magie, neboť odůvodňuje-li se použití prstenu, vysvětluje se obyčejně tím, že obilí bude čisté nebo žluté jako kov prstenu a pod., jak bylo ostatně již uvedeno. (Sovn. str. 34.)

Tím přecházíme k jinému předmětu, jenž sloužívá amuletem jak v denním životě, tak i v hospodářství a jehož ochranná schopnost vzešla z positivně působící moci, totiž železu a vůbec kovu.

Moc, připisovaná železu, souvisí nepochybně s jeho upotřebením na výrobu zbraní, díky jejichž důležitosti vzrostla pak cena jejich materiálu.57) Kromě samotné látky kovů uplatňují se však v lidových obyčejích naší doby více ještě jejich specifické vlastnosti, podle kterých se účel zvyku modifikuje, na př. váha olova nebo železa, rezivost jeho a pod., zejména pak hledí se k vlastnostem předmětů a nářadí, které se z kovu nejčastěji zhotovují. Důležitost přechází pak čím dále tím více na tyto rysy, když víry v moc prostého železa ubývá, a vlastnost kovů nebo tvar a vlastnost předmětů z meh zhotovených stávají se hlavním činitelem. Za války na př. i naši vojáci nosívali s sebou kousek železa jako amulet, věříce, že jich pak nestihne ani střela ani nemoc.58) V Chorvatsku (v Loboru) oráč musí podorat kousek železa, aby zrno nevyhynulo.59) Ve Finsku nebo v Estonsku stačívá též pouhé železo nebo ocel, která se položí mezi semeno nebo na pole, kterou nosí rozsévač u sebe nebo již uváže na svůj košík, aby pole i osení byly chráněny před snětí, červy nebo zloději, a víra v jeho ochrannou moc je jistě živá, neboť zvyky ty dosvědčuje řada dokladů a variací.

V našich krajích v obyčejích, spojených se setím, převládá váha železa, která podle zákonů sympatické magie spojuje se s představou o velké váze úrody. Působivost olova nebo drahých kovů vysvětluje se též ohledem na jejich váhu, barvu, čistotu, cenu a pod., jako by vzbuzovaly stejné vlastnosti u zrna příští úrody. (Srovn. str. 32 n.)

U železa pak vedle váhy mocně se uplatňuje zejména jeho rezivost, pro kterou se mu připisuje též obranná moc proti rzi. Folkloristické zápisy často připomínají, že má železo chránili obilí přede rzí a proto musí býti mnohdy již rezavé vloženo do pole. Jestliže finský rozsévač, házeje železo do brázdy, výslovně říkává: „Jez, rzi, toto železo, ale mého osení nech," odvádí svým zaklínáním její škodlivé působení na určený předmět, docela obdobně, jako když určuje ptákům jejich podíl, odděluje jim první hrsti semene nebo sváděje je na určené místo, kde škody neučiní. I tehdy oslovuje rozsévač ptáky, určuje jim jejich díl z vysetého obilí, aby ostatního nechali na pokoji. Pohodí-li tedy železný předmět na pole, znamená to, že poskytne rzi kořist, která je jí dána v plen a kterou může zničit. Jestliže pak použije přímo rezavých již předmětů, které položí mezi semeno nebo za-