 7. s. 29, Federowski: Lud białoruski I. 2239.
|
|