Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 83



se cedí první nadojené mléko,65) pod práh se sypou špendlíky a tak dále.

Rovněž v polním hospodářství používá se ostrých předmětů, aby chránily pole a semeno. K témuž okruhu zvyků počítám i slovenský obyčej, podle kterého rozsévač, seje přísadu, má držeti v ústech jehlu, aby sazeničky vyrostly pěkné.66) Držení jehly mezi zuby v ústech souvisí sice zřejmě se zákazem nemlu-viti při setí, avšak také ostrý kovový předmět sám o sobě působí apotropaicky, neboť i na ochranu chléva sypou se na př. pod jeho práh v nebezpečné době špendlíky.67) Ve Wůrtem-bersku doporučují za stejným účelem držeti v ústech ostrý trn, v Meklenbursku dokonce tři trny z plotu na obranu prý proti ptákům. Trní slouží také často za obranný prostředek, mající chrániti hospodářství i dům. Dodnes na př. se zapichuje trní o filipojakubském večeru na hnojiště nebo přede dveře chléva, aby se zabránilo čarám a aby se čarodějnicím znemožnil vstup do chléva.

Jiným ochranným předmětem, jehož se při setí používalo, je nůž. V Dalmácii sypali kukuřici při konci setí přes nůž, aby prý jí dobytek neškodil, tedy opět z důvodů obranných. Týž výkon konali místy i v Meklenbursku, házejíce na poli první hrsti hrachu proti ostří nože. V tomto kraji vůbec použití nožů při setbě je hojně dosvědčeno; rozsévač pšenice držel jej v ústech nebo zarýval v ono místo pole, kde měla býti vyseta první semena lnu; též žena, sející len, měla držeti nůž mezi zuby a zastrčiti jej pak do pole se slovy: „Usekni hlavu všem červům"; jindy zaráželi jej do pole nebo do hrachového záhonu ostřím nahoru nebo proti větru, aby hrách se dobře vařil a len byl vláknitý.68) V Pruském Slezsku bylo v obyčeji za-strkovati sekyru do pole anebo se obranný výkon spojil s velikonočními zvyky, se dnem Zeleného čtvrtku, kdy se má sekyra přehodit přes zelenající se oselní. Podobně činili v předvečer Zeleného čtvrtku i v Dánsku. Na Bílé Rusi zastrkovali sekyru do země při setí žita, věříce, že vyrostou pak velké a jadrné klasy.69)

V našich krajích používalo se sekyry alespoň na ochranu dobytka, domu a chléva, šestinedělek a dětí nebo i k odvrácení krupobití ia bouřky. Velmi hojně je však doloženo použití nožů a sekyr na ochranu polí ze severních končin Evropy, ze


65) Sb. Mat. Slov. I., s. 194.
66) Dobšinský: Prost, obyčaje, s. 59.
67) Württemb. Jahrbücher 1904, s. 108; Bartsch: Sagen, Märchen u. Gebräuche aus Mecklenburg IL, s. 162. — V Bímě i v Becku se věřilo, že hloh, upevněný nade dveřmi, brání před démonickými vlivy, zejména při porodu a úmrtí. U starých israelitů trn, upevněný nad oknem, brání dům, a obdobná pověra vládne i u četných primitivních národů. (Samter: Geburt, Hochzeit u. Tod, s. 73 n. Scheftelowitz: Das Schlingen- u. Netzmotiv, s. 50.)
68) Bartsch 1. c. IL, s. 164, Sartori i. c. II,, s. 67, 110; Rantasalo: Ackerbau III., s. 24—25.
69) Meyer: D. Volkskunde, s. 221. — Seligmamn: Der böse Blick IL, s. 17. — Federowski: Lud białoruski I. 2178.

Předchozí   Následující