které váží vše, co se nalézá uvnitř kruhu, na určené místo a které chrání je pro budoucnost proti škodě tím, že kdokoliv vstoupí v oblast, kruhem označenou, podléhá kouzlům, vyřčeným nad vymezeným územím a nad všemi předměty na něm.

Obyčeje hospodářského rázu obcházeti kolem polí patří oběma skupinám, majíce za účel chránili pole jednak před budoucí škodou, která na ně může napadnouti, nebo před zloději, kteří se jim přiblíží, jednak mají zaháněli škodnou, která ®e na nich již usadila. Zatím co obcházení, konané při samém setí, ukazuje svým odůvodněním spíše na ochranný a vázající význam kouzelného výkonu, lustrativní nebo očišťující účel vyskytuje se více při obcházení polí v pozdějším období, při pokročilejším stadiu vegetačního procesu, ať již je provádí jednotlivec, obyčejně sám hospodář, anebo ať se podniká společně. Společné obcházení polí a obecního katastru, kterého se účastní celá obec, které se koná jako společný důležitý podnik se vší vážností a slavnostností a od kterého se očekává blahodárné působení na úrodu pozemků a štěstí pro celou obec, jako je na př. obchůzka při obecním svátku „seoska sláva" v jihoslovan-ských zemích nebo velikonoční „křižerjo" v hornolužických vsích a pod., hlásí se též k obyčejům, kterými se zabýváme. Průvody ty, souvisíce však se společným jarním vycházením do polí a se starým zvykem nositi modly a obrazy v průvodech po polích, aby jim zjednaly úrodnosti, což jako pohanský obyčej vytýkají církevní zapovědí uvedeného již Indiculu supersti-tionum,3) nezakládají se výslovně na zásadě uzavřití kouzelný kruh, mimo to většinou přešly ve sféru jiných zvyků a slavností. Vyznačujíce se náboženskými prvky splynuly úsilím církve s procesími a obřady, sankcionovanými církví, na druhé straně pak, přibírajíce mnohdy jiné prvky lidových obyčejů (na př. volbu krále a pod.), vytvořily zvláštní slavnosti, jež nespadají bezprostředně v okruh hospodářských ritů při setí.

Rozsah zvyků, vztahujících se k setbě, nutí omeziti se a zů-stati zatím u výkonů, prováděných při polní práci a výslovně k ochraně polí, t. j. u obcházení, které se podniká jen proto, aby pole, osení a pod. bylo ochráněno nebo očištěno od nepříznivých vlivů.

Při tom charakteristickým rysem tohoto obyčeje obcházení je okolnost, že málokdy se vyskytuje sám o sobě; zřídka působí samotný výkon obcházení, nýbrž obyčejně bývá doplněn působením jiných ještě prostředků, kterých obcházející používá, aby zvýšil platnost výkonu. Prostředky ty ukazují k různým motivům, řídícím zvyk: buď zvyšují jeho ochrannou platnost, na př. nosí-li obcházející s sebou ostrý předmět nebo zbraň, buď dodávají mu lustrativního rázu, mává-li kolem objektu zapálenou kaditelnicí a pod. Zvyšování účinku mají za účel četná opatření, která se zachovávají při oborání dědiny, z nichž některá byla uvedena, právě tak se uplatňuje úbor toho, kdo ob-