V Chorvatsku ten, kdo jde kolem pole, má držeti v ruce vejce a svíčku od mrtvého nebo věchet, kterým se čistilo obilí.23) V Německu, podobně jako v Čechách, vrací se s oblibou motiv neuzavřeného kruhu. V Krušných Horách na př. byla zapsána rada obcházeti kolem pole v době pohřbu, ale tak, aby kruh na čtvrtém rohu zůstal otevřen, při čemž působení magického kruhu je dodáno působivosti spojením s mrtvým, s jeho pohřbením. Jinde vážou lidé tři rohy pole jako nepřekročitelné tím, že je poznamenají exkrementy, nebo žádají, aby se obcházení dálo pozpátku a pod.26) Též z jiných zemí bylo by lze uvésti další příklady; obyčeje ty nespadají však přímo v okruh výkonů konaných při setbě, a jestliže jsem se jich dotkla, učinila jsem tak, chtějíc upozorniti, jak všechny spojuje stejná základna, na níž spočívají. Obyčeje, zachovávané při setí, lze považovati za variace, patřící husté síti obdobných výkonů, rozprostřené po nejrůznějších obdobích hospodářského roku a práce, které se zachovávají bezprostředně při setbě jako osvědčený ochranný prostředek, aby hned při začátku polních prací byla zajištěna úroda proti škodě.

K uvedenému cyklu obyčejů uzavírati kolem pole kruh obejitím neb oboráním lze přiřaditi zvyky prosýpati semeno magickým kruhem, t. j. prosýpati je před setím obroučkou nebo určitými předměty s otvorem. Některé příklady toho druhu byly již uvedeny, na př. zvyk sypati semeno skrz košili nebo kalhoty, ale mimo ně uvádějí zápisy i četné jiné objekty, kterými semeno má před vysetím projiti, aby bylo zbaveno škodlivých vlivů. Význam připisuje se při tom jednak samotnému výkonu, jako by proběhnutí otvorem očišťovalo semeno a poskytovalo mu ochrany, častěji však kombinuje se s působivostí oněch objektů, jichž se k prosívání používá, takže nastupuje týž vývoj představ, který jsme pozorovali při obcházení: důležitost připojených prostředků převládá totiž nad provedením akce samotné.

V Čechách byla zachycena kdysi pověra, zapsaná ve starých lékařských knihách z r. 1597, podle které se má semeno prosypat derou po suku v prkně, jež náhodou, nechtíc, bylo nalezeno. Učiní-li hospodář podle uvedené rady, nebudou mu vrabci obilí jisti. Ve zvyku tom uplatňuje se tedy nejen pro-sypání derou, nýbrž zároveň i význam nalezené věci neznámého původu.27) Podle- jiné rukopisné knížky, zachycené na Vizovsku, má se pšenice, k setí určená, prosypat věncem ze zeleného vrbového proutku, nejprve do věrtele a z něho do pytle; ale proutek musí býti utržen při úplňku . měsíce toho