66
odhaliti a ukázati určité části těla, čehož typické příklady uvedl ve své bohaté sbírce Rantasalo (III. G7).140)
Kromě toho jest zajímavé zastaviti se u obyčejů vysévali zrní z vlastního oděvu a dotykati se semenem těla. Na př. v západních Cechách byla zaznamenána rada, aby rozsévačka lnu, seje-li рю prvé, ovinula si prst kouskem z podolku košile.141) Tato část obleku sloužívá k ochraně proti uhranutí, po případě k jeho zahnání, jak lidové pověry hojně dosvědčují, radíce utříti se podolkem košile „proti ouřku". Hojnější doklady poskytuje opět finský sever, kde zrní bývá vyséváno z košile, z jejího lemu, nebo se proisýpá košilí, po případě žena prosýpá si je za pasem, věříc, že na obilí nepřijde pak sněť a len bude dlouhý. Také v Německu znali podobná opatření a ve Slezsku doporučovalo se prosýpati zrní do pytle skrz mužskou košili, jinde pak prosívali semeno pšenice, prosa nebo fazole třikrát skrz staré kalhoty.142) Bylo již uvedeno, že i v Rusku přinášelo se konopné semeno na pole v mužských nohavicích.
Sám výkon prosýpání patří mezi ochranné prostředky; pro-chází-li některý objekt magickým kruhem, zbavuje sie veškerých nepříznivých vlivů, které zůstávají mimo kruh. V uvedených případech hlavní je však část obleku, kterou se zrní sype nebo ve které se nese, a to právě ona součást, která nejvíce se stýká s určitými částmi lidského těla. Zejména některé orgány, zvláště orgány plodnosti, koncentrují v sobě moc, obsahujíce ono životní agens, kterým je člověk proniknut do všech svých částí a které přechází'na vše, čeho se dotkne, onu Vitalstoff, jak ji nazývá Beth. Z nich, podle zákona kontaktu, přechází jejich působivost i na oděv, který je s nimi v tak blízkém styku. Zdá se pravděpodobné, že oněm lidským orgánům připisovala se původně kladná moc, produktivní. Ale jako ony nabyly vlivu odpuzovali zlé vlivy, ať ošklivostí nebo jako talis-man, tak i obleku, který s nimi byl ve styku, používá se pak jako prostředku obranného, a toto pojetí, jak se zdá podle ostatních příkladů, kdy se uhranutí zahání přetíráním košilí, u nás převládá.
140) Od uvedených obyčejů dlužno ovšem odlišiti výkony racionalistického základu, totiž sedati na holou zem za tím účelem, aby se zjistilo, je-li dost prohřátá k uložení semene; na př. v Bosně posazuje oráč na zemi malého chlapce, aby zkusil, nebude-li mu chladno (Gl. Z. M. IX. s. 329), v ruských krajích musila usectnoutí na zem žena nebo kladli na pole ruce, aby poznali, zdali již roztála (Federowski: Lud okolie Żarek s. 280; Sacha-rov: Skazani ja kn. 7. s. 28.)
141) Z. f. ö. V. III. s. 113 (Planá).
142) Rantasalo: II. s. 120 n.: Drechsler: II. s. 56; Wuttke: Der d. Volks-aberglaube 4 s. 421.