chází kolem pole, anebo jeho jednaní. Působivost motivů, provázejících obcházení, splývá však s vytvořením magického kruhu v celek, v němž obě složky se vzájemně prolínají a podporují.

Ráz obyčeje a okolnosti provázející jej mění se, přirozeně, podle doby, kdy se koná. Obcházení v agrárních ritech není přiřazeno toliko ke dnům setí, nýbrž místy druží se již k orání a k přípravě půdy," kdežto někde pak následuje až po vykonané práci nebo v určité pozdější svátky; není pochybnosti, že ani u tohoto zvyku není vs^značným momentem datum jeho provádění, nýbrž svým vlivem působí výkon sám, ať již se svobodně přidružil ke kterékoli práci a době.

V našich krajích v období prvních polních prací jest předmětem 'obcházení především pluh, při čemž lustra tiviní význam obejití je zdůrazněn použitím různých očistných prostředků, jako hořící svíčky, kouře určitých bylin, svěcené vody a pod. Tím má býti pluh očištěn a pro budoucnost zabezpečen, neboť pluh nejvíce je vystaven zlé moci, jak prozradil se hucul-

ský sedlák: „bo pry plugovy najborše zrobyt sji škoda jakás, to

chudoby, to plugovy".4)

U našeho lidu zvyky, mající za úkol očistiti pluh, zachovávají se ponejvíce ještě na Slovensku. Hospodyně ve Skalitém u Čadce před výjezdem na první oračku položí na pluh chléb, nato okadí pluli i se zapraženým dobytkem, s gazdou i poháněčem a okropí je svěcenou vodou a pohladí voly vejcem.6) Jinde pohladí voly před prvním výjezdem na orání vejcem za tím účelem, aby byli hladcí a tuční,6) a na Moravském Slovensku okadí pluh nánosem z potoka a pokropí svěcenou vodou, ačkoliv není uvedeno, obchází-li přitom kolem pluhu.7) Na Krkonoších pak hospodáři radí obejiti po' třikráte kolem nářadí, které je zanecháno na poli, aby zloděj neměl k němu přístupu.8) Obyčej obcházeti kolem pluhu před prvním jarním oráním je jistě starobylý, neboť zmiňuje se o něm již rukopis z bavorského kláštera Scheyern, pocházející z let 1468/69, který odsuzuje jako pověru konání oněch lidí, „qui ■circumeunt ara-trum -candela benedicta". Obyčej přesto ukázal však houževnatou životnost, neboť se udržel mezi německým lidem po naše časy.9) Á nejen v "Německu, nýbrž, jak jsme viděli, i v ji-

ných zemích a sbírky lidových zvyků podávají nám zprávy o obcházení pluhu a jeho spřežení na př. i z Polska, Rumunska nebo Finska.10)