úrody okurek.70) Starý střevíc v poli má tedy, podle těchto údajů, působit příznivě na úrodu, aby se květy oplodnily a úroda vypadla bohatě.

Při tom zasluhuje však povšimnutí, že na východě Evropy přisuzuje se témuž zvyku jiný účel a stará obuv pokládá se většinou za ochranný prostředek, který má zachycovati uhrančivý pohled a odvnaceti nepříznivé vlivy. Ve smolenské gubernii bylo zaznamenáno poutavé vypravování o zahradníku, který úrodu svého krásného zelí přisuzoval jen působení starých laptí, jež nastrkoval na tyčky plotu, neboť ony zachytily každý zlý pohled mim oj doučí ch, dříve než mohl zelí uškodit.80) Ze stejného důvodu též indičtí rolníci nastrkovali starý střevíc na tyčku do pole nebo na strom.81) Kromě zemědělské práce používalo se však starých střevíců i při jiných příležitostech, na příklad k ochraně domu (v Bengálsku), z Ruska pak dostalo se nám četných zpráv, kterak ruští mužíci upotřebovali starých laptí k ochraně dobytka, pověšujíce je na plot dobytčího dvora, aby brav a skot nestihlo neštěstí.82)

Uvedené příklady naznačují nám v zásadě dva hlavní směry, kterak jsou zvyky s obuví motivovány, jednak positivně, protrepticky, jako prostředek podporující úrodu, jednak apotropaicky, jako prostředek obranný. Někteří badatelé obraceli pozornost též k obětnímu rysu určitých obyčejů se starou obuví, zejména Samter a Zelenin zdůrazňovali jejich obětní charakter; prvý spojoval obyčej házeti za někým střevícem se zvyky zavěšovati šat v oběť démonům a bohům, druhý připomínal ochranu předků, kterým jsou laptí určeny a kteří, navracejíce se a pečujíce o své bývalé hospodářství, opánků používají. Než zvyky při zemědělství, které jsem uvedla, nejeví stop takovéhoto pojetí.

Na positivní působivost obuvi v lidových obyčejích poukázal Sartori, spojuje ji s působivostí lidských nohou a s jejich významem v tradicích; obzvláštní působivost lidské nohy zdůraznili pak v novější době Fehrle a zvláště Pfister, který vidí v ní soustředěnu moc „orenda" člověka.83) Naproti tomu obranný, apotropaicky účel pokládá za prvotní zvláště Za-chariae,84) při čemž ovšem, podle mého domnění, netřeba spouštěti se zřetele, jak často vznikl amulet z předmětů, nadaných kladnou mocí. Domnívám se však, že v cyklu hospodářských obyčejů jsou zvyky s obuví vůbec sekundární a přidružily se k nim, když v jiných případech bylo již jejich motivování ustáleno, takže agrární zvyky mohou toliko přispěti k otázce o původu oněch představ, nikoli však ji rozřešiti.